13.november 2018

     MENU

Úvod
Zoznam miestností
Zoznam tém


Vyhľadávanie v archíve: fulltextové vyhľadávanie (aj v tele textu)


Vyhľadávanie v Svätom Písme:
     FACEBOOK

     NA ZAMYSLENIE

    Milovať znamená žiť život toho, koho miluješ.

~LEV NIKOLAJEVIČ TOLSTOJ~

12.06.2003 - (čítanosť2061 reakcie3)


Jn 13, 21-30

      21 Keď to Ježiš povedal, zachvel sa v duchu a vyhlásil: „Veru, veru, hovorím vám: Jeden z vás ma zradí.“ 22 Učeníci sa pozerali jeden na druhého v rozpakoch, o kom to hovorí. 23 Jeden z jeho učeníkov, ten, ktorého Ježiš miloval, bol celkom pri Ježišovej hrudi. 24 Jemu dal Šimon Peter znak, aby sa opýtal: „Kto je to, o kom hovorí?“ 25 On sa naklonil k Ježišovej hrudi a spýtal sa: „Pane, kto je to?“ 26 Ježiš odpovedal: „Ten, komu podám namočenú smidku.“ Namočil smidku chleba a dal ju Judášovi, synovi Šimona Iškariotského. 27 A hneď po tejto smidke vošiel do neho satan. Ježiš mu povedal: „Čo chceš urobiť, urob čo najskôr.“ 28 Ale nik zo stolujúcich nerozumel, prečo mu to povedal. 29 Judáš mal mešec, preto si niektorí mysleli, že mu Ježiš povedal: „Nakúp, čo budeme potrebovať na sviatky,“ alebo aby dal niečo chudobným. 30 On vzal smidku a hneď vyšiel von. A bola noc.

21-30.      Mt 26, 21-25; Mk 14, 18-21; Lk 22, 21-23.
12.06.2003 | Čítanosť(2295)
Jn 13, 1-20
12.06.2003 | Čítanosť(1832)
Jn 13, 31-38


19.11.2006 - 15:10   a.o.  
» ~

Jn 13,21-33.36-38


09.12.2005 - 10:37   P. Tadeusz Olszański CM – P. ThDr. Ľubomír Stanček CM  
» Jn 13, 21-33.36-38

Je to divné - Pán Ježiš hovorí o Judášovej zrade, o Petrovom zapretí, o odchode učeníkov - a pritom všetkom predpovedá, že Boh jeho v sebe oslávi, a čoskoro ho oslávi. A teda práve v takýchto tragických okolnostiach má byť oslávený? A na tomto oslávení nebudú mať účasť ani jeho najvernejší učeníci?
Samozrejme budú mať účasť - hovorí Pán Ježiš - ale až neskôr, keď dozrejú do tej slávy a k jej pochopeniu. Pretože sláva, akú zakúsi on sám, práve v tomto opustení, pohŕdaní, utrpení - bude tou slávou, ako ho Boh v sebe oslávi. Človek, nehľadajúc vo svojej činnosti svoju slávu - dáva svoju slávu Bohu, a vtedy má účasť na Božej sláve.
Takáto má byť sláva Kristovho učeníka a nasledovníka. Jeho sláva bude pochádzať nie z jeho postavenia, úspechov, blahobytu, spoločenských vzťahov, síl a šarmu, a teda nie z toho, čo dostal človek zvonku - ale z toho, čím on sám je ako sformovaná osobnosť; jeho sláva bude pochádzať z duchovných hodnôt, ku ktorým sa dopracoval. Budú to predovšetkým tie hodnoty, ktoré nás pripodobňujú ku Kristovi zvlášť v hodinách jeho utrpenia, a teda: vernosť, obetavosť, trpezlivosť, poslušnosť a podriadenie sa Božej vôli; z toho bude pochádzať naša sláva - hoci nie v očiach sveta (lebo čímže sú takéto čnosti v hodnotení sveta!) - ale naša sláva v Božích očiach; viac: je to sláva v ňom samom, to znamená v Bohu, v tom zmysle, že tento človek má účasť na Božej sláve, na Božom živote, na Božích dielach; žije v Bohu - a Boh sa skrze neho zjavuje.
Sláva Boha, ktorou je oslávený i Boží Syn, završuje sa v každej sv. omši, ktorá je predovšetkým obetou zvelebovania.


06.04.2004 - 11:09   JR  
» Jn 13, 21-33.36-38

Lidé rádi diskutují o tom, bylo-li skutečné zapotřebí Jidášovy zrady k tomu, aby Ježíš trpěl. Vždyť už se ho pokoušeli několikrát zatknout v samém chrámě. On jim doposud unikal, protože nepřišla ještě jeho hodina. V daném okamžiku však dal souhlas. Mohlo se tedy jeho zatčení uskutečnit kdekoliv. Není potřeba velkých úvah k řešení této problematiky. Plány Boží prozřetelnosti hledíme pochopit a ne napravit. V tomto případě se pak zdá, že můžeme najít motiv, proč Ježíš zvolil tuto cestu. Chtěl ve svém utrpení prožít všecko, co lidi v životě pronásleduje. Není pak malým neštěstím, když někdo je od všech opuštěn a když ho zradí i nejbližší. Ježíš chtěl tedy prožít i tuto bolest a dát i jí posvěcující sílu. Sama v sobě by vedla k zoufalství.
Diskutují o tom, byl-li Jidáš přítomen u poslední večeře až do okamžiku proměnění chleba a vína, nebo odešel-li dřív V rumunských klášterech se často vidí obraz poslední večeře jako sv. přijímání. Ale Jidáš je stranou, vychází ven a zvrací. Přijal tělo Páně, ale nemohl je v sobě snést, byla to strava, která ho pálila. Jde tu ovšem o myšlené apokryfní podání. Vyjadřuje však jistou myšlenku. Stykem s Kristem, hlavně sv. přijímáním, se s ním ztotožňujeme, máme záruku věčného života. Ta pouta se zradou násilné přetrhávají. Kdo zvrací, odmítá to, co ho udržuje při životě. Zrada Krista je tedy na prvním místě zrada sama sebe. Jidáš skončil sebevraždou. Je to obraz skutků, ve kterých se zříkáme Krista. Jsou jako kameny hozené proti nebi, které pak padají na naši vlastní hlavu.
Vyzval sám Ježíš Jidáše ke zradě? Nemohl ho zadržet, naposledy ještě varovat? Jsou to neužitečné otázky Nevidíme do srdce lidí, tím méně do plánů Boží prozřetelnosti. Přesto však lidé stále přemýšlejí o tom, proč Bůh nezamezí zlo ve světě. Bylo by mu to přece lehké. Když Bůh vidí budoucnost, proč by nemohl nechat umřít člověka dřív než se dopustí těžkého hříchu? Odpovědí neznáme mnoho, ale dvě všeobecné jsou základní. Jisté by Bůh nedopustil zlo, kdyby i z něho nebylo větší dobro. Vždyť i ze zrady Jidášovy, která je část v mozaice Kristova utrpení, vzešla spása celého světa. Ale Jidáš sám a jeho hřích? Jisté je také, že Bůh respektuje lidskou svobodu v rozhodnutí k dobru i ke zlu. Zdá se to upřílišňené? Alespoň jeden pozitivní prvek tu vidíme: Kdo se rozhodl ke zlu svobodně, může se svobodné vrátit k dobru. Pokání pak je podstatná část spásy světa. (T. Špidlík)



© 2003 - 2015 Miron Keruľ - Kmec
Stránka je umiestnená na WebGlobe.
webdizajn
Computer and internet Computer and internet