17.august 2022

     MENU

Úvod
Zoznam miestností
Zoznam tém


Vyhľadávanie v archíve: fulltextové vyhľadávanie (aj v tele textu)


Vyhľadávanie v Svätom Písme:
     NA ZAMYSLENIE

    Keby Boh človeku ukázal všetky bolesti, ktoré mu v živote ustanovil, padol by a zomrel. Keby mu ukázal všetky radosti, ktoré má v živote prežiť, padol by a zomrel. Boh to vie a rozdeľuje. - Človek to nevie a dáva sa Bohu, ktorý ho miluje.

~Chiara Lubichová~

12.06.2003 - (čítanosť1944 reakcie2)


2 Kor 4, 1-18

      1 Preto keď máme túto službu z milosrdenstva, ktoré sme dosiahli, neochabujeme. 2 Zriekli sme sa tajnej nehanebnosti; nepočíname si úskočne, ani nefalšujeme Božie slovo, ale zjavujeme pravdu, a tak sa pred Bohom odporúčame svedomiu všetkých ľudí.
      3 A ak je naše evanjelium ešte zahalené, je zahalené tým, čo idú do záhuby. 4 Im, neveriacim, boh tohoto veku zaslepil mysle, aby im nezažiarilo svetlo evanjelia o Kristovej sláve, ktorý je obrazom Boha. 5 Veď nie seba hlásame, ale Ježiša Krista, Pána; my sme len vaši služobníci pre Ježiša. 6 Lebo Boh, ktorý povedal: „Nech z temnôt zažiari svetlo,“ zažiaril aj v našich srdciach na osvietenie poznania Božej slávy v tvári Ježiša Krista.
      7 No tento poklad máme v hlinených nádobách, aby mal Boh zvrchovanú moc, a nie my. 8 Zo všetkých strán nás sužujú, ale nie sme stiesnení; sme bezradní, ale nepoddávame sa; 9 prenasledujú nás, ale nie sme opustení; zrážajú nás, ale nehynieme. 10 Stále nosíme na tele Ježišovo umieranie, aby sa na našom tele zjavil aj Ježišov život. 11 A tak kým žijeme, ustavične sa vydávame na smrť pre Ježiša, aby sa aj Ježišov život zjavil na našom smrteľnom tele. 12 V nás teda účinkuje smrť, vo vás život.
      13 Ale pretože máme toho istého ducha viery, ako je napísané: „Uveril som, a preto som povedal,“ aj my veríme, a preto hovoríme. 14 Veď vieme, že ten, čo vzkriesil Pána Ježiša, s Ježišom vzkriesi aj nás a postaví nás s vami. 15 A to všetko pre vás, aby hojnosť milosti prostredníctvom mnohých rozmnožila vzdávanie vďaky na Božiu slávu. 16 Preto neochabujeme; a hoci náš vonkajší človek chradne, náš vnútorný sa zo dňa na deň obnovuje. 17 Veď naše terajšie ľahké súženie prinesie nám nesmierne veľkú váhu večnej slávy, 18 ak nehľadíme na to, čo je viditeľné, ale na to, čo je neviditeľné; lebo viditeľné je do času, ale neviditeľné je naveky.


14.05.2007 - 20:11   Romano Guardini  
» 2 Kor 4,6

Boh, ktorý povedal: «Nech z temnôt zažiari svetlo», zažiaril aj v našich srdciach a osvietil nás, aby sme poznali Božiu velebnosť, ktorá sa skvie na tvári Ježiša Krista. (2 Kor 4,6)
Boh, ako ho poznáme zo Svätého písma, je ten, ktorý ma dvíha, navštevuje svet, prebýva medzi ľuďmi a medzi nimi koná svoje dielo.
Toto všetko sa napĺňa v Kristovi. S ním je Boh, ktorý «prebýva v neprístupnom svetle» a vošiel do oblasti ľudského bytia... Zahaľuje sa síce do ľudskej podoby, ale tak, že v nej možno vidieť Boha. «Dnes sa zjavil svetu náš Pán a Spasiteľ, zrodený už pred východom zornice a pred počiatkom vekov», hovorí antifóna k prvému žalmu prvých vešpier na slávnosť Zjavenia Pána.
Táto veta vyjadruje všetko: večné jestvovanie, nepomenovateľný pôvod, príchod, dostave-nie sa medzi nás, pobyt medzi nami, takže sa nám teraz «zjavuje» a že sa stal navonok našim očiam viditeľným... Toto je teda Epiphania, «Zjavenie»... Opravdivou Epiphaniou je to, že sa stal človekom. Kristus nielenže o Bohu hovorí, ale on je zjavením Boha. Boh, ktorého nikto nemôže vidieť, stáva sa v ňom vidi teľným. Tak, ako je duša sama v sebe duchovná, a preto neviditeľná, možno ju však vidieť v tvári a chovaní človeka, počuť ju v jeho slove, vycítiť ju v jeho správaní a v živom rozmachu jeho osobnosti, zachytiť ju v stisnutí ruky -práve tak sa dotýkame rukami neviditeľného Boha v Kristovi...
Pre nás nie je Boh len «nekonečná, večná, absolútna bytosť», ibaže v kresťanskej forme, ale ten, ktorý má prísť. Slovo «príď (k nám) kráľovstvo tvoje», má sa ponímať v plnom zmysle, nie ako fráza. Kristus je taký a na to poslaný, aby v ňom zostúpil k nám Syn a s ním Otec a Otcovo kráľovstvo. V Kristovi mám dôjsť k presvedčeniu, že Boh zo svojej nedostupnosti vstupuje do môjho života. Môžem ho vidieť, počuť, rukami ohmatať... Lebo veriť znamená uzrieť v Kristovi «slávu, akú má Jednorodený Syn od Otca». (Romano Guardini)


