12.júl 2020

     MENU

Úvod
Zoznam miestností
Zoznam tém


Vyhľadávanie v archíve: fulltextové vyhľadávanie (aj v tele textu)


Vyhľadávanie v Svätom Písme:
     NA ZAMYSLENIE

    „Iba Boh môže prijať odovzdanosť človeka tak, že človek nestratí svoju dušu, ale ju získa. A iba Boh sa môže človeku odovzdať tak, že celkom vyplní jeho bytosť, no pritom nič zo seba nestratí.”

~SV. EDITA STEINOVÁ~

12.06.2003 - (čítanosť2363 reakcie4)


Jn 20, 11-18

      11 Ale Mária stála vonku pri hrobe a plakala. Ako tak plakala, nahla sa do hrobu 12 a videla dvoch anjelov v bielom sedieť tam, kde bolo predtým uložené Ježišovo telo, jedného pri hlave, druhého pri nohách. 13 Oni sa jej opýtali: „Žena, prečo plačeš?“ Vravela im: „Odniesli môjho Pána a neviem, kde ho položili.“ 14 Keď to povedala, obrátila sa a videla tam stáť Ježiša; no nevedela, že je to Ježiš. 15 Ježiš sa jej opýtal: „Žena, prečo plačeš? Koho hľadáš?“ Ona mu v domnení, že je to záhradník, povedala: „Pane, ak si ho ty odniesol, povedz mi, kde si ho položil, a ja si ho vezmem.“ 16 Ježiš ju oslovil: „Mária!“ Ona sa obrátila a po hebrejsky mu povedala: „Rabbuni,“ čo znamená Učiteľ. 17 Ježiš jej povedal: „Už ma nedrž, veď som ešte nevystúpil k Otcovi; ale choď k mojim bratom a povedz im: Vystupujem k môjmu Otcovi a vášmu Otcovi, k môjmu Bohu a vášmu Bohu.“ 18 Mária Magdaléna išla a zvestovala učeníkom: „Videla som Pána,“ a že jej toto povedal.

11-18.      Mt 28, 9-10; Mk 16, 9-11.
12.06.2003 | Čítanosť(2382)
Jn 20, 19-31
12.06.2003 | Čítanosť(2271)
Jn 20, 1-10


14.08.2010 - 02:47   smn  
» Jn 20, 16

Vcítiť sa do pocitov Márie Magdalény je vcelku jednoduché. Ježiš ju oslobodil od siedmich zlých duchov, a tým radikálne zmenil jej život (Lk 8, 2). Oslobodenie a Ježišovo učenie sa jej dotklo tak hlboko, že bola presvedčená, že Ježiš je Mesiáš. Pohľad na Ježiša na kríži - neskôr na prázdny hrob - musel byť pre túto ženu zdrvujúci. Potom zazrela neznámeho muža, o ktorom sa nazdávala, že vzal Ježišovo telo. Zmätená a zdrvená sa ponúkla, že pomôže ukryť Ježišovo telo! No Ježiš ju oslovil po mene a ona konečne pochopila, že vstal z mŕtvych.
Všetci sa dostávame do situácií, ktorým celkom nerozumieme. Už sme zakúsili, aké je to pristupovať k náročným životným situáciám s najlepšou snahou porozumieť im, ale aj tak zísť z cesty. Práve preto potrebujeme Pánovo usmernenie. A to je celkom jednoduché! Môže sa objaviť vo forme modlitby, v ktorej poznávame svoje vnútro a k Ježišovým nohám kladieme všetok svoj zmätok a beznádej. Môžeme sa porozprávať s priateľom, ktorému dôverujeme, alebo zájsť za duchovným otcom. Alebo môžeme stráviť nejaký čas čítaním Svätého písma a v ňom nachádzať slová, ktoré nás povedú. Čokoľvek urobíme, prosíme Pána, aby k nám prehovoril. A keď sa Ježiš pozrie do našej duše, keď uvidí naše otvorené srdce a vysloví naše meno, veci sa stanú zrozumiteľné a my spoznáme, aký ďalší krok máme urobiť.


19.11.2006 - 15:10   a.o.  
» Jn 20,11-18

Čtvrtému evangelistovi nejde tolik o to zdůraznit (jako Mt, Mk a Lk) skutečnost vzkříšení, ale způsob Ježíšovy existence a Ježíšových vztahů: jeho nové společenství s Otcem a jeho novou přítomnost mezi svými učedníky. Setkání s ním se tak může dít jen díky hlubokému osobnímu vztahu víry („ženo“, „Maria“). Vzkříšení a nanebevstoupení (včetně seslání Ducha, srov. Jan 19,30, dosl. „odevzdal ducha“; Jan 20,22) zde nejsou odděleny; obojí zároveň (dokonce i s ukřižováním) je Ježíšovým „vyvýšením“ k Otci (v. 17). Do tohoto pohybu mají být „apoštolkou apoštolů“, jak říkali církevní otcové Marii z Magdaly, pozváni učedníci.


