19.september 2018

     MENU

Úvod
Zoznam miestností
Zoznam tém


Vyhľadávanie v archíve: fulltextové vyhľadávanie (aj v tele textu)


Vyhľadávanie v Svätom Písme:
     FACEBOOK

     NA ZAMYSLENIE

    Niektoré chvíle sú pre nás poznačené milosťou: Sochár, ktorý poznamenáva našu osobnosť zásahom dláta, pracuje dôstojne. Každá situácia, ku ktorej sme sa postavili čelom, nás poznačuje.

~ABBÉ PIERRE~

12.06.2003 - (čítanosť1818 reakcie6)


Jn 13, 31-38

      31 Keď vyšiel, Ježiš povedal: „Teraz je Syn človeka oslávený a v ňom je oslávený Boh. 32 A keď je Boh oslávený v ňom, aj Boh jeho v sebe oslávi, a čoskoro ho oslávi. 33 Deti moje, ešte chvíľku som s vami. Budete ma hľadať, ale ako som povedal Židom, aj vám teraz hovorím: Kam ja idem, tam vy prísť nemôžete. 34 Nové prikázanie vám dávam, aby ste sa milovali navzájom. Aby ste sa aj vy vzájomne milovali, ako som ja miloval vás. 35 Podľa toho spoznajú všetci, že ste moji učeníci, ak sa budete navzájom milovať.“
      36 Šimon Peter sa ho opýtal: „Pane, kam ideš?“ Ježiš odvetil: „Kam ja idem, tam teraz za mnou ísť nemôžeš, no pôjdeš za mnou neskôr.“ 37 Peter mu vravel: „Pane, prečo nemôžem ísť za tebou teraz? Aj život položím za teba.“ 38 Ježiš odpovedal: „Aj život položíš za mňa? Veru, veru, hovorím ti: Nezaspieva kohút, kým ma tri razy nezaprieš.

36-38.      Mt 26, 33-35; Mk 14, 29-31; Lk 22, 33-34.
12.06.2003 | Čítanosť(2280)
Jn 13, 1-20
12.06.2003 | Čítanosť(2046)
Jn 13, 21-30


23.04.2008 - 13:46   František Fedor  
» Re: Jn 13, 36

Šimon Peter sa ho opýtal: „Pane, kam ideš?“ Ježiš odvetil: „Kam ja idem, tam teraz za mnou ísť nemôžeš, no pôjdeš za mnou neskôr.“
Teraz nie Peter. Najprv Ježiš musí ukázať cestu tebe i nám. Cestu utrpenia, krížovú cestu a potom nielen ty, Peter, ale aj ostatní nasledovníci Krista, ktorí chcú, pôjdu na Ježišom, nesúc svoj každodenný kríž. Možno budú i pády, i zapretia ako u teba. Tam, kde budú slzy úprimnej ľútosti, Pán ukáže priamu cestu do večného života. „Poď za mnou!“ Vyzýva Ježiš, každého ako teba, Peter. Ty si potom kráčal odhodlane za svojím Majstrom, i keď ti predpovedal akou smrťou zomrieš a osláviš Boha. (por. Jn 21,8) Za tebou išli a idú húfy odhodlancov, plejáda misijných rytierov, verných nasledovníkov, podľa tvojho vzoru s piesňou v srdci: „Čo ty chceš, my chceme, za teba budeme keď treba aj mrieť!“ (Misijné zvony 1943) a vyzývajú Ježišových odhodlancov: „Hej, poďte pod prápory Krista, zbraň naša je misijný kríž. A víťazstvo kríža vec istá, len smelo k cieľu s Kristom blíž,“! (tamtiež).
Pane, daj, aby takých odhodlancov bolo nespočetné množstvo. A nám pomôž, aby sme boli medzi nimi !


12.05.2007 - 06:06   Chiara Lubichová  
» Jn 13,34-35

Nové prikázanie vám dávam, ...aby ste sa aj vy vzájomne milovali, ako som ja miloval vás. Podľa toho spoznajú všetci, že ste moji učeníci, ak sa budete navzájom milovať. (Jn 13,34-35)
Keby si bol študentom a náhodou by si sa dozvedel skúšobné otázky, istotne by si sa z toho tešil a odpovede by si si dôkladne naštudoval.
Život je akoby cvičenie a na konci treba zložiť skúšku. Ale nekonečná Božia láska už človeku naznačila, aké otázky to budú: «Hladný som bol a dal si mi jesť, smädný som bol a dal si mi piť?» Skúšobným predmetom budú skutky milosrdenstva, tie skutky, z ktorých Boh vidí, že ho naozaj milujeme, že mu slúžime v našom blížnom...
Nech máme akékoľvek povolanie: či otec, matka, roľník, úradník, poslanec alebo hlava štátu, študent či robotník - po celý deň máme dosť príležitostí, priamo či nepriamo hladných kŕmiť, nevedomých poučovať, protivenstva znášať, pochybujúcim dať dobrú radu, za živých a mŕtvych sa modliť.
Obnovovaný úmysel oživí každý náš skutok v prospech blížneho, nech ide o kohokoľvek. A každý deň nášho života pomôže nám pripraviť sa na večný deň, lebo tým budeme zhromažďovať poklady, ktoré hrdza a moľ nekazia. (Chiara Lubichová)


