26.august 2019

     MENU

Úvod
Zoznam miestností
Zoznam tém


Vyhľadávanie v archíve: fulltextové vyhľadávanie (aj v tele textu)


Vyhľadávanie v Svätom Písme:
     FACEBOOK

     NA ZAMYSLENIE

    Boh je taký veľký, že je hodný toho, aby sme ho hľadali celý život.

~Terézia z Avily~

12.06.2003 - (čítanosť2946 reakcie10)


Jn 10, 1-21

      1 Veru, veru, hovorím vám: Kto nevchádza do ovčinca bránou, ale prelieza inokade, je zlodej a zbojník. 2 Kto vchádza bránou je pastier oviec. 3 Tomu vrátnik otvára a ovce počúvajú jeho hlas. On volá svoje ovce po mene a vyvádza ich. 4 Keď ich všetky vyženie, kráča pred nimi a ovce idú za ním, lebo poznajú jeho hlas. 5 Za cudzím nepôjdu, ba ujdú od neho, lebo cudzí hlas nepoznajú.“ 6 Ježiš im to povedal takto obrazne, ale oni nepochopili, čo im to chcel povedať.
      7 Preto im Ježiš znova vravel: „Veru, veru, hovorím vám: Ja som brána k ovciam: 8 Všetci, čo prišli predo mnou, sú zlodeji a zbojníci, ale ovce ich nepočúvali. 9 Ja som brána. Kto vojde cezo mňa, bude spasený; bude vchádzať i vychádzať a nájde pastvu. 10 Zlodej prichádza, len aby kradol, zabíjal a ničil. Ja som prišiel, aby mali život a aby ho mali hojnejšie. 11 Ja som dobrý pastier. Dobrý pastier položí svoj život za ovce. 12 Nájomník a ten, čo nie je pastierom a ovce nie sú jeho, opúšťa ovce a uteká, keď vidí prichádzať vlka, a vlk ich trhá a rozháňa. 13 Veď je nádenník a nezáleží mu na ovciach. 14 Ja som dobrý pastier. Poznám svoje a moje poznajú mňa, 15 ako mňa pozná Otec a ja poznám Otca. Aj svoj život položím za ovce. 16 Mám aj iné ovce, ktoré nie sú z tohoto ovčinca. Aj tie musím priviesť a budú počuť môj hlas; a bude jedno stádo a jeden pastier. 17 Otec ma preto miluje, že ja dávam svoj život, a zasa si ho vezmem. 18 Nik mi ho neberie, ja ho dávam sám od seba. Mám moc dať ho a mám moc zasa si ho vziať. Taký príkaz som dostal od môjho Otca.“
      19 Pre tieto slová znova nastala medzi Židmi roztržka. 20 Mnohí z nich hovorili: „Je posadnutý zlým duchom a šalie. Čo ho počúvate?!“ 21 Iní namietali: „To nie sú reči posadnutého zlým duchom. Vari môže zlý duch otvárať oči slepým?“
12.06.2003 | Čítanosť(2734)
Jn 10, 22-42


20.11.2006 - 18:43   a.o.  
» Jn 10,1-10

Já jsem dveře k ovcím.
Ve vstupní „obrazné řeči“ (v. 1 - 6) se předpokládá ke statku přilehlý dvůr s jedinými dveřmi, u nichž hlídá dveřník. Přístup k ovcím měl jen pastýř, kterého znal. Ten pak vyvolává ovce svého stáda vábením či lichotivými jmény z množství ostatních (srov. Iz 43,1!) a vede je na pastvu. Ovce pak následují jen tento jim známý hlas. Ježíš (ve v. 7 - 10) tento obraz vykládá nejprve tak, že se ztotožňuje s „dveřmi k ovcím“ či (viz ekumenický překlad) „pro ovce“ (ve v. 7 je obsaženo obojí: dveře umožňují přístup pastýři a zároveň mohou ovce skrze ně vycházet na pastvu, srov. v. 9). Po Jan 8,12 a 9,5 („Já jsem světlo světa“) je to třetí rozvinuté „Já jsem...“. Ježíš tím vznáší jedinečný nárok být jediným prostředníkem života („zloději a lupiči“ se jistě nemyslí SZ proroci, ale spíše jacíkoli „mesiáši“ a „zachránci“ nabízející spásu mimo víru v Krista). V něm je totiž nabídnuta dokonalá plnost života (v. 10)!


