13.november 2018

     MENU

Úvod
Zoznam miestností
Zoznam tém


Vyhľadávanie v archíve: fulltextové vyhľadávanie (aj v tele textu)


Vyhľadávanie v Svätom Písme:
     FACEBOOK

     NA ZAMYSLENIE

    Lepšia je prevzatá múdrosť, než pôvodná hlúposť.

~JEAN PAUL~

28.08.2004 - Miron (čítanosť1568 reakcie3)


Najsvätejšej Trojice

Tropár

      Oslavujeme Otca, ktorý nemá počiatok, aj večného Syna spolu s Duchom, tejže podstaty, jediného Boha, a s cherubínmi vojalme: „Svätý, svätý, svätý si, Bože náš. V Trojici ťa velebíme. Zmiluj sa nad nami.“

Kondák

      Jednopodstatná Trojica a nedeliteľná jednota v troch osobách, tebe, svojmu Bohu, prinášame anjelskú pieseň: „Svätý, svätý, svätý si, Bože náš, v Trojici ťa oslavujeme, zmiluj sa nad nami.“


06.10.2006 - 08:19   -ls-  
» Najsvätejšia Trojica

Jsme tu dnes shromážděni, abychom oslavovali a obdivovali tajemství Nejsvětější Trojice.
Obdivovat? - Možná si říkáte, že vám to zní neobvykle. Chápu. Naše generace je už unavena množstvím obdivuhodných událostí, objevů - už se odnaučila divit.
Kdyby nebylo té unavenosti, museli bychom víc než se divit, - užasli bychom při zamyšlení nad bohatstvím Božího života.
Vím, že je málo naděje, že se ve vás právě dnes probudí dítě, které se umí zastavit nad něčím neznámým a nepochopitelným - třebas nad mraveništěm - zapomenout na chvíli na celý svět a být jen sama pozornost. Přesto vás zvu: pojďte dnes s pomocí Ducha svatého obdivovat tajemnou krásu Božího bytí v Nejsvětější Trojici.
Nedělejme si žádnou naději, že to tajemství pochopíme. To bude až „pracovní náplní“ našeho nebe; objevovat, poznávat, obdivovat Boha tak, jak je.
Teď můžeme myslet jen v lidských - ne Božích představách. Ale protože dobře víme, že člověk je obrazem Božím, využijme toho, že jsme obrazem Božím, a pokusme se zahlédnout v nás, lidech, něco z božského originálu.
My máme totiž také trojjedinost: Máme schopnost bytí, máme schopnost poznání, máme schopnost lásky.
Z harmonie těchto tří složek vzniká akord, souladný celek lidského života.
Pouze to prvé, - živé bytí - to má rostlina.
Bytí a schopnost poznávat - to má zvíře.
Bytí, poznání a lásku - to má člověk - obraz Boží.
Vědí to muzikanti i nemuzikanti, že k libě znějícímu akordu, tercii, musí být všechny tři tóny v pořádku. Tak je to i u člověka. Kde to skřípe, kde je rozvrat, tam vypadla některá složka tohoto akordu:
To první, bytí - to zavazuje vážit si života, netoužit po smrti, odmítat sebevraždu. Pohrdat životem - svým i jiných, je pohrdání Bohem, dárcem bytí.
Druhá složka - schopnost poznání, zvídavost, plní lidské bytí těmi největšími dobrodružstvími: radostí z poznání dosud neznámého, radostí z objevů.
Třetí složka, schopnost lásky - je nejmocnější faktor lidského života. Kdo jí pohrdá, kdo ji odmítá, odlidšťuje svou existenci a tím se vzdaluje i Bohu.
Vždyť to nejsrozumitelnější, co nám kdy bylo o Bohu řečeno, je, že „Bůh je láska“. Sám Pán Ježíš nám dnes v evangeliu připomíná: „Tak Bůh miloval svět, že dal svého Syna...“
A vzpomeňte, že řekl ještě toto: „Podle toho pozná svět, že jste moji učedníci, budete-li mít lásku...“ Rozumíš? Nakolik jsi obrazem Božím, nakolik umíš milovat, nakolik jsi milý.
Pojďme si zopakovat, co jsme nad tajemstvím Boží Trojice vypozorovali:
Bůh, původce všeho, je Bůh Otec - tvé bytí je dárek od něj.
Bůh, Slovo, Moudrost, je Syn. - Jeho dar je zjevení, poznání, radostná zvěst Evangelia.
Bůh, zosobněná láska - je Duch svatý. Laskavá tvář tvoje je zrcadlem lásky Boží.
Mé bytí se stává božím, jak rostu v poznávání, jak rostu v lásce. To je život svaté Trojice v člověku, Boží soulad, akord.
Jak je to krásné! Je vpravdě spravedlivé - vpravdě se sluší, - abychom za to všechno dnes Bohu s obdivnou radostí poděkovali.


06.10.2006 - 08:19   -ls-  
» Najsvätejšia Trojica

Cesta Boha k člověku
Kdybychom si tu udělali dotazníkovou akci: „O čem si přejete, aby se kázalo?“ - pak otázka po Nejsvětější Trojici by se tam asi neobjevila. Máme problémy s hledáním smyslu života, máme problémy ve svědomí, v manželství, s dětmi, ale svatá Trojice? Co to může mít za význam pro můj každodenní život, - že je jeden Bůh ve třech osobách?
Jak by se nás to netýkalo, jestli Bůh je nebo není milující Otec, jestli se nám chce dát poznat v Synu, jestli chce s námi jít naším životem ve svém Duchu. To je cesta Boha k člověku.
Cesta člověka k Bohu
Týká se nás to i v opačném směru - jaká je cesta člověka k Bohu: Křesťan je ten, kdo s Ježíšem v síle Ducha jde svým životem k Otci. V Kristu a Duchu svatém se nám Bůh projevuje.
Řekneš si možná: „Dobrá, zní to takhle hezky, nic proti tomu. Ale nic konkrétního si pod tím zase představit nedovedu.“ - Jenže o Bohu se konkrétně mluvit vůbec nedá. Jakmile začneš nějak konkrétně vypodobovat Boha, už vyrábíš modlu. Naše výrazy na popsání Boha prostě nestačí. Boží jednání je neprobádatelné. Bůh je a vždy bude pro člověka tím největším tajemstvím.
Bůh je poznatelný
Ale jak se s tím srovnává, co říká Písmo, že Bůh je poznatelný, že Boha může každý poznat, a proto že nevěra nemá omluvy?
Rozeznávej: Nelze sice poznat, jaký Bůh je, ale je možné poznat, že Bůh je. Vždyť máme před sebou svět, jeho dílo.
Bylo i mínění že svět vznikl sám od sebe. Ale to nikdo rozumný už dnes nebere vážně. To si tak mohli myslet v minulém století, když ještě netušili, jak je svět složitý.
Dneska víme, kolik tisíc lidí muselo moc pracovat a vymýšlet, aby sestrojili umělou družici. Kdyby někdo řekl, že taková družice vznikne sama, náhodou, považovali bychom ho za žertéře nebo blázna.
Je tedy možné pochopit, že všude, kam se podíváme, jsou stopy inteligence Stvořitele, autora přírodních zákonů. Je možné poznat, že Bůh je.
Proč tedy lidé přesto nevěří?
Protože si nedovedeme představit, jaký Bůh je.
Téhle potíže víry si byl vědom už Mojžíš, proto jsme slyšeli v prvním čtení, jak se domáhá, aby se Bůh ukázal mezi lidmi, aby se dal vidět: „...ať jde Pán uprostřed nás! Tento lid je tvrdé šije...“ Nechtějí věřit v Boha, kterého nevidí. I dnes je mnoho lidí, kteří když slyší o Bohu, mávnou rukou a řeknou: „Ale, kdoví, jak to všechno je, žádný ho neviděl.“
Také apoštolové se domáhali na Pánu Ježíši, aby jim ukázal Otce, o kterém pořád mluví: Pane, místo mluvení nám ukaž toho svého Otce a stačí nám to. - Ale Ježíš jim odpověděl: Kdo vidí mne, vidí Otce. Kdy slyší mne, slyší Otce.
Máme evangelium, kde ústy Pána Ježíše mluví Boží hlas. Je to pomoc, ale zas to žádá víru!
Máme i další pomoc: Ducha svatého. Cítíme jeho dobrá vnuknutí, prožíváme chvilky radosti. Ale zas ho není vidět, zas si jej nedovedeme představit. I Duch svatý je tajemství, vyžaduje víru.
Tajemství Boží Trojice
A tak musíme říct: Trojjediný Bůh je ve svém Otcovství, v Synu i ve svém Duchu poznatelný, že je, ale zůstává tajemstvím, jaký je.
Slovo „tajemství“ někteří vědci neměli rádi, dávali mu podobný význam jako „nerozum, nesmysl“, dráždilo je. Kuzněcov píše: „Vědci minulého století si představovali, že neznámého, tajemného, bude kolem člověka stále ubývat, jak roste vědění a poznání. Že není nerozluštitelných tajemství. Dnes víme, že jsme tajemstvím všude kolem sebe obklopeni a že je nikdy beze zbytků neprožíváme.“ - Ano je to tak. Hmota je tajemství. Energie je tajemství. Život je tajemství. - A je Tajemství všech tajemství, dáváme mu starobylé jméno: Bůh.
Vidíme kolem sebe dílo Boha Stvořitele, slyšíme v evangeliu hlas Syna Božího, cítíme vanutí inspirace Ducha svatého v dobrých vnuknutích, ale Boha nevidíme.
Celý život žijeme v něm, v jeho lásce a milosti, ale skrze víru.
Máme však slíbeno: Když ve víře, naději a lásce vytrváme, spočineme v jeho náručí.
Pojďme tedy upevnit svou víru společným vyznáním.


28.08.2004 - 10:12   Angelo Scarano  
» Re: Najsvätejšej Trojice

K. Rahner prohlásil, že kdyby se vynechalo učení o Trojici, nic by se v životě mnoha křesťanů nezměnilo. Bohužel musíme konstatovat, že je to asi pravda. Ne že by „učení o Trojici“ nemělo význam pro náš život, naopak! Jen si však přiznejme… není to spíš tak, že v „praktickém křesťanském životě“ (v modlitbě, v liturgii…) počítáme jen s jednou božskou osobou? Jistě, bohužel nejsme schopni „pojmout“ tajemství Boží Trojice, nejsme schopni „mít vztah“ k tomuto tajemství trojjediného Boha – stěží dokážeme navázat vztah s Bohem, natož abychom rozlišovali jednotlivé osoby… či dokonce navázali vztah k Bohu v Trojici, ve třech osobách, ve společenství tří. A přitom – pokud prozatím nejsme s to žít svůj život v tomto Božím tajemství, tak nemusíme propadat rezignaci: můžeme se naopak těšit na to, že nás toto čeká.

Bylo by úžasné aspoň někdy nahlédnout, že naše modlitba, liturgie, ba dokonce náš obyčejný život není „jen v Bohu“, jen v Kristu – ale dokonce v Trojici! Modlitba například není nikdy pouhým rozhovorem s Bohem: to je Duch Syna, který v nás vyvolává touhu po Otci, a tím modlitbu! A svátosti… to nejsou jen setkání s Kristem. To Otec nám daruje („v různých podobách!“) svého Syna… a to mocí Ducha svatého! A náš obyčejný život? Byl by méně obyčejný a šedý, kdybychom „viděli a prožívali“, že nežijeme my… ale samotná Trojice si učinila v naší vnitřní svatyni „místo k přebývání“ – v nás je její svatostánek! Místo svaté!

Janovo evangelium dnešní liturgie (Jan 16, 12-15) poukazuje na jeden aspekt činnosti Ducha: On uvádí do Pravdy. Co to znamená? On je ten, kdo nám dává porozumět pravdě Písma, jistě (a proto pros Ducha, kdykoli nerozumíš Božím výrokům). V janovské řeči však toto místo má ještě hlubší smysl: Duch uvádí do Pravdy, „do samotného Syna“ („já jsem Pravda“), do hlubin jeho nitra! Chceš poznat Ježíšovo srdce? Pak… pros Ducha, aby tě do něj „ponořil“!

Hans Urs von Balthasar dovádí vysvětlení této janovské pasáže ještě dál. Duch uvede do Pravdy nejen uvedením do nějakého učení (nebo do litery Písma), ale do hlubin života (tj. Pravdy) mezi Otcem a Synem. A toto „uvádění“ není jakousi „turistickou procházkou“ (podobně jako turisté obdivují „zdáli“ nádhernou jeskyni či neznámou krajinu), ale skutečným připodobněním Kristu: jen jako synové v Synu, jen stálým přetvářením do Kristovy podoby je možné pronikat do hlubin Božího tajemství. Tento Duch uvádí do Pravdy, do prostoru mezi Otcem a Synem. Toto uvádění do vnitrobožské pravdy se dá vysvětlit jen jako proměňování v Božím prostoru: Duch je pak ten, který očišťuje, osvěcuje, sjednocuje, „zbožšťuje“. (Dle H. Urs von Balthasar, Lo Spirito della Verità, 20-21)

„Tak jako jsme pozvedáni skrze neviditelný obraz (Krista) k nazírání původního slavného obrazu (Otce), tak je v Synu neodděleně přítomný Duch vhledu, který v sobě uschopňuje k nazírání Krista těm, kteří se radují při pohledu na pravdu. Duch toto koná ne z vnějšku, ale v sobě samotném uvádí do pravdy… Ve tvém světle vidíme světlo, to znamená v osvícení Ducha… A tak on ukazuje v sobě samotném slávu Jednorozeného.“ (Sv. Bazil Veliký, De Spiritu Sancto 18)

Úžasné, ne?



© 2003 - 2015 Miron Keruľ - Kmec
Stránka je umiestnená na WebGlobe.
webdizajn
Computer and internet Computer and internet