19.september 2021

     MENU

Úvod
Zoznam miestností
Zoznam tém


Vyhľadávanie v archíve: fulltextové vyhľadávanie (aj v tele textu)


Vyhľadávanie v Svätom Písme:
     NA ZAMYSLENIE

    „Láska dáva a nič nežiada, prijíma bez vzdoru, odpúšťa bez váhania a trpí, len ak pre vlastnú nedostatočnosť.”

~PETER LIPPERT ~

12.06.2003 - (čítanosť3189 reakcie11)


Lk 9, 37-50

      37 Keď na druhý deň zostúpili z vrchu, išiel mu v ústrety veľký zástup. 38 Tu vykríkol akýsi muž zo zástupu: „Učiteľ, prosím ťa, pozri sa na môjho syna, je to moje jediné dieťa! 39 Hľa, zmocňuje sa ho duch, z ničoho nič kričí, hádže ním, až mu ide pena; ťažko ho opúšťa a týra ho. 40 Prosil som tvojich učeníkov, aby ho vyhnali, ale nemohli.“ 41 Ježiš povedal: „Neveriace a skazené pokolenie, dokedy mám byť ešte s vami a trpieť vás? Priveď sem svojho syna.“ 42 Ako prichádzal, zlý duch ho zhodil a zmietal ním. Ježiš nečistému duchu pohrozil, chlapca uzdravil a vrátil ho jeho otcovi. 43 A všetci stŕpli nad veľkou Božou mocou.
      Keď sa všetci divili všetkému, čo robil, povedal svojim učeníkom: 44 „Dobre počúvajte a zapamätajte si, čo vám poviem: Syn človeka bude vydaný do rúk ľudí.“ 45 Lenže oni nechápali toto slovo. Bolo im zahalené, aby mu nerozumeli, ale báli sa ho opýtať na to slovo.
      46 Napadla im myšlienka, kto z nich je väčší. 47 Ale Ježiš poznal zmýšľanie ich srdca, vzal dieťa, postavil ho vedľa seba 48 a povedal im: „Kto prijme toto dieťa v mojom mene, mňa prijíma. A kto prijíma mňa, prijíma toho, ktorý ma poslal. Lebo kto je medzi vami najmenší, ten je veľký.“
      49 Vtedy povedal Ján: „Učiteľ, videli sme kohosi, ako v tvojom mene vyháňa zlých duchov. Bránili sme mu to, veď nechodí s nami. 50 Ježiš mu vravel: „Nebráňte mu, lebo kto nie je proti vám, je za vás!“

37-43a.      Mt 17, 14-20; Mk 9, 14-29.
43b-45.      Mt 17, 22; Mk 9, 30-32.
46-48.      Mt 18, 1-5; Mk 9, 33-37.
49-50.      Mk 9, 38-41.
12.06.2003 | Čítanosť(3055)
Lk 9, 1-9
12.06.2003 | Čítanosť(2907)
Lk 9, 18-27
12.06.2003 | Čítanosť(2588)
Lk 9, 51-62


30.11.2006 - 18:41   a.o.  
» Lk 9,46-50

Kdo je mezi vámi všemi nejmenší, ten je největší.
Ježíš takto a především symbolickým poukazem na malé dítě musí „léčit“ nejen nepochopení, ale i necitlivost učedníků vůči jeho tragické cestě. Verše 49n pak jsou výzvou k toleranci mezi různými skupinami v křesťanství a varováním před přílišnou uniformizací církve (v. 49b zní dosl. z ř.: „... kdo tě nenásleduje spolu s námi“). Avšak srov. také 11,23!


30.11.2006 - 18:35   a.o.  
» Lk 9,43b-45

Syn člověka bude vydán. Báli se ho na to zeptat.
Ježíš znovu a znovu začíná připomínat svoji cestu „vydanosti“, které učedníci nemohou zatím rozumět. Hlubšímu pochopení jim brání strach (ze zničení jejich falešných snů o Mesiáši nebo z vlastního utrpení).


