17.august 2022

     MENU

Úvod
Zoznam miestností
Zoznam tém


Vyhľadávanie v archíve: fulltextové vyhľadávanie (aj v tele textu)


Vyhľadávanie v Svätom Písme:
     NA ZAMYSLENIE

    „Človek má právo pozerať na druhého zhora len vtedy, keď mu chce pomôcť vstať.”


~GABRIEL GARCÍA MÁRQUEZ~

12.06.2003 - (čítanosť3132 reakcie15)


Lk 2, 23-40

      22Keď uplynuli podľa Mojžišovho zákona dni ich očisťovania, priniesli ho do Jeruzalema, aby ho predstavili Pánovi, 23 ako je napísané v Pánovom zákone: „Všetko mužského rodu, čo otvára lono matky, bude zasvätené Pánovi,“ 24 a aby obetovali, ako káže Pánov zákon, pár hrdličiek alebo dva holúbky.
      25 V Jeruzaleme žil vtedy muž menom Simeon, človek spravodlivý a nábožný, ktorý očakával potechu Izraela, a Duch Svätý bol na ňom. 26 Jemu Duch Svätý vyjavil, že neumrie, kým neuvidí Pánovho Mesiáša. 27 Z vnuknutia Ducha prišiel do chrámu. A keď rodičia prinášali dieťa Ježiša, aby splnili, čo o ňom predpisoval zákon, 28 vzal ho aj on do svojho náručia a velebil Boha slovami:
      29 „Teraz prepustíš, Pane, svojho služobníka
      v pokoji podľa svojho slova,
      30 lebo moje oči uvideli
      tvoju spásu,
      31 ktorú si pripravil
      pred tvárou všetkých národov:
      32 svetlo na osvietenie pohanov
      a slávu Izraela, tvojho ľudu.“
      33 Jeho otec a matka divili sa tomu, čo sa o ňom hovorilo. 34 Simeon ich požehnal a Márii, jeho matke, povedal: „On je ustanovený na pád a na povstanie pre mnohých v Izraeli a na znamenie, ktorému budú odporovať, 35 - a tvoju vlastnú dušu prenikne meč -, aby vyšlo najavo zmýšľanie mnohých sŕdc.“
      36 Žila vtedy aj prorokyňa Anna, Fanuelova dcéra, z Aserovho kmeňa. Bola už vo vysokom veku. Od svojho panenstva žila so svojím mužom sedem rokov, 37 potom ako vdova do osemdesiateho štvrtého roku. Z chrámu neodchádzala, vo dne v noci slúžila Bohu pôstom a modlitbami. 38 Práve v tú chvíľu prišla aj ona, velebila Boha a hovorila o ňom všetkým, čo očakávali vykúpenie Jeruzalema.
      39 A keď vykonali všetko podľa Pánovho zákona, vrátili sa do Galiley, do svojho mesta Nazareta. 40 Chlapec rástol a mocnel, plný múdrosti, a Božia milosť bola na ňom.

23.      Ex 13, 2.12.
24.      Lv 5, 7; 12, 8.


      Archív / Kartotéka
12.06.2003 | Čítanosť(2533)
Lk 2, 15-21
12.06.2003 | Čítanosť(2234)
Lk 2, 1-14
12.06.2003 | Čítanosť(2130)
Lk 2, 41-52


16.11.2006 - 05:55   a.o.  
» Lk 2,36-40

Mluvila o tom dítěti všem, kdo očekávali vykoupení Jeruzaléma.
K dítěti po Simeonovi přistupuje 84 letá vdova a prorokyně Anna a v chvalozpěvu potvrzuje Simeonovo svědectví (viz princip 2 nebo 3 svědků v židovství). Ježíš je ten, na kterého čekaly generace v Izraeli (Jeruzalémě). Bůh naplňuje dítě prorockou moudrostí (ř. „sofia“) a milostí (ř. „charis“), takže se může rozvinout a začít působit „synovství Boží“, které je mu vlastní díky jeho původu od Boha. Jakýmsi „finále“ vyznání Ježíše jako Syna Božího formou příběhu jeho dětství je pak Lk 2,41-52: Ten, o kterém se bude dále mluvit, je „Syn Otce“.