29.09.2006 - 11:34   -ls-  
» Jn 10,1-10

Mnoho věcí objasňoval Pán Ježíš v podobenstvích.
Dnes vypravuje podobenství o sobě samém: Je jako dobrý pastýř, který své ovce zná, volá je, jde před nimi. Ony ho znají a jdou za ním. Špatný pastýř, ten jde za ovcemi a žene je před sebou křikem a bičem kam nechtějí.
Kněz pastýřem
Tuhle pastýřskou činnost Ježíšovu ztotožňujeme zpravidla se službou kněží a biskupů. Já, kněz, mám úkol, být vám dobrým pastýřem, jít před vámi, tj. být kousek dál, vpředu, směrem ke Kristu. My, kněží, máme především za úkol, nehonit vás hubováním, napomínáním, ale jít vpředu, vést vás živým příkladem našeho života.
Je dobře si to občas připomenout, že kněz má jít vpředu. Někdy totiž lidé říkají, že dobrý kněz má jít s lidem, vedle nich, jak v jejich práci, tak při jejich odpočinku a zábavě.
Ježíš říká jinak: „Dobrý pastýř jde před ovcemi. A ovce mu věří a jdou za ním, protože poznaly, že je vede k životu pokojnějšímu, radostnějšímu - k „životu v hojnosti“.
Všichni máme být dobrými pastýři
Ale dobrými pastýři po vzoru Ježíšově nemáme být jen my, kněží - to bych si tu dnes kázal do vlastní kapsy. Pastýři lidí kolem sebe jste i vy, všichni - buď dobrými nebo špatnými. Každý jsme pastýřem někoho, ať si to uvědomuje, nebo ne.
Jak to myslím? Takhle: Každý z nás má kolem sebe někoho, koho vychovává, ovlivňuje, komu je vzorem: Rodiče dětem, děti mladším dětem, dospělí mládeži, babička vnoučeti.
My všichni máme podíl na Kristově kněžství, na Kristově pastýřství. Každý z nás má být někomu jakoby živým Ježíšem. Vzpomeň si na to, maminko, když ti dochází trpělivost s dětmi. Vzpomeň si na to táto, když máš chuť vychovávat pohlavkem místo klidným rozhovorem. Když si v každé napjaté chvilce uvědomíme: Mám teď jednat, jak by na mém místě jednal Pán Ježíš, - pak nám nejen dojde, jak máme jednat, co je správné, ale pomůže nám to ovládnout i rozmrzelost, zlost.
Všichni máme následovat Krista
Všichni smíme a máme následovat Krista. To je to, čemu se říká být křesťanem. Smýšlet a jednat, jak by na mém místě smýšlel a jednal Kristus.
Toto povolání k následování Krista je něco jen a jen křesťanského - jinde to nikde nenajdete.
Nikoho nenapadne, že by měl následovat osobní život třeba Mohameda, Napoleona, nebo jiného velikána dějin. Zabýváme se jejich dílem, ale ne jejich osobou, ne soukromým životem jako vzorem, který bychom měli v našem životě následovat.
Ježíš je ztělesněním svého učení. Co učil, to také dělal. Ježíš nežádá po svých vyznavačích, aby uctívali jeho mrtvolu v nějakém mausoleu, ale žádá, abychom následovali jeho jednání, žili v duchu jeho života.
Následování Krista, to není bezmyšlenkovité kopírování, napodobování jeho života, znamená to uskutečňovat jeho zásady, životní styl v našem vlastním životě - a tak se stát živým vzorem k následování mladším generacím.
Na tom tedy záleží: Natolik jsme křesťané, nakolik se denně snažíme pořádat svůj život podle zásad Ježíše Krista, v jeho duchu, nakolik svou osobou zobrazujeme Krista mladším generacím.
Není tedy křesťanství nějakou vědeckou teorií, je to konkrétní živé následování příkladu Ježíše Krista.
Kam nás Kristus vede?
A kam nás chce vést toto následování Krista?
Snad k dělání nějakých zvláštností, - abychom se oblékali jinak, než ostatní, abychom nosili nebo nenosili vousy, abychom bydleli v jiné zemi? Křesťan se neliší od ostatních ničím jiným, než tím, že je laskavý. Žije stejně jako ostatní, až na toto:
že nikomu neublíží, ale když může, pomůže;
že se raději směje, než mračí;
že má víc důvěry než strachu;
že je klidnější a radostnější, než ti kolem něj.
Když takový není, když to tak nedělá, tak to asi pořádný křesťan není, jen to světu i sobě předstírá.
Tak. Pověděli jsme si srozumitelně, co to je následování Krista, co to je být dobrým pastýřem.
Nebyli jsme tu dnes nadarmo, jestli si vzpomenete co jsme si řekli, až na vás přijde pokušení k zlostění:
Křesťan se neliší od ostatních lidí ničím jiným než tím, že je laskavý.


