8.august 2020

     MENU

Úvod
Zoznam miestností
Zoznam tém


Vyhľadávanie v archíve: fulltextové vyhľadávanie (aj v tele textu)


Vyhľadávanie v Svätom Písme:
     NA ZAMYSLENIE

    „V tvári každej matky môžeme nájsť odblesk Máriinej sladkosti, intuície a šľachetnosti. Ak si budeme vážiť svoju matku, budeme uctievať aj tú, ktorá je Kristovou matkou a Matkou každého z nás.”

~JÁN PAVOL II.~

18.01.2010 - -ls- (čítanosť1262 reakcie0)


Cirkev

SPOLEČENSTVÍ VĚŘÍCÍCH - CÍRKEV
Proč jste sem přišli? Proč se lidé scházejí na poutě, na shromáždění?
Stále častěji se konají v různých městech světa mezinárodní setkání mladých křesťanů. Mladí se z těch cest vracejí domů upevněni ve víře, plni zážitků z vzájemných setkání a sdělených zkušeností.
Poslechněme si s nimi, jak o své cestě do církve vypravoval jeden z nich.
„Jmenuji se Alex a přicházím z velké dálky. Můj otec má ocelárnu ve Stockholmu. Chtěl, abych u něho pracoval. Prodělával jsem těžkou krizi. Život se mi jevil bez smyslu: proč vyrábět ocel, aby se mohly vyrábět zbraně, aby se mohli zabíjet lidé? Proč dělat cokoliv? Co víš, k čemu se toho může kdesi použít. Odešel jsem z domu a toulal se světem.
Byl jsem snad ve všech světadílech. Potkal jsem mnoho lidí, kteří hledali tak jako já. V Indii jsem poznal drogy a ocitl se na pokraji propasti. Zachránila mne jedna dívka, která mne milovala a se kterou jsem se později oženil. Ale pak jsem zůstal zase sám, protože umřela na rakovinu na jedné americké klinice.
Ze zoufalství jsem se vydal opět na cesty. Jediné, co mne drželo, byla vzpomínka na mou ženu, která byla křesťankou. Na smrtelné posteli mi dala svůj dřevěný křížek, co mívala na krku a řekla mi: „On tě zachrání!“
Abych se udržel na živu, šel jsem dělat k jedné těžební společnosti, která v Alžíru hledá nerosty.
Jednoho dne jsem potkal v poušti bratry Karla Fucoulta. Bylo to v době, kdy jsem stále častěji v sobě slyšel Susin hlas: on tě zachrání! A tak jsem bratry Karla poprosil o křest. Oni mne pokřtili a já teď žiji s nimi. Jsem naplněn radostí. Už nejsem sám, nalezl jsem církev. Už vím, proč žít. Připadá mi, jako by můj život teprve začínal.“ (Podle C.Caretta: Hledal jsem a nalezl jsem.)
„Už nejsem sám, nalezl jsem církev“ - říká mladý Švéd. - „Jsem plný radosti“ - říká dál. „Už vím, proč žít, je mi, jako by můj život teprve začínal.“
Možná, že posloucháš jeho radostná slova a nechápeš: „To je toho, že je v církvi. Já v ní jsem od narození, od křtu - nic to se mnou nedělá!“
Jenže je tu rozdíl. Ty jsi v církvi dosud asi jen víceméně papírově. Jen proto, že tak rozhodli rodiče. Ale církevní společenství se pro tebe stane velkou životní silou, až ty sám, osobně, pochopíš, co církev je. Až ty sám pochopíš, že jen ve společenství s jinými lze hlouběji prožít víru, Boží přítomnost. Že jsi nebyl stvořen zazděný do sebe sama. Že brány a okna tvé osoby jsou otevřená: Máš očima viděti jiné. Máš ušima slyšet jiné. Máš se darovat a máš také dary přijímat. Máš být jednou strunou na nástroji, kterým je církev. Každá struna je na tom nástroji jiná, ale všechny mají navzájem ladit. Tomu se říká svatodušní pluralismus, protože Duch svatý je ladičem nástroje, který se jmenuje Církev.
I z hlediska čistě lidského nežije nikdo sám. Jsme na sobě navzájem závislí mnoha způsoby, jako tělo na různých částech. Jsme tělo - Církev.