12.10.2006 - 22:43   -jh-  
» Lk 9, 43-45

Učenie kríža je pre apoštolov nepochopiteľnou vecou (porov. Lk 9, 43-45). Nehovorili azda proroci a moci a sláve Mesiáša a o potrestaní zlých. Myšlienka na Spasiteľovo utrpenie je pre nich „pohoršením“ (1 Kor 1, 23; Gal 5, 11). Nezabudli však, ako bol Peter prísne napomenutý, keď chcel Pánovi vyhovoriť cestu utrpenia (Mk 8, 32). Nechápu nepríjemnú pravdu a tak o tom radšej mlčia.
Aj my sa niekedy mlčaním vyhýbame riešeniu nepríjemných situácií. Ak však ide o záležitosť spásy alebo inej dôležitej hodnoty, nemáme zbabelo mlčať.


05.01.2006 - 16:02   JR  
» Lk 9, 44-45

Vy si dobře povšimněte těchto mých slov: Syn člověka bude vydán lidem do rukou
Proč jsou ve spořádaných státech zákony? Staří Řekové si toho byli dobře vědomi. Věděli, že u barbarských národů vládne ten, kdo je silnější, že tam panuje tzv.. pěstní právo. V takové situaci se slabší stává bezmocným. Je prostě vydán do rukou lidem. Právní řád nás naopak osvobozuje od násilí. V textu evangelia předpovídá o sobě Ježíš, že bude vydán lidem do rukou. Skutečně se to pak stalo, a to jak proti Mojžíšovu zákonu, který byl Boží, tak i proti římskému právu, které bylo lidsky nejdokonalejší. Být vydán na milost a nemilost člověka by samo nemuselo být zlé. Vždyť i lidé dokáží být rozumnými a dobrotivými. Ale to jen v těch okamžicích, kdy je neovládá vášnivost, vztek, nenávist. Ježíš však upadl do rukou lidí, když byli právě v tomto stavu. V tom úplném bezpráví se tedy mohl odvolat jenom na právo Boží a dát se do rukou jedině svého Otce, který je nad tím vším.


31.12.2005 - 15:13   JR  
» Lk 9, 44-45

Oni však tomu výroku nerozuměli
Zdravý obyčejně nechápe nemocného, bohatý neví, o čem mluví chudý. Komu se vede dobře, nemyslí na změny Je to podle osobních dispozic. Ty dávají směr našemu hodnocení skutečnosti. Ale žijeme také v prostředí a ono také udává tón, učí nás něčeho si vážit a něčím pohrdat. Tak vznikají různé mentality doby a národů. Je těžké pro nás vžít se např. do mentality asijských národů i o Američanech ba i o blízkých sousedech často říkáme, že myslí jinak, že nám nerozumějí. To však jsou jenom maličkosti proti tomu rozdílu, který je mezi myšlením Krista a mentalitou světa. Ani apoštolové, kteří už s ním chodili, mu v mnoha případech nerozuměli. Pokud pak jde o nutnost kříže a utrpení ke spáse, to mohli pochopit až později, až po seslání Ducha svatého. jeden francouzský spisovatel píše: „I dnes všichni říkají: Chvála Bohu, vede se mi dobře. Kdyby někdo řekl: Chvála Bohu, trpím, nerozuměli bychom tomu, co říká, anebo bychom vytušili, že jsme v blízkosti světce.“


31.12.2005 - 15:12   JR  
» Lk 9, 44-45

Bylo to právě, když všichni projevovali obdiv nad tím vším, co vykonal
Tato poznámka ukazuje, jak evangelista Lukáš dobře porozuměl Kristovu upozornění, aby si jeho předpovědi o utrpení dobře všimli. Ježíš už v jistém slova smyslu v rukách lidí byl. Mnoho se o něm mluvilo, zástupy se k němu hrnuly. V době úspěchu se zdá snadné spolehnout se na lidi. Kolik velkých politiků počítalo se sympatiemi a oblibou v národě. Při prvním neúspěchu ho pak začali všichni kritizovat, při dalším už o něho nikdo nestál a nakonec musel být rád, že ho neobžalovali ze zločinů. Stará moudrost říkala: „Lidský obdiv je slunce, které se schová za mraky hned, když se někdo na něm chce vyhřívat.“ Co tedy máme dělat? Nemáme se o úspěch a sympatie u lidí snažit? Moudří lidé radí, abychom to použili jako povzbuzení, ale neviděli v tom cíl. Duchovní rada je hlubší. Úspěchy jsou dary Otce v nebesích slabým dětem. Kdo seje naučí vidět v tomto světle, přijme později i dary hořké, ale se stejnou důvěrou.


