17.júl 2018

     MENU

Úvod
Zoznam miestností
Zoznam tém


Vyhľadávanie v archíve: fulltextové vyhľadávanie (aj v tele textu)


Vyhľadávanie v Svätom Písme:
     FACEBOOK

     NA ZAMYSLENIE

    „Boh miluje radostného darcu. Kto dáva s radosťou, dáva najviac.”

~MATKA TERÉZIA ~

10.09.2004 - Miron (čítanosť1766 reakcie6)


Nedeľa Krista Kráľa

Kondák

       Kráľovstvo tvoje, Kriste, Božená, zbavilo nás vlády temnoty a priviedlo nás do kráľovstva tvojej lásky. Pane, ty si bol vždy, aj teraz si. Zjavuješ sa nám ako Vládca, nech ti je večná sláva.

Kondák

       Klaňajme sa nesmrteľnému Vládcovi vekov, jedinému premúdremu Kristu Bohu. Padnime pred ním a volajme: „Tebe bola daná moc, sláva a vláda. Všetky národy sú ti podriadené. Tvoja moc je večná a tvoje kráľovstvo sa nerozpadne.“ Nad nami sa ujal vlády večný Vládca, Kristus.


21.11.2006 - 02:20   Tomas  
» Re: Nedeľa Krista Kráľa

diky


06.10.2006 - 08:19   -ls-  
» Krista Kráľa

Máme ještě před duchovním zraem jímavou podobu Krista - Krále milosrdné lásky k hříšníkům, jak nám jej právě evangelium představilo.
Neméně pozornosti zasluhuje i podoba Krista - Pána Vesmíru,jak nám jej líčí svatý Pavel ve svém listě:
Děkujememe Bohu Otci,
že nás uvedl do království svého milovaného Syna.
On - Ježíš
je vzor, podle něhož bylo všechno stvořeno na nebi i na zemi.
On je dřív, než všechno ostatní.
Jen skrze něho všechno trvá dál.
On je hlavou těla - to jest církve.
V něm sídlí všechny dokonalosti v plné míře.
On smíří s Otcem všechno tvorstvo, jak na nebi, tak na zemi.
On způsobí pokoj.
Máme tu dvojí, zcela rozdílné zpodobnění Pána Ježíše. V evangeliu trpící a obětující se láska - u svatého Pavla Ježíš - tvůrčí slovo Boží - plný síly a aktivity. Obraz, přesahující rámec naší země, dovedeme dobře vnímat snad až my, děti kosmického věku. Obraz Krista, Krále všeho času, cvelého Kosmu, nejen naší země. Vykupitele nejen člověka pozemšťana, ale všeho tvorstva na nebi i na zemi.
Nepadá tu otázka, která z těch dvou představ je blíž vlastní osobnosti Ježíšově? Odpověď teologie zní: Obě představy jsou správné, ale obě jsou neúplné, jen částečné. Žádná nevystihuje Krista úplně.
Nedávno zesnulá spisovatelka Ida Dorresová napsala v úvaze o osobnosti Kristově, že je jako hora, která se tyčí nad krajinou. Má tisíce různých tváří, je na ni mnoho různých pohledů. Jinak ji vidí lesník, který na jejích stráních pěstuje les, jinak pastýř z horské salaše. Jinak ji zná horozec, jinak letec, jinak ji vidí automobilista ze silnice v podhůří. Jiná je v zimě, jiná v létě. Když tihle všichni budou tu horu popisovat, každý ji zpodobní jinak. Každý pravdivě, ale každý jen ze svého pohledu, neúplně.
Podobně je to s Ježíšem Kristem. Už svatý Pavel věděl o “nevýstižném Kristovu bohatství” (Ef 3,8), o šíři i délce, výšce a hloubce Kristovy láskyy, která přesahuje všechno poznání (Ef 3.18-19).
V rodící se apoštolské církvi, v níž ještě pokračuje zjevení, tedy už v církvi Ježíšových pamětníků a jejich žáků, nálézáme řadu různých pohledů na Pána Ježíše.
Snad nejstarší je představa palestínských židokřesťaanů, že Ježíš je čekaný Pomazaný král z rodu Davidova (Lk 1,3.33;2,11), který obnoví židovské království a zachrání Izrael z rukou okupantů ((Lk 1,71)
Pod vlivem židovské apokalyptiky se objevuje představa Krista jako Soudce při nastávajícím konci světa (Lk 21,27).
Křesťanům z řeckého prostředí se Ježíš zjevil jako Kyrios -Král Králů (Zj 17,14), tedy i král římských císařů, kteří se vyhlašovali za bohy.
Okruh křesťanů z okolí Jana Evangelisty vidí v Kristu především původce Života,Světlo, Logos, Božské tvůrčí slovo.
Pod domem nového pronásledoování křesťanů za Domitiána stává se výmluvným obrazem Krista vzor mučedníků: zabitý Beránek, obětovaný na hoře Sion, jehož nevinně prolitá krev zachraňuje svět (Zj 14,1-5).
Tak bychom mohli sledovat různé představy o Pánu Ježíši celými dějinami křesťanstvé. Z presbyterií apsid ranných basilik na nás shlíží Kristus Didaskalos - Učitel Moudrosti. - Tehdy totiž byly stálým trápením církve bludy a hereze. V dobách stěhování národů, kdy na západě císařství prakticky zaniklo a na východě bylo bezmocné a neměl je kdo chránit před hordami barbarů, vzniká podoba Krista Vladaře, nebeského Pantokrata.
V době, kdy Evropu týraly epidemie moru, objevuje křesťanství, inspirováno svatým Františkem, Krista - Muže bolestí na kříži či na klíně bolestné Matky; - Krista - bezmocné Dítě v jeslích, který spolu nese všechny bídy světa.
Poslední monummentální přestavou Krista je obraz Božského srdce Ježíšova, který proti zbožštění rozumu staví lásku jako nejvyšší znak božího obrazu v člověku.
Jak vidí Pána Ježíše dnešní hledající a přemýšlivý člověk? Naše století zůstane asi v dějinách charaakterisováno dvěma velkými jmény: Teilhard de Chardin a Charles de Faucault.
Přírodovědec, antropolog Chardin rozvedl Pavlovu představu Krista Kosmického, jak jsmme slyšeli dnes v epištole, v evolučníchpředstavách, běžných myšlení našeho století: Kristus je Alfa i Omega, počátek a konec vývoje kosme, všeho jsoucna, všehho života.
Druhou podobu Ježíšovu vyjádřil ve svých dopisech moderní poustevník a učitel meditace Charles de Foucault výrazem: Ježíš Kristus je ten, kdo byl a stále je zcela pro druhé. Pro druhéhé žije, pro nás žije, za nás za všechny se stále obětuje na všech oltářích světa.Věčně vvisí Ježíš na kříži: synovská láska a poslušnost jej přibíjí na svislé břevno - vertikálu vesmírného kříže, zatímco láska k lidským bratřím jej přibíjí na horizontálu zemskou.
Kristus Kosmický a Ježíš, náš lidský bratr. To jsou dvě výrazné představy Ježíše Krista v naší době.
Jaká je tvá předstaavva Pána Ježíše? Kdo si ji nevytvoří, ten dříve nebo později vírzu ztratí. Jen ten, kdo si vytvoří zcela osobníživou představu Krista mezi nebem a zemí, Ježíše mezi námi, jen ten si v naší době zachová živou víru.


06.10.2006 - 08:19   -ls-  
» Krista Kráľa

Muzikál: Jezus Kristus superstar
Před časem vzbudil ve světě senzaci muzikál: “Ježíš Kristus superstar.” Star, to je hvězda hereckého nebo zpěváckého nebe. Tedy Ježíš s úsměvem úspěšného zpěváka módních písniček, který právě dostal Zlatého slavíka a titul národního umělce k tomu. Ježíš na vrcholu popularity a slávy, hvězda první velikosti.
Ti mladí muzikanti to zřejmě mysleli upřímně, takhle lidsky Ježíše viděli, a takhle ho chtěli oslavit.
Jenomže tohle není podoba Pána Ježíše jak ho líčí evangelium. Pravda, často se tam mluví o situacích, kdy se mohl kývnutím prstu stát populárním idolem lidu, králem, mesiášem. Třeba když nasytil zástupy, a davy se za ním hrnbuly kam se jen hnul; kdy mu provolávali slávu na ulicích a chtěli ho provolat králem králů - mesiášem.
Jenže Pán Ježíš se nezachoval jako populární zpěvák nebo politik, který si staví svou kariéru na ppřízni davů. Odmítl tituly, utíkal před takovou popularitou, stáhl se do ústraní.
Bylo to od něj moudré? Vždyyť přece kdo chce mezi lidmi prosadit ať už své povolání nebo své myšlenky, ten musí usilovat o popularitu, postupovat osvědčeným způsobem, který na lidi platí.
Oč Pánu Ježíši šlo
Ježíš se mohl snadno stát oblíbeným politikem, vůdcem národa, superhvězdou v očích svých současníků. Ale jemu o tohle všechno vůbec nešlo. On nehledal slávu pro sebe, on hlásal slávu Otcovu. On nechtěl chvilkový úspěch u jedné generace jednoho národa, on chtěl oslovit všechny generace ve všech dobách. A tak po celý život tituly nesiáše i krále odmítal.
Až teprve na konci života, když stál před soudem, který ho za několik hodin pošle na smrt, tentokrát se prohlašuje za krále. Ale i teď zdůrazňuje, že jeho království není z tohoto světa, jen pro tuto generaci, jen pro tuto politickou siruaci. Že jeho království je nadčasové, nad všechny hranice zemí a států.
Kosmický Kristus
Tento způsob kralování Kristova pojmenoval po dvou tisících let jeden teolog (Teilhard de Chardin): “Kosmnický Kristus.”
Tomuto pojmenování všichni porozuměli, rázem se ujalo. My jsme totiž první generace lidstva,, která se na sebe mohla podívat shora, která uviděla naši zemi jako malou hvězdičku z kosmického prostoru. Proto bychom měli být schopni, lépe než kdy dřív lidé před námi, pochopit tyto nadlidské, nadčasové, nadstátní a nadpolitické rozměry kralování Ježíše Krista.
Je to tak dobře, protože pokušení udělat z Kristova království mocenskou říši v tomto světě, bylo v dějinách křesťanství převeliké. Přes Kristovo odmítání mečů a vojsk, se znovu a znovu prosazovaly snahy šířit Boží království válkami a meči. Vzpomeňme na křížové výpravy, na kruté náboženské války, na snahu vládnout ve jménu Kristově tvrdou rukou a diktátorskou panovačností. A nepomohlo ani poučení, které mohl a může každý vyčíst z dějin, že Boží Prozřetelnost nechávala vždycky válčící církev prohrát, násilníky padnout.
Král celého vesmíru i lidského srdce
Pojďme tedy dnes slavit Krista, krále vesmíru!
Krále Božské tvořivé síly, která je v jádru energií vesmírných hvězd. Která vyznačuje harmonii sil, držících v rovnováze nebeská tělesa, která je v zárodku a kvasu prvního života a vede jeho vývojovou linii až k vrcholnému květu života, jímž je člověkova schopnost milovat.
Pojďme tedy dnes slavit Krista, Krále lidských srdcí!
Ježíšovo dobývání lidských srdcí je pozvolné, jemné a nenápadné. Ale kdo na této cestě dojde až k vrcholu, ko konečnému uvěření v Krista, ten pochopí, že získal to nejcennější, co lze vůbec v lidském životě získat, víc než tituly, víc než metály, víc než světské panování.
Jak vypadají děti Kristova Království?
Připomeňme si jednoho za mnohé. Myslím teď na pracovníka ČSAV, atomového fyzika Jiřího Mrázka. Jeho poznávání kosmických paprsků Ježíšovy lásky mezi výboji atomových silokřivek, jeho cesta k uvěření v Krista, Krále vesmíru, byl dlouhý a tuhý proces poznávání a učení.
Ale když se stal věřícím křesťanem, změnilo to celou jeho osobnost, celý způsob života. Kdekdo ho měl rád jako člověka neochvějné laskavosti, vždy plného optimismu, odborné poctivosti a lidské spolehlivosti. Možná si na něj pamatujete z populárních pořadů v televizi, dyž vysvětloval taaje moderní astrofyziky, nebo z pořadů, kdy komentoval první přistání lidí na měsíci.
Pak přišla nemnoc, umírání a smrt. V 55 letech umíral narakovinu v pražské nemocnici. A i tu se projevilo, co pro člověka znamená, když uvěří v Krista, vítěze nad smrtí.
Poslechněme si o tom svědectví jeho přítele kněze. Za jedné návštěvy mu nemocný vědec řekl:
“Když jsem na to přišel, že mám rakovinu, to víš, samozřejmě jsem se zhrozil. To si musí každý člověk tvrdě prodělat, ten proces přeměny životních cílů. Já už to vím a vzal jsem to na vědomí,že končí program mé vědecké ppráce v ústavě, laboratořích. A že začne brzo pro mě jiný způsob poznávání, v Boží laboratoři. Už na to začínám být zvědavý, už se učím na to těšit.”
Kněz si všiml potu ns jrho řrlr s ptá se: “To je reakce po lécích?” A Dr. Mrázek říká: “ne, to je od bolestí, které občas zaryjítrochu víc.Já jsem si nevzal morfium. Ono to sice po morfii nebolí,ale člověk je ospalý a není schopen myslet. Já už těch hodin života a času k myšlení mám pomálu. A tak si jich snažím považovat. A ostatně, nést trochu bolesti, copak to nebyl zpysob Pána Ježíše, jak pomáhal lidem, co tu mohu dělat i na posteli. Trochu té bolesti obětuji za světnaší vědy.”
A pak se znovu vracíme k hovoru o fyzice, kosmu a biologii. Jak tam ve všem svítí a jiskří tvůrčí Boží láska, paprsky kosmického Krista. A já, kněz, si uvědomuji jak díky příteli fyzikovi hlouběji chápu svou kněžskou službu: Když při mši svaté držím v ruce chléb hhostie, není to jen kousek nekvašeného chleba, ale celé dějiny vesmíru, od prvního výbuchu stvoření jsou v něm obsaženy.A když vyslovují slova proměňování: “Toto je moje tělo”, slyším jak znějí celým vesmírem, jak pronikají každý atom hmoty a pozdvihují všechno, proměňují všechno do nové existenční roviny, podle slov Zjevení: “Hle, činím všechno nové.” Pochopil jsem, že eucharistie má svůj kosmický rozměr, protože Ježíše Kristus je vlastní život světa.”
Tolik z vyprávění o životě a smrti jednoho člověka, který pochopil, jak Kristus Král vládne životem i smrtí.Pojďme tedy i my dnes s radostí vyyznat svou víru v Krista Krále.


20.11.2004 - 11:48   sh  
» Re: Nedeľa Krista Kráľa

Mnohokrát sa môžeme stretnúť s výčitkami ľudí, ktorým niečo nevyšlo podľa ich predstáv: „Modlil som sa, prosil som, nič mi to nepomohlo. Už sa nebudem modliť...“ Výčitky Kráľovi, že neposlúžil človekovi!
No nie on nám, ale my jemu máme slúžiť. Náš Pán nám nebude odstraňovať prekážky na našej životnej ceste. Možno nám ich i sám kladie, nie preto, aby nám znepríjemňoval život, ale ako úlohu pre náš život. Počíta s našou vyzretosťou, počíta s tým, že mu pomôžeme vybudovať jeho kráľovstvo lásky, spravodlivosti a pokoja... Povieme si: Je teda naším údelom namáhať sa...? Nech sa stane tvoja vôľa... Prečo však vyslovujeme tieto slová o Božej vôli len vtedy, keď ide o niečo nepríjemné, bolestivé, tragické? Vôľa Božia je predsa naše posvätenie (porov. 1 Sol 4, 3). A naše posvätenie, to je predsa niečo radostné. Zdanlivé odovzdanie sa do vôle niekoho iného, služba niekomu inému obmedzuje našu slobodu. To je pravda, ale len vtedy, ak je vládca, ktorému slúžime, malý. Taký vládca obmedzuje slobodu svojich poddaných, je si vedomý svojej slabosti, bojí sa opozície, a preto za každú cenu, i za cenu násilia, si vynucuje poslušnosť. Kto nemá dostatočne veľkú mravnú autoritu, musí si ju vynútiť silou. To však v žiadnom prípade neplatí o našom Pánovi. On je hodnoverný svedok, prvorodený z mŕtvych a vládca všetkých kráľov (porov. Zjv. 1, 5). On sa nemusí báť opozície, nikto sa mu totiž nemôže vyrovnať. On jediný zo všetkých vládcov sveta si mohol dovoliť i to, že sa znížil na úroveň svojich služobníkov. A to preto, aby im ukázal pravú hodnotu života.


20.11.2004 - 11:04   sh  
» Re: Nedeľa Krista Kráľa

Kristus iba raz o sebe prehlásil, že je kráľ. Pred Pilátom – a to na výslovnú otázku. Ježiš sám seba nazýva iba Syn človeka. Tento názov sa v evanjeliách vyskytuje asi 80 krát. Vime, že tento názov má svoj pôvod v tajomnej postave zo starozákonnej knihy proroka Daniela. Ježiš sa sám predstavuje ako Syn človeka. Volí si mesiášsky titul, ktorý nebol kompromitovaný židovským nacionalizmom a vojenskými nádejami. Mesiáš je Človek posledných dní, Nový človek, nový Adam (porov. Rim 5, 12-21), ten , ktorý prináša nové ľudstvo. Jeho obraz doplňuje aj kniha Zjavenia svätého Jána. Tento Človek – Sudca posledných dní „prichádza s oblakmi“ (Zjv 1, 7). Vieme, že oblak je vždy vo Svätom písme znamením Božej prítomnosti. Syn človeka je teda Boh. Uvidia ho všetci, aj tí, ktorí ho „prebodli“ (porov. Zjv 1, 7). Nikto sa teda nevyhne stretnutiu s týmto Človekom – Sudcom posledných dní, veď on je „alfa a omega... Vševládny“.


19.11.2004 - 14:45   mp  
» Re: Nedeľa Krista Kráľa

Na Golgote stálo mnoho ľudí, ktorí sa pozerali na ukrižovaného Krista. Keďže nevideli zaltú korunu, vojsko, bohatstvo - Kristom pohrdli. Keby sa na neho pozreli okom viery, uvideli by Božieho Syna, ktorému je daná všetka moc na nebi i na zemi (porov. Mt 28, 18).
Mnoho súčasných ľudí sa pozerá na Krista podobne. Dávajú si tázku? čo mi môže Kristus dať? Výhodné zamestnanie, postavenie, kariéru? Nič z toho - preto ich Kristus nezaujíma...



© 2003 - 2015 Miron Keruľ - Kmec
Stránka je umiestnená na WebGlobe.
webdizajn
Computer and internet Computer and internet