11.12.2005 - 16:39   -ps-  
» Jn 13,31-35

Jak se pozná na první pohled křesťan? Nebo podle čeho by se měl poznat?
Někdo řekne: nosí na krku křížek. Velmi nepřesná odpověď: tisíce lidí nosí křížek jako šperk na krku, a přece s křesťanstvím nemají nic společného. Toto poznávací znamení není tedy spolehlivé.
Za dávných dob prvokřesťanských byla poznávacím znamením ryba. V románu Henryka Sienkiewicze „Quo vadis" například čteme, jak byl šlechtic Vinitius, který o křesťanství neměl ani potuchy, překvapen, když dívka, která se mu líbila, nakreslila do písku rybu a podívala se na něj s otázkou v očích. Nerozuměl - a dívce bylo jasné, že není pokřtěn. I tohle znamení Římané vypátrali, hrdinka románu spolu s ostatními se dostala do složitých situací. Ani ryba nebyla spolehlivým znamením.
Mohli bychom vyjmenovat další. Co říká o poznávacím znamení Písmo svaté?
Udává jedno neomylné znamení: „Podle toho všichni poznají, že jste moji učedníci, budete-li mít lásku k sobě navzájem..."
Namítnete: vždyť se milují i nekřesťané. Ano, milují se. Ale je rozdíl v lásce. Kristus říká: „Milujte se navzájem, jako jsem já miloval vás - tak se navzájem milujte i vy." Neboli jasný návod, jak se máme milovat. Láska opravdová je láskou do krajnosti.
Slovo milovat se v našem prostředí tak zprofanovalo, že v běžné mluvě mezi mladými lidmi označuje pouze tělesný styk! V tomto chápání to však není láska do krajnosti!
Jsou dva, kteří říkají, že se milují. Tomuto vztahu obětují vše: rodinné svazky, čest, zdraví, děti, Boží přátelství. To není láska do krajnosti pravé oběti!
Jsou rodiče, kteří milují své děti tolik, že pro ně a pro jejich hmotné blaho se dopouštějí i trestných činů. To není Kristova láska do krajnosti.
Jsou lidé, kteří přilnou k věcem, k bohatství, ke svým sbírkám, ke své činnosti a jsou ochotni pro toto vše obětovat všechno. To není Kristova láska do krajnosti. Kristova láska do krajnosti skončila na kříži, podstoupila tu nejvyšší oběť. Víme, že se latinsky řekne oběť sacrificium, což je složenina dvou slov: sacrum = posvátné, facere = učinit. Oběť sacrificium je tedy posvěcení. Pravá láska až do krajnosti vede k posvěcení: toho, který miluje, i toho, který je obdarován a milován.
Po čem se tedy poznají křesťané? Po čem se na nás pozná, že plníme Kristovo přikázání lásky? Bylo by velmi jednoduché poznat to podle křížku či ryby. Znamení „jako jsem já miloval vás" vyžaduje však od nás denně a každou hodinu hodnotit, jak mě a jiné má láska posvěcuje, skutečně obohacuje. Toto bohatství posvěcení je to nejsprávnější znamení křesťanů.
Znáte z nemocnic takové či podobné obrázky: na lůžku leží troska nepodobná člověku. Strašný pohled. Muž po několika mrtvicích. U lůžka sedí manželka, nespouští z něj oči a s velikou láskou ho drží za ruku. Jejich komunikace už probíhá v úplně jiné rovině, než jsme zvyklí.
Když někdo vykládá, jak nás má strašně rád, tak se většinou jedná o vzedmutý cit, o uspokojení vlastní potřeby. Nebo se třeba schází nějaké společenství lidí, kteří se spolu cítí dobře, ale většinou je spojují jen nějaké romantické důvody, nikoliv skutečná láska.
Pravá láska začíná tam, kde někdo překročí sám sebe. Nemá u toho nějak zvláštní zážitek, spíše to jde ke konci. Milující manželka u umírajícího manžela neměla žádné extatické pocity, pouze jedinou myšlenku: teď se ti dávám, milý. Oba manželé prožívali věčnost, zakoušeli svým srdcem ráj, byl s nimi Bůh a oni přebývali v jeho království. A zároveň byli znamením lásky, která se dává do krajnosti!