06.12.2005 - 14:24   P. Tadeusz Olszański CM – P. ThDr. Ľubomír Stanček CM  
» Jn 10, 1-10

Keď Pán Ježiš poukazuje na seba ako na bránu, treba to chápať aspoň v dvojakom zmysle. Výrazne je reč o tomto dvojakom význame.
Počujeme teda: Kto vojde cezo mňa, bude spasený. Cezo mňa - to znamená cez Kristovo spasiteľné prostredníctvo, cez sviatosti, ktoré zanechal vo svojej Cirkvi, bez ktorých nemožno viesť život naplno kresťanský. Cez Krista teda prichádzame k Bohu.
Ale pojem brány možno vysvetľovať aj tak, že cez Krista prišli na svet pravda, milosť a spása: Ja som prišiel, aby mali život a aby ho mali hojnejšie - hovorí Pán Ježiš. Boh Stvoriteľ a Darca života prichádza k nám cez Krista, cez neho zostupuje do nášho ľudského života, je Bohom „pre ľudí"; cez Krista sa nám Boh ukazuje ako pravda a milosť, ako osobný Boh, ktorý je Slovom a Láskou. Slovom, ktoré volá a Láskou, ktorá zjednocuje (J. Ratzinger).
Neuberá však Kristovi na úcte, že spásne funkcie takejto prechodnej brány preberajú apoštoli a všetci jeho vyznávači. Každý z nás má plniť rolu otvorenej brány, cez ktorú by Boh mohol zostupovať do nášho okolia - a naše okolie by sa mohlo približovať k Bohu. Každý akt našej trpezlivosti, dobroty, ochoty, odpustenia - dovoľuje blížnym vidieť cez nás trpezlivého, dobrého, odpúšťajúceho Boha. Tak tiež sa môže spĺňať poetické prirovnanie jedného z veľkých básnikov: Srdce jeho otvorené ako priechodná brána (J. Siowacki).
Sv. omša je takou otvorenou bránou, v ktorej sa stretávame s Bohom, s jeho láskou, obetou a odpustením. Len či ho nezastavujeme v tejto bráne? Či vieme túto obetu a odpustenie odovzdať tým, ktorí tu nie sú?


17.04.2005 - 19:49   JR  
» Jn 10, 1-10

Zloděj přichází, jen aby kradl, zabíjel působil zkázu
U kočovníků, jejichž majetkem je stádo, se krádeže vyskytovaly hlavně na dobytku. Říkají, že i dnes, tam kde jsou stáda ovcí, se ovce poměrné lehko kradou. Zloději otráví hlídací psy, zvířata naloží na vozy a ujedou. V duchovním životě představují jako zloděje zlého ducha. Nemá totiž vůbec nic svého. Všecko, co existuje, stvořil Bůh. Ďábel si to falešné připisuje. Kolik ukradne Bohu duší? Těžko dovedeme říci. Ale ze zkušenosti víme, kolik krásných životních okamžiků nám zlý duch ukradne. Mohli jsme udělat tolik dobrého a zatím jsme čas promarnili jako marnotratní synové (srv. Lk 15). Obchodníci říkají, že čas jsou peníze. Nedají se proto snadno o něj připravit. Pro nás je čas možnost k dobru. A přece se nám někdo stále snaží jej ukrást zbytečnými zájmy a problémy. Nezbývá, než dávat stále pozor, aby všecko, co k nám přichází, šlo do srdce pravými dveřmi a těmi je Kristus.