09.12.2005 - 10:37   P. Tadeusz Olszański CM – P. ThDr. Ľubomír Stanček CM  
» Jn 20, 11-18

Žena,... koho hľadáš? Život Márie Magdalény, od chvíle jej obrátenia sa ku Kristovi, bol stálym hľadaním Učiteľa. Napriek tomu, že sa už mohla považovať za obrátenú, napriek tomu, že dôsledne nasledovala Ježiša až pod kríž - neprestala v tom hľadaní. Veľmi prežila vlastné zmŕtvychvstanie do života v milosti, ale naďalej sa usilovne starala o ten život a hľadala osobný kontakt s Kristom, ako prameňom tohto života. Práve preto, že toľko sa jej odpustilo, preukazovala takú veľkú lásku. Tiež ľahšie jej bolo uveriť v skutočnosť zmŕtvychvstania; pretože veríme v posvätné tajomstvá skôr z dôvodu toho, čo milujeme, než z dôvodu toho, čo chápeme.
A kto vie, či naša láska ku Kristovi nie je preto oveľa menšia, že nie sme si vedomí až takých ťažkých hriechov ako Magdaléna, a myslíme si, že Kristus nám nemusí príliš veľa odpúšťať? Myslíme si, že sme už objali Kristovi dosť silne nohy - a cítime sa oslobodení od povinnosti ďalšieho hľadania. Ale srdce sa zatvára pred Bohom vtedy, keď sa človek poddá zhubnej istote, že už našiel, že už má, že už vie, že už nič viac k spáse nepotrebuje.
Horšia - ako strata Boha -je istota, že sme ho už našli. Nemožno nájsť Boha raz navždy. Boha treba hľadať každý deň od začiatku; náš život má byť stálym hľadaním, obracaním sa a zmŕtvychvstaním. Nájdenie Krista pri prázdnom hrobe sa stále opakuje, keď akýmkoľvek spôsobom povstávame k novému, lepšiemu životu.


09.04.2004 - 22:37   JR  
» Jan 20,11-18

Kdo by neplakal nad hrobem někoho, koho měl rád? I když je to projev smutku, je ten pláč současné známkou života. Člověk, který leží v hrobě, už nežije, ale současně jsou ještě živé naše vztahy k němu, je živý v našich vzpomínkách. Smrt je nejenom nezničí, ale naopak živí. Nad hrobem matky si syn najednou připomene všechno, co pro něho udělala, co řekla. Chceme tedy mrtvého zadržet tím, že ho pochováme nablízku a že chodíme k hrobu. Mrtví jsou pro nás ve zvláštní situaci: nežijí a žijí současné. K životu však nutné patří styk, dialog. Jak mohu s někým žít a mluvit s ním? Proto se pokoušejí spiritisté s mrtvými mluvit, ale marně. K útěše nad hrobem není jiné řešení, než zmŕtvychvstání. Pak už se nedivíme otázce: „Proč pláčeš?“ Není důvodu. Při pohřbu belgického krále Balduina si královna Fabiola oblékla bílé šaty jako při svatbě, aby byly symbolem víry.

Patří-li k životu styk s lidmi, s bratřími, s rodiči, nemůže být věčný život bez živého styku s nebeským Otcem. Je zajímavé pozorovat dobrého člověka, který umírá pomalu, zdlouhavé. Vidíme, jak se pozvolna přerušuje jeho styk s okolím. Obyčejné nejdéle funguje sluch. Umírající slyší, co se u něho říká, ale nemůže už odpovídat. A přesto i v těch posledních okamžicích se oči někdy podivné zalesknou, někteří umírají s krásným úsměvem na rtech. jsou to slabé náznaky skutečnosti, v kterou věříme. Smrt přerušuje načas styk se světem viditelným, ale otvírá oči do neviditelného. Bývají na hrobě nápisy: „Zde spí spánkem věčným...“ Otcové církve mluvili opačné. Život zde na Zemi je jenom sen, smrtí se probudíme. A po probuzení i vstaneme, ale to až na konci věků. To však je pro mrtvé tak blízko, jako třetí den.

Starší exegeti se pokoušeli najít důvod, proč se Marie Magdalská neměla dotýkat Ježíše. Vždyť naopak Tomáš byl vyzván, aby vložil prst do jeho ran (Jan 20,27). Vysvětluje to tak, že její city byly ještě příliš bouřlivé, málo zduchovnělé. Nové překlady se tomuto problému vyhnou. Řecké sloveso, které je tu v textu (kaptomai), znamená spíš držet tak, že se zadržuje. Kristus tedy spíš napomenul Marii, aby nezdržovala, ale šla rychle oznámit apoštolům, co viděla. Ale i ten starý, řekněme nesprávný příklad, dal příležitost duchovním autorům k pěkné úvaze. Vzkříšený Kristus je skutečnost, ale ne taková, že by se dala fyzicky zjišťovat. Není to zatím otázka denní zkušenosti, ale víiy ve slova těch, kteří dostali privilegium Vidět. Protože ta slova jsou obsažena v Písmu, jsou psána z inspirace Ducha svatého, jsou to slova Boží. Božímu slovu pak je lepší přístup k poznání skutečnosti než oči, hmat a smysly všeobecné. (T. Špidlík)



© 2003 - 2020 Miron Keruľ - Kmec
Stránka je umiestnená na WebGlobe.
webdizajn
Computer and internet Computer and internet