18.október 2019

     MENU

Úvod
Zoznam miestností
Zoznam tém


Vyhľadávanie v archíve: fulltextové vyhľadávanie (aj v tele textu)


Vyhľadávanie v Svätom Písme:
     FACEBOOK

     NA ZAMYSLENIE

    Len v osobnom vzťahu dosiahne človek svoj plný rozvoj.

~Emerich Coreth ~

12.06.2003 - (čítanosť2665 reakcie19)


Jn 15, 12-27

      12 Toto je moje prikázanie: Aby ste sa milovali navzájom ako som ja miloval vás. 13 Nik nemá väčšiu lásku ako ten, kto položí svoj život za svojich priateľov. 14 Vy ste moji priatelia, ak robíte, čo vám prikazujem. 15 Už vás nenazývam sluhami, lebo sluha nevie čo robí jeho Pán. Nazval som vás priateľmi, pretože som vám oznámil všetko, čo som počul od svojho Otca. 16 Nie vy ste si vyvolili mňa, ale ja som si vyvolil vás a ustanovil som vás, aby ste išli a prinášali ovocie a aby vaše ovocie zostalo; aby vám Otec dal všetko, o čo ho budete prosiť v mojom mene. 17 Toto vám prikazujem: Aby ste sa milovali navzájom.
      18 Ak vás svet nenávidí, vedzte, že mňa nenávidel prv ako vás. 19 Keby ste boli zo sveta, svet by miloval, čo je jeho, ale preto, že nie ste zo sveta, že som si vás ja vyvolil zo sveta, svet vás nenávidí. 20 Spomeňte si na slovo, ktoré som vám povedal: Sluha nie je väčší ako jeho pán. Ak mňa prenasledovali, budú prenasledovať aj vás; ak zachovávali moje slovo, budú zachovávať aj vaše. 21 Ale to všetko vám budú robiť pre moje meno, lebo nepoznajú toho, ktorý ma poslal. 22 Keby som nebol prišiel a nebol im hovoril, nemali by hriech. Ale teraz nemajú výhovorku pre svoj hriech. 23 Kto nenávidí mňa, nenávidí aj môjho Otca. 24 Keby som nebol medzi nimi konal skutky, aké nik iný nekonal, nemali by hriech. Ale teraz videli a znenávideli aj mňa aj môjho Otca. 25 To preto, aby sa splnilo slovo napísané v ich Zákone: „Nenávideli ma bez príčiny.“
      26 Keď príde Tešiteľ, ktorého vám ja pošlem od Otca, Duch pravdy, ktorý vychádza od Otca, on o mne vydá svedectvo. 27 Ale aj vy vydávate svedectvo, lebo ste so mnou od začiatku.

25.      Ž 35, 19; 69, 5.
12.06.2003 | Čítanosť(2346)
Jn 15, 1-11


12.05.2007 - 06:06   Henri Perrin  
» Jn 15,12

Toto je moje prikázanie: aby ste sa navzájom milovali, ako som ja miloval vás. Nik nemá väčšiu lásku ako ten, kto položí život za svojich priateľov. (Jn 15,12)
Niet pre nás nijakého iného riešenia, ako svoj život celkom nasadiť, plne sa zaangažovať a pustiť sa do toho ľudského dobrodružstva podľa pravidla, aké nám dal sám Kristus: dávať, dávať a ešte raz dávať a neustať...
Lebo vedzte, že naše kresťanstvo je niečo iné ako tento alebo tamten príkaz, alebo ako nejaký náboženský obrad. Vy dobre viete, že kresťanstvo, to je vrúcna láska k Bohu, k tomuto zamotanému svetu, k tomuto biednemu ľudstvu. Je to čin Kristov, ktorý si všíma lásku všetkých týchto úbohých ľudí. My ju nevieme oceniť, lebo len Boh vie čítať v ľudských srdciach a možno, že vidí veľmi veľkú lásku tam, kde my vidíme len chyby a slabosti. Nech teda Boh posúdi! On má iné meradlá. Od nás sa nečaká nič iné, ako našich blížnych milovať z celej sily nášho srdca a preukazovať im blčiacu lásku Kristovu. (Henri Perrin)


