21.október 2021

     MENU

Úvod
Zoznam miestností
Zoznam tém


Vyhľadávanie v archíve: fulltextové vyhľadávanie (aj v tele textu)


Vyhľadávanie v Svätom Písme:
     NA ZAMYSLENIE

    „Boh sa neobáva toho, že ťa vidí plakať, lebo pozná hodnotu sĺz.”

~CARLO CARRETTO ~

12.06.2003 - (čítanosť2401 reakcie10)


Lk 1, 1-25

      1 Už mnohí sa pokúsili zaradom vyrozprávať udalosti, ktoré sa u nás stali, 2 ako nám ich odovzdali tí, čo ich od začiatku sami videli a boli služobníkmi slova. 3 Preto som sa aj ja rozhodol, že ti to, vznešený Teofil, po dôkladnom preskúmaní všetkého od počiatku, verne rad-radom opíšem, 4 aby si poznal spoľahlivosť učenia, do ktorého ťa zasvätili.
      5 Za čias judejského kráľa Herodesa žil istý kňaz menom Zachariáš z Abiášovej kňazskej triedy. Jeho manželka pochádzala z Áronových dcér a volala sa Alžbeta. 6 Obaja boli spravodliví pred Bohom a bezúhonne zachovávali všetky Pánove prikázania a ustanovenia. 7 Nemali však deti, lebo Alžbeta bola neplodná a obaja boli v pokročilom veku.
      8 Keď raz prišiel rad na jeho triedu a on konal kňazskú službu pred Bohom, 9 podľa zvyku kňazského úradu lósom mu pripadlo vojsť do Pánovho chrámu a priniesť kadidlovú obetu. 10 V čase kadidlovej obety sa vonku modlilo množstvo ľudu. 11 Tu sa mu zjavil Pánov anjel; stál na pravej strane kadidlového oltára. 12 Keď ho Zachariáš zbadal, zľakol sa a zmocňovala sa ho hrôza. 13 Ale anjel mu povedal: „Neboj sa, Zachariáš, lebo je vyslyšaná tvoja modlitba. Tvoja manželka Alžbeta ti porodí syna a dáš mu meno Ján. 14 Budeš sa radovať a plesať a jeho narodenie poteší mnohých. 15 Lebo on bude veľký pred Pánom. Víno a opojný nápoj piť nebude a už v matkinom lone ho naplní Duch Svätý. 16 Mnohých synov Izraela obráti k Pánovi, ich Bohu. 17 Sám pôjde pred ním s Eliášovým duchom a mocou, aby obrátil srdcia otcov k synom a neveriacich k múdrosti spravodlivých a pripravil Pánovi dokonalý ľud.“ 18 Zachariáš povedal anjelovi: „Podľa čoho to poznám? Veď ja som starec a moja manželka je v pokročilom veku.“ 19 Anjel mu odpovedal: „Ja som Gabriel. Stojím pred Bohom a som poslaný hovoriť s tebou a oznámiť ti túto radostnú zvesť. 20 Ale onemieš a nebudeš môcť hovoriť až do dňa, keď sa toto stane, lebo si neuveril mojim slovám, ktoré sa splnia v svojom čase.“
      21 Ľud čakal na Zachariáša a divil sa, že sa tak dlho zdržuje v chráme. 22 Ale keď vyšiel, nemohol k nim prehovoriť; a oni pochopili, že mal v chráme videnie. Dával im znaky a zostal nemý.
      23 Len čo sa skončili dni jeho služby, vrátil sa domov. 24 Po tých dňoch jeho manželka Alžbeta počala, ale skrývala sa päť mesiacov a hovorila: 25 „Toto mi urobil Pán v čase, keď zhliadol na mňa, aby ma zbavil hanby pred ľuďmi.“
12.06.2003 | Čítanosť(3345)
Lk 1, 67-80
12.06.2003 | Čítanosť(2977)
Lk 1, 39-55
12.06.2003 | Čítanosť(2967)
Lk 1, 26-38


02.05.2010 - 16:03   František Fedor  
» Re: Lk 01, 01-25

"Neboj sa, Zachariáš, lebo je vyslyšaná tvoja modlitba. Tvoja manželka Alžbeta ti porodí syna a dáš mu meno Ján.“ Lk 1,13)
Zachariášova modlitba iste bola úprimná a vytrvalá. Spolu s manželkou žiadali Boha o potomka a to i vtedy, keď už i sami nedúfali v Božie vyslyšanie. Boh však nezabudol na verných svojich služobníkov. „Alžbete nadišiel čas pôrodu a porodila syna.“ (Lk1,57) na radosť rodičov a celého príbuzenstva. Zachariáš naplnený Svätým Duchom vyspieval nádherný chválospev na Božie milosrdenstvo, že „pamätal na svoju svätú zmluvu“, i keď vyvolený ľud mu často narobil „veľa starosti“
Náš Boh je verný, pamätá na úprimnú modlitbu verných a vyslyší ju “v plnosti času“.
.


