18.júl 2018

     MENU

Úvod
Zoznam miestností
Zoznam tém


Vyhľadávanie v archíve: fulltextové vyhľadávanie (aj v tele textu)


Vyhľadávanie v Svätom Písme:
     FACEBOOK

     NA ZAMYSLENIE

    „Láska je jedinou skúškou pravosti nášho kresťanstva.”

~JOHANNES LEPPICH~

12.06.2003 - (čítanosť1891 reakcie4)


Jn 18, 28-40

      28 Od Kajfáša viedli Ježiša do vládnej budovy. Bolo už ráno. Ale oni do vládnej budovy nevošli, aby sa nepoškvrnili a mohli jesť veľkonočného baránka. 29 Preto vyšiel von za nimi Pilát a opýtal sa: „Akú žalobu podávate proti tomuto človeku?“ 30 Odpovedali mu: „Keby tento nebol zločinec, neboli by sme ti ho vydali.“ 31 Pilát im povedal: „Vezmite si ho vy a súďte podľa svojho zákona!“ Židia mu odpovedali: „My nesmieme nikoho usmrtiť.“ 32 Tak sa malo splniť Ježišovo slovo, ktorým naznačil, akou smrťou zomrie.
      33 Pilát opäť vošiel do vládnej budovy. Predvolal si Ježiša a spýtal sa ho: „Si židovský kráľ?“ 34 Ježiš odpovedal: „Hovoríš to sám od seba, alebo ti to iní povedali o mne?“ 35 Pilát odvetil: „Vari som ja Žid? Tvoj národ a veľkňazi mi ťa vydali. Čo si vykonal?“ 36 Ježiš povedal: „Moje kráľovstvo nie je z tohto sveta. Keby moje kráľovstvo bolo z tohto sveta, moji služobníci by sa bili, aby som nebol vydaný Židom. Lenže moje kráľovstvo nie je stadiaľto.“ 37 Pilát mu povedal: „Tak predsa si kráľ?“ Ježiš odpovedal: „Sám hovoríš, že som kráľ. Ja som sa na to narodil a na to som prišiel na svet, aby som vydal svedectvo pravde. Každý, kto je z pravdy, počúva môj hlas.“ 38 Pilát mu povedal: „Čo je pravda?“ Ako to povedal, znova vyšiel k Židom a vravel im: „Ja na ňom nenachádzam nijakú vinu. 39 Je však u vás zvykom, že vám na Veľkú noc prepúšťam jedného väzňa. Chcete teda, aby som vám prepustil židovského kráľa?“ 40 Oni znova kričali: „Toho nie, ale Barabáša!“ A Barabáš bol zbojník.

18,28 – 19,16.      Mt 27, 2.11-30; Mk 15, 1-19; Lk 23, 1-25.
12.06.2003 | Čítanosť(2368)
Jn 18, 12-27
12.06.2003 | Čítanosť(1849)
Jn 18, 1-11