31.12.2005 - 15:12   JR  
» Lk 9, 46-50

viděli jsme kohosi, jak vyhání zlé duchy v tvém jménu
Křesťan tedy přijímá jiné lidi jako ty, které mu Bůh sám posílá, v jeho jménu. Ale pak z toho plyne i druhý závěr. My sami máme přicházet k jiným ve jménu Kristově. Apoštolům to bylo svěřeno jako funkce, úřad. Ale v jistém stupni je apoštolem každý z nás a máme si toho být vědomi. Toto poslání pak dává člověku zvláštní autoritu a zvláštní moc. Sami apoštolové se tomu divili, když někdo, koho neznali,jménem Ježíšových i zlé duchy vyháněl. II. vatikánský sněm mluví o prorocké a kněžské funkci Božího lidu. Nemíní se tím umenšovat hierarchická moc biskupů a kněží, ale spíš se chce ukázat, z čeho vyrůstá, tj. ze sjednocení křesťanů s Kristem. To pak má různé stupně. jako si musíme uvědomit svou moc, tak také i její ohraničenost. Kdo může říci, že se už s Kristem plně ztotožnil? Usilujme o to podle svých sil a možností!


31.12.2005 - 15:12   JR  
» Lk 9, 46-50

Kdo přijme mne, přijímá toho, kdo mě poslal
Není snadné ztotožnit jednu osobu s druhou. Obyčejně to bývá omylem, vnější podobností. Bible to naopak vyjadřuje typickým výrazem: poslání. Lidé si byli dobře vědomi, že jediný, komu patří čest a sláva, koho musí ve všem respektovat, je Bůh sám. Má-li se vzdávat úcta člověku, má-li se přijmout to, co říká, může to být jenom proto, že ho Bůh poslal. Takoví byli starozákonní proroci. Tak představuje sám sebe i Ježíš. Je ten, kterého posílá Otec. Tito „poslaní Bohem“ byli ve Starém zákoně přesto zjevem jakoby výjimečným. jejich poslání se vztahovalo na ně jaký určitý úkol. Vlastností Nového zákona je jeho všeobecnost, duchovní šířka. Proto všichni lidé, s kterými se v životě setkáme,jsou jistým způsobem posláni od Boha. Boží prozřetelnost nám je přivedla. Tím, že je přijímáme jako Boží posly, se změní náš postoj k nim a k celému světu. Setkání s lidmi se stává bohoslužbou.


31.12.2005 - 15:11   JR  
» Lk 9, 46-50

Kdo přijme toto dítě v mém jménu, mne přijímá!
Výraz ,jménem“, „ve jménu“ známe i z naší mluvy Úředníci vystupují jménem státu, ve jménu zákona. Tento způsob mluvy je vlastně zbytkem starého pojetí. V dnešní společnosti nemá jméno tak velký význam, nahrazuje se někdy i číslem. Pro Židy však bylo ještě jméno výrazem poslání, jaké kdo má ve světě. V této souvislosti pochopíme vypravování Genese, že Bůh „nazval den, noc, nebe, zemi, moře“ (Gn 1,3-10) a jmenování zvířat svěřil Adamovi (Gn 2,20). Tím totiž dostává stvoření smysl. I později dávají lidé jména místům, kde něco prožili nebo která jsou k něčemu určena. Zvláštní jména dával Bůh prorokům a někteří muži Boží měli tzv. jména jahvistická, která naznačovala zvláštní spojení s Bohem, zvláště Emmanu-El tj. Bůh s námi (Iz 7,14; Mt 1,23). Kristus od nás žádá, abychom jednali se všemi lidmi v souvislosti s Bohem a přijímali je v jeho jménu, protože se se všemi ztotožňuje.