06.12.2005 - 12:21   -pv-  
» Lk 1, 1-4; 4,14-21

Autorem třetího evangelia, jehož úvod se dnes čte, je sv. Lukáš, jediný evangelista, který nebyl židovského původu. Pocházel z Antiochie v Sýrii, metropole Blízkého východu, vzdálené 500 km severně od Jeruzaléma. Dnes se Antiochie jmenuje Antakya, leží v jihovýchodním Turecku a je jenom stínem své někdejší slávy. Avšak ve starověku to bylo po Římě a egyptské Alexandrii třetí největší město světa podivuhodné svými stavbami, jako např. 8 km dlouhou, proti dešti a slunci krytou městskou třídou zdobenou sloupořadím nebo podobou Chárona, chmurného převozníka duší v záhrobí, vytesanou do skály nad městem. Chrámy, školy, divadla, lázně, tančírny, lidé s akademickým vzděláním, velkoobchodníci, bankéři, rejdaři, pouliční chátra, ženy nevalné pověsti, bezdomovci a přístavní povaleči - vysoká kultura a stejně nemravný život - to bylo Lukášovo rodné město. Pohoršlivý život jeho obyvatel dosáhl takové proslulosti, že sem byl římským vojákům pod trestem vyloučení z armády vstup zakázán.
V tomto městě protikladů byla odedávna židovská obec se synagógou a k ní měl vztah i sv. Lukáš. Patřil s největší pravděpodobností mezi tzv. bohabojné, dnes bychom řekli sympatizanty s židovským náboženstvím. Bohabojní se zúčastňovali bohoslužeb, ale nepřijali příkazy Starého zákona v celé plnosti. Po pronásledování, které vypuklo v Jeruzalémě po násilné smrti jáhna Štěpána, se mnozí křesťané uchýlili právě do Antiochie a založili tam dynamickou církevní obec. Jak víme, právě zde se začalo Ježíšovým učedníkům říkat Kristovci - křesťané. Antiochijští věřící jsou příkladem toho, že i v mravně zpustlé společnosti mohou vyrůstat světci. Nemáme proto jenom naříkat nad zvráceností světa, ale snažit se jej svým dobrým životem proměnit.
Lukáš patřil ke druhé křesťanské generaci, která již nebyla očitým svědkem Ježíšových slov a činů. Podle toho, že na začátku vlády císaře Claudia (r. 41) byl Lukáš již dospělým členem církevní obce, můžeme usuzovat, že se narodil okolo r. 20. Své evangelium psal po r. 70, tedy jako zralý muž, který křesťanské učení dobře poznal jako průvodce apoštola Pavla na jeho misijních cestách.
K sepsání evangelia užil jednak již existujícího evangelia Markova, s nímž se seznámil za svého pobytu v Římě, jednak sbírky Ježíšových výroků a činů, která v církevních obcích kolovala. Těch sbírek bylo více a zachycovaly různé místní tradice (galilejskou, jeruzalémskou). Je také pravděpodobné, že se Lukáš setkal s P. Marií a od ní získal cenné informace především z dětství Pána Ježíše. Lukáš nebyl spisovatelem naivním, který bez rozdílu přijímal všechno, co slyšel. Pracoval na svou dobu moderní metodou kritického přístupu k dějepisným pramenům. Je proto prvním historikem církve. Nicméně nechtěl napsat Ježíšův životopis v našem slova smyslu, ale zvěstovat radostnou zvěst - evangelium. Jeho poselství zní: Ježíš je Bůh sám.
Podmínkou víry v Ježíše je seznámit se s jeho učením a životem, tedy znát Písmo sv., znát evangelia. Víra může být zděděná, ale ne slepá. U nás katolíků je to kámen úrazu. Písmo v knihovně máme, ale pravidelně jej nečteme, a tak má průměrný katolík strach diskutovat např. se Svědky Jehovovými, protože nedovede svůj názor podpořit biblickými citáty. Má prostě pocit méněcennosti. Jak máme tedy Písmo sv. číst?
1. Příprava
Nejprve si musíme vytvořit podmínky: klidné místo, čas, kdy nás nic nehoní, mohu si připravit i tužku a papír, abych si poznamenal to, co mě zaujalo. Církevní Otec Efrém Syrský uvádí příklad lovců perel. Ti opustí své chýše a jdou na pobřeží. Tam odloží všechno, co by jim překáželo při potápění. Potom se natřou olejem a vyhledají příhodný kámen do ruky, s nímž se budou moci ponořit tak hluboko, aby se dostali k perlám. Tak i já budím úmysl nechat se Písmem oslovit a proměnit. O tento záměr poprosím krátkou modlitbou.
2. Čtení
Potom celý text Písma pomalu přečtu a prosím Pána, ať mi otevře tuto biblickou scénu, abych v ní objevil to, co mi chce ukázat. Místa, jimž napoprvé neporozumím, si přečtu několikrát za sebou. Dám přednost katolickým vydáním Písma, která mají poznámky pod čarou.
3. Hledání
Při četbě biblického textu se jedná především o to? abych objevil něco, co mě zaujme a co mnou pohne. Proto musím sám to, co čtu, probírat slovo za slovem a větu za větou či scénu po scéně, osobu po osobě, a to tak dlouho, až narazím na něco, co se týká mne samého: např. na slovo, které mě posílí, nebo mě náhle napadne něco, co mě zneklidní - k mému dobru.
4. Setrvávání
Pokaždé u toho, co mě osloví a co se mě dotkne, setrvávám, a to tak dlouho, dokud to není vyčerpáno. Jinak se to, co bylo právě objeveno, ztratí v návalu starostí, neklidných myšlenek a prchavých dojmů.
5. Zakončení
Čtení má být formálně ukončeno. To se může stát:
modlitbou formulovanou vlastními slovy, v níž se ozývá moje odpověď na to, co mě oslovilo (chvála, dík, prosba) krátkou modlitbou, např. „Sláva Otci..." klaněním Bohu s pocitem vděku za jeho slovo
6. Zapsání objeveného
Doporučuje se svůj objev, případně to, co se mně dotklo, zaznamenat písemně. Jaký pocit, jaká touha, jaký nápad, jaká myšlenka, jaké slovo, jaká otázka, krátce: jaký impuls mě oslovil, mnou pohnul? Jaký objev jsem učinil? Tyto zápisky by měly být stručné a výstižné. Takový pohled zpátky je přípravou pro příští den, kdy se vrátím k podnětům z úvahy předchozí. Po čase se k již přečteným textům Písma mohu vrátit a vždy objevím něco nového, odpovídajícího mojí aktuální situaci. Až do konce života nebudu hotov.
7. Rozhodnutí
Kdo hledá v textu Písma, může mít úspěch jen tehdy, je-li od začátku odhodlán, že to, co poznává, bude také plnit. Kdo by se chtěl rozhodovat teprve dodatečně, už si předem volí špatnou cestu a výsledky jeho snažení nebudou valné.
Shrnutí:
Příprava: soustředění, zklidnění, úmysl nechat se Písmem oslovit a proměnit.
Čtení: pomalu číst a prosit Pána, abych objevil to, co nalézt mám.
Hledání: hledám to, co mě osloví, co se mne dotkne.
Setrvávání: zůstávám u toho, co mě oslovilo, tak dlouho, pokud oslovení trvá.
Zakončení: modlitba (vlastními slovy, zpaměti), klanění.
Zapsání objeveného: Co jsem objevil, co mě oslovilo? Za znamenám si písemně.
Rozhodnutí: Mám na mysli, že to, co jsem objevil, má změnit můj život. Tedy: přečtené uskutečňovat, podle evangelia žít.


