21.jún 2021

     MENU

Úvod
Zoznam miestností
Zoznam tém


Vyhľadávanie v archíve: fulltextové vyhľadávanie (aj v tele textu)


Vyhľadávanie v Svätom Písme:
     NA ZAMYSLENIE

    Sväté písmo presahuje všetky vedy už svojím spôsobom reči, pretože tou istou rečou vypravujúc dej, prezradzuje tajomstvá.

~sv. Gregor Veľký~

12.06.2003 - (čítanosť2271 reakcie9)


Lk 21, 29-38

      29 A povedal im podobenstvo: „Pozrite sa na figovník a na ostatné stromy! 30 Keď vidíte, že pučia, sami viete, že je už blízko leto. 31 Tak aj vy, až uvidíte, že sa toto deje, vedzte, že je blízko Božie kráľovstvo. 32 Veru, hovorím vám: Nepominie sa toto pokolenie, kým sa to všetko nestane. 33 Nebo a zem sa pominú, ale moje slová sa nepominú.
      34 Dávajte si pozor, aby vaše srdcia neoťaželi obžerstvom, opilstvom a starosťami o tento život, aby vás onen deň neprekvapil. 35 Lebo príde ako osídlo na všetkých, čo bývajú na povrchu celej zeme. 36 Preto bdejte celý čas a modlite sa, aby ste mohli uniknúť všetkému tomu, čo má prísť, a postaviť sa pred Syna človeka.“
      37 Cez deň učil v chráme, ale na noc vychádzal von a zdržiaval sa na hore, ktorá sa volá Olivová. 38 A všetok ľud sa skoro ráno hrnul k nemu do chrámu počúvať ho.

29-33.      Mt 24, 32-35; Mk 13, 28-31.
12.06.2003 | Čítanosť(2703)
Lk 21, 5-28
12.06.2003 | Čítanosť(2019)
Lk 21, 1-4


16.12.2005 - 15:43   P. Tadeusz Olszański CM – P. ThDr. Ľubomír Stanček CM  
» Lk 21, 29-33

      Až uvidíte, že sa toto deje, vedzte, že je blízko Božie kráľovstvo. To, čo predpovedal Pán Ježiš vo včerajšom evanjeliu: znamenia na oblohe, hukot vlnobitia, kozmické katastrofy a iné hrozné udalosti. Bude to signál konca, znamenie, že sa zničí všetko, čo je pominuteľné. A vtedy, ako jediná nepominuteľná hodnota, príde Božie kráľovstvo vo svojej už naplnenej forme. Spolu s ním, tiež naveky, sa nepominú slová Ježiša Krista: slová o kráľovstve, ktoré už tu veriaci budujú vo svojich srdciach a ktoré je pripravené pre nich od stvorenia sveta.
      Nebo a zem sa pominú (je tu reč, samozrejme, o nebeskej oblohe). Každý z nás, keď sa pozerá na rýchlu pominuteľnosť časných skutočností: síl, úspechov, zdravia, života - pociťuje viac či menej prevládajúcu bolesť pominuteľnosti. Ktorýsi z básnikov roní slzy, keď počuje, ako cez všetky krásy sveta preteká šum pominuteľnosti. To je veľmi mierne povedané; nie šum, a lomoz, rachot pominuteľnosti počuť vo svete.
      A uprostred tohto uháňania a lomozu skutočnou silou a nádejou nás napĺňa vedomie, že predsa niečo je stále, stabilné, neporušiteľné, čo možno zachytiť obidvoma rukami a celým srdcom, aby sme sa naveky zachránili - a to sú slová Ježiša Krista: Moje slová sa nepominú. Akí biedni sú tí liberálni agnostici, ktorí týmto slovám neveria, slová o Božom kráľovstve odmietajú ako zastaralé a nehodiace sa pre život. Teda, o čo, o aké istoty opreli svoj život? Aké záchranné dosky budú hľadať, keď sa kozmos pohrúži do ničoty, keď sa zrútia kráľovstvá, ktoré budovali? Preto veľa veršov Evanjelia sa stalo konečným uspokojením túžby po spravodlivosti pre ateistov a antiklerikálov, ktorí očakávajú nový svet, ktorí nepovažujú Ježiša za nepriateľa, ale veľmi často za druha na ceste a inšpirátora (V. Messori).
      Akú vďačnosť sme dlžní Cirkvi a Sv. Otcovi, ktorý odvážne stojí na stráži každého slova Evanjelia. Lebo veď s každým Kristovým slovom sme spojili náš život, náš morálny postoj, našu poctivosť, svedomitosť a našu nádej.
      Buďme pokojní, keď pozeráme, ako za pravdivosť týchto slov a skutočnosť Božieho kráľovstva - Ježiš Kristus obetuje svoj život.