17.04.2005 - 19:49   JR  
» Jn 10, 1-10

Já své ovce volám jménem
I u nás je zvyk dávat domácím zvířatům jména. Stávají se tak našimi vlastními, patří do našeho domu a skoro jakoby k rodině. Hebrejský výraz „dávat jméno“ vyjadřuje víc. Je to výraz svrchovanosti. Podle Genese Bůh přivedl stvořené živočichy k Adamovi, aby jim dal jména, je totiž jejich pánem, mají mu sloužit (On 2,19). Ale lidem Bůh často změnil jméno, jako např. Abrahámovi (Gn 17,3), Šimonu Petrovi (Jan 1,42). Jménem se totiž určovalo poslání, které kdo dostal. Na Jávě byl ještě donedávna zvyk měnit jméno, když někdo zvolil nové povolání. Dodnes mění jméno řeholníci při vstupu do kláštera. Praví-li Kristus, že všechny své ovce volá jménem, znamená to, že dává každému jeho vlastní neopakovatelné poslání. Každý je v mozaice Božího království kamínkem, který nesmí vypadnout, protože by porušil celý obraz.


17.04.2005 - 19:48   JR  
» Jn 10, 1-10

Já jsem dveře ovcím
V gotických katedrálách bývá nad hlavními dveřmi reliéf Krista. Je to ilustrace k tomuto textu evangelia. A přece tato pravda neodpovídá mentalitě mnoha lidí. Ti spíš přijmou tolerantní mínění vyslovené v Lessingové poesii Moudrý Nathan. Bohatý žid měl odpovědět muslimskému kalifovi, která víra je pravá: muslimská, křesťanská či židovská. V odpovědi měl být zaskočen a dostat velkou pokutu. On se z toho vytočil vypravováním, že jeden otec měl drahocenný prsten, ale tři syny Dal udělat dva jiné prsteny falešné, ale každému synovi řekl, že ten pravý dostal on. Naučení? Každý se spasí podle své vízy v Mojžíše, Mohameda, nebo Krista. My křesťané nechceme být méně snášenliví, ale přesto věříme, že cesta k Bohu vede jenom a výlučné skrze Krista. Uznáváme však, že jsou s ním tajemně spojeni i ti, kdo ho neznají, a on chce spasit i je, když konají dobré.


03.12.2004 - 11:31   Angelo Scarano  
» Jn 10, 11-18

      Jsou křesťané takové hloupé ovce? Navíc bez rozumu? Na první poslech by evangelium takový dojem vzbudit mohlo a mohlo by i trochu odradit: kdo by chtěl vypadat jako „ovce“? Mussolini prohlásil, že je lepší žít jeden den jako lev než sto dní jako ovce. Jenže ovce z evangelia nejsou zrovna ty hloupé, ale ty „důvtipné“, protože nalezly cestičku k životu. Vědí, že bez Krista není možné dojít k pastvinám skýtajícím potravu.

      Být ovcí nám není úplně vrozené: chtěli bychom být spíše lvy, kteří se prosadí silným hlasem a vlastní silou, „uloví potravu“. Lev poslouchá svůj silný řev, ovce slyší hlas pastýře. Lev loví a spoléhá pouze na svou rychlost, hbitost, sílu. Ovce si nechává potravu dát, přesněji nechává se k pastvině vést. A kdo je ovcí „v duchu evangelia“, je obezřetný, protože se nechává obdarovat, dovést k „travnatým nivám“ (Ž 23,2). Takový nebude mít nedostatek.
Onen dobrý pastýř nevolá a nevede k pastvinám „stádo“ anonymních ovcí. Každého volá jménem, každého jinak, zcela osobně — tím nejvlastnějším a nejdůvěrnějším jménem. Toto osobní volání prozrazuje, že má s každým z nás jedinečný vztah. Ví o tom, kde se každý z nás nachází – a vábí, přitahuje k sobě „provázky lidské něžnosti, provázky milování“ (Oz 11,4).