06.12.2004 - 13:37   JR  
» Lk 1, 5-25

Ty však zůstaneš bez řeči
Evangelium ten trest připisuje nevěře Zachariášově. Je tu zřejmý protiklad mezi ním a Pannou Marii, která je blahoslavena, protože uvěřila (Lk 1,45). Je to však trest zvláštní. Církevní Otcové tomu hleděli dát význam symbolický. Sv. Řehoř Naziánský používá slovní hříčky. Sv. Jan se měl stát hlas volající na poušti (Lk 3,4), který připravoval zjevení Božího Slova. Slušelo se tedy, aby předcházelo mlčení. Před Božím hlasem oněmí všechny hlasy lidské. Jiní zase uvádějí v souvislost Zachariášův trest s jeho nevěrou. Hlasem se dorozumíváme s lidmi. Má-li naše řeč mít opravdový smysl, musíme lidem důvěřovat, vzít vážně to, co oni hovoří k nám. Pak teprve můžeme něco povědět jim. V rozhovoru s Bohem je tomu podobně. Nejdříve musíme slyšet to, co on mluví k nám, pak teprve dostanou sílu slova proseb, které k Bohu vysíláme. Modlitba je totiž rozhovor a ten předpokládá důvěru. Kde chybí, zaniká modlitba, člověk před Bohem oněmí. To však je skutečný trest. Napraví se obnovením víry.