04.02.2006 - 13:48   -ls-  
» Jn 18,33b-37

   Když se svět po první světové válce zvedal z trosek a ohlížel se, na jakém principu, pod jakým vedením se má společnost uspořádat, papež Pius XI. řekl: „Uznejte královskou vládu Kristovu a postavte ji proti ničivým silám dnešní doby.“ Roku 1925 zavedl svátek Krista Krále a vyzval lidstvo, aby jej přijalo za Krále světa, jeho evangelium za chartu lidských práv.
   Ve stejné době se začaly tlačit k moci i jiné principy uspořádání světa. Nabízeli se i jiní králové: v Rusku Lenin a Stalin nabízeli ráj na zemi - bolševizmus. V Italii Mussolini dobývá Řím pro fašismus. A v Německu slibuje Hitler, že spasí svět svým nacismem v Třetí Říši. Tři stavitelé, tři nová náboženství nabízejí lidstvu spásu.
   Proti nim zvedá papež prapor Spasitele Krista a zavádí svátek Krista Krále.
   Jak by byly vypadaly dějiny Evropy, světa, jak jinak by se byl rozvíjel náš život, kdyby místo Stalina a Hitlera lidé byli poslechli papeže a přijali Krista. Kdyby zavedli zákony podle principu evangelia, v duchu Kristovy lásky a spravedlnosti.
   Od té doby máme za sebou druhou světovou válku, po ní údobí diktatury proletariátu, a teď se všude s velkou mocí zavádí demokracie.
   Ale už jsme poznali, že ani s demokracií to není tak jednoduché. Svobodu, kterou přináší demokracie, si mnozí vykládají jako svobodu k čemukoliv. Za mravní normu, za správné považují to, co dělá většina lidí.
   A jestliže dřív se hlásala zásada jednoty, ty nejsi nic - lid je všechno, - pak teď s úžasem pozorujeme chování opačné: Národ? To není nic. - Já, JÁ jsem všechno! Co JÁ z toho budu mít?
   Jediná šance ke zbudování lidského, zdravého světa, k demokracii pro všechny, je křesťanský sociální řád v duchu Ježíšova evangelia.
   Jsme tu zase v podobné situaci, jako po první světové válce. Které principy, koho si tentokrát zvolíme za krále?
   Ježíše, nebo césary dnešní doby?
   Budeme ochotni následovat Krista?
   Toto následování nás vede k člověku vedle mne, k péči o něj. I nám Ježíš říká: „Co jste udělali pro jednoho z mých nejposlednějších bratří, to jste udělali pro mne.“
   Svátek Krista Krále slavíme na konci církevního roku. Kristus jako náš Král, to je vrchol naší celoroční cesty za Kristem. Ježíš i nám dnes říká: „Já jsem váš Král. Já jsem král pravdy. Přišel jsem, bych vám nabídl záchranu, když mou vládu přijmete.“
   Kristova vláda přináší záchranu všude tam, kde lidé začnou žít podle jeho zákonů.
Co udělá s touto nabídkou svět, to nevíme. Ale můžeme vědět, co s ní udělám já, ty. Zda ji chceme přijmout. Přihlasme se dnes ke Kristově vládě všichni:
   „Pane Ježíši, já se hlásím za člena tvého království. Ať tvá vláda začne u mne.“


30.12.2004 - 10:32   Angelo Scarano  
» Jn 18, 33-37

      Tváří v tvář nemoci a vlastní bezmocnosti – je Ježíš králem?, ptáme se nejistě.
      Tváří v tvář zprávám o „nezastavitelné“ moci zla, o atentátech a vraždách – je Ježíš schopný něco udělat?
      Tváří v tvář vlastní životní krizi, když se hroutí dosavadní jistoty a nevíme, kudy dál – je Ježíš pánem situace?
      Tváří v tvář úzkostnému hledání ekonomického zabezpečení pro sebe a pro své nejbližší – je Ježíš budoucností?
      Tváří v tvář svým selháním – je Ježíš mocnější?

      Dřív nebo později býváme konfrontováni s takovými otázkami. Odpověď není samozřejmá… Ježíš totiž není tím „supermanem“, kterého vídáváme v různých filmech (a který se rázně vypořádá se zlými lidmi). On opravdu není „rambo“, ba ani „kouzelník“, který mávnutím proutku změní nepříjemnou situaci. Toto jsme už asi mohli za svůj život poznat. Ale možná nám chybí jiná zkušenost, daleko důležitější – že Ježíš je opravdu mocným pánem, navzdory různým nepříznivým událostem. V jakém smyslu? V tom smyslu, že jemu se nic nevymyká z rukou, že on zůstává „nad tím“ – a má moc „z toho“ vytáhnout.
      Kdykoli se budeme nacházet v situaci, že budeme tonout a klesat v bahnitých vodách, volejme k němu. Možná nezažijeme, že by se naše zadlužená firma nerozpadla, ale zažijeme něco důležitějšího – že náš život stojí na Kristu – a ne na těch „jistotách“, jak si ve své krátkozrakosti myslíme. Možná zažijeme, jak Ježíš nás ubezpečí, že život v plnosti je před jeho tváří. A možná vytušíme, že náš život nespočívá v tom, že budeme zdraví a finančně zabezpečení – ale že známe Otce a že náš život patří jemu. Toto poznání Otce je tím největším kapitálem…


30.12.2004 - 10:31   Angelo Scarano  
» Jn 18, 33-37

      33 Pilát, který má ve své kompetenci důležitější procesy, musí vyslýchat Ježíše. Jeho otázka „jsi židovský král?“ prozrazuje obžalobu židů: ti Ježíšovi vytýkali, že si osoboval titul Mesiáše (ve smyslu národního osvoboditele z linie Davidovy), a tak zároveň vyzýval k politické vzpouře.