20.11.2006 - 18:43   a.o.  
» Jn 15,12-17

To vám přikazuji: Milujte se navzájem.
Jan znovu uvádí „přikázání lásky“, které již zmínil dříve (srov. 13,34). Změna množného čísla (srov. včerejší v. 10) na jednotné (v. 12) poukazuje na to, že všechna i sebedůležitější přikázání jsou nakonec shrnuta v jediném - milovat se navzájem, jako nás miloval Ježíš (srov. Mt 7,12; Gal 5,14; Ř 13,9). To je ovšem uskutečnitelné za jediné podmínky - napojení skrze Ježíše na Otce (v. 16; srov. včerejší v. 9). Toto napojení pak Jan vyjadřuje v hlubokém obrazu Ježíšem darovaného přátelství, které dává život za druhé a které má podíl na všem, čím žije milovaný (toto přátelství je však třeba ze strany učedníků aktivně přijmout, v. 14). V. 16n pak vše ještě jednou shrnuje a opět zdůrazňuje zdroj (Ježíšův dar, „vyvolení“), cíl (trvalé „přinášení užitku“ či „nesení ovoce“ - stejný výraz 15,2.5) a výraz tohoto přátelství (důvěryplná modlitba otevřená Otci - dárci „ovoce“).


20.11.2006 - 18:43   a.o.  
» Jn 15,18-21

Nejste ze světa, ale já jsem vás ze světa vyvolil.
Dnes začínáme číst druhou část (15,18 - 16,15) tzv. „druhé řeči na rozloučenou“ (15,1 - 16,33), která je nesena tematikou loučení a důsledky, které z toho pro učedníky vyplývají. Jestliže doposud byla řeč o lásce učedníků, dnes a zítra je hlavním tématem nenávist světa (v. 18) k obci učedníků (pravděpodobně konkrétní zkušenost janovské obce pronásledované farizejskou vedoucí vrstvou židovství, kterou Jan ve své první části evangelia zjednodušeně nazýval „Židé“; srov. v. 20 - 21; vynechané 22 - 25; pondělní 16,2). Důvodem této nenávisti je to, že učedníci patří Ježíšovi (v. 19), a tak mají účast na jeho vlastním osudu (v. 18.20n).


04.10.2006 - 06:13   JR  
» Jn 15, 12-17

Vás jsem nazval přáteli, protože jsem vám oznámil všecko
Druhá známka přátelského poměru je vzájemné porozumění. Každý člověk má svá osobní tajemství. Prozradí je příteli, nikomu jinému. Celý Boží život je neproniknutelné tajemství. Bůh však svá tajemství zjevuje těm, které volá k účasti na vlastním životě. Nyní je to jenom částečné, v odlesku, ale jednou uvidíme všechno ve světle. Arabští mystikové přirovnávají hvězdnaté nebe k velkému koberci, z kterého vidíme jen spodní stranu, kousky zlatých nitek. Jednou nám však Bůh ukáže i hořejší stranu plnou barev a zlata. Katoličtí teologové mluví prozaičtěji, ale vyslovují podobnou myšlenku, když říkají, že je víra začátek Vidění. Právě proto stále roste. I začátečník se v katechismu naučí, že je jeden Bůh ve třech osobách. Je to pro něho článek zjevení. Ale neví jisté, jak to tajemství proniká do života. Světci naopak přicházeli do vytržení, když na tuto pravdu pomysleli. Rostli v Božím přátelství, a proto lépe chápali a začínali už víc a víc Vidět, co Bůh zjevuje těm, kdo ho milují.


20.06.2006 - 21:59   JR  
» Jn 15, 18-21

Když zachovali moje slovo, budou zachovávat i vaše
Je-li ve světě boj, znamená to, že tu jsou síly dvě. Není tedy celý svět proti Kristu a proti jeho učedníkům, ale je tu i silná strana pro něho. To jsou ti, kdo přijali jeho slovo a dodnes přijímají slova církve. Právě v dobách velkých odpadů v krajinách tradičně křesťanských se stává, že se ke Kristu obracejí celé nové národy Stává se pak, že je apoštolem nové církevní oblasti, třebas jenom jeden hlasatel evangelia, jeden panovník, který se dá pokřtít. Jak se něco takového může stát? Otcům církve se to nezdá podivné. Jako Kristus rostl tělesné, tak roste duchovné i jeho slovo v dějinách. Mluví ve svědomí lidí, které chce k sobě povolat. Když pak přijde hlasatel evangelia, třeba i z daleka, ti lidé, kteří slyšeli volání Kristovo ve svém svědomí, najednou pochopí, že evangelium a kázání církve nahlas vyslovuje to, co oni už potají slyšeli v srdci, a proto houfné přijímají Boží slovo. Věříme, že se to projeví i v dnešní době, na prahu nového tisíciletí.


