22.september 2018

     MENU

Úvod
Zoznam miestností
Zoznam tém


Vyhľadávanie v archíve: fulltextové vyhľadávanie (aj v tele textu)


Vyhľadávanie v Svätom Písme:
     FACEBOOK

     NA ZAMYSLENIE

    „Tu na zemi nikdy nebudeme vedieť, akú hrádzu sme prelomili, kedykoľvek sme povolili pokušeniu. Hriech nie je nikdy izolovaný. Je inváziou smrti... Nikdy sa nedozvieme, čo všetko sme hriechom stratili. Veľkosť nešťastia spoznáme len pri poslednom súde... Možno, že víťazstvo nad zlou žiadosťou vyvolá v nebi hlbokú úctu.“

~J. Green~

12.06.2003 - (čítanosť1934 reakcie6)


Jn 16, 16-23

      16 Ešte chvíľku a už ma neuvidíte a zasa chvíľku a uvidíte ma.“ 17 Niektorí z jeho učeníkov si medzi sebou hovorili: „Čo je to, že nám hovorí: „Ešte chvíľku a neuvidíte ma a zasa chvíľku a uvidíte ma,“ a: „Idem k Otcovi“?“ 18 Hovorili: „Čo je to, že hovorí: „Ešte chvíľku“? Nevieme, čo hovorí.“ 19 Ježiš spoznal, že sa ho chcú opýtať, a povedal im: „Dohadujete sa medzi sebou o tom, že som povedal: „Ešte chvíľku a neuvidíte ma a zasa chvíľku a uvidíte ma“? 20 Veru, veru, hovorím vám: Vy budete plakať a nariekať, a svet sa bude radovať. Budete žialiť, ale váš smútok sa premení na radosť. 21 Keď žena rodí, je skľúčená, lebo prišla jej hodina. No len čo porodí dieťa, už nemyslí na bolesti pre radosť, že prišiel na svet človek. 22 Aj vy ste teraz smutní; ale zasa vás uvidím a vaše srdce sa bude radovať. A vašu radosť vám nik nevezme. 23 V ten deň sa ma už nebudete na nič opytovať.
12.06.2003 | Čítanosť(1985)
Jn 16, 24-33
12.06.2003 | Čítanosť(1789)
Jn 16, 1-15


20.11.2006 - 18:43   a.o.  
» Jn 16,20-23a

Vaši radost vám nikdo nevezme.
Ježíš bere strach učedníků z jeho odchodu vážně a snaží se je povzbudit poukazem na radost z opětného shledání (v. 20). To je pak rozvedeno v působivém obrazu těhotné ženy prožívající všechny možné úzkosti i bolesti, ale zároveň očekávající „radostnou událost“ narození dítěte (srov. Iz 21,3; 26,7n; 37,3; 66,7-10). Podobně i učedníkům Ježíšův brzký odchod sice způsobní zármutek (srov. 14,27n; 16,16), ten se však při opětovném shledání promění v radost bez konce (srov. 14,19n) a v plné poznání. Výrazem „v ten den“ se nemyslí „poslední den“, nýbrž den vzkříšení, kdy se učedníci setkají se Vzkříšeným (srov. 21,12).


24.09.2006 - 18:41   JR  
» Jn 16, 20-23

Když však porodí dítě, nemyslí už na bolesti pro samou radost
Jsou všechny minulé rány zaceleny? Některé jsou i po létech živé. Prožité zklamání, hrubá urážka, životní nezdar se vracejí do paměti stále s ostnem. Naopak vypravujeme jako žert příhodu o tom, jak jsme ztratili peněženku i s dokumenty a jak jsme ji na to našli beze škody Ještě radostnější je vzpomínka studenta, jak se zpotil u zkoušky, která skončila nejlepší známkou. Přeměnu bolesti v radost tu tedy působí vědomí, že bylo utrpení k dobrému, že mělo šťastný výsledek. V jednom nacistickém policistovi se prý čas od času probudilo kousek srdce a těšil vězně: „Nic si z toho nedělejte, budete mít brzy po tom.“ Slabá útěcha, ale přece ji někteří přijímali. Útěchy, které dává Kristus, jsou ovšem jiného rázu. I on ujišťuje, že bolesti života na zemi brzy skončí, ale ne smrtí beznadějnou, rozpadem v nicotu, ale sama bolest se stává krokem do nového radostného života.