06.12.2004 - 13:37   JR  
» Lk 1, 5-25

Já jsem stařec a moje žena je pokročilého věku
Izák se narodil Abrahámovi a Sáře v době, kdy už nedoufali mít potomky. V pozdním věku přišel matce Anně prorok Samuel, nyní se táž situace opakuje při zrození Jan Křtitele. Apokryfní vypravování připisuje podobné zrození i Panně Marii. Jaký smysl má tato okolnost? Je to předznamení narození samého Ježíše z Ducha svatého a zdůrazňuje se tím i důležitá pravda, platící pro všechny křesťany, na kterou se snadno zapomíná: příchod každého člověka na svět je v Božím plánu a rodiče jsou nástrojem v rukách prozřetelnosti. Každý, kdo se spasí, se rodí z Ducha svatého a každý lidský život je velký div Boží lásky. Biblický Bůh se často nazývá „Bohem živým“, je ten, „kdo žije a kraluje“, a proto je to on, který dává život lidem jako nejkrásnější dar.


06.12.2004 - 13:37   JR  
» Lk 1, 5-25

Tvá modlitba je vyslyšena
Ve zdravých a přirozených rodinách považují děti za velké požehnání. Dětmi se posílí rod i síla národa. U židů k tomu přistupoval nový prvek: příslib budoucího království Mesiášova. Být bezdětným znamenalo vyloučení z této naděje. Království Boží se však nerodí jenom „z krve a ze žádosti těla a ze žádosti muže, nýbrž z Boha“ (Jan 1,13). Sv. Jan Křtitel, který se měl stát přímým předchůdcem Mesiáše se tedy zrodil i z modliteb svého otce kněze Zachariáše v jeruzalémském chrámu. Je příkladem všem křesťanským rodinám. I ty očekávají dítě ne jenom jako svého vlastního potomka, ale i jako dítě Boží. Velcí lidé se často přiznali, že vděčí za to, co mají a čeho dosáhli především modlitbě své matky. O modlitbu prosili vždycky matku vojáci, kteří šli do boje. A celý život člověka je boj, a proto mají mít mladí jistotu, že je modlitba rodičů doprovází a chrání.


13.11.2004 - 22:13   P. Tadeusz Olszański CM – P. ThDr. Ľubomír Stanček  
» Lk 1, 5-25

      Je nám ľúto Zachariáša, že bol tak potrestaný za svoju nedôveru – lebo je ťažké sa mu diviť. Narodenie Spasiteľa bolo predpovedané a predchádzali ho nepochopiteľné znamenia: Panna počne a porodí Syna; teraz počujeme, že má počať syna žena v pokročilom veku. Ale veď najzázračnejším faktom bolo ľudské vtelenie Božieho Syna. Čímže voči takému zázraku bol prípad, že neplodná porodila syna! Všetko, čo sa spájalo s príchodom Bohočloveka a spásou ľudí, bolo zázračné, vznešené a nepochopiteľné. Nič divného, že Zachariáš nedôveruje anjelovej predpovedi – a strata reči je nie natoľko trestom, ako skôr znamením pre vzbudenie viery.
      Je naša viera v zjavenie sa Boha v ľudskom tele dostatočne silná a živá? Otriasa táto viera našou mysľou, predstavivosťou, srdcom? Núti nás pokľaknúť? Mení náš život? Tak by sa malo diať – keby nám tento zázrak nezovšednel – a takéto zovšednutie nesmieme pripustiť.
      Majú tomu zamedziť také praktiky, akú účasť na rorátoch – sv. omši, ako účasť vo sviatosti zmierenia, ako predovšetkým adventná duchovná obnova, ktorá je na to, aby pripravila Pánovi dokonalý ľud. Práve prostredníctvom týchto praktík vychádzame naproti prichádzajúcemu Kristovi – a Boha nemožno stretnúť inakšie, iba keď mu vyjdeme naproti. Dokonalým ľudom sa nestaneme, ale máme byť ľudom, ktorý sa snaží o dokonalosť – skrze zmierenie s Bohom a blížnymi, a vo všeobecnosti skrze nápravu života.