20.06.2006 - 21:59   JR  
» Jn 15, 18-21

Když pronásledovali mne, budou pronásledovat i vás
V době náboženské nesvobody jeden ateistický lékař nechtěl pouštět do nemocnice kněze k umírajícím, že to ruší. Jedna sestra ošetřovatelka mu dala náboženskou knihu, aby se na ní podíval. Ze zvědavosti si skutečné části přečetl a pak dodal: „Nevěděl jsem, že něco takového existuje. Já sice nevěřím, ale ať si tedy věřící dělají podle svého!“ Byl to tedy člověk světský, ale bez nenávisti. O jiném světě než viditelném neměl potuchy Ale jsou ateisté jiného typu, bojovného. Ti dobře tuší, že existuje i něco jiného, než oni hlásají, cítí podvědomé převahu toho druhého světa. Cítí se proto povinni hájit svůj omezený svět před náboženstvím, které nazvali opiem lidstva. Nadarmo si říkají nevěřící. Kdo nevěří v Boha, nemá důvodu, aby bojoval proti tomu, co neexistuje. Boj proti Kristu a jeho věřícím tedy ve světě tak dlouho bude, dokud tu bude nenávist vůči světu, jak jej zjevuje Kristus.


20.06.2006 - 21:59   JR  
» Jn 15, 18-21

Kdybyste byli ze světa, svět by se k vám choval přátelsky jako ke svým vlastním
České slovo „svět“ je odvozené. Ve staroslověnštině znamená světlo. Svět je tedy všecko, kam dopadne světlo, co přijde „na světlo Boží“. To pak mohou být věci dobré i zlé. V přídavných jménech však už pozorujeme, jak se k původnímu výrazu přidružuje jiný hanlivý. Je-li něco světového rozsahu, může to být také chvályhodné, nebo ne. Horší je, řekneme-li o někom, že je světský, nebo dokonce světácký. Čím to je, že se výraz tak zhoršil? Můžeme to objasnit srovnáním s něčím podobným. Všichni máme tělo. Tělesný člověk, v hanlivém slova smyslu, je ten, kdo se stará jenom o svoje tělo a zapomíná, že tělo slouží duševnímu a duchovnímu životu. Podobné se dá říci, že všichni žijeme ve světě. Světsky a světácky však smýšlejí ti, kdo myslí, že všecky hodnoty jsou jenom v tomto viditelném světě, v tomto krátkém životě. V takovém názoru ovšem Kristus a evangelium ruší, je tam cizím prvkem.


05.04.2006 - 15:55   JR  
» Jn 15, 12-17

Nikdo nemá větši lásku než ten, kdo za své nepřátele položí život
Dokonalost je v lásce. Láska v plném slova smyslu je dar Ducha svatého. Jak však dokážeme, že máme Ducha svatého? Je to Bůh. Udělá-li člověk něco, co přesahuje lidské síly, předpokládáme, že je v něm Boží síla. Tu Viděli první křesťané především v mučednících. Hlavní lidský pud nás vede k tomu, abychom si za všech okolností zachovali vlastní život, je to pud sebezáchovy Obětuje-li někdo dobrovolné život pro Krista a pro bližního, je to projev života vyššího, nesmrtelného. Proto se mučedníci hned uctívali jako svatí. Ale co ostatní lidé, které k takovému svědectví Bůh nevolá? I oni v denním životě obětují své životy pro druhé, když pro ně pracují, když jim pomáhají na úkor sebe. I oni tedy mají lásku a Duch svatý je v nich.


05.04.2006 - 15:55   JR  
» Jn 15, 12-17

Vy jste moji přátelé, když konáte, co vám ukládám
Někdy se klade otázka, jaký je rozdíl mezi láskou a přátelstvím. Odpovídáme, že je láska všeobecný postoj křesťana, má milovat všechny. Přátelství uskutečňuje tuto lásku v užším kruhu, prožívájí intenzivněji. Předpokládá intimnější vztahy, častější setkání. Přátelé se scházívají na jistém místě. Bůh je ovšem všude. Jak styk s ním prohloubit, udělat intenzivnější tak, aby se mohlo mluvit o pravém přátelství? V lidském styku se přátelství utužuje, když spolupracují dva či tři na stejném díle. Spolupráce s Bohem má prozaické jméno: zachovávání přikázání. Co jiného je přikázání než principy, kterými se řídí Boží dílo. jsou vysloveny, vyjádřeny slovem, abychom je mohli zachytit a spolupracovat tak se stvořením a obnovením světa. Jako spolupracovníci v tak velkém díle se stáváme Božími přáteli.