      Největší paradox nastává však tehdy, když křesťan slyší Ježíšův hlas a přitom jde za hlasem cizím… když slyší evangelium a přitom uvažuje a jedná podle svých citů, podle standardu okolí, mediálních hvězd… Když považuje Krista za toho lupiče a zloděje, který přichází, aby plány, touhy a vztahy ničil. Není pak lepší od takového „pastýře“ utíkat? Boží slovo nás však ubezpečuje, že taková představa o Kristu by byla naprosto falešná. Jako dobrý pastýř Ježíš totiž vyvádí z našich vysněných klamných lučin, které neslibují tučnou pastvu, ale jen krátkodobé uspokojení pocitu hladu (naše zbožněné vztahy, plány, hmotné či duchovní dary). To jsou ty klamné pastviny, kde jsou ukryti draví vlci, připraveni vyjít a rozsápat. A ovce se zachrání tehdy, když se zdrží blízko svého pastýře, když bedlivě nastraží uši, aby nepřeslechly jeho hlas a nevydaly se po falešné stezce.
Poslouchat hlas pastýře, jít za ním… to můžeme jen tehdy, když považujeme Krista za dobrého pastýře. Ba co víc: za pastýře věrného, který vede i v temném údolí životní krize, v temném údolí skleslosti a celkového vyčerpání. V temném údolí beznadějné situace. Kristus má moc vyvádět i z takových míst a přivádět k dobrým pastvinám, svěžím, s bohatě prostřeným stolem (Ž 23,5), kde jsou „tučná jídla s morkem a kalich s přetékajícím vybraným vínem“ (srv. Iz 25,6).

      Být lvem znamená být bez Krista, bez života. Být ovcí znamená společenství s Kristem, přetékající život.
      Mussolini asi neměl pravdu: je lepší žít sto dní jako ovce než jeden den jako lev.