Už první generace křesťanů vytváří církev - společenství z Židů i pohanů. Jejich jednotu tvoří víra v jednoho Boha, v jednoho pána a Spasitele Ježíše Krista, v jednom svatém Duchu. Pokládají se navzájem za rovnocenné bratry a sestry, u nichž všechny rozdíly původu, národnosti, ras a sociálních vrstev ztratily svůj rozdělující diskriminační význam.
Rozumíte? První církev byla akcí Ducha svatého proti všemu chaosu a zmetkům tehdejšího světa. Je znamením a nástrojem míru. V ní se nepřátelé usmiřují, cizinci se stávají přáteli.
A takovým viditelným znamením - svátostí - je a má být církev vždycky. I v nás a skrze nás, skrze každého křesťana. Církev je vlastí, ve které se má každý cítit doma.
Další vývoj tohoto prvotního církevního společenství je zachycen v Novém zákoně. Mluví se tam o církvi ve třech různých významech: Především v tomto smyslu, jak tomu slovu dnes obvykle rozumíme: universální, světová Církev.
Ale na mnoha místech Nového zákona se tak označuje i církev v určitém místě, v určité obci, farnosti. To se pak mluví o místní církvi.
Ale Nový zákon zdůrazňuje ještě třetí význam: Církev v domě, rodině, nebo v určité skupině. To se pak mluví o domácí církvi.
Tento systém domácích církví trval až do konstantinovského obratu. Když přestalo pronásledování a do státní církve proudily masy lidí, vznikly tisícihlavé farnosti a upevnila se mohutná centrála římského ústředí.
Dnes zase začínají všude po světě vznikat uvnitř velefarnosti malé skupinky lidí, kteří vzali vážně Ježíšovy přísliby z dnešního evangelia: „Jestliže se shodnete o nějaké věci a budete za ni prosit společně, dostanete ji. Kde jsou dva nebo tři shromážděni ve jménu mém, tam jsem já uprostřed nich. Nebuďte nikomu nic dlužni - jen vzájemnou lásku“:
Naučíme-li se tato chápat církev v původním biblickém starocírkevním smyslu, bude to velká šance pro nás osobně: bude nám snadnější uchovat si víru ve společenství. Bude to velká šance pro dnešní svět, když z místních církví bude zase vyzařovat světlo Ducha Božího, když farní společenství budou znamením a nástrojem spásy ve svorné lásce a míru.
Žádné životní rozhodnutí není pro mladého člověka tak náročné, jak rozhodnutí pro život ve víře v Boha. Jednotlivci tento krok pomáhá udělat skupina věřících, dobrá parta farní mládeže.
Kde mládež zůstává mimo církev, tam to není výsledek nějakého uvažování, rozhodování. Tam se ti mladí s živou Církví nesetkali. Znají to slovo jako celkem lhostejný a bezobrazný pojem jakési celosvětové organizace.
Jak jinak zní dopis mladého chlapce svému faráři:
„Otče, musí se s vámi podělit o velikou radost. Já jsem se tu seznámil - a teď už i spřátelil s pár kvalitními lidmi ze zdejší farní mládeže. Pokouším se teď spolu s nimi žít po křesťansku a řešit různé otázky a nejasnosti, kterých je stále ještě habaděj. Už tu nejsem cizí, už tu nejsem sám, to je krásné. A snad se mi splní i to, že v této partě farní mládeže najdu i partnerku pro život. To by pak bylo už úplně super.“
Milí mladí farníci, přeji sobě, přeji naší farní rodině - místní církvi, přeji i vám všem, abyste si dokázali takovouto svatodušní skupinu farní mládeže vytvořit a v ní společenství víry prožívat.
08.09.2006 | Čítanosť(2127)
Téma: Cirkev / Humor
25.06.2003 | Čítanosť(1476)
Téma: Cirkev / Eucharistia



© 2003 - 2020 Miron Keruľ - Kmec
Stránka je umiestnená na WebGlobe.
webdizajn
Computer and internet Computer and internet