20.12.2005 - 21:33   -ls-  
» Jn 15,9-17

   „To je mé přikázání, abyste se milovali navzájem.“
   Pán Ježíš nám tu přikazuje milovat. Ale může se láska naporučit?
   Copak neplatí, že srdce si poručit nedá? Jestli je nám někdo na první pohled sympatický nebo protivný, to je věc citu, ne vůle. O co tedy Pánu Ježíši jde?
   Abychom to pochopili, uvažme, co dělá láska s člověkem. Známe to, mění všechno jeho jednání, smýšlení, ve všem vyhledává dobro těch, které si zamiloval.
   A tohle, vyhledávat dobro druhých, tenhle způsob jednání milujícího člověka, to se naučit dá, to se natrénovat dá.
   To se dá nacvičit v trvalou vynikající vlastnost: LASKAVOST.
   A to chce po nás dnes Pán Ježíš: Abychom byli laskavými lidmi.
   Laskavost člověka se projevuje v bezpočtu podob, popsat se nedá, ale všichni hned víte, o co běží, co se tím míní, když o někom řeknu, že je to člověk laskavý.
   A ještě nesnadněji by se dalo popsat, co prožívá laskavý člověk v sobě, uvnitř, když má rád.
   Prožívat lásku jako člověk laskavý, to je prožitek nepopsatelný, patří k nejhlubším a nejkrásnějším prožitkům člověka vůbec. Proč? Protože je to setkání se zdrojem lásky, s Bohem.
   Lidé lásku rádi rozdělují do různých kategorií, mluví o lásce nižší a vyšší. Ale dva druhy lásky na světě nejsou. Je jen jedna, ta Boží. Buď něco láska je, a pak je to ta Boží, anebo to není vůbec žádná láska. Proto dnes mohl říct svatý Jan: „Kdo nemiluje, ten Boha nezná“ - tj. stojí mimo realitu lidského života.
   Boží láska, to není náplast tam, kde chybí láska lidská. Boží láska, to je sám život, žitý po lidsku.
   Jen člověk laskavý žije jako člověk. Kdo není laskavý, ten neví to hlavní o sobě a o Bohu.
   Takhle tedy může být láska přikázáním. Je to příkaz: prožít svůj život po lidsku, naučit se žít jako laskavý člověk.
   A to dá práci. Ale stojí to za to.
   Pojďme se chutě přihlásit mezi učedníky laskavosti.


12.12.2005 - 14:57   P. Tadeusz Olszański CM – P. ThDr. Ľubomír Stanček CM  
» Jn 15,12-17

      Ustanovil som vás, aby ste išli a prinášali ovocie. „Aby ste išli“ - čiže to ovocie sa má rodiť a dozrievať v pohybe, v dynamickom postoji, na ceste, na pochode. Ide predovšetkým o náš postup v duchovnom, morálnom zdokonaľovaní sa, o náš trpezlivý a vytrvalý pohyb k Bohu, o našu cestu nielen do diaľky, ale aj do výšky.
      Ľudia si myslia, že sú schopní vzniesť sa nahor, keď postupujú dopredu. Takéto heslo hádzali svetu rôzne politické štruktúry: kráčaj napred! (Kedysi sa spievalo: Napred, napred, nikdy nie naspäť!). Avšak pochod napred skôr či neskôr musí viesť k východiskovému bodu. Môžeme kráčať s čo najväčším rozmachom, a nemôžeme sa vzniesť ani pol metra nahor. A práve toto je úlohou ľudského života: vznášať sa do výšky, zošľachťovať sa a zdokonaľovať, aby sme prinášali čoraz ušľachtilejšie a dokonalejšie ovocie.
      Bude to najprv ovocie nášho osobného vnútorného vzrastu. Z toho nevyplýva, že bude to ovocie poznačené akýmsi svätým egoizmom. Naopak: o postupe v dokonalosti rozhoduje postup v láske: Toto je moje prikázanie: Aby ste sa milovali navzájom. Má to byť láska, ktorá dáva život za priateľov. Sám Kristus dal svoj život zvlášť za nepriateľov, za rôznych Judášov, Kajfášov, Barabášov, Pilátov a Herodesov. Dávajúc za nich život - dával im šancu stať sa jeho priateľmi. Ale podobne, ako jeho láska, krížom má byť poznačená láska rodičov k deťom, manžela k manželke, občana k vlasti, zdravotníkov k pacientom atď. Oni, vzorne vykonávajúc svoje povinnosti, dávajú svoj život za druhých.
      Takúto lásku treba v sebe úporné vypracovávať. A tu sa vraciame k tomu, čo sa už skôr povedalo: Všetky skúšky lásky sú odsúdené na neúspech, ak sa človek nesnaží čo najusilovnejšie rozvinúť celú svoju osobnosť, aby dosiahol tvorivý životný postoj (E. Fromm).
      Pre takéto ovocie - ako hovorí Pán Ježiš ~ boli sme vyvolení a určení. Aby sme „išli“ v námahe každého dňa; zárukou jeho objatia a pretrvania je jeho smrť ako obeta a slávne zmŕtvychvstanie.