16.12.2005 - 15:43   P. Tadeusz Olszański CM – P. ThDr. Ľubomír Stanček CM  
» Lk 21, 34-36

      Cirkevný rok sa začal výzvou k adventnému bdeniu, aby sme neprehliadli príchod Božieho Syna. A dnes, v posledný deň roka, počujeme výzvu: Bdejte! -aby, božechráň, nás neprekvapil opätovný a už posledný príchod Krista, tentoraz ako Sudcu.
      Ľudia, nepriaznivo naklonení kresťanstvu, hovoria, že život kresťana je očakávaním odsúdenca na popravu - a že bláznovstvom sú tie rôzne predpovede konca sveta. Samozrejme, ak tie predpovede určujú presné dátumy a termíny tohto konca. Ale veriť, že ľudstvo v časnom živote zakúsi trvalý pokoj, blahobyt a spokojnosť - je väčším bláznovstvom než očakávanie konca sveta, dokonca aj v neďalekej budúcnosti. Z rôznych strán prichádzajú k nám apokalyptické správy, z ktorých vyplýva, že zem sa nachádza stále na pokraji svojej existencie.
      Ale už nejde o ten koniec uprostred hukotu vlnobitia a metelíc padajúcich hviezd. Lebo každý má tú svoju hviezdu, o ktorej sa spieva: nech ti hviezda šťastia nikdy nezhasne. Ale ona tiež spadne a zhasne - len nevieme, v ktorej chvíli. Koniec sveta majú — podľa Pána Ježiša - predchádzať určité znamenia; ale koniec nášho osobného sveta môže nás zastihnúť celkom neočakávane. Teda, zhodne s Kristovou výzvou, život pre veriacich má byť stavom stálej bdelosti. Žiaden iný stav ducha by viac nezodpovedal našej ľudskej kondícii Dovoľuje vidieť každý deň ako predpoveď konca časov (M. Muggeridge). Ako niekto pekne povedal: Všetky naše dni sú vigíliami večnosti.
      Toto vedomie nemá u nás vyvolávať nechuť k aktívnemu životu. Naopak: naše bdenie má mať činný, dynamický a tvorivý charakter; tým sa vlastne líši od beznádejného života odsúdenca. Len toľko, že sa treba vedieť v každej chvíli ocitnúť na svojom mieste a správne sa zachovať. V živote -ako v kostole - neslobodno premeškať správne chvíle: treba vedieť, kedy pokľaknúť, kedy si sadnúť, kedy vstať - a kedy odísť...


25.11.2004 - 06:16   JR  
» Lk 21, 34-36

Životními starostmi
Kdo se opíjí, chce zapomenout. Starostlivý si naopak připomíná všecko, myslí na každou maličkost. Ale myslí neúměrně. Podřadné ho tak zaměstná, že mu hlavní uteče. Příklad takové zbytečné starostlivosti jsou výletníci do přírody kteří se sebou nabrali tolik věcí, vlečou se s nimi a celou pozornost upoutávají k tomu, aby nic neztratili. I oni tedy slouží jako obraz. Je jisté, že do věčného života vejdeme především tím, že děláme dobře povinnosti tohoto života. Ale mohou se dělat někdy s takovou vervou, že se zapomene, proč se to všecko dělá. Nedělní klid, dědictví staré židovské soboty je instituce velmi důležitá. Po šesti dnech shonu máme mít možnost se zastavit a myslet na budoucnost. Sedmý den týdne, jak říkají východní autoři, má nám připomenout „den osmý“, tj. život po vzkříšení z mrtvých, věčnost.