18.09.2003 - 22:09   P. Tadeusz Olszański CM – P. ThDr. Ľubomír Stanček  
» Lk 9, 46-50

      Nie bez príčiny Pán Ježiš, keď hovorí o tom, kto je skutočne veľký, používa obraz dieťaťa. Nikto sa veľkým nerodí. Do svojej veľkosti musí človek dorásť, rýchlejšie či pomalšie, ale postupne dorastať.
      Pozrime sa na dieťa, ktoré je oživené túžbou po vzraste, dorastaní: sníva, aby bolo konečne dospelým, silným, samostatným. A túto túžbu po vzraste má si človek – ako dieťa – po celý život zachovať v srdci. Človek, keď dosiahne plnoletosť, ba dokonca aj skôr, si myslí, že proces jeho dorastania sa už skončil; myslí si, s veľkou škodou pre seba, že už všetko vie, že „zjedol všetku múdrosť“, že ho už nikto nič nebude učiť. A zatiaľ až do smrti sa má tento človek duchovne rozvíjať, má dorastať jeho viera a nádej, jeho trpezlivosť, jeho pokora, jeho zdržanlivosť, jeho láska, pochopenie druhých a všetky iné čnosti; má tiež vzrastať jeho túžba po získaní tých čností, čiže tá detská túžba dorastať do plnej zrelosti. Vďaka tejto túžbe človek dosiahne tú veľkosť, ku ktorej je povolaný.
      Tak teda to „detstvo“, ku ktorému nás Pán Ježiš nejedenkrát vyzýva, nemá nič spoločné s infantilnou neschopnosťou. Podstatou je, aby sme mali srdce dieťaťa – ale nie rozum dieťaťa; rozum má byť zrelý, čiže rozum s pocitom zodpovednosti za Božie kráľovstvo, ktoré naším pôsobením má vzrastať v nás a skrze nás, vzrastať od maličkého zrnka k okázalej veľkosti.


10.09.2003 - 19:51   P. Tadeusz Olszański CM – P. ThDr. Ľubomír Stanček  
» Lk 9, 43-45

      Keď počúvame Kristovu predpoveď, že bude vydaný do rúk ľudí – myslíme si: samozrejme do rúk tých zlých Židov, do rúk starších, veľkňazov a zákonníkov. Ale kedy si konečne uvedomíme, že Ježiš bol vydaný do rúk všetkých ľudí, do našich rúk, do rúk tu prítomných, do rúk každého z nás?! Veľkňazi a zákonníci, Kajfáš, Pilát a tamtí iní – boli, samozrejme, vinníkmi bezprostredného Pánovho utrpenia a smrti. Ale to utrpenie a smrť boli zavinené každým z nás a potrebné každému z nás, ako jediný spôsob odprosenia Božej spravodlivosti za naše viny. Kristovo utrpenie – ten nesmierny akt našej nespravodlivosti – bol od vekov naplánovaný, zamýšľaný, predvídaný – s ohľadom na nás.
      Prostredníctvom každého ľudského hriechu Kristus Pán je vydaný do našich rúk – aby tento náš hriech odčinil na kríži; to my ho obetujeme ako zadosťučinenie za našu nevernosť; to my sme predovšetkým spôsobili jeho utrpenie, a potom až tí zákonníci. Ako povedal sv. Peter v prvej kázni: to my sme rukami tých bezbožníkov pribili Ježiša Nazaretského na kríž a zavraždili (Sk 2, 22-23). Keď prechádzame okolo kríža, uvedomíme si, že je to naša vec, že to ten Kristus je vydaný do našich rúk?
      Kristus je vydaný do našich rúk nielen ako odprosujúca obeta. Vydaný je nám skrze svoje spasiteľné slovo, s ktorým môžeme urobiť, čo sa nám páči: prijať ho, alebo odmietnuť. Kristus sa vydáva do ľudských rúk v sviatosti Eucharistie – kde sa stáva základom nášho budovania Božieho kráľovstva, preddavkom nášho života v nebeskom kráľovstve.
      A pri tejto príležitosti si ale uvedomme, že aj každý z nás, či chce, či nechce, je vydaný do rúk ľudí, ktorým slúži svojou prácou a ochotou, a tiež – podobne ako Kristus – svojím utrpením, ktoré obetujeme za potreby sveta.



© 2003 - 2020 Miron Keruľ - Kmec
Stránka je umiestnená na WebGlobe.
webdizajn
Computer and internet Computer and internet