12.12.2005 - 14:57   P. Tadeusz Olszański CM – P. ThDr. Ľubomír Stanček CM  
» Jn 15,26-16,4a

      To, čo hovorí Pán Ježiš, že máme zaujať rolu jeho svedkov, a to spolu s Duchom Svätým - je pre nás nesmiernou cťou. O potrebe nášho svedectva hovorí aj Druhý vatikánsky koncil, v záveroch ktorého čítame, že kráľovstvo (Krista) sa nastoľuje dosvedčovanim pravdy (DH 11) a že každý laik má byť pred svetom svedkom vzkriesenia a života Pána Ježiša a znamením živého Boha (LG 38). Má to byť svedectvo nášho kresťanského postoja, nášho konania podľa Kristových odporúčaní a podľa vzoru jeho nádherných, hoci ťažkých čností.
      Svojim svedkom Pán Ježiš nepredpovedá žiadne pozemské privilégiá; priam naopak, predpovedá im formálne prenasledovanie. Predsa vidíme (a neraz sa na to sťažujeme), že pravda a spravodlivosť zakúsia na svete šikanovanie a útlak; ale práve: budú tiež šikanované a prenasledované v našich osobách - a to možno zvlášť takými, ktorí si myslia, že takto slúžia Bohu. Bl. Jerzy Matulewicz sa žaloval Vo svojom denníku: Nikdy som si nemyslel, že ľudia dokážu tak prekážať pri nasledovaní Krista. Ale tí, ktorí nám v tom prekážajú, zároveň nám pomáhajú - práve tým, že prekážajú; pri stretnutí s týmito prekážkami sa formuje v nás trpezlivosť, dôvera, pokora, ovládanie, vytrvalosť a iné čnosti. Možno len ľutovať, že je tak veľa tých, čo iným pri tomto posväcovaní pomáhajú - a tak málo tých, čo sa sami posväcujú.
      Zároveň však Pán Ježiš nám sľubuje ochranu Ducha Svätého, ktorý nás potešuje a posilňuje. Ak naše svedectvo je slovom o Ježišovi, tak Duch Svätý - možno povedať - prebýva v slove, slovo je správnym miestom Ducha Svätého. Čím viac vrastáme do vteleného Slova, v Ježiša Krista - tým silnejšie vrastáme do Ducha Svätého, ktorý sa spája s nami, aby vydával svedectvo o Božom Synovi, o jeho smrti ako obete a o zmŕtvychvstaní.


30.12.2004 - 10:35   Angelo Scarano  
» Jn 15, 9-17

      Na otázku, co je „typické pro křesťanství“, by zřejmě mnoho lidí bez vyznání odpovědělo: „mít rád druhého, milovat bližní“. A k této odpovědi nás zdánlivě vede i dnešní evangelium: „milujte se navzájem“ je jeho stálým refrénem. Avšak tento odkaz vzájemné lásky je vložen do určitého rámce, který teprve činí „tento příkaz“ křesťanským: jinak bychom zůstali na rovině pouhé filantropie.