29.09.2006 - 11:34   -ls-  
» Lk 2,22-40

Dnešní svátek je jakýmsi dozvukem Vánoc. Svíčky se z vánočního stromku přestěhovaly do našich rukou. Vánoční preface ještě jednou hlaholí, že v tajemství vtěleného Slova zazářilo našemu duchovnímu zraku nové světlo Boží jasnosti. Rozpomeňme se tedy ještě jednou na tu noc, která se proměnila v jasný den, když v náručí svaté Matky zazářilo dítko - Světlo k osvícení národů.
Křestní liturgie má pěkný symbolický úkon. Maminka sama rozžíhá křestní svíci svého dítěte od velikonoční svíce - paškálu. Má si při tom úkonu uvědomit, že má svítit a hřát světlem svého příkladu svému dítěti, aby z něj vyrůstal dobrý člen velké rodiny Božích dětí.
Dnes jste si rozžíhali svíčky jeden od druhého - a ta první dostala světlo od paškálu z oltáře. V tom úkonu předávání světla je zahrnuto celé poselství tohoto svátku: přijměte světlo a buďte světlem jiným!
A jistě jste si všimli: když se od jedné svíčky rozžala druhá, plamen té první se nezmenšil, neoslabil se tím, že své světlo předal. Naopak - v okamžiku předání se plamen zvětšil. Jedna svíce může zapálit mnoho jiných svící, aniž tím ztratí svou sílu. Stejně tak je to u nás, lidí. Když se snažíme být svící a vnášet světlo do temných koutů světa kolem sebe, jiným prospějeme a sami nic neztratíme, ba mnoho získáme.
A nebuď malomyslný, že tvé světlo není nejlepší, že nemáš kvalitu nějakého superkřesťana. Už staletí před příchodem Ježíšovým to věděl a pěkně pověděl autor knihy Přísloví:
- Ty se možná považuješ za zcela bezvýznamného, ale v očích Božích jsi důležitý a můžeš být Světlem Páně.
- I když tvé světlo je jen slabé, může jím Bůh ve své moudrosti osvítit jiné, dokonce i takové, kteří tě převyšují schopnostmi a nadáním. Pak je dobro, co oni tebou povzbuzeni vykonají, i tvou zásluhou.
- Neschovávej své světlo pod kbelec, ale hleď je přinést tam, kde je ho zapotřebí.
Bratří a sestry, - z rukou Matky církve jsme dnes přijali do svých rukou Mariinu svíci. Kéž nás tento svátek naplní novou radostnou chutí: chtějme být světlem lidem kolem nás.


17.11.2005 - 18:56   pd  
» Lk 2, 35

Jedna východná legenda hovorí o zázračnom zrkadle, ktoré zostalo čisté, keď sa doň pozrel dobrý človek, a zakalilo sa, keď sa pred neho postavil človek nečistý. Tak majiteľ zrkadla vždy poznal tých, ktorí sa doň pozreli. Simeon povedal Kristovej matke, že jenSyn bude ako toto zrkadlo: ľudia ho budú buď milovať alebo nenávidieť, podľa svojho odrazu v zrkadle. Svetlo, dopadajúce na citlivú fotografickú dosku, vyvolá chemickú zmenu, ktorú nemožno odstrániť. Simeon hovoril, že svetlo tohto Dieťaťa, dopadajúce na Židov i pohanov, zanechá na nich nezmazateľnú stopu.
Simeon povedal, že Dieťa odhalí aj skutočné vnútorné úmysly ľudí. Preskúma myšlienky všetkých, ktorí sa s ním stretnú. Pilát bude taktizovať, a potom sa poddá; Herodes sa bude vysmievať; nenásytný Judáš sa rozhodne pre akúsi divnú spoločenskú istotu; Nikodém sa bude zakrádať nocou, aby našiel svetlo; vyberači daní sa stanú čestnými; prostitútky sa očistia; bohatí mladí muži odmietnu jeho chudobu; márnotratní sa vrátia domov; Petra prenikne ľútosť; jeden z apoštolov sa obesí. Od toho dňa až dodnes zostáva znamením, ktorému budú odporovať. Bolo preto vhjodné, že zomrel na kuse dreva, kde jedna doska kríži druhú. Vertikálnu dosku Božej vôle neguje horizontálna doska protirečiacej ľudskej vôle. Ako obriezka naznačila preliatie krvi, tak očisťovanie predznamenalo jeho ukrižovanie.


17.11.2005 - 18:55   pd  
» Lk 2, 34-35

Pred starcovými očami akoby prebiehali celé dejiny Božieho Dieťaťa. Počas života sa mal naplniť každý detail tohto proroctva. Bola tu tvrdá skutočnosť kríža, potvrdená dokonca skôr, než sa drobné rúčky Dieťaťa mohli vystrieť a znázorniť tvar kríža. Dieťa začne hrozný boj dobro proti zlu, strhne každú masku, čím vyvolá prudkú nenávisť. Stane sa kameňom úrazu, mečom, ktorý oddelí úmysly ľudských sŕdc. Ľudia nezostanú rovnakými, keď začujú jeho meno a zoznámia sa s jeho životom. Budú sa musieť rozhodnúť, či ho príjmu alebo odmietnu. Postoj k nemu neznesie kompromis: len prijatie alebo odmietnutie, zmŕtvychvstanie alebo smrť. Odhalí tajné postoje ľudí voči Bohu. Jeho poslaním však nebude duše súdiť, ale ich spasiť; a keďže niektoré duše sú hriešne, niektorí ľudia budú s nenávisťou pozerať na jeho príchod.
Jeho údelom bude fanatický odpor ľudstva až na smrť na toto kruté utrpenie zasiahne aj Máriu. Anjel jej povedal: „Požehnaná si medzi ženami“ a Simeon jej teraz hovorí, že vo svojej požehnanosti bude Mater Dolorosa. Jedným následkom dedičného hriechu je bolesť, ktorú prežíva žena, keď rodí. Simeon povedal, že Mária bude trpieť pre svoje Dieťa. Ak on má byť Mužom bolesti, ona bude bolestnou matkou. Kristus tak miloval ľudí, že chcel zomrieť, aby odčinil ich hriechy, a určite by chcel, aby aj jeho matka sa obliekla do rúcha jeho utrpenia.
Odkedy počula Simeonove slová, bude vidieť tieň klincov na rukách Dieťaťa, keď k nej načiahne ruky; každý západ slnka bude pre ňu krvavou predzvesťou jeho utrpenia. Simeon odhalil oponu, ktorá pred ľudskými očami zahaľovala budúcnosť a pred jej očami sa zableskol ostrý hrot smútku celého sveta. Každý tep, ktorý zacíti na jemnom zápästí svojho Syna, bude ako ozvena úderov kladivom. Takisto ako on, aj ona sa oddala spáse prostredníctvom utrpenia. Lodička tohto mladého života nebola spustená na vodu skôr, kým Simeon ako starý námorník neprehovoril o stroskotaní. K ústam Dieťaťa sa ešte nepriblížil Otcov kalich horkosti, ale matka už videla meč.
Čím bližšie sa Kristus dostane k srdcu človaka, tým väčšmi si srdce začne uvedomovať svoju vinu. Potom alebo požiada o milosrdenstvo a nájde pokoj, alebo sa od neho odvráti, lebo ešte nie je pripravené vzdať sa hriechu. Ale on aj tak oddeľuje dobré od zlého, pšenicu od kúkoľa. Reakcia človeka na Božiu prítomnosť bude skúškou: buď vyvolá odpor sebcov, alebo ich podnieti k obnove a zmŕtvychvstaniu.
Simeon ho nazval „Božským buričom“, ktorý vyprovokuje ľudské srdcia k dobru alebo k zlu. Po konfrontácii s ním sa ľudia musia rozhodnúť alebo pre svetlo alebo pre tmu. Pred ľuďmi sa môžu javiť „veľkorysí“, ale až Kristova prítomnosť ukáže, či sú ich srdcia úrodnou pôdou alebo tvrdou skalou. Kristus nemôže vojsť do srdca bez toho, aby ho neočistil a nerozdelil; v jeho prítomnosti srdce odhalí svoj postoj k dobru a svoj postoj k Bohu.
Toto by nikdy nebolo možné, keby bol iba dobročinným učiteľom. Simeon to dobre vedel a povedal matke nášho Pána, že je Syn musí trpieť, lebo jeho život bude v príkrom rozpore so životnými zásadami, ktorými sa väčšina ľudí riadi. Na jednu dušu bude pôsobiť tak, na druhú onak, podobne ako Slnko, ktoré keď svieti na vosk, robí ho mäkkým, a keď svieti na blato, robí ho tvrdým. Slnko sa pritom nemení, menia sa iba veci, na ktoré svieti. Ako svetlo sveta bude radosťou pre dobrých a tých, čo milujú svetlo; ale pre zlých a tých, čo radšej žijú v tme, bude ako pátrajúce svetlo reflektora. Semeno je to isté, ale pôdy sú odlišné, a každá pôda bude posudzovana podľa toho, ako reaguje na semeno. Kristova vôľa spasiť je obmedzená slobodnou reakciou človeka, ktorý ho alebo prijme alebo odmietne.


05.11.2005 - 21:28   pd  
» Lk 2, 29-32

      Simeon bol ako vojak na stráži, ktorého Boh poslal vyzerať Svetlo. Keď sa Svetlo konečne objavilo, bol pripravený zaspievať svoje Nunc Dimittis. V chudobnom Dieťati, ktoré s chudobnými obetnými darmi priniesli chudobní ľudia, Simeon objavil bohatstvo sveta. Keď tento starec držal na rukách Dieťa, nebol ako starec, o ktorom hovorí Horácius. Nepozeral sa dozadu, ale dopredu, nielen na budúcnosť svojho národa, ale aj na budúcnosť pohanov z každého kmeňa a národa na zemi. Tento starec, ktorého slnko života už zapadá, hovorí o svete, ktorého slnko vychádza; v predvečer svojho života hovorí o prísľube nového dňa. Už predtým videl Mesiáša očami viery; teraz už môže svoje oči zavrieť, lebo už neuvidí nič krajšieho. Niektoré kvety rozkvitnú iba večer. To, čo videl teraz, bolo „vykúpenie“ – nie vykúpenie z chudoby, ale z hriechu.
      Simeonov hymnus bol adoráciou. V ranom živote Božieho Syna sa stretávame s tromi adoráciami. Adorovali pastieri; adoroval Simeon a prorokyňa Anna a adorovali traja pohanskí králi. Simeonov chválospev bol ako západ slnka, pri ktorom tieň zvestuje podstatu. V Kristovom živote to bol prvý hymnus z úst človeka. Simeon, hoci oslovil Máriu a Jozefa, neoslovil Dieťa. Akosi by to nebolo vhodné, aby požehnal Syna Najvyššieho. Máriu s Jozefom požehnal, ale Dieťaťu požehnanie nedal.


05.11.2005 - 21:27   pd  
» Lk 2, 22

      Prítomnosť hriechu v ľudskej prirodzenosti so okrem zadosťučiňujúcej bolesti v obriezke nevyhnutne žiada aj očistenie. Od vyslobodenia Izraela z egyptského otroctva a od záhuby prvorodených Egypta sa na prvorodených Izraela pozeralo ako na zasvätených Bohu. Štyridsať dní po narodení chlapca, ako kázal Zákon, Ježiša priniesli do chrámu. Podľa ustanovenia Knihy Exodus prvorodený patril Bohu. Kniha Numeri vyčlenila Léviho kmeň na kňazskú službu a kňazské zasvätenie sa chápalo ako náhrada za obetovanie prvorodeného. Tento náboženský obrad sa už nepraktizoval. Ale Mária zobrala Dieťa do chrámu, aby naplnila zákon o zasvätení prvorodeného; tak bolo obetovanie dieťaťa Otcovi dokonalé a malo ho viesť ku krížu.
      Tu opäť vidíme, ako Boh v podobne človeka znáša chudobu ľudstva. Ak boli rodičia bohatí, tradičnými darmi pri očisťovaní bol baránok a holub; ak boli chudobní, priniesli dva holúbky alebo pár hrdličiek. Matka, ktorá priviedla na svet Božieho Baránka, nemala na obetu ani baránka – okrem Božieho Baránka. Boh bol predstavený v chráme, keď mal štyridsať dní. Asi o tridsať rokov neskôr mu poslúži chrám ako symbol jeho tela, v ktorom prebýva plnosť božstva. Do chrámu sa neprišiel predstaviť iba ako Máriin Prvorodený, ale ako prvorodený Syn obnoveného ľudstva. V ňom sa začalo nové pokolenie.


13.12.2004 - 12:15   JR  
» Lk 2, 36-40

Spočívala na něm zvláštní Boží přízeň
Tzv. sapienciální knihy Starého zákona, psané řecky, vznikly v egyptské Alexandrii, kde byla proslulá filosofická škola helénistických učených a kde žila také velká skupina židovská. Židé tedy přišli do styku s moudrostí pohanskou a začali srovnávat. Byli si vědomi toho, že jejich moudrost je vyšší, protože je Božím darem. Bůh osvítí mysl toho, komu dává svou milost. V Itálii je časté příjmení Bentivoglio, v překladu: Přeji ti dobro. Vzniklo ve feudální době, kdy si kníže vybral chlapce z nízkého stavu a ujistil ho svou přízní. Ten pak udělal kariéru, byl na ni pyšný a chlubil se, že je s knížetem zadobře. Analogicky měli podobnou zkušenost všichni světci. Zpozorovali, že jim Bůh přeje a že tedy mohou dosáhnout vysokého místa, ovšem ne ve světském, ale v duchovním slova smyslu. Bůh však přeje dobro všem. Ne jsou však všichni stejně ochotni dobro přijmout.


13.12.2004 - 12:15   JR  
» Lk 2, 36-40

Bylo plné moudrostí
Růst v moudrosti je ideál všech národů. Není však snadné říci, co si kdy lidé pod tímto pojmem představovali. U primitivních národů je to především schopnost praktická. V Homérovi hledá Odysseus moudrého muže, ne aby ho poučil v příslovích, ale aby mu spravil poškozenou loď. Ale z této praktické schopnosti se brzy u Řeků pokročilo dál. Moudrými se začínají nazývat vládci, kteří umějí spravovat obec, nakonec pak učenci a filosofové. Židovský pojem moudrosti zůstal víc v praktických schopnostech... Moudrý je ten, kdo dosáhne úspěchu v životě. K tomu patří také dovednost získat si přátele a spojence. Starozákonní knihy o tom dobře mluví. Ale náboženský člověk pokročí ještě dál. Opravdový úspěch v životě má ten, na čí straně je Bůh (srv. Žl 1). Proto došli Židé k této podivuhodné větě: Začátek moudrosti je bázeň Boží (Žl 110,10). Prospívá v moudrosti ten, čí poměr k Bohu se stává den ze dne intimnější.


13.12.2004 - 12:15   JR  
» Lk 2, 36-40

Dítě rostlo a sílilo
Užívali tohoto textu už v době Otců, aby dokázali dynamiku a stálý růst v duchovním životě. Tehdejší gnostikové rozlišovali lidi podle různých typů: lidi tělesné, duševní a duchovní. Podobně jako někteří moderní psychologové věřili, že se musí někdo zrodit jako duchovní typ, aby se mohl věnovat duchovním věcem. Takové předurčení Otcové církve zásadně popírají. Nerostou všechny děti stejně, některé jsou silnější, jiné slabší, ale rostou všechny Kdyby dítě nerostlo, bylo by mrzáčkem. Tak je tomu i v duchovním životě. Křtem jsme se stali Božími dětmi a musíme všichni růst v poznání Boha i v dobrotě. Zastavení i tu končí tragicky. Sv. Řehoř Veliký přirovnává duchovní život k plavání v dravé řece. Kdo přestane plavat, hned ho začnou vlny unášet a může utonout.


13.12.2004 - 12:14   JR  
» Lk 2, 22-35

Oběť dvou hrdliček nebo dvou holoubat
Podle předpisu Starého zákona se měl obětovat beránek. Ale pro chudé lidi to bylo nákladné. Kniha Leviticus (Lv 12,2-8) připouští, že stačí, když dá chudá matka jenom dvě holoubata nebo pár hrdliček. I ty snad nebyly úplně laciné, ale přesto znamenají maličkost ve srovnání s tím, oč jde, tj. s hodnotou samého člověka. Přesto jsou tyto oběti pěkným symbolem křesťanského života, jak jej známe z všedních dnů. Přiznáváme, že Bohu patří všecko, co máme a co děláme. Ale navenek to naše přesvědčení nemůžeme vyjádřit jinak, než malými symbolickými skutky: pokřižujeme se před prací, pomodlíme se krátkou modlitbu. Zvláštní cenu pak mají v této souvislosti i malé oběti, např. něco si odříci při jídle tak, že to nikdo nepozoruje; darovat po výplatě malou almužnu; vstát ráno o pět minut dříve a přečíst si kousek evangelia, atd. jsou to maličkosti, ale dají posvátný ráz celému dnu.


13.12.2004 - 12:14   JR  
» Lk 2, 22-35

Všecko prvorozené mužského rodu ať je zasvěceno Pánu
Velmi živá byla vzpomínka na historii vysvobození z Egypta. Oné pověstné noci zahynuli všichni pohanští prvorození, zatímco děti židovské byly moru uchráněny. Výklad tohoto znamení byl jasný: patří Bohu, který je zachránil (srv. Ex 13,2). Víme sice všichni, že člověka stvořil Bůh, že mu tedy patří. Ale upřímně si to uvědomíme teprve při zvláštních okolnostech. Jedna česká paní se docela věnovala výchově českých dětí v cizině. Ptali sejí, proč to vlastně dělá. Přiznala se, že za války jenom v poslední chvíli vyvázla z nebezpečí smrti v koncentračním táboře. Řekla si tedy: Můj život už nepatří mně, musím jej věnovat jiným. My všichni, tím že žijeme, jsme vyvázli z mnoha nebezpečí. Komu tedy náš život patří? Jistě ne jenom nám samým! Lépe řečeno, patří nám, abychom ve službě Bohu něco dobrého vykonali.


13.12.2004 - 12:14   JR  
» Lk 2, 22-35

Dny očišťování podle Mojžíšova zákona
Do poslední liturgické opravy kalendáře se jmenoval svátek 2. února Očišťování Panny Marie. Obřady očišťování matky 40 dní po narození dítěte se dějí dodnes slavnostně ve východních křesťanských ritech. Modernímu člověku se zdají zbytkem primitivního pojetí, nedůstojného pro ženu. Proč by jí mělo poskvrňovat, dělat nečistou, narození dítěte? Jiní v tom vidí starý druh hygienického předpisu. Ať už je původ obřadu jakýkoli, od počátku vyjadřuje i jistou duchovní zkušenost. Pohlavní život podle přirozeného zákona není sám o sobě nečistý. Ale přitahuje příliš pozornost k nižší části lidské osoby, převládá tu živočišnost nad prvkem intelektuálním, duchovním. Z toho vzniká stud a potřeba očištění, tj. pozvednutí mysli k vyšším hodnotám, k Bohu. Tak je tomu u všeho, co je tělesné. Patří to k životu, musíme to dělat, ale máme si u všeho říci: Vzhůru srdce!


13.11.2004 - 22:16   P. Tadeusz Olszański CM – P. ThDr. Ľubomír Stanček  
» Lk 2, 36-40

      Kým bola táto ctihodná starena, o ktorej dnes čítame? Evanjelista ju nazýva prorokyňou, čo určite neznamená viac než to, že bola svätou osobou, citlivou voči Božím veciam a voči nadprirodzeným udalostiam. Podobne ako starý Simeon, aj ona z vnuknutia Ducha Svätého spoznala v maličkom Ježišovi očakávaného Mesiáša – a začala ho ohlasovať: Hovorila o ňom všetkým, čo očakávali vykúpenie. Samozrejme, hlásať Krista – to môže byť prorocký úrad. Ale v takomto význame prorokom môže byť každý z nás.
      Anna z evanjelia, ponorená po toľké roky do kontemplatívneho života, teraz, po stretnutí s Kristom, náhle sa otvára voči širokému svetu. Týmto nás učí, že náboženstvo a nábožnosť nemôžu byť čímsi výlučne súkromným a intímnym, ako to neraz počujeme. Človek nemá právo ponechať si pre seba samého to, čo je v ňom najhlbšie a najhodnotnejšie. Úlohou nábožných ľudí je otvárať svoje vnútro a vyžarovať ním tvorivo na okolie. Tešíme sa z Božieho narodenia, ale možno sa pohoršujeme, že iní voči tomuto faktu ostávajú ľahostajní. Ale – ako vidíme – Boh prichádza k ľuďom len skrze ľudí. Nechže prichádza aj skrze nás.
      Anna hovorila o Kristovi všetkým. Aj my možno hovoríme všetkým o všetkom. Slovo sa prirovnáva k zrnu. Nie som niekedy rozsievačom zlého zrna? Hovorím ľuďom o Ňom? Čo to znamená o Ňom?
      Každé slovo vyslovené v duchu pravdy a lásky – je slovom o Kristovi, je jeho slovom; nechže bude i jeho zrnom, ktoré sa dočká úrody.


13.11.2004 - 22:16   P. Tadeusz Olszański CM – P. ThDr. Ľubomír Stanček  
» Lk 2, 22-35

      Je pozoruhodné, že tento spravodlivý a nábožný človek, ktorý očakával Mesiáša – stretol sa s týmto Mesiášom práve v chráme. A priviedol ho tam Duch Svätý, ktorý bol na ňom a ktorý mu prisľúbil, že sa dočká potechy Izraela.
      Samozrejme, Boha možno stretnúť všade; ale predovšetkým na tom mieste, ktoré si sám Boh vybral za svoj zvláštny príbytok. Kedysi to bol chrám v Jeruzaleme, posvätený pobytom Ježiša Krista od chvíle, keď Mária a Jozef priniesli do neho Dieťa – a potom každý chrám posvätený prítomnosťou Krista v Najsvätejšej Sviatosti a ustavičným prinášaním jeho nekrvavej Obety.
      Na tomto mieste sa odohráva posvätenie každého z nás prostredníctvom sviatostných znakov. Rodičia priniesli Ježiša..., aby ho predstavili Pánovi. Podobne aj nás kedysi priniesli do chrámu, aby nás predstavili Pánovi. A potom veľakrát sme tu prichádzali, aby sme sa predstavili Pánovi spolu s vážnymi rozhodnutiami, spolu s našimi vzletmi a pádmi. Prichádzame stále ako Simeon, z vnuknutia Ducha, aby sme tu zakúsili osvietenie a posilnenie.
      V chráme, ako čítame, sa konalo obetovanie Pána; a toto obetovanie sa naďalej slávi na oltároch všetkých kostolov. A je to aj miesto nášho obetovania pred oltárom. Prichádzame tu s pocitom nedeľnej povinnosti, možno niekedy nie príliš ochotne, prinútení rôznymi ohľadmi; ale práve toto je miesto obety, kde prinášame našu únavu a rôzny iný odpor ako obetu. Prichádzame aj vo všedné dni, ničím neviazaní, ale vždy s presvedčením, že vyjdeme odtiaľ lepší a obohatení; nechže to bude naďalej našou praktikou – a nech také bude jej ovocie.


28.01.2004 - 20:56   PaedDr. František Dancák  
» Lk 2, 36-37

      Florence Nightingalová (č. Najtingalová), zakladateľka moderného ošetrovateľstva, v čase Krymskej vojny, za ťažkých podmienok ošetrovala chorých a ranených. O svojom položení o. i. napísala: „Uprostred tejto hrôzy môžem úprimne povedať: Dobre, že sme tu!“
      Až v našich chrámoch niekedy prevažuje účasť žien a starých, nie je to dôvod k malomyseľnosti. Dobre, že sú tu! Raz bude vydaná správa o tom, koľko záchrany sveta bolo spôsobených práve týmito nenápadnými, skromnými, starými ženami a ich modlitbami.



© 2003 - 2020 Miron Keruľ - Kmec
Stránka je umiestnená na WebGlobe.
webdizajn
Computer and internet Computer and internet