25.11.2004 - 06:15   JR  
» Lk 21, 34-36

Omamnými opojeními
Víme, jak těžko chodí opilí. A přece si vypili, aby se jim ulehčilo. V čem má být to ulehčení? Člověk je např. nespokojený v rodině, bojí se jít domů. Zastaví se v hospodě a pije, aby zapomněl, aby omámil nervy. Zdá se, že to působí. Ale na jak dlouho? Na tom už opilci nezáleží. Je chudák, už bez toho nemůže být. Ale je současně obraz nás všech. I my jsme na cestě domů, do věčného života. Většina z nás se však bojí, nemá chuť se tam objevit. Nezbývá tedy, než se zastavit v hospodě tohoto světa a vypít to, co se tu nabízí, abychom zapomněli na život po smrti. První známka opilosti pak se brzo projeví: potácení. Od jednoho zájmu k druhému přebíháme, v ničem nestojíme pevně. Smějeme se nelogicky, tj. hledíme se bavit něčím, co nás dělá ve skutečnosti smutnými. Těžký je život těch, kdo se snaží zapomenout na to, co je opravdu před nimi.


25.11.2004 - 06:15   JR  
» Lk 21, 34-36

Ať vaše srdce není zatíženo
Jistě jsme už víckrát sami zakusili,Jak je těžké být na koncertě, když máme strach o to, co se děje doma. Jak málo osvěží procházka rozkvetlými loukami, když se bojíme zítřejší zkoušky Máme oči, máme svěží nohy, máme volný čas, ale není volné srdce, tíží je starost. Když zatíží srdce malé starosti tak, že neslyšíme hudbu a nevidíme viditelný svět, jak bychom mohli vnímat neviditelnou skutečnost duchovní, slyšet tajemnou symfonii Božích tajemných hlasů! Nadarmo vyzývá liturgie: „Vzhůru srdce!“ Je připoutáno k zemi. Jak je osvobodit? Duchovní autoři mluví obrazně. Syrský autor opat Izaiáš ujišťuje, že je srdce lehoučké jako peříčko. Zavanutím Ducha svatého se vznese. Ale nesmí být vlhké, polévané vodou, která prší z mraků, tj. ze všeho, co zastiňuje slunce. Sluneční paprsky naopak peříčko osuší tak, že se vznese. Slunce pak je Kristus, paprsky jsou jeho slova.


25.11.2004 - 06:14   JR  
» Lk 21, 29-33

Moje slova nepominou
Všecko pomíjí, nic nezůstává. Říkají, že řecký filosof Herakleitos, který vycházel z tohoto zjištění, nakonec umřel smutkem. Proto se starala řecká antická filosofie o to, aby našla ve světě něco, co nepomíjí, něco stálého. jen to může být pravé. Klasičtí myslitelé došlo k závěru, že stálými a neproměnnými jsou ideje, myšlenky. Kdo je Platon? Už se dávno rozpadl v prach. Ale jeho myšlenky dodnes žijí, čtou se jeho knihy. Dějiny národů tvoří především jejich kultura. Ta pak roste z myšlenek velkých lidí. Ty myšlenky pak žijí v knihách, ve školním vyučování, v mluvě národa. jsou jakoby naším duchovním podnebím, ve kterém rosteme. Proto si všichni „idealisté“ myšlenek lidstva velmi váží. Ale přece jen přehánějí. Ideje se zapomenou, přetvoří, degenerují. Bible vidí základ dějin také v myšlence, ne však v lidské, ale Boží. Bůh ji vyslovil na počátku svým slovem. A to, co Bůh řekne, je věčná skutečnost. Kristus pak je Bůh. Proto i jeho slova vytvářejí dějiny, jsou jejich věčný smysl.