      „Já jsem si vás vyvolil, vybral – a chci, abyste byli mými přáteli. A k vám mluvím jako k důvěrným přátelům, a proto vám říkám to, co se nevykřikuje na náměstích, ale povídá potichu, ´do ouška´. Ba dokonce – jste pro mě tak důležití, že vám neotevírám jen své nitro. Jste mi dražší než já sám sobě – proto daruji svůj život za vás.“
      Slyšíme prostá slova, jsou ale „silnější“ než dalekosáhlé sociální a politické programy. Už jen to, že mě Ježíš nazývá přítelem! Nejsem tedy pro něj „anonymní křesťan“, jeden z těch mnoha, kdo v neděli zavítají do kostela. A pro něj nejsem jakýsi „nástroj“, „prostředník“ – jsem jeho přítel! Kdo někdy zakusil, co to znamená „stát se někomu přítelem“, asi docení tu výsadu, kterou nám Kristus dává.
      V lidském přátelství však neprožíváme to, co „trochu mimochodem“ zaznívá v Ježíšových slovech: „nikdo nemá větší lásku než ten, kdo položí život za své přátele“. Takový přítel Ježíš doopravdy byl … byl prostě „grand“! A nejlepší na tom je, že v této velkorysosti pokračuje denně: daruje nám svůj život, tak „viditelně“ a „hmatatelně“ v eucharistii. Eucharistie však není jeho jediný dar: „důvěrné slovo oslovení“ (skrze Písmo nebo nějakého člověka), přijaté odpuštění, projev přízně vyjadřují, že nejsem pro Ježíše „anonymním křesťanem“, ale přítelem, a to přítelem milovaným.
      Pro toho, kdo je milovaný, je snažší milovat bratra či sestru. A pro toho, kdo „má otevřené oči“ pro Kristův dar, je snažší „mít rád“ podle Kristova standardu. Novinka evangelia totiž není „mít rád“, ale být „grand“ ve vztahu k druhému: „grand“, protože Ježíš byl (a je) vůči mně právě takový. Mírou křesťanské lásky není člověk sám, ale Kristus.

      Nakolik rozumím Kristově lásce, natolik tuto lásku zrcadlím. Proto nestačí „konat dobré skutky“, ale je „nutné“ znát Krista, přátelit se s ním: skrze eucharistii, naslouchání jeho slova, rozhovor mezi čtyřma očima (jako přítel s přítelem).
      Díky těmto vzácným okamžikům „setkání s přítelem“ se učím, co to znamená být „grand“ – a takový pak mohu být i já vůči druhým!