03.12.2004 - 11:30   Angelo Scarano  
» Jn 10, 11-18

      11 Předchozí podobenství o ovčinci (1-10) doznává určitého posunu. Zatímco předtím Krista představovaly dveře, nyní (11-18) je to obraz pastýře. Dobrý pastýř je v protikladu k zloději nebo k námezdnímu pastýři – ani jednomu z nich nejde o ovce, ale o zisk. Dobrý pastýř však nehledá svůj zisk – ba naopak, ztrácí i to nejcennější, svůj život, právě kvůli ovcím. Bytí-pastýře je vždycky bytí pro ovce a toto nachází své vyvrcholení v darování vlastního života.
      12-13 Postava najatého pastýře je vykreslena zcela negativně: jde mu čistě o sebe, o svůj život (a ne o život ovcí v hodině nebezpečí). Tito námezdní se v Palestině vyskytovali docela často a měli jako povinnost ochraňovat stádo od divoké zvěře. Avšak tito „pastýři naoko“ neměli k ovcím žádný vztah. Patrně v nich smíme vidět „židovské odpůrce“, kteří přijímali poctu jeden od druhého (5,44), vyhlašovali kletbu na „lid neznalý zákona“ (7,49) a vylučovali ze synagógy (9,22.34). Obraz námezdního má však především podtrhnout kladné rysy pastýřské služby Ježíšovy (rysy nově přítomné ve velekněžské modlitbě: 17,6.10.11.12.15.19).
      14-15 Díky protikladu k „špatnému pastýři“ vyniká ještě více, jak je Ježíš pastýřem dobrým. S ovcím jej pojí vztah vzájemného poznání (lásky). Poznáním se myslí důvěrný, hluboký vztah jako mezi mužem a ženou – proto je to poznání vzájemné. Ba dokonce je to ještě hlubší vztah, protože je přirovnán poutu mezi Otcem a Synem. „Znám své ovce“ tedy znamená „dávám se ovcím“ (viz 15c). Verše 14-15 bychom mohli přeložit takto: dávám se ovcím a ovce se dávají mně, tak jako Otec se mi dává a já se dávám Otci. Tak se blížíme výrokům o vzájemném přebývání učedníka v Synu a obráceně. Nemůžeme přitom nevzpomenout na velekněžskou modlitbu: „aby všichni byli jedno jako ty, Otče, ve mně a já v tobě, aby i oni byli v nás“ (17,12).
      Přitom je důležité upozornit na spojku „jako“ („jako mne zná Otec“). Tato spojka zde nemá jen význam srovnávací, ale i zdůvodňovací (v obou významech často v janovské literatuře): protože mě zná Otec a já znám Otce. Jinými slovy: vztah mezi Otcem a Synem je pravzorem a prazákladem vztahu mezi Synem a učedníky. Neodlučitelné pouto Syna s učedníky má tak svůj nejzazší důvod v Otci.
      16 Jiné ovce – to jsou ti, kdo uvěří skrze slova učedníků (17,20), čili rozptýlené Boží děti (11,52), dosud nepatřící k vyvolenému židovskému národu: pak bude jen jeden „národ“. Přidaný dovětek „jen jeden pastýř“ nepotvrzuje pouze jednotu, ale udává důvod jednoty: jednota stádce se vytváří díky jedinému pastýři.
      17 Poslušnost a svrchovaná moc se nevylučují.
      18 Nikdo nemůže vzít život Synovi – přes veškeré úsilí nejrůznějších lidí. Obojí, odevzdanost a znovupřijetí vlastního života, je projevem Ježíšovy moci, prokázané „ve svobodě“, z vlastního rozhodnutí (bez donucení).
      Přijetí vlastního života vzkříšením je tedy projevem vlastní moci. Toto tvrzení není v rozporu s jinými místy v NZ, kde se vzkříšení přisuzuje Otci. Ve skutečnosti Syn jedná vždy s Otcem a v něm, a proto když Syn přijímá život, pak jej Otec oslavuje (12,16; 13,31n.; 17,1).


03.12.2004 - 11:30   Angelo Scarano  
» Jn 10, 11-18

      Ve v. 11 a 14 se Ježíš ztotožňuje s „pastýřem“ a vykresluje svůj vztah k „ovcím“: je ochotný se pro ně zcela nasadit, darovat jim život. Z tohoto daru pak vyrůstá vzájemný vztah lásky vyjádřený slovem „znát“ (tím se v bibli vyjadřuje hluboké poznání vedoucí k důvěrnému společenství). Obraz „Dobrého pastýře“ je zde dovršením starozákonní zvěsti o Bohu - jediném Pastýři Izraele (Ž 23; Iz 40,11; Jr 31,10; Ez 34,23; Mi 5,1-3), který ovšem touží shromáždit do jednoho stáda nejen Izrael, ale celé lidstvo (v. 16; srov. 11,52).


04.03.2004 - 19:36   PaedDr. František Dancák  
» Jn 10, 11

      Keď bol prešovský biskup Pavol Gojdič v roku l927 po svojej konsekrácii na súkromnej audiencii u pápeža Pia. XI., Svätý Otec mu odovzdal zlatý pektorálny kríž a povedal: „Tento kríž je symbolom všetkých ťažkých krížov, ktoré na teba, môj syn, zošle dobrotivý Pán počas tvojej apoštolskej činnosti.“
      Budúcnosť dokázala ako veľmi prorocké boli tieto jeho slová! Právom možno na neho (a na mnohých iných) aplikovať tieto Kristove slová o dobrom pastierovi, ktorý „položí svoj život za ovce“.



© 2003 - 2015 Miron Keruľ - Kmec
Stránka je umiestnená na WebGlobe.
webdizajn
Computer and internet Computer and internet