24.09.2006 - 18:41   JR  
» Jn 16, 20-23

Žena, když rodí, má zármutek, protože přišla její hodina
Přirovnání k pláči rodící ženy je velmi vhodné. V tomto případě jde opravdu o velkou změnu, o vznik nového života. Změny v křesťanském životě jsou také životní, jsou částí nového života v Kristu. Svého času se mluvilo mnoho o tzv. metodě bezbolestného porodu. Má to být psychologická příprava ženy, aby svůj okamžik přijala jako přirozený, bez bázně a s jistou radostí. Znovu se k ní vracela jedna francouzská skupina věřících, kteří se snaží žít pospolu, jako v pravé křesťanské vesnici. Pokoušejí se to dělat takto. Při hodině porodu se nerozžíhají zbytečné světla, jen lampička před obrazem Panny Marie. Muž drží ženu za ruku a recituje s ní modlitby. Dítě, které přijde na svět, ponoří do vlažné vody. Prý jsou to krásné chvíle a bez pláče. Podaří se vždycky? Těžko říci. Ale odpovídá to psychologické zkušenosti: změna, kterou přijímáme jako přirozenou, přestává bolet. Růst v duchovním životě je přirozený. Přeměňuje tedy pláč v radost.


24.09.2006 - 18:41   JR  
» Jn 16, 20-23

Vy budete plakat a naříkat, svět se bude radovat
Nikoho nepotěšíme, když mu předpovíme, že bude plakat. Jedna indická moudrost zní: „Plakals, když jsi se narodil. Ale všichni okolo se smáli. Žij tak, aby ses v hodinu smrti ty smál a ostatní plakali.“ Pláč novorozeného dítěte, jak říkají, je přirozená reakce na nové prostředí. Vyskytuje se proto častěji v životě: když se odchází z domova, když se nevěsta vdává, když jde dítě poprvé do školy apod. Okolostojící se tomu často smějí. Ať si každý své změny statečné prodělá! Smích může být i jízlivý, když tu je radost ze škody druhého. Ale i v tom případě říkáme: „Zvykni si i na to, nic si z toho nedělej!“ Stát se opravdovým křesťanem znamená ne jednu, ale mnoho vážných změn v životě. jsou tím radikálnější, čím vážněji se bere následování Krista. Proto si musíme zvyknout, že to s sebou přináší i těžké chvilky, ale musíme je prodělávat.


12.12.2005 - 14:57   P. Tadeusz Olszański CM – P. ThDr. Ľubomír Stanček CM  
» Jn 16, 20-23a

      Vy budete plakať a nariekať - hovorí Pán Ježiš vo večeradle, predovšetkým svojim najbližším učeníkom, čo možno vysvetliť jeho už blízkym utrpením a smrťou. Ale treba tiež vzťahovať túto predpoveď na utrpenie a smrteľný zápas, aký bude údelom všetkých vyznávačov Krista, až do konca sveta.
      Skrze utrpenie totiž, a nie inakšie, dokonáva sa vykúpenie ľudstva. Kristus má trpieť nielen vo svojom ľudskom tele, ale aj v údoch svojho mystického Tela, čiže v nás; my svojím utrpením doplňujeme Kristovo dielo spásy. Ako skrze krvavé úsilie a utrpenie bojovníkov vzrastá veľkosť kráľovstva tohto sveta — tak skrze bolestný pot vyznavačov Krista vzrastá veľkosť jeho kráľovstva.
      Tiež v bolestiach a smútku sa musí rodiť osobná veľkosť človeka. Rodí sa ten, kto kvôli utrpeniu umiera (F. Garcia Lorca). Rodí sa jeho osobnosť, jeho duchovná forma. Čože by sme vedeli o láske, keby sme na každom kroku nemuseli znášať našich nepohodlných blížnych, ustupovať im a odpúšťať. Čože by sme vedeli o trpezlivosti, keby sme nezakusovali nepríjemnosti a krivdy; o pokore, keby nás neponižovali; o poslušnosti, keby nám nedávali nemilé príkazy; o dôvere a podriadení sa Božej vôli, keby sme sa nestretávali so žiadnymi protivenstvami?
      To je tá bolesť rodenia, o ktorej dnes obrazne hovorí Pán Ježiš. Bolesť, skrze ktorú sa človek rodí, vzrastá a dozrieva, skrze ktorú sa otvára jeho rozum a srdce pre Božie plány. Ako zrnko ovocia sa musí rozpuknúť, aby svoje srdce otvorilo ku slnku, tak aj my musíme poznať bolesť, ktorá otvára (K. Gibran).
      Pán Ježiš sľubuje: Váš smútok sa premení na radosť, na radosť víťazstiev, duchovných úspechov a plnosti človečenstva.
      Každá sv. omša nám predstavuje bolesť obety, skrze ktorú sa Kristus narodil pre nebo.