30.12.2004 - 10:34   Angelo Scarano  
» Jn 15, 9-17

      9 V tomto pokynu se dále prohlubuje řeč o vinném kmeni: přinášení ovoce je ve své hloubce „zůstávání v lásce“. Ovoce učednictví roste z půdy lásky: ve svém samotném jádru je láskou.
      10 Ježíšovo zachovávání přikázání je motivem jednání učedníků. Jako v předchozích verších, i zde Ježíš zakotví svou lásku v lásce Otcově.
      11 „Toto jsem řekl“ se nevztahuje pouze k předchozímu 10. verši, ale k celku Ježíšovy řeči. Hluboká radost roste ze společenství s Ježíšem (o této Ježíšově blízkosti se opakovaně mluví v kap. 15). Tak jako pro Pavla, i pro Jana je radost plodem Ježíšovy blízkosti – a vposledku je to „jeho“ radost, vložená do nitra učedníků („ve vás“).
      12 Následuje důsledek toho, co to znamená „zůstat v jeho lásce“: zůstat ve vzájemné lásce (bratrsko-sesterské). Tím se na druhé nechává „přetékat“ přijatá Ježíšova láska. Vymezení „této lásky“ na vztahy ve společenství je typický pro Janovu školu, která zdůrazňuje spiritualitu společenství. Tím se ale neříká, že nemáme milovat nepřátele, resp. ty, kdo jsou vně společenství.
      13 Jak napovídá věta „dát život za přátele“, Ježíšův vztah k učedníkům je postoj přátelství. „Darování života ve prospěch přítele“ je v antice běžným modelem, přesto „křesťanské přátelství“ dostává nové zabarvení (v. 15n.).
      14 Označení „přítel“ má být motivem k naplnění Ježíšova příkazu lásky. Důraz na konání přibližuje evangelium k 1. Janovu listu (1 J 2,29; 3,7.18.22).
      15 Toto přátelství je však darem: já jsem vyvolil vás! Ježíš pozvedává učedníky ze stavu „služebníků“ (takovými byli před Bohem) k postavení přátel. Kristus jim totiž zjevil vše, co mu pověděl Otec. Zjevil jim i jméno Otce, tj. jeho podstatu, a tak jim zprostředkoval samotnou Otcovu lásku (srv. 16,27). Služebník neví, co dělá jeho pán, protože nemá k němu ten blízký vztah, který má přítel. Opět se tu tedy vrací obraz „zůstávání v domě“ (toto právo „zůstávat“ náleží jen Synovi). Díky tomu učedníci získávají onu „radostnou důvěru“, „odvahu“, která je předností svobodného člověka, přítele (srv. 1 Jan 3,21). Už ve SZ se mluvilo o některých jedincích jako o Božích přátelích (Mojžíš – Ex 33,11): v NZ je však tato výsada rozšířena na všechny učedníky.
      16 „Určil jsem vás, abyste šli“ nemusí vyjádřit poslání k misijní činnosti. Tento aspekt může být zahrnutý, ale v každém případě převažující poselství je „plodnost“ křesťanského života prožitého převážně v bratrské (sesterské) lásce. Také to, že toto ovoce má zůstat, se vysvětluje nenásilně z vybídnutí „zůstat v Ježíšově lásce“ (v. 10). „Ovocem“ nejsou lidé, ale život a láska Boží v lidech (srv. 1 J 3,14n.; 4,16).
      „Prosba“ v Ježíšově jménu je součástí „přinášení ovoce“. Ve jménu Ježíšově znamená „v Ježíši“ – opět se vrací leitmotiv „zůstat v Ježíši“. Jen v životném spojení s Ježíšem je možné se dovolávat u Otce vyslyšení proseb.
      17 Poslední věta zakončuje myšlenkovou jednotku. V přikázání vzájemné lásky vrcholí ponaučení adresované společenství.


30.12.2004 - 10:34   Angelo Scarano  
» Jn 15, 9-17

      Evangelium odpovídá na otázku, co je vlastně tím ovocem, o kterém Ježíš mluvil v obrazné řeči o vinném kmeni (evangelium minulé neděle): je jím bratrská láska. Verše 9-11 ukazují na tři důležité věci: 1. na zdroj síly k zachovávání Ježíšových přikázání (Otcova láska vylitá skrze Krista na učedníky a zůstávání v této lásce, v. 9), 2. na prostředek zůstávání v lásce (zachovávání přikázání, v. 10), 3. na důsledek tohoto zůstávání (účast na Kristově radosti, v. 11).
      Od verše 12 se znovu uvádí „přikázání“ (jedn. číslo!). Změna množného čísla (srov. v. 10) na jednotné (v. 12) poukazuje na to, že všechna přikázání jsou nakonec shrnuta v jediném - milovat se navzájem. To je ovšem uskutečnitelné za jedné podmínky - napojení skrze Ježíše na Otce (v. 16; srov. v. 9). Toto napojení pak Jan vyjadřuje v obrazu přátelství, které dává život za druhé a které má podíl na všem, čím žije milovaný (toto přátelství je však třeba ze strany učedníků aktivně přijmout, v. 14).


14.09.2004 - 21:01   Jn 15, 20  
» PaedDr. František Dancák

      O. Marián Potaš spomína vo svojej knihe Dar lásky, ako v kartúzskej väznici v roku 1951 napadol dozorcu „zlepšovák“ – zapriahnuť biskupov Gojdiča a Buzalku (a iných) ako štvorzáprah do pluhu, ktorým orali pole.
      Prenasledovanie učeníkov je skutočnosťou celých cirkevných dejín, ktorú Pán predpovedal. Prenasledovanie je teda jednou zo známok pravosti Cirkvi, znamením skutočnej príslušnosti ku Kristovi, ktorý bol často odmietaný, prenasledovaný a konečne zabitý.
      Kto sníva o pozemskom raji a definitívnom pokoji vo svete, nepochopil evanjelium. Ľudia, ktorí boli schopní „bohovraždy“, budú i naďalej schopní všetkého – a budú sa nazdávať, že tým slúžia Bohu (Jn 16, 2). Ak vylúčili Krista z ľudu a zo synagógy ako nepriateľa ľudu a štátu (Jn 19, 12), budú prenasledovať a usmrcovať kresťanov v celých dejinách ako vlastizradcov, špiónov, diverzantov a triednych nepriateľov.


