24.júl 2019

     MENU

Úvod
Zoznam miestností
Zoznam tém


Vyhľadávanie v archíve: fulltextové vyhľadávanie (aj v tele textu)


Vyhľadávanie v Svätom Písme:
     FACEBOOK

     NA ZAMYSLENIE

    Cnosť všedného dňa je ako nádej, v ktorej robíme, čo je možné a zverujeme Bohu, čo je nemožné.

~Karl Rahner~

12.06.2003 - (čítanosť1884 reakcie2)


Rim 1, 1-15

      1 Pavol, služobník Krista Ježiša povolaný za apoštola, vybraný hlásať Božie evanjelium, 2 ktoré Boh vopred prisľúbil vo Svätých písmach skrze svojich prorokov 3 o svojom Synovi, ktorý podľa tela pochádza z Dávidovho rodu 4 a podľa Ducha svätosti od vzkriesenia z mŕtvych je ustanovený v moci ako Boží Syn, o Ježišovi Kristovi, našom Pánovi. 5 Skrze neho sme dostali milosť a apoštolský úrad, aby na slávu jeho mena poslušne uverili všetky národy; 6 k nim patríte aj vy, povolaní Ježišom Kristom. 7 Všetkým, čo sú v Ríme Bohom milovaným, povolaným svätým: Milosť vám a pokoj od Boha, nášho Otca, i od Pána Ježiša Krista.
      8 Predovšetkým vzdávam vďaky svojmu Bohu skrze Ježiša Krista za vás všetkých, pretože sa vaša viera zvestuje po celom svete. 9 Veď Boh ktorému z tej duše slúžim v evanjeliu jeho Syna, je mi svedkom, ako si na vás ustavične spomínam 10 vo všetkých svojich modlitbách a prosím, či by sa mi raz predsa len nepodarilo prísť k vám ak to bude Božia vôľa. 11 Lebo túžim vidieť vás a dať vám nejaký duchovný dar na vašu posilu, 12 to jest, aby sme sa navzájom potešili spoločnou vierou, vašou i mojou. 13 Nechcem, bratia, aby ste nevedeli, že som už veľa ráz pomýšľal ísť k vám, aby som aj u vás mal nejaké ovocie, tak ako u ostatných národov, - ale až doteraz sa mi v tom prekážalo. 14 Som dlžníkom Grékov i barbarov, múdrych i nemúdrych. 15 A tak pokiaľ ide o mňa, som pripravený hlásať evanjelium aj vám, čo ste v Ríme.
12.06.2003 | Čítanosť(1951)
Rim 1, 16-32


06.10.2006 - 08:19   -ls-  
» Rim 1,1-7

Jaké je poslání církve
„Služebník Ježíše Krista, apoštol národů“ - Tak se představuje svatý Pavel svým čtenářům na začátku dopisu do Říma-
Když mluví o čase po zmrtvýchvstání Páně, přechází Pavel do množného čísla: My všichni jsme dostali od Ježíše milost a apoštolské poslání k tomu, abychom přivedli všechny národy k ochotnému přijetí víry.
My všichni jsme posláni. Advent končí. Dívka Maria počala z Ducha svatého. Její muž Josef činí rozvážná a závažná rozhodnutí. Co činíme my?
Byli bychom touto otázkou zaskočeni, kdyby to byla otázka jen na nás každého osobně. „Co já mohu dělat?“
Ale my cítíme a chápeme, že to „My“ je víc než já. Že to My je oslovení nás ve velkém organismu, který se nazývá církev Kristova.
Jsme na prahu svátku Božího vtělení, inkarnace. Bůh vstupuje do našeho světa. Ne jako sváteční návštěvník, který přijde a odejde. Přišel, aby zůstal podivuhodným způsobem, kterému říkáme církev.
Proč to připomíná teď před vánocemi? Teď je příležitost pochopit, že tahle naše církev je něco víc, než zač ji běžně máme.
Běžně by většina z nás nepochybně řekla: Církev? To je papež v Římě, a biskupové a kněží v kostele - také my, věřící.
Teď nám bude srozumitelnější tato odpověď: V církvi Kristus dál hlásá své evangelium, v ní začleňuje jednotlivce do společenství lásky, v ní nabízí všem nám spásu.
Služba církve člověku
Zní to velkolepě, viďte?
Autorita, s kterou se tu církev představuje světu, není ani v světské moci panování, ani v nádheře reprezentace, ale kvalifikovanosti, výbornosti služby.
Ta služba je trojí:
1) Hlásá vykoupení v Kristu.
2) Vytváří společenství Božího lidu z lidí, kteří uvěří v Krista.
3) Učí tento lid Boží, jak žít a působit ve světě ve smyslu evangelia.
Církev nás učí:
Člověkem nemůžeš být sám, bez společenství s druhými lidmi. Bůh se tě zeptá: Kde je tvůj bratr?
Nemůžeš být Ježíšovým učedníkem bez společenství jeho bratří a sester; bez společenství Božího lidu, bez jeho rodiny - církve.
Církev se projevuje tam, kde se člověk ujímá slabšího, kde se hledá pravda a spravedlnost, lidská důstojnost a svoboda. Pracovní metodou církve je láska.
Proto je církev vydána napospas našim slabostem a omezenostem, protože církev je nejen Kristus, ale i my.
Když hledíme na její slabosti, vidíme sebe. Když hledíme na její slávu, vidíme slávu Ježíšovu, sílu Ducha svatého.
Služba církve světu
„Pro svět je církev znamením, svátostí spásy! Tak to říká hned v prvním odstavci koncilní konstituce „Světlo národů“. - „Úkolem církve ve světě je podporovat a povzbuzovat všechno, co je v lidské společnosti pravdivého, dobrého a krásného, upevňovat mír mezi lidmi k Boží slávě.“ Tak to říká koncilní dokument O církvi v dnešním světě (art. 76).
Proto se nemůže spojovat s vládnoucími systémy ve snaze podílet se na jejich triumfalismu a panování.
Musí jít dál s Ježíšem jeho křížovou cestou, odpouštět kajícím lotrům, těšit plačící, povzbuzovat ofenzívu bezmocných a bezbranných.
Služba církve Bohu
Církev je tu k službě člověku, lidstvu a v nich a skrze ně Bohu. „Vpravdě je důstojné a spravedlivé, dobré a spasitelné, abychom ti, Bože, vždy a všude vzdávali díky...“ zpívá církev při každé mši. „Vždycky“ - říká preface. Nejen po celý pozemský život, ale i po celou věčnost bude Boží lid oslavovat Boha tím, že ho bude poznávat, žít pro něj a milovat ho. Mezi správnou službou Bohu a lidem není rozdílu: „Cokoli jste učinili dobrého jednomu z bratří, mně jste učinili,“ říká Pán Ježíš.
Doba, kdy slavíme Boha s námi, vánoce, je vhodná k hlubšímu promyšlení našeho osobního vztahu k církvi, i k zamyšlení nad službou našeho společenství církve světu a Bohu.


14.12.2004 - 20:39   Angelo Scarano  
» Rim 1, 1-7

      Pavel začíná své dopisy tak, jak to odpovídalo tehdejšímu stylu: uvádí odesilatele, adresáta a pozdrav. Přesto právě v dnešním úryvku vidíme, s jakou svobodou Pavel obměnil toto jednoduché schéma: v těchto verších je totiž shrnuto takřka celé evangelium! Důvodem této změny „tradičního úvodu“ je asi snaha navázat kontakt s obcí, kterou Pavel nezaložil osobně: proto se apoštol nejprve představuje několika „tituly“ – „Kristův služebník“ (označení „služebník“ se ve SZ používá o Mojžíšovi - srv. Dt 34,5; o Jozuovi - Joz 24,30; o prorocích – 2 Kr 9,7; o Izraeli – Iz 43,10). Druhý a třetí titul jsou velmi úzce spojeny: „povolaný za apoštola“, „určený k hlásání radostné zvěsti“. Apoštol národů nakonec načrtává v hlavních rysech obsah dopisu: Ježíš Kristus, syn Davidův a Syn Boží. Máme před sebou dvoučlenné schéma: narození z Davidova rodu – oslavení ve vzkříšení (verše 3-4a jsou zřejmě předpavlovské, jedná se o vyznání víry vzniklé v palestinském prostředí na základě 2 Sam 7,14 nebo Ž 2,7 či 110,1).
      Od Krista Pavel přijal milost i apoštolské poslání: patrně se tou milostí míní samotné apoštolské poslání (je to tzv. hendiadys, vyjádření „jedné skutečnosti“ pomocí dvou pojmů). Cílem apoštolského poslání je přivést národy „k poslušnosti, kterou je víra“ (tak doslova): tím se naplňuje jejich po-volání (v. 6). Toto volání mohli zakusit věřící v Římě (třikrát v sedmi verších se používá sloveso „volat“): jsou totiž „milovaní Bohem“, „povolaní ke svatosti“ (1 Kor 1,2). Věřící má účast na těch dobrech, která byla ve SZ výsadou jen izraelského národa.
      Adventní motivy: radostná zvěst (v. 1; advent je dobou radostného očekávání) o Synu, který se stal člověkem, pocházel z Davidova rodu (v. 3), byl předem hlásaný proroky (v. 2). Přináší spásu všem lidem (v. 5): tou spásou můžeme rozumět milost, pokoj, poznání Boží lásky k nám (v. 7; viz také „vánoční chvalozpěv“: „…pokoj lidem, ve kterých má Bůh zalíbení“).



© 2003 - 2015 Miron Keruľ - Kmec
Stránka je umiestnená na WebGlobe.
webdizajn
Computer and internet Computer and internet