23.04.2004 - 07:15   JR  
» Jn 16,16-20

Který čas je krátký a který je dlouhý? Odhadujeme to podle hodinek a podle kalendáře, ale také podle osobní dispozice. Mluví se proto o tzv. času chronologickém nebo psychologickém. Jak rychle uběhne čas v příjemné zábavě a jak je naopak dlouhá noc pro nemocného, který trpí. Od poslední večeře k prvnímu zjevení Krista po zmrtvýchvstání uplynuly jenom tři dny Časové je to krátká doba, ale pravděpodobné jim připadala dlouhou. V duchovním životě se mluví o tzv. neútěchách. jsou to periody nebo jenom okamžiky, kdy nás Kristus psychologicky jakoby opustil. Modlitba se nám zdá zbytečná, duchovní četba nudná, liturgie nás netěší, celý náboženský svět je jakoby výmyslem. Jak se zachovat? Ujistit se a věřit tomu, že takové zkoušky jsou jenom krátký čas. Prožili je všichni, i velcí svatí.

Po dnech velkonočního týdne přišly dny velkých a radostných setkání se Zmrtvýchvstalým. I v duchovním životě bývá podobný rytmus. Po neútěše se dostavuje opačný stav útěchy. Všecko dobré se najednou zdá snadné, modlitba těší, roste chuť pokračovat v lásce. Máme si důvěřovat? Duchovní autoři radí, abychom se v takových chvílích raději pro velké změny nerozhodovali. Je tu nadšení, které pak pomine. Ale zase nemáme být Pánu Bohu nevděční za posilu, kterou nám v těchto chvílích dává. Je to cosi jako příjemné zastavení a krátký odpočinek při výstupu na horu. Nesmí se zapomenout, že je cesta ještě daleká. Stoupání bude za nějaký čas zase únavné. Ale takový je rytmus v životě. Kdo mu přivykne, najde radost i v těch změnách.

Zkušenost z hor nám přiblíží i jinou životní zkušenost. Z údolí k prvnímu úpatí hory nebývá cesta příkrá, ale zdá se zdlouhavá. Pak je příkřejší a únavnější. Poslední etapa bývá nejtěžší, ale turista tu většinou zrychluje krok a nechce se ani na chvilku zastavit. Vidí totiž už vrcholek a ten pohled je silnou pobídkou. I v našem životě na zemi nebývají poslední stadia lehká. Věk přináší nemoci, práce zklamání. Ale začíná se naopak Vidět cíl: odcházíme k Otci. Stařecké obličeje zbožných lidí mívají zvláštní kouzlo. Klasičtí portrétisté je rádi zobrazovali na plátně nebo v kameni. jsou to neklamné črty utrpení a přitom současné jas vidění blízkého cíle. Čas se opravdu stává krátkým a věčnost je blízko. (T. Špidlík)



© 2003 - 2015 Miron Keruľ - Kmec
Stránka je umiestnená na WebGlobe.
webdizajn
Computer and internet Computer and internet