04.03.2004 - 19:38   PaedDr. František Dancák  
» Jn 15, 17

      Albert Camus v románe Mor píše o tom, ako v africkom prístave Oran vypukol mor. Prerušené sú všetky možnosti spojenia so svetom. Obyvatelia sú odkázaní len na seba. A tu vidieť správanie sa jednotlivých ľudí na tomto ostrove skazy. Lekár sa snaží pomáhať všetkými prostriedkami. Kňaz povzbudzuje a teší, aby ľudia nezúfali. Viac ale ako slová pôsobí obeť jeho života. Ošetruje chorých, až napokon sám padá zasiahnutý chorobou. Jeho smrťou však mor prestane.
      Spisovateľ chce povedať, že viac než slová o záchrane ľudí treba skutkov obyčajných denných obetí i skutkov naozaj hrdinských. Chce však povedať ešte viac. Mor zasiahol nielen Oran, ale celý svet. Je to mor sebectva, nelásky, honby za ziskom. Takýto mor nemožno uhasiť len peknými rečami a medicínou, ale len veľkou láskou.


04.03.2004 - 19:37   PaedDr. František Dancák  
» Jn 15, 17

      Pekný príklad bratskej lásky máme v Starom zákone o Abrahámovi a Lotovi.
      Obaja boli bohatí, mali veľké stáda tiav, volov, oslov a oviec. Medzi Abrahámovými a Lotovými pastiermi vznikli nezhody o studne a pastviny. Abrahám priateľsky hovorí Lotovi: „Nech nie sú rozbroje medzi mnou a tebou, medzi mojimi pastiermi a tvojimi pastiermi; sme predsa bratia! Či nie je pred tebou celá krajina? Preto sa, prosím, odlúč odo mňa! Ak ty pôjdeš naľavo, ja pôjdem napravo, ak ty napravo, ja pôjdem naľavo!“ (Gn 13, 8-9).
      To je láska, ktorú sv. Pavol nazýva bratskou. Takejto láske udeľuje požehnanie sám Boh.


01.01.1970 - 01:00   P. Tadeusz Olszański CM – P. ThDr. Ľubomír Stanček CM  
» Jn 15, 18-21

      Kristus nám nesľubuje ľahký život: Ak mňa prenasledovali, budú prenasledovať aj vás. Kto bude prenasledovať? Počujeme: Svet vás nenávidí. Samozrejme, nie ten svet, ktorý Boh stvoril pre svoju slávu, na úžitok a pre radosť človeka, o ktorom - keď ho stvoril - povedal, že je veľmi dobrý a ktorý aj naďalej má človek rozvíjať a skrášľovať. Ale bude nás prenasledovať ten svet, ktorého sa Kristus zrieka, a to je svet ideálov, ktoré stoja proti Kristovi. Takýto svet nemá rád to, čo nechápe; a teda nemá rád, lebo nechápe obetavosť, pochybnosť, zdržanlivosť, odpustenie, nechápe tieto hodnoty, a nemá rád to, čo sa protiví jeho ustáleným praktikám. Býva tak, že niekto, kto koná podľa zásad evanjelia, stáva sa nepohodlným pre okolie, stáva sa výčitkou svedomia pre svoje prostredie. Ako ktosi povedal: Dobrí ľudia sú ako zrkadlo, v ktorom zlý a špatný sa nerád obzerá a chce ho rozbiť na kúsky (J. Molier).
      A teda prenasledovanie. A brániť sa veľmi nemôžeme, pretože nesmieme používať tie metódy boja, ktoré používa ten „svet“, a teda klamstvo, podvod, ohováranie, atď. Ale našou silou a útechou je vedomie, že sme na strane Krista: Mňa svet nenávidel prv. Sme na strane prenasledovaného Krista - ale aj zmŕtvychvstalého.
      Ak Kristus vstal z mŕtvych - tak spolu s Ním vstali z mŕtvych a musia vstať z mŕtvych jeho ideály a hodnoty, ktorými aj my žijeme, pre ktoré umierame a ktorých mocou vstaneme z mŕtvych.



© 2003 - 2015 Miron Keruľ - Kmec
Stránka je umiestnená na WebGlobe.
webdizajn
Computer and internet Computer and internet