15.október 2019

     MENU

Úvod
Zoznam miestností
Zoznam tém


Vyhľadávanie v archíve: fulltextové vyhľadávanie (aj v tele textu)


Vyhľadávanie v Svätom Písme:
     FACEBOOK

     NA ZAMYSLENIE

    Keď budeme klásť nadovšetko dôraz na plnenie vôle Božej, potom všetko dobré ako rieka potečie k nám, a my nebudeme cítiť nijaké smutné pocity, pretože milosť Božia nám bude všetko meniť na úžitok.

~sv. Ján Zlatoústy~

12.06.2003 - (čítanosť2996 reakcie14)


Jn 8, 31-59

      31 Židom, ktorí mu uverili, Ježiš povedal: „Ak ostanete v mojom slove, budete naozaj mojimi učeníkmi, 32 poznáte pravdu a pravda vás vyslobodí.“ 33 Odpovedali mu: „Sme Abrahámovo potomstvo a nikdy sme nikomu neotročili. Akože hovoríš: „Budete slobodní“?!“ 34 Ježiš im povedal: „Veru, veru, hovorím vám: Každý, kto pácha hriech, je otrok. 35 A otrok neostáva v dome navždy; navždy ostáva syn. 36 Až keď vás Syn vyslobodí, budete naozaj slobodní. 37 Viem, že ste Abrahámovo potomstvo; a chcete ma zabiť, lebo sa moje slovo vo vás neujíma. 38 Ja hovorím o tom, čo som videl u Otca. Aj vy robíte to, čo ste počuli od otca.“ 39 Odpovedali mu: „Naším otcom je Abrahám.“ Ježiš im povedal: „Keby ste boli Abrahámovými deťmi, robili by ste skutky Abrahámove. 40 No vy ma chcete zabiť - človeka, ktorý vám povedal pravdu, čo som počul od Boha. To Abrahám nerobil. 41 Vy robíte skutky svojho otca.“ Povedali mu: „My sme sa nenarodili zo smilstva; máme len jedného otca, Boha.“ 42 Ježiš im odvetil: „Keby bol vaším otcom Boh, milovali by ste ma, lebo ja som z Boha vyšiel a od neho prichádzam. Neprišiel som sám od seba, ale on ma poslal. 43 Prečo nechápete moju reč? Preto, že nemôžete počuť moje slovo. 44 Vaším otcom je diabol a vy chcete plniť túžby svojho otca. On bol vrah od počiatku a nezotrval v pravde, lebo v ňom pravdy niet. Keď luhá, hovorí zo seba, lebo je luhár a otec lži. 45 Ale ja hovorím pravdu, a preto mi neveríte. 46 Kto z vás ma usvedčí z hriechu? Prečo mi neveríte, keď vám hovorím pravdu?! 47 Kto je z Boha, počúva Božie slová. Vy nepočúvate, lebo nie ste z Boha.“
      48 Židia mu odpovedali: „Nehovoríme dobre, že si Samaritán a posadnutý zlým duchom?“ 49 Ježiš odvetil: „Ja nie som posadnutý zlým duchom, ale ctím si Otca; a vy mňa znevažujete. 50 Ja nehľadám svoju slávu, ale je, kto ju hľadá a súdi. 51 Veru, veru, hovorím vám: Kto zachová moje slovo, neuvidí smrť naveky.“ 52 Židia mu povedali: „Teraz už vieme, že si posadnutý zlým duchom. Abrahám zomrel aj proroci, a ty hovoríš: „Kto zachová moje slovo, neokúsi smrť naveky.“ 53 Si azda väčší ako náš otec Abrahám, ktorý zomrel? Aj proroci pomreli. Kýmže sa robíš?“ 54 Ježiš odpovedal: „Ak sa oslavujem ja sám, moja sláva nestojí za nič. Ale oslavuje ma môj Otec, o ktorom vy hovoríte: „On je náš Boh,“ 55 a nepoznáte ho. Ale ja ho poznám. A keby som povedal: Nepoznám ho, bol by som luhár ako vy. Ale ja ho poznám a jeho slovo zachovávam. 56 Váš otec Abrahám zaplesal, že uvidí môj deň; i videl a zaradoval sa.“ 57 Židia mu vraveli: „Ešte nemáš ani päťdesiat rokov a videl si Abraháma?“ 58 Ježiš im povedal: „Veru, veru, hovorím vám: Prv ako bol Abrahám, Ja Som.“ 59 Na to zdvihli kamene a chceli ich hádzať do neho, ale Ježiš sa skryl a vyšiel z chrámu.
12.06.2003 | Čítanosť(2298)
Jn 8, 21-30
12.06.2003 | Čítanosť(2132)
Jn 8, 12-20
12.06.2003 | Čítanosť(1786)
Jn 8, 1-11


14.01.2008 - 17:21   PaedDr. František Dancák  
» Jn 8, 51

V jednom kláštore bol obraz, na ktorom bol namaľovaný sud, ktorého prehrdzavené obruče praskli a obsah vