17.august 2022

     MENU

Úvod
Zoznam miestností
Zoznam tém


Vyhľadávanie v archíve: fulltextové vyhľadávanie (aj v tele textu)


Vyhľadávanie v Svätom Písme:
     NA ZAMYSLENIE

    Keby bol pre nás pochopiteľný, nebol by to Boh.

~sv. Augustín~

12.06.2003 - (čítanosť2235 reakcie4)


Lk 2, 1-14

      1 V tých dňoch vyšiel rozkaz od cisára Augusta vykonať súpis ľudu po celom svete. 2 Tento prvý súpis sa konal, keď Sýriu spravoval Kvirínius. 3 A všetci šli dať sa zapísať, každý do svojho mesta. 4 Vybral sa aj Jozef z galilejského mesta Nazaret do Judey, do Dávidovho mesta, ktoré sa volá Betlehem lebo pochádzal z Dávidovho domu a rodu, 5 aby sa dal zapísať s Máriou, svojou manželkou, ktorá bola v po žehnanom stave. 6 Kým tam boli, nadišiel jej čas pôrodu. 7 I porodila svojho prvorodeného syna, zavinula ho do plienok a uložila do jasieľ, lebo pre nich nebolo miesta v hostinci.
      8 V tom istom kraji boli pastieri, ktorí v noci bdeli a strážili svoje stádo. 9 Tu zastal pri nich Pánov anjel a ožiarila ich Pánova sláva. Zmocnil sa ich veľký strach, 10 ale anjel im povedal: „Nebojte sa. Zvestujem vám veľkú radosť, ktorá bude patriť všetkým ľuďom: 11 Dnes sa vám v Dávidovom meste narodil Spasiteľ Kristus Pán. 12 A toto vám bude znamením: Nájdete dieťatko zavinuté do plienok a uložené v jasliach.“ 13 A hneď sa k anjelovi pripojilo množstvo nebeských zástupov, zvelebovali Boha a hovorili:
      14 „Sláva Bohu na výsostiach
      a na zemi pokoj ľuďom dobrej vôle.“
12.06.2003 | Čítanosť(3132)
Lk 2, 23-40
12.06.2003 | Čítanosť(2533)
Lk 2, 15-21
12.06.2003 | Čítanosť(2130)
Lk 2, 41-52


24.12.2005 - 07:27   -ls-  
» Lk 2,1-14 / Vianoce

Tak zas máme vánoce. Děti se těšily. Dospělí chystali. Staří kroutí hlavou:
„Kdepak teď, to už nic není. To když my jsme byli děti, to bývaly vánoce! I sněhu bývalo víc. Teď už to není ono.“
Svatý Otec v jednom vánočním projevu také říkal, že to není, jak by mělo být, že by to mělo být lepší. Říkal, že dnes by lidstvo mělo být mnohem jistější, bezpečnější, šťastnější než bylo v minulých dobách. Máme více jídla, tepla, ošacení, lepší dopravu, více pohodlí. Lidstvo je vzdělanější, kulturnější, technicky vyspělejší. Ale člověk není šťastnější, ani jistější, ani klidnější. A nebude šťastnější, dokud k hodnotám techniky a vědy nepřidá hodnotu největší: Boží lásku!
To je to, co nám zjevují, co nabízejí, k čemu nás vedou vánoce:
Vtělená Boží láska přichází k tobě - naléhá na tvé oči, uši, mysl: Člověče, bratře, přišel jsem tě zachránit, přijmi mě do svého života!
Co to znamená, dát se vykoupit vtěleným Bohem, Ježíšem Kristem?
Boží Dítě nás chce zbavit toho, co nás zatěžuje a dát nám, co nám schází. - Co že nás zatěžuje? Zlo v nás a kolem nás. Tak to volal prorok Zachariáš: „On spasí svůj lid od jejich hříchů! Vtělený Bůh tě chce zachránit od tebe samého. Vždyť to všichni dobře známe, že nic netěší člověka, který není spokojený sám se sebou, sám v sobě.
Jenže známe také výrok Goethův o tom, že jen pošetilí jsou spokojeni se svou hloupostí, zatímco moudří sami se sebou spokojeni nejsou. A v tom měl Goethe pravdu: své nespokojenosti se nemůžeme zbavit sami, svou mocí, ale jen mocí mimo nás, mocí Boží.
Jenom Boží hlas ti může říci:
Jdi v pokoji. Už se neohlížej za tím, co bylo.
Začni znovu od této chvíle, jako znovu narozený.
Hleď kupředu.
To je první dar vánoc: osvobození od sebe sama,
osvobození od svých chyb, své minulosti,
smíření s Bohem, se sebou samým i s lidmi
kolem.
Kdo jste si udělali dobrou vánoční zpověď, svátost smíření, sami jste to zažili. V kom zůstalo staré napětí, staré smutky nad tím, co bylo nebo co je, v kom zůstaly staré lítosti a trpkosti, ten šel mimo.
Nu ano, říkáš si teď možná: Já se v kostele uklidním, umíním si, že už se nebudu trápit nad tím, co nemohu změnit, jdu domů v pohodě. Ale to bych musil žít ve skleníku, aby mi to vydrželo. Zas potkám nedobrého člověka, uslyším zlé slovo, a někdy stačí jediný nelaskavý pohled - a rovnováha je zas ztracena. Zase jsem tam, kde jsem byl!
Je osvobození od toho zla, zla mimo nás? Je osvobození od zlého souseda, od zlého spolupracovníka, a co nejhorší - od zlého člověka ve vlastním domě?
I zde ti Bůh nabízí vykoupení, osvobození:
Přikazuje ti odpovědět na zlo dobrem a víc se tím netrápit. Odpovíš-li na zlo zlem na zlé slovo zlým slovem - staneš se ty sám také zlým. Odpovíš-li na zlo dobrem, dokážeš-li zlého člověka politovat jako duševního ubožáka - jako umíš ze srdce politovat tělesně zmrzačeného, - a jdeš si po svých, pak jsi zvítězil i nad ním i nad sebou.
Ale jestli se začneš litovat: co jen mi to ten zlý zase udělal, jak jsem si to zasloužil; nebudu spokojený, dokud to neodvolá, nebudu klidný, dokud to nenapraví! - to pak nebudeš klidný nikdy a sám sobě svou nerozumnou tvrdohlavostí zničíš život. Jen to zkus a přijmi Boží recept na to, jak se osvobodit od zlého člověka.
Odplať mu zlé dobrým, polituj ho jako duševního chudáka, a jdi si po svých. Nech ho být, stejně ho nepředěláš. On sám se musí předělat, ty mu k tomu jen dopřej čas. Jen to zkus a poznáš, že tě zlo už nerozvrací.
A tak vám, moji milí bratří a sestry, přeju pěkné vánoce:
Vánoční osvobození od sebe sama, od zla v sobě.
Vánoční osvobození od zla mimo sebe, od zlých lidí kolem sebe.
„Mír lidem, kteří bdí či spí,
a sláva Bohu z výsosti!“