23.05.2004 - 19:27   Angelo Scarano  
» Jn 13, 31-33a.34-35

      „Jak jsem já miloval vás, tak i vy se milujte navzájem.“ Těžká věc! To je skutečně „těžká věc“ mluvit na dnešní evangelium. A ještě těžší je toto evangelium žít. Jistě, nabízí se tu témata jako úcta, tolerance, přijetí, laskavost…. ale to je ještě málo. To zůstává „pod evangelní laťkou“. A, slovy Nietscheho, to vše by bylo „lidské, příliš lidské“. Ne že by evangelní láska nezahrnovala určitou lidskou dimenzi, jenže tato láska-agape je ještě větší a hlubší – dalo by se říct, že je nad-lidská. Ano, převyšuje lidská měřítka, protože co oko nevidělo a ucho neslyšelo, to Bůh ukázal nám – a žádá od nás. Tedy lásku skutečně božskou.

      Je skutečně těžké mluvit o tom, co stejně nepochopíme, pokud jsme to neviděli či nepostřehli aspoň letmo. Jak napodobit a žít to, co neznáme? Ale přece jen o tom „má smysl“ mluvit, protože je naděje, že slova otevřou srdce, zažehnou jiskru Božího agape (lásky nepodmíněné, nezištné).
Tak především… milovat jako Kristus neznamená množit co nejvíc skutků. Nežádá se totiž kvantita, ale kvalita. O tom krásně mluví jiný evangelní text, o daru vdovy – mnozí dali do chrámové pokladničky velké obnosy, vdova jen pár drobných, a přece dala víc. Ona totiž dala ve skutečnosti víc, i když málo – protože dala „ze sebe“, ne z nadbytku. Je možné rozdat všechen majetek, vydat sám sebe k upálení… a přitom nemít lásku (1 Kor 13,3)!
      Milovat druhého… jako Kristus znamená paradoxně… nejprve přijmout, že Kristus právě mě (a ne ty druhé kolem mě) má rád, přijímá. Že právě kvůli mně dal svůj život (ne čas, peníze, majetek). Že i kdyby nebyl žádný jiný člověk, tak jen kvůli mně, jen kvůli mně by podstoupil celou tu Kalvárii. A přijmout, že tento Ježíš mě má rád stejně intenzivně jako tenkrát… že jeho srdce tluče pro mě stejně jako při poslední večeři. A čím víc chápu tuto Ježíšovu vydanost (ne ve prospěch nějaké neosobní masy, ale pro mě), čím víc se nechávám prostoupit vědomím, že jsem milovaný (a ne opovrhovaný), pak tím víc jsem schopný se dávat druhým. Nikdo totiž nedá, co nemá…. Milovat jako Ježíš znamená mít druhé rád… stejnou kvalitou – není důležitá kvantita (skutků), ale kvalita. A ve stejném duchu můžeme chápat i výrok od Pauline Jaricot (zakladatelky misijního díla Propaganda Fide a Živého růžence): „Milovat bez míry a bez konce“. Prostě božsky…


23.05.2004 - 19:27   Angelo Scarano  
» Jn 13, 31-33a.34-35

      31-33 Slovo nyní se vztahuje k „hodině“ vydání, umučení a smrti Ježíše, k hodině Ježíšova přechodu k Otci. Tato „hodina“ nastává Jidášovým vydáním (proto Ježíš řekl „nyní je oslaven…“ po odchodu Jidáše).
      Tato hodina, tj. toto „nyní“ vyjadřuje i přechod mezi starým a novým „věkem“ (viz Řím 3,21.26; 6,19.21; 11,5.30). U Lukáše se stejná myšlenka vyjadřuje slovem „nyní, teď“ nebo „dnes“ (např. 2,11; 4,21).
      Janovské pojetí Ježíšovy smrti, která je zároveň oslavením, se zakládá na Iz 52,13 („hle, můj služebník bude mít úspěch, zvedne se, povznese a vysoko se vyvýší“ – vyvýšení je u Jana ukřižování). Oslavení je projevem slávy, viditelným projevem Božího majestátu skrze mocné skutky. A to se projevuje smrtí a vzkříšením Ježíše.
      Oslovení dítky by se dobře hodilo v kontextu paschální poslední večeře, která měla být rodinnou slavností: jeden z členů vysvětloval dětem smysl obřadu. Toto oslovení se hodí i tehdy, když považujeme tuto pasáž za „řeč na rozloučenou”: v tomto literárním druhu umírající otec dává pokyny svým dětem.

