19.september 2021

     MENU

Úvod
Zoznam miestností
Zoznam tém


Vyhľadávanie v archíve: fulltextové vyhľadávanie (aj v tele textu)


Vyhľadávanie v Svätom Písme:
     NA ZAMYSLENIE

    Keď démoni vidia, že nedbáme o veci tohto sveta, a neželáme si nenávidieť pre nich ľudí a odpadnúť od lásky, vtedy povzbudzujú proti nám ľudské klebety, aby sme neznesúc urážky, začali nenávidieť klebetníkov.

~sv. Maxim Vyznávač + 662 ~

12.06.2003 - (čítanosť2401 reakcie11)


Mk 6, 45-56

      45 A hneď prinútil svojich učeníkov, aby nastúpili na loď a išli napred na druhý breh k Betsaide, kým on rozpustí ľud. 46 Keď ich rozpustil, odišiel na vrch modliť sa. 47 A keď sa zvečerilo, loď bola uprostred mora a on sám na zemi. 48 Videl ich, ako sa namáhajú pri veslovaní, lebo vietor dul proti nim. A nad ránom, kráčajúc po mori blížil sa k nim a chcel ich obísť. 49 Keď ho videli kráčať po mori, mysleli si, že je to mátoha, a vykríkli; 50 všetci ho totiž videli a zľakli sa. Ale on sa im hneď prihovoril: „Vzchopte sa! To som ja, nebojte sa!“ 51 Vstúpil k nim do lode a vietor utíchol. A boli celí ohromení, 52 lebo nepochopili, ako to bolo s chlebmi; ich srdce bolo otupené.
      53 Keď sa preplavili k druhému brehu, došli do Genezareta a tam pristáli. 54 Len čo vystúpili z lode, ľudia ho spoznali; 55 rozbehli sa po celom okolí a na nosidlách začali znášať svojich chorých ta, kde bol, ako počuli. 56 A všade, do ktorejkoľvek prišiel dediny, mesta či osady, kládli na ulice chorých a prosili ho, aby sa smeli dotknúť aspoň obruby jeho odevu. A všetci, čo sa ho dotkli, ozdraveli.

45-52.      Mt 14, 22-33; Jn 6, 16-21.
53-56.      Mt 14, 34-36.


      Archív / Kartotéka
12.06.2003 | Čítanosť(3159)
Mk 6, 14-29
12.06.2003 | Čítanosť(3142)
Mk 6, 1-13
12.06.2003 | Čítanosť(2786)
Mk 6, 30-44


28.11.2006 - 19:42   a.o.  
» Mk 6,53-56

Kdo se ho dotkli, byli uzdraveni.
Nezmiňuje se zde jejich víra, ani víra učedníků - naopak: ti ani „nepochopili, jak to bylo s chleby“ (závěr vynechaného příběhu 6,45-52), že se o ně totiž v Ježíši Bůh stará jako dobrý pastýř a zachránce v „bouřích“ života. I zde Ježíš pomáhá trpícím, aniž by kladl jakékoli předchozí podmínky. I to se od něj mají učedníci (a církev) učit.


16.11.2006 - 05:55   a.o.  
» Mk 6,45-52

Uviděli ho, jak kráčí po moři.
Učedníci mají po rozmnožení chlebů zakusit, že Ježíš je Pánem a Vykupitelem i vůči mocnostem skrytým v přírodě (moře - zvlášť rozbouřené - bylo tehdy symbolem mocností zla). Přes takovouto zkušenost jsou však učedníci stále těmi, kdo nic „nepochopili“ (v. 52). Teprve v Petrově vyznání u Cesareje Filipovy začínají rozumět (Mk 8,29). V období takto slabé víry a nepochopení nejsou učedníci drženi „nad vodou“ Ježíšovým zjevením, ale jeho slovem (v. 50 obsahuje nejen povzbuzení, ale snad i narážku na zjevení Božího jména Mojžíšovi v Ex 3,14: „já jsem“).


19.10.2006 - 15:00   jh  
» Mk 6, 56

Malá poznámka, že sa uzdravili všetci, ktorí sa ho dotkli, ukazuje ľudomilnosť Pána. Je to síce naivná dôvera, ktorá sa chce Pána „dotknúť“ a Ježiš vie, že tátop dôvera je povrchná a nezanechá v duši nadprirodzenú vieru. Napriek všetkému však neodmieta toto „dotýkanie“. Je dobrým pastierom a pomocníkom v každej núdzi. Svätí Otcovia práve v tomto vidia znamenie eschatologických darov všetkým vykúpeným, kedy Boh zotrie z ich očí všetky slzy (porov. Zjv 7, 17; 21, 4). Človek je už raz taký: Chce všetko vidieť a ohmatať sám – i Božiu dobrotu. Pán vyšiel tejto všeľudskej túžbe v ústrety ustanovením Eucharistie. Prijímame jeho sväté Telo a Krv a zároveň sa ho dotýkame v posvätných spôsoboch.


15.01.2005 - 13:57   JR  
» Mk 6, 53-56

Všichni, kteří se ho dotkli, byli uzdraveni
Nemoc, při které si uvědomíme vlastní slabost před Bohem, je velký dar. Ale dá se namítnout: Neochromuje snad vědomí slabosti chuť a odvahu do života? jsou známé verše: „Sláb jenom ten, kdo ztratil v sebe víru, a malý ten, kdo zná jen malý cíl.“ Slabost skutečně neprospívá, je-li spojena s pocitem osamocenosti. Něco docela jiného je, když si přitom uvědomíme přítomnost někoho silného, kdo stojí při nás, aby nám pomohl. Kdo v horách ztratil cestu, bývá tak oslabený, že už nestojí na nohou. Setká-li se však s někým, kdo ho chce dovést nazpět, síly se mu vrátí. Tak nám také v životě vrací sílu každé setkání s Ježíšem, každý dotyk uzdravuje. Zdraví totiž není jenom fyzický stav těla, ale především schopnost žít. S Kristem můžeme žít i v největší slabosti i ve smrti.


15.01.2005 - 13:57   JR  
» Mk 6, 53-56

Prosili, aby se směli dotknout střapce jeho šatu
Jsme na poutním místě. Lidé se dotýkají uctívaného obrazu, vlastně jenom rámu. V Římě, v Basilice sv. Petra, líbají nohu kovové sochy Je už tak opotřebovaná, že se musí vyměňovat. Je dost těch, kdo se nad tím pohoršují. Vidí v tom pověrčivost, fetišismus a bůhví jaké jiné nectnosti. Ale ti, co se dotýkali střapce Ježíšových šatů, nebyli v lepší situaci. Střapec, socha, rám obrazu ovšem nemohou nikoho zachránit. Sám Ježíš při těchto příležitostech vždycky zdůraznil, že je to víra, která uzdravuje, ne vnější gesto (Mt 9;22). Pravá hodnota je v jeho srdci, v jeho smýšlení, přesvědčení. Ale člověk je tvor, který mluví, vyjadřuje své city navenek. Neděje se to jenom slovy, ale často pouhým malým gestem, pohledem. Čím víc se lidé znají, tím méně slov potřebují. Dávají si znamení rukou, posunkem. Podobný smysl mají i gesta v náboženském projevu. Dotek rámu obrazu sám o sobě nemá hodnotu, ale může být výrazem veliké důvěry. Ta pak dělá zázraky.


15.01.2005 - 13:57   JR  
» Mk 6, 53-56

Začali nosit na nosítkách nemocné
Jak bývá těžké dostat se k lékaři nebo léčiteli, o kterém se rozkřikne, že dokáže vyléčit nemoc, na kterou normální lékařská asistence nestačí. Člověk je sociální tvor, nemůže žít bez druhých. Ale snadno na to zapomíná. V nemocnici to najednou pocítí velmi názorně, zvláště když nemůže chodit. Zdá se to paradoxní, Ale vidíme to na každém kroku: nemoc má velkou sociální funkci v našem životě. V této příležitosti se poznají přátelé. Ale nemoci mají i funkci náboženskou. Sv. Ignác z Loyoly píše, že ne jsou menší dary než zdraví. Sv. Augustin bojoval proti hlavnímu bludu, který se rozšířil v západním křesťanském světě na počátku zrození nové Evropy Byl to pelagianismus, přesvědčení, že si člověk svými přirozenými silami a pevnou vůli stačí k tomu, aby mohl čestně a dobře žít a dělat svou práci. Nač by tedy potřeboval Boha? Ten časem z jeho života úplně vymizí. Přijde však nemoc, úraz, tělesná slabost. jsou to nejlepší kazatelé, kteří nás přesvědčují o tom, jak potřebujeme na každém kroku Boží milosti.


27.11.2004 - 12:10   P. Tadeusz Olszański CM – P. ThDr. Ľubomír Stanček  
» Mk 6, 45-52

      Udalosť, o ktorej sme čítali, ponúka rôzne úvahy a závery. Hĺbky, po ktorých kráčal Pán Ježiš, sú obrazom tých hĺbok, na akých chtiac-nechtiac sa nachádzame, ktoré nás alebo nebezpečne priťahujú – alebo sa ich bojíme, ale tiež, na ktorých sa musíme ocitnúť, ak chceme skutočne žiť.
      Človek totiž má žiť nie v pominuteľnom svete, ale na správnej hĺbke. Pominuteľný svet – to je svet pominuteľných hodnôt, nestálych rozmarov a chúťok, neserióznych výhrad, našich výhrad voči ľuďom – a výhrad ľudí voči nám, záľub a mienok ľudí, ktorým by sme sa chceli prispôsobiť; to všetko je ako spenené vlny; o to nemožno opierať svoj život, ani nič v tomto živote vybudovať.
      Svoj život oprieť a niečo v živote vybudovať možno len na správnej hĺbke, a teda na správnych duchovných hodnotách, takých ako: dôvera, trpezlivosť, pokora, zdržanlivosť, vytrvalosť – to je tá hĺbka, ktorú treba v sebe vypracovať, usilovne v sebe vyhlbovať, aby sme dosiahli vnútorný pokoj, aby vietor utíchol.
      Práve pred sv. prijímaním, keď Pán Ježiš má vstúpiť do loďky nášho srdca, pripomeňme si jeho prisľúbenie: Pokoj vám zanechávam, svoj pokoj vám dávam.


21.09.2004 - 09:58   JR  
» Mk 6, 45-52

Vstoupil k nim na loď a vítr přestal
Opačný vítr, tj. odpor a protivenství by nás tedy neměly odstrašovat. Ale přesto unavují, oslabují. Úplné zmalátnění pak Bůh nedovoluje. I zlý duch je v jeho moci. Největším pokušením v dobách zkoušky je pocit samoty a opuštěnosti. Zdá se, jakoby sám Bůh na své věrné zapomněl. Ale hned nato se dostaví jistota, že s nimi je, že je u nich v loďce. Obyčejně pak i vnější potíže přestanou. Sv. Melánie Mladší, světice z 5. století, byla nejbohatší dědičkou mezi tehdejší římskou šlechtou a vdali ji za stejně bohatého ženicha. Ale oba se rozhodli, že všecko rozdají chudým a že se budou v čistotě věnovat modlitbě a postu. Samozřejmě se proti takovému rozhodnutí postavila celá rodina a římská společnost. Jak mohli dva mladí nezkušení idealisté zdolat takový odpor? A přece se vjednom okamžiku všecko naráz změnilo. Vlastní matka šla následovat Melánii v chudém životě a císařovna se postavila na jejich stranu, aby mohli všecko bohatství prodat a jít za svým cílem. Stalo se jim lehkým to, co všichni považovali za nemožné. Kristus byl s nimi.


21.09.2004 - 09:58   JR  
» Mk 6, 45-52

Namáhali se, protože měli vítr proti sobě
Genezaretské jezero vypadá velmi idylicky, když je voda tichá a jasná. Ale snadno se tu znenadání přižene vítr I když není vždycky nebezpečný, pro ty, co veslují na loďce, způsobí značnou námahu, plují-li ve směru proti větru. Symbolicky se něco podobného děje při každém opravdu dobrém podniku. Tento odpor, který je někdy naprosto nelogický, neočekávaný, byl pro egyptské mnichy neklamnou známkou existence zlého ducha. Ten, jak píše Evagrius, stále číhá a pozoruje, kde by se mohlo stát něco, co ohrožuje nadvládu zla ve světě. Proto hned od počátku zahajuje boj. On také správně odhaduje duchovní hodnoty Málo nebo vůbec se nepříčí vnějším bombastickým manifestům, ale napne síly, aby překazil modlitbu těch, kteří ji konají v tichu a v oběti. Kolik energie např. vynaložily ateistické režimy k tomu, aby vypudily z kláštera řeholnice, které se tam modlí a nikdo o nich neví. Přitom ateisté tvrdí, že v modlitbu nevěří a pak se ukáže, že té se nejvíc bojí.


21.09.2004 - 09:58   JR  
» Mk 6, 45-52

Přiměl učedníky, aby jeli na druhý břeh
Druhý břeh Genezaretského jezera představuje jinou krajinu, jiné lidi. Přeplavit se na druhý břeh se stalo proto symbolem radikální změny života. Lidmi žijícími na druhém břehu nazvali řeholníky, zvláště ty, kteří žijí v klauzuře a nemají styk se světem. Ale přeplavbě se podobá každé větší rozhodnutí. Při každé svobodné volbě máme totiž dvojí pocity. Z jedné strany máme radost, že zase začínáme, že jsme ještě schopni něco podniknout. Ale z druhé strany se při každé svobodné volbě ztrácí půda pod nohama. Jsme jakoby na vodě nejistoty, volíme-li dobře. Pověstný Velký inkvizitor v románě Dostojevského Bratři Karamazovi došel k závěru, že lidé mají rádi jenom malou svobodu, pro ostatek jim stačí blahobytné otroctví. Krista naopak Dostojevskij představuje jako svobodu absolutní. Kdo ho následuje, musí mít odvahu vzít odpovědnost za všecko, co volba k dobru vyžádala.


11.09.2003 - 13:49   P. Tadeusz Olszański CM – P. ThDr. Ľubomír Stanček  
» Mk 6, 53-56

      Evanjelista zaznamenal, že ľudia sa rozbehli po celom okolí. Rozbehli sa – a naďalej sa rozbiehajú. Rozbiehali sa hľadajúc uzdravenie. I dnes sa rozbiehajú po lekároch, ambulanciách a lekárňach, po bionergoterapeutoch a mastičkároch, rozbiehajú sa hľadať správnu diagnózu a účinný liek. A ostatne, nielen hľadať lieky, lebo aj hľadať lepšie životné podmienky, hľadať dobrú prácu, materiálne úspechy a zisk; sú rozbehaní až po hranice infarktu – a často je to jediný výsledok ich behania.
      Behanie, naháňanie, lietanie – sa stalo chorobou súčasného človeka, a táto choroba ho ničí účinnejšie než všetky iné choroby. To, prečo sa rozbiehali ľudia z Evanjelia – bolo stretnutie s Kristom; zbiehali sa tam, kde zistili jeho prítomnosť. Od takéhoto behania sme oslobodení. Kristovu prítomnosť, živú a osobnú, môžeme zistiť na každom kroku, v dosahu ruky. Pozorujeme ako ľudia v mestách, a tiež na dedinských sídliskách, pri tom svojom každodennom behaní sa skoro priam dotýkajú kostola, otvoreného pre nich hneď pri ceste, na ulici, ale ľahostajne obchádzajú otvorené dvere; veria naozaj títo ľudia v skutočnú prítomnosť Krista na tomto mieste? Zdržať sa na dve-tri minúty určite by nebolo žiadnou stratou; naopak, bolo by ziskom. Nedostáva sa vtedy k nám výzva: Poďte ku mne všetci, ktorí ste obťažení a unaháňaní...? Pri takomto stretnutí jeho otvoreného srdca s našou vierou a dôverou, stal by sa pre nás aspoň v nejakej miere Radcom, našou pomocou, vydýchnutím, uspokojením a, možnože, i uzdravením – a naše naháňanie by nebolo také dramatické či priam tragické. Psychológ svetovej slávy (V. Frankl) hovorí, že tragédiou dnešného človeka sa stalo to, že sa nevie zastaviť...
      Ostatne, ide nielen o takéto zastavenie sa v pravú chvíľu v kostole (či v jeho predsieni); možno aj treba akosi zabrzdiť to naše naháňanie kvôli chvíľke zamyslenia sa pri modlitbe (desiatok ruženca, úryvok zo Svätého písma, večerné spytovanie svedomia), keď myseľ sa môže upriamiť tam, kde sú konečné hranice nášho naháňania. Požehnaná je možnosť zastaviť sa pri Kristovi vo chvíli sv. prijímania, kde nadväzujem s ním dôverný kontakt bez nervózneho behania po celom okolí.



© 2003 - 2020 Miron Keruľ - Kmec
Stránka je umiestnená na WebGlobe.
webdizajn
Computer and internet Computer and internet