24.12.2005 - 07:27   -ls-  
» Lk 2,1-14 / Vianoce

Co to dnes slavíme, proč dnešní noci říkáme Svatá noc, to ví každé malé dítě. Nejen křesťan, každé civilizovaný člověk to ví: dnes se slaví památka, že se asi pře 2000 lety narodil v Betlémě Ježíš Kristus.
Je to všechno? Jsou vánoce jen vzpomínkovou slavností na dávnou událost v dějinách lidstva; - jen vzpomínání na vlastní minulost, na dětství, rodný domov? To by bylo málo, to by nestačilo na vánoční radost. Vzpomínky, ty spíš rozteskňují.
Čtení z Písma svatého, kterému jsme právě naslouchali, nám říká víc. Hned v listu svatého Pavla k Titovi se nemluví o minulosti, ale o naší přítomnosti, ba i o naší budoucnosti: „Boží dobrota přináší spásu všem lidem... Vede nás, abychom se odřekli bezbožného života a očekávali to, co nám přinese blaženost.“
To je poselství vánoční radosti. A mluví se v čase přítomném, ne o minulosti, ale o přítomnosti: lidé, důvěřujte! Bůh sám přichází, aby vám ukázal cestu. Kdo se zmítáš ve starostech, kdo jsi zapleten do bezvýchodných vztahů k jiným lidem, kdo nevíš, kudy kam, - měj důvěru. Bůh sám ti chce pomoci právě v tom Ježíši, jehož narození slavíš. Bůh chce, abys porozuměl sám sobě, aby ses dokázal zorientovat ve světě kolem sebe.
Prožít vánoce jen jako sváteční chvilku, jen jako kratičké příměří uprostřed války, to by bylo málo. Toto dítě Boží je nám všem symbolem naděje: rodí se do zlého, sobeckého světa a jako zbraň má jen lásku. Ta jeho láska bude nepochopena, odmítnuta lidmi stejně jako tvá láska, stejně jako dobrá vůle tvá, člověče. Ale Bůh ji přijme, pochopí. Mocí Boží bezmocné lásky nakonec zvítězí - vstane s Kristem z mrtvých bude žít dál.
Životní osud tohoto děťátka v jeslích je odvěkým modelem i tvého života. Jen tak lze překonat zlo, jen tak lze zvítězit nad životem i nad smrtí: Dělej to jak Ježíš, žij podle jeho zásad, a pak se dobro ukáže silnější než zlo, láska silnější než lhostejnost.
Co je tedy trvalým odkazem dnešní vánoční noci? Co je vlastním radostným poselstvím vánoc?
„Lidé, mějte důvěru! Je možné žít jako člověk i v dnešním světě plném násilí. Je možné přemoci sebemocnější násilí bezmocnou láskou Boží! Jdi a nikomu neubližuj! Jdi a nemsti se! Jdi a buď laskavý i na toho, kdo si na tebe včera vymýšlel podrazy. Jdi a pamatuj si: Pokud si zachováš dobrotu srdce tohoto Ježíše, dotud jsi mocnější než všichni darebáci - a nakonec se ti vše obrátí k dobrému.
To je div, zvěstovaný v této svaté vánoční noci: div, že bezmocná láska je mocnější než sebemocnější nenávist. AMEN, tak jest.


27.10.2005 - 10:24   pd  
» Lk 2, 7

Výraz „prvorodený“ neznamená, že Panna Mária porodila ešte aj iné deti. Prvorodenému podľa práva vždy patrilo čestné miesto, i keď v rodine nebolo viac detí. Je dosť možné, že Lukáš používa tento výraz ako vysvetlenie vzhľadom na Pannu Máriu, ktorá predstaví svoje dieťa v chráme „ako prvorodeného Syna“. Ostatní bratia nášho Pána spomínaní Lukášom, neboli Máriinými synmi; boli buď nevlastnými bratmi, synmi Jozefa z prípadného predošlého manželstva, alebo jeho bratrancami. Mária nemala iné deti podľa tela.
Ale výraz „prvorodený“ sa môže vzťahovať aj na ostatné deti, ktoré raz bude mať podľa Ducha. V tomto zmysle nazval pri päte kríža jej božský Syn Jána jej „sonom“. Duchovne bol Ján jej „druhým synom“. Sv. Pavol neskôr použil termín „prvorodený“ ako paralelu k večnému plodeniu Pána ako Otcovho jednorodeného. Iba svojmu Synovi povedal Boh: „Ty si môj syn, ja som ťa dnes splodil“ a opäť: „Ja budem jeho otcom a on bude mojím synom.“ A znova, keď uvádza prvorodeného na svet, hovorí: „Nech sa mu klaňajú všetci Boží anjeli.“ (Hebr 1, 5-6).


21.12.2004 - 07:07   Angelo Scarano  
» Re: Lk 02, 01-14

      Vyprávění o Ježíšově narození záměrně obsahuje časové a prostorové údaje: Lukáš chce zdůraznit, že Ježíš není pouhou ideou či mýtem, ale osobou, která vstupuje do našeho času a prostoru. Úryvek je velmi střízlivý a obsahuje dva základní momenty: Ježíšovo narození v chudobě a zvěstování pastýřům, kteří byli na okraji tehdejší společnosti. Bůh se vtěluje uprostřed posledních, Bůh se zjevuje posledním, Bůh dává spásu posledním. Ježíšovým narozením se otevírá nebe, Bůh sestupuje mezi lidi (Iz 63,19!) a přináší pokoj, který je souhrnem mesiánských darů a naplněním starozákonních příslibů.



© 2003 - 2020 Miron Keruľ - Kmec
Stránka je umiestnená na WebGlobe.
webdizajn
Computer and internet Computer and internet