20.12.2005 - 21:33   -ls-  
» 2 Kor 4,6-11 / Manželstvo

   Poklad víry a lásky máme v nádobě hliněné - slyšeli jsme v epištole. Býváme křehcí. A jaký poklad je dobré manželství!
    „Já se ti odevzdávám
    a přijímám tě za svou manželku.
    Slibuji, že ti zachovám lásku a věrnost,
    že tě nikdy neopustím,
    že s tebou ponesu dobré i zlé
    až do smrti.“
   Takhle zní manželská přísaha při svátostném sňatku v kostele. Je to závazek náročný. Až příliš náročný vypadá vzhledem k tolika manželstvím, která ztroskotají.
   Proč tak často ztroskotají?
   Zjednodušeně by se dalo říci: Proto, že ti dva jsou před sňatkem kritičtí příliš málo - a po sňatku příliš moc. Proto, že před sňatkem jim nikdo neřekl, že láska je opravdové umění, a tomuto umění že se musí učit, po celý život učit.
   S prvním rubem lásky - zamilovaností, - to jde ještě snadno. To je vzplanutí mohutné, ale slepé jak vylíhlé kotě. Je bezstarostné jako každé mládě, o nic se nestará, na nic se neohlíží, jen si hraje.
   Jenže čas mláděte je jen kratičké údobí života. Nelze zůstat mládětem po celý život. I zamilovanost musí dospět do dospělé lásky. K tomu dozrání má dojít ještě v době známosti. To proto, aby se ti dva mohli rozejít, kdyby se ukázalo, že jeden nebo druhý není hlubšího vztahu schopen.
   Teprve až slepá koťata prohlédnou;
   - až začnou na partnerovi vidět i jeho chyby;
   - až jsou schopni klidně zvážit a vyzkoušet, jestli ty chyby budou po celý život únosné, protože jsou převážené dobrými vlastnostmi partnera;
   - až se naučí lásce, která raději dává než bere;
   - která umí říkat děkuji;
   - která umí odpouštět;
   - která je trpělivá a umí dát druhému čas k takovému dozrávání;
   teprv pak je na místě stvrdit tento vztah veřejně, uzavřít manželství.
   Překážkou sňatku není jen duševní choroba nebo zdravotní vada. Překážkou sňatku je i osobní nezralost, nedospělost. Kde to mladí nerespektují a místo aby pořádně zapracovali na své sebevýchově, hrnou se honem do svatby - krutě na to doplatí.
   Manželství není hračka pro nezralé výrostky, pro nedospělé skoroslečny. Pro ty je to opravdu hrob lásky.
   Tohle všechno není třeba vysvětlovat těm mladým, kteří v dobré rodinné pospolitosti vyrostli. Tam, kde rodina stála nejen na lásce, ale i na víře a naději, na všech třech ctnostech vpravdě božských. Slyší to tak snoubenci, které připravuje na manželství kněz. Slyší to tak znovu v kostele, kdo mají sňatek svátostný:
   - Schopnost víry v partnera se zakládá na víře v Boha Stvořitele, který člověka učinil mužem a ženou.
   - Schopnost naděje se zakládá na důvěře, že partner se nechá vést dary Ducha svatého, že bude dozrávat do stále větší duchaplnosti.
   - Schopnost lásky se zakládá na stálém kultivování něžnosti a jemnosti. Někoho milovat znamená poskytnout mu plný úvěr, uvěřit mu, dát mu důvěru.
   Uzavřít manželství, to je start do velké hry, která má svá pevná pravidla. Neznat je se nevyplácí. Švindlovat se nevyplácí. Milenka se má stát manželkou, milenec mužem.
   Věno, které si mladlí přinesli do svého manželství z domova, to je to, co doma odkoukali, - zvyky, které z domu převzali. Chtě-nechtě přejímá každý způsoby a chování svých rodičů, špatné i dobré. Špatné je nutno hlídat a odstraňovat, dobré rozvíjet.
   Novomanželé jsou proto učni na manžele. Dokud spolu chodili, stačilo na překonání těžkostí přivírání očí, slepá láska. Teď je potřeba přidat k lásce i rozum a vůli.
   Vyčítá-li po svatbě manželka mužovi, že ji už nemá dost rád, je to chování stejně dětinské jako vyčítat mu, že nemá dost modré oči, říká doktor Plzák.
   Je třeba udělat mnohem víc než vyčítat, aby se manželství dobře vyvíjelo. Je třeba kultivovat manželskou lásku, upeňovat víru v druhého, pevně stát v naději, že oboustranná snaha přinese kýžený výsledek: pohodu domova pro manžele i pro děti.
   Že toto křesťanské šlechtitelské úsilí přináší výsledky, dotvrzují statistiky. Udávají, že mezi nevěřícími se rozvádí každé druhé manželství; mezi vlažnými křesťany každé třetí. Mezi opravdu věřícími křesťany se rozvádí až každý padesátý pár - pouhá dvě procenta.
   Kristus by svátost manželství neustanovil, kdyby to byl hrob lásky. Kristu je pro život v lásce. Kristus je pro život v hojnosti. Pojďme se od něj učit žít.



© 2003 - 2020 Miron Keruľ - Kmec
Stránka je umiestnená na WebGlobe.
webdizajn
Computer and internet Computer and internet