25.11.2004 - 06:14   JR  
» Lk 21, 29-33

Nepomine toto pokolení, než se všecko stane
V minulém století byli někteří exegeti, kteří myslili, že Ježíš předpovídal konec světa jako by byl velmi blízký. Proto i sv. Pavel myslel, že někteří z jeho současníků se dočkají druhého příchodu Kristova (srv. I Sol4,l5). Jisté je, že se současníci Ježíšovi dočkali pádu Jeruzaléma, který je obrazem posledních dnů světa. Ale slova sama mají i hlubší, nadčasový smysl. Bůh stvořil svět a dal mu nezvratitelný rytmus. Nic nemohlo vzniknout, nedal-li tomu Bůh existenci, ale také nic nemůže pominout, než se stane to, k čemu to bylo stvořeno. Proto mluví Bible často o „plnosti času“. Všechno přichází, když se „naplnil čas“ (srv. Lk 1,20). Tím víc to platí o životě člověka. Zdá se, že je mnoho smrtí náhodných, nepředvídaných. Vypadají jakoby nečekaně překazily splnění úkolu. Ale to je lidská iluze. Úkoly Boží a lidské se nekryjí. Bůh nikoho nevolá k sobě „předčasně“, ale až se „stane všecko“ co patří k jeho životu.


25.11.2004 - 06:14   JR  
» Lk 21, 29-33

Nebe a země pominou
Na ikonách posledního soudu bývají nahoře dva andělé, kteří sví její nebeskou oblohu. Je ve formě svitku, na který se kdysi psávaly knihy. Na rozvinutém je vidět slunce, hvězdy, měsíc. Nyní se svíjí tak, jako když se kniha dočetla a odkládá se. Podle prastarých mytologii je čas věčný. Je to bůh Chronos, který zrodil bohy i lidi. jeho symbol je kolo, které se stále točí, nebo had, který užírá svůj vlastní ocas. V tom čase máme všichni nějaké hodiny, léta, a pak nás kolo života rozdrtí. Země má čas delší. jsou to „věky“. Ale i ty pominou. Po této zemi přijdou jiné, ve věcích budoucích. Tak si to představovali staří pohané. Biblické pojetí je docela jiné. Bůh se nezrodil v čase, ale vládne na věky věků. Není času. poddaný. On jej dává zemi i lidem. Ten darovaný čas znamená poslání, úkol. Kdo své povinnosti splnil, vyčerpal svůj čas, ktexý dostal.