      34 Novost přikázání lásky se nemá vysvětlovat jako protiklad „starého přikázání SZ”. Tato novost je spíš spojena s novostí smlouvy, která se uzavírá při poslední večeři. Nyní se uskutečňuje Jer 31,31-34 („Hle, přicházejí dny, je výrok Hospodinův, kdy uzavřu s domem izraelským i s domem judským novu smlouvu. Ne takovou smlouvu, jakou jsem uzavřel s jejich otci v den, kdy jsem je uchopil za ruku, abych je vyvedl z egyptské země. Oni mou smlouvu porušili, ale já jsem zůstal jejich manželem, je výrok Hospodinův. Toto je smlouva, kterou uzavřu s domem izraelským po oněch dnech, je výrok Hospodinův: Svůj zákon jim dám do nitra, vepíši jim jej do srdce. Budu jim Bohem a oni budou mým lidem. Už nebude učit každý svého bližního a každý svého bratra: »Poznávejte Hospodina!« Všichni mě budou znát, od nejmenšího do největšího z nich, je výrok Hospodinův. Odpustím jim jejich nepravost a jejich hřích už nebudu připomínat.“). Tato nová smlouva bude zvnitřněna (interiorizována), umožní blízký vztah lidu s Bohem, poznání Boha (slovem poznání starozákonní mluva vyjadřuje vztah lásky, vztah tak blízký jako je intimní spojení mezi mužem a ženou – viz Gen 4,1: „I poznal člověk svou ženu Evu a ta otěhotněla“). Témata blízkého vztahu, vzájemného přebývání a poznání se objevují v celé řeči na rozloučenou (Jan 13-16).
      „Milujte se navzájem, jako jsem já miloval vás.“ Spojka „jako“ (řecky „kathos“) zde nevyjadřuje podobnost, ale spíš původ, zdroj: tou láskou, kterou jsem já miloval vás, milujte se i vy. Ježíšova láska k učedníkům vyvolává pohyb lásky: jeho samotná láska proudí v nich, když milují bratry (a sestry) a jsou od nich milováni. Tato vzájemná láska je především stavem učedníků, jejich způsob existence v Synu. Teprve pak je činem. I Ježíš existoval z lásky Otce (Jan 15,9).

      35 Podle vzájemné lásky svět pozná Ježíšovy učedníky. Stejné téma se objevuje i v Jan 17,22.23 („Slávu, kterou jsi mi dal, dal jsem jim, aby byli jedno, jako my jsme jedno – já v nich a ty ve mně; aby byli uvedeni v dokonalost jednoty a svět aby poznal, že ty jsi mě poslal a zamiloval sis je tak jako mne.“): svět bude „přitahován“ jednotou (tj. vzájemnou láskou) mezi učedníky, jednotou „spočívající“ na jednotě (tj. lásce, neboli vztahu vzájemného a nezištného darování sebe) Otce a Syna.
      Přikázání lásky je odpovědí na „problém“ Ježíšova odchodu (v. 33): Ježíš odchází, ale bude nadále přítomen „skrze vzájemnou lásku“ – tato láska (nakolik bude autentická) bude dokonce jeho láskou (viz verš 34- tou láskou, jakou jsem miloval vás…), a ta prokáže jeho živou přítomnost mezi učedníky. Nakolik bude ve společenství církve „Kristova láska“, natolik lidé budou potkávat Krista.


23.05.2004 - 19:26   Angelo Scarano  
» Jn 13, 31-33a.34-35

      „Jak jsem já miloval vás, tak se navzájem milujte vy“ - tato ústřední věta dnešního úryvku se objevuje v Janově evangeliu častěji (15,12.17). Její přesnější překlad by však měl znít: „Tou láskou, kterou jsem já miloval vás, tou se navzájem milujte vy“. Ježíšova láska k učedníkům vyvolává „pohyb“ vzájemné bratrské lásky: mezi nimi proto proudí jeho samotná láska, a ne její pouhé napodobení! Tento postoj Ježíš dokonce označuje jako „přikázání“. V Písmu je přikázání vždycky spojené se smlouvou. Nová smlouva tedy obsahuje nové přikázání. Novost tohoto přikázání spočívá v povaze této lásky, která je projevením samotné Kristovy lásky. Kristova láska, Kristovo nové přikázání nás „obnovují“, protože v nás obnovují „nové srdce“.



© 2003 - 2015 Miron Keruľ - Kmec
Stránka je umiestnená na WebGlobe.
webdizajn
Computer and internet Computer and internet