      34-35 Římský místodržitel se distancuje od žaloby židovských předáků („jsem já snad žid?“). Lid zde neoznačuje celý židovský národ, vždyť Ježíše neodevzdali Pilátovi všichni židé! Spíš se jedná o jeho zástupce z rady starších (tj. ze synédria). Velekněží jsou zmiňováni ve vyprávění o procesu Ježíšově několikrát. To není náhoda – v Janově evangeliu jsou zodpovědni za Ježíšovo zatčení a jeho vydání.

      36 Ježíšova řeč je podána, tak jako jinde u Jana, ve formě negativně-pozitivní. I to, že se určuje „ráz“ něčeho (království) podle původu („odkud“ – 3,6.31; 8,23) je typické pro Janovo evangelium. Ježíšovo království není „nebeskou veličinou“ jako Boží království (3,3.5), ale spíš Ježíšovou královskou důstojností, která se ukazuje ve světě skrze jeho sebe-zjevení. A pojem svět zde nemá negativní nádech (na rozdíl od jiných pasáží u Jana) – spíš vyzdvihuje životní prostor pozemský, odlišený od transcendentního prostoru Božího (jak správně poznamenává sv. Augustýn: „Ježíš neříká: ´Toto království není zde´, nýbrž: ´není odtud´“). To je potvrzeno následujícími slovy. Ježíš objasňuje římskému místodržiteli, že neusiluje o žádnou vzpouru uskutečnitelnou lidskými zbraněmi – jinak by jeho služebníci nedopustili jeho zatčení! Římský místodržitel je tak postupně konfrontován se skutečností, kterou nechápe, ale jen tuší – a má z ní strach (19,9).

      37 Protože Ježíš stále hovoří o království, Pilát se ptá: „Jsi tedy král?“. Tak dává Ježíšovi příležitost blíže popsat své království. Odpověď „ty to říkáš“ je bezesporu přitakáním: ano, je tomu tak. Nicméně Kristus je králem v jiném smyslu, než jak to chápe Pilát: On je svědkem, který má zjevit životodárnou pravdu (o Bohu, o jeho díle spásy). Tento svědek vyslovuje to, co viděl a slyšel u Otce (3,32; 8,26). Veškeré jeho působení je svědectvím o Bohu, který se s láskou sklání k světu a chce pro člověka plnost života. A nyní Ježíš vyzývá Piláta, aby uposlechl jeho hlasu, pokud chce „být od Boha“ („z pravdy“): má se rozhodnout, zda patřit k židům, kteří odmítají Ježíšovo slovo, anebo k těm, kteří patří do Kristova ovčince a slyší hlas pravého pastýře (10,3.16.27).


30.12.2004 - 10:31   Angelo Scarano  
» Jn 18, 33-37

      Pašije, tj. popis umučení a smrti Ježíše Krista, mají u každého evangelisty poněkud odlišný ráz a perspektivu. Zvlášť výrazně v tomto směru vybočuje Janovo vyprávění, které je laděno ve stylu intronizace (uvedení na trůn) Ježíše Krista. Svědčí o tom korunování trním, jež v ostatních evangeliích vůbec nenacházíme, ale i zdůraznění ukřižování Ježíše mezi dvěma lotry (symbolizující usednutí na trůn!). Není divu, že v samotném středu logické stavby celého vyprávění stojí rozhovor mezi Pilátem a Ježíšem a otázka: „Ty jsi židovský král?“



© 2003 - 2015 Miron Keruľ - Kmec
Stránka je umiestnená na WebGlobe.
webdizajn
Computer and internet Computer and internet