01.01.1970 - 01:00   JZ  
» Lk 21,25-28,34-36

Začínáme nový liturgický rok. Znovu se před námi otevírá nová perspektíva času, který cirkev vyplňuje pripomínáním Božího ta-jemství, púsobícího v dejinách človeka, lidstva, světa. Rok co rok, počínaje první nedělí adventní, cirkev prostřednictvím jednotlivých ročních cyklu nedelí a svátku připomíná spasitelné púsobeni Boha v dejinách spásy. Centrum těchto dějin je Ježíš Kristus. On se stal člověkem, vešel do dějin lidstva, a když nastane plnost času, vráti se ve své slávě. Samozrejmé mezi tímto prvním a posledním pří-chodem nepřestává vstupovat duchovné do života každého věřící-ho človeka. Toto je také obsah evangelijního poselství, které nám nabízí dnešní 1. neděle adventní.
Advent v liturgii církve je dobou očekávání, zamyšlení, nadeje, dobou volání: „Přijď!“ Na toto volání člověka: „Přijď!“ Bůh ve své lásce odpověděl: „Hle, přicházím!“ V těchto slovech je obsaženo celé zjevení. Advent - tedy příchod, Bůh přichází k člověku, Bůh stále přichází. To je základní rozměr naší víry - žijeme vírou, když se otevíráme pro příchod Boha, když setrváváme v „adventě“.
Při mši svaté říkáme „Na tvůj příchod čekáme...“ Kéž to nejsou jen prázdná slova, ale vědomí, na koho čekáme, koho očekáváme a co máme dělat, abychom byli připraveni na osobní setkání s Bohem!
Sám Ježíš Kristus nám v dnešním evangeliu sděluje, co máme dělat, abychom byli připraveni, na co si máme dát pozor. „Dejte si pozor, aby vaše srdce nebyla zatížena nestřídmostí, opilstvím a starostmi o živobytí...“ (Lk 21,34)
Je to velmi vážné upozornění pro současného člověka. Kolik lidí vsadilo svůj život na jedinou kartu, kde je napsáno: co nejvíc mít, co nejvíce si užít. Např. nestřidmost v jídle může vést k tomu, že člověk místo toho, aby jedl, a tak mohl žít, začíná žít, aby mohl jen jíst. Ten, kdo se stará jen o plný žaludek, nejednou zůstává hluchým k duchovním hodnotám, k evangelijnímu poselství. Ježíš nám tedy doporučuje: všeho s mírou.
Jinou zátěží srdce je opilství. Alkohol nebo jiné drogy vrhají člověka k zemi. Obírají jej o svobodu. Opilství způsobí takové ochrnutí člověka, že dokonce není schopen uniknout nebezpečí, i když mu stojí tváří v tvář. Do nemocnice byl přivezen člověk s popále-nýma rukama. Byl v bytě, kde se rozšířil oheň. Byl tak opilý, že nemohl tento byt opustit sám, bez cizí pomoci.
Další zátěží pro naše srdce mohou být dočasné věci, starosti všedního dne. Můžeme se totiž do nich tak ponořit, nechat se pohltit jen těmito skutečnostmi, že již vůbec nebudeme mít čas ani sílu toužit po něčem jiném, duchovním. Svět se velmi snaží nás přesvědčit, kolik je toho potřeba k důstojnému životu zde na zemi. Ten, kdo se nechá přesvědčit touto argumentací, snaží se získat co nejvíce pro svůj pozemský život. Jistě nemáme podceňovat starosti všedního dne, je třeba se k nim vyjadřovat, řešit je, ale největší starostí má být to, aby Bůh byl v mém srdci, v našem domě, v mém životě. Jistě potřebujeme, abychom měli kde bydlet, ale ještě více potřebujeme Boha, potřebujeme peníze, ale ještě více potřebujeme modlitbu, potřebujeme chléb, ale ještě více je třeba pravdy, spravedlnosti a lásky, pak bude i dostatek chleba a ostatního pro druhé.
Nemít tedy zatížené srdce! Pravděpodobně jste již viděli létající balón buď přímo nebo na televizní obrazovce. Každý rok se dokonce koná festival létajících balónů různých tvarů. Balón připravený ke startuje udržován při zemi dostatečnou zátěží, aby nevzlétl. Nejčastěji jsou to pytle s pískem. Balón je určen k létání, nemůže se však vznést k nebi pro nadměrnou zátěž. Jestliže není zátěž odstraněna, balón, i když je krásný a dobře sestrojen, nikdy se neodtrhne od této země a nenaplní své poslání.
Podobně je to i s člověkem. I on byl „sestrojen“ samotným Bohem a určen k výšinám, ke svobodě. Člověk však může tak zatížit své srdce, že se nikdy neodtrhne od této země a neprožije pravou radost a štěstí. Srdce zatížené nestřídmostí, opilstvím a starostmi dne se nikdy nevznese směrem k Bohu. Nezažije radost, pravé štěstí. Člověk nebyl stvořen k přechovávání „písku dočasnosti“, ale jako nejcennější poklad této země má zkrášlit dům nebeského otce.
Počátek adventu - to je Ježíšova výzva, k zamyšlení nad tajemstvím svobody a perspektivou směřování vzhůru. Je třeba si uvědomit, čím je naše srdce zatížené, co je drží jen v dočasnosti a proč není naplněné pravou radostí a štěstím. Pokud se nám podaří odstranit z našeho srdce zbytečnou zátěž, která nás poutá k tomuto světu, pak prožijeme na vlastní kůži pravdivost slov sv. Augustina: „Nepokojné je naše srdce, Bože, dokud nespočine v Tobě.“
Využijme k tomu tuto adventní dobu. Je to neopakovatelné období v našem životě. Má nás připravit na přijetí Pána, na setkání s Ním.
Obracejme se proto s důvěrou velmi často k Duchu svatému a prosme, abychom svůj život nepromarnili, ale prožili a naplnili podle Božích záměrů. Ať Duch svatý očistí naše nitro od všeho, co tam nepatří, pomůže nám osvobodit se od každé zátěže, abychom mohli svým srdcem vystoupit vzhůru, blíž k Bohu.



© 2003 - 2020 Miron Keruľ - Kmec
Stránka je umiestnená na WebGlobe.
webdizajn
Computer and internet Computer and internet