13.10.2004 - 07:23   PaedDr. František Dancák  
» Lk 1, 11-12

      Billy Graham spomína, že v Perzii oslovil jedného kolportéra muž, ktorý sa ho pýtal: „Máte oprávnenie predávať Biblie?“ „Samozrejme“, odpovedal, „mám povolenie predávať tieto knihy v celej krajine.“ Muž bol prekvapený a hovorí: „Ako to, že vy ste vždy obklopený vojakmi? Chcel som vás trikrát napadnúť, ale keď som videl vojakov, nechal som to. Teraz vám už nechce ublížiť“ (Anjeli – tajomní Boží služobníci).
      Boli títo ozbrojení muži nadprirodzené bytosti?
      Zo Svätého písma vieme, že anjeli sú mocní duchovia, pri zjavení ktorých sa boja aj statoční a zbožní ľudia, ako napr. Zachariáš. „Anjeli sú prítomní už od stvorenia a v priebehu celých dejín spásy, zďaleka i zblízka zvestujú spásu a slúžia Božiemu plánu pri jej uskutočňovaní... Napokon anjel Gabriel zvestuje narodenie Predchodcu a potom narodenie samého Ježiša“ (KKC 332).


09.06.2004 - 20:16   PaedDr. František Dancák  
» Lk 1, 6

      Platón, významný grécky filozof, veľký milovník múdrosti a krásy, v dialógu Kriton hovorí Sokratesovými ústami toto: „ „Nemá sa pokladať za najcennejšiu vec žiť, ale dobre žiť!
      V ľudskej spoločnosti je mnoho hladu po tituloch a radoch... Pre kresťana je najvyšším titulom a poctou snažiť sa dobre žiť a byť spravodlivým pred Bohom... Tento biblický výraz o rodičoch sv. Jána Krstiteľa neznamená len mravnú čnosť dávať každému, čo mu patrí, ale tiež túžbu po svätosti, zhoda myslenia a správania s poznanou Božou vôľou.


23.01.2004 - 12:17   Angelo Scarano  
» Lk 1, 1-4

Formou úvodu (1,1-4) se Lukáš inspiruje starověkými autory. Slovo „události“ zřejmě zrcadlí hebrejské „devárím“ (znamená slovo i událost).
Zmiňovaný Theofilos je asi skutečnou historickou postavou, a ne fiktivním jménem označujícím každého bohabojného.
Na rozdíl od Marka a od pramene Q (Q, počáteční písmeno německého slova „Quelle“, „pramen“ – tím se označuje hypotetický pramen Ježíšových slov, pramen používaný synoptickými evangelisty), Lukáš podniká něco nového: nezajímá se pouze o obsah křesťanské zvěsti, ale také o historickou spolehlivost. Je totiž přesvědčen, že historické bádání může podepřít evangelní pravdu (Boží zjevení, dílo záchrany se totiž odehrává v dějinách). Pro Lukáše je pravda jedna a „důkazy“ jsou v jeho očích argumenty řečnické, které mají přesvědčit, a ne potvrdit objektivní stav věcí. Lukáš však není pouze historik, je také evangelista (hlasatel radostné zvěsti) a svědek. Něco obdobného platí o apoštolech: jsou očitými svědky dějinných událostí, ale zároveň svědky pravdy evangelia.


02.10.2003 - 20:35   PaedDr. František Dancák  
» Lk 1, 3

       Istý roľník, ktorý mal šestnásť dobre vychovaných detí, bol od suseda opýtaný, ako vychováva svoje deti. Roľník s úsmevom odpovedal: „Urobil som to veľmi ľahko. Len prvé dieťa som naučil poslušnosti a tie ostatné ho už nasledovali. Kde všetci počúvajú, tam sa ľahko panuje.“
      Poslušnosť je prvým stupňom pokory. Prejavila ju Svätá Rodina, ktorá na rozkaz cisára Augusta o sčítaní ľudu prekonala dlhú a námahavú cestu, aj keď Mária bola v požehnanom stave. Iste nebolo to pre ňu ľahké, ale ochotne poslúchla.
      Nasledujme ju v tom!



© 2003 - 2020 Miron Keruľ - Kmec
Stránka je umiestnená na WebGlobe.
webdizajn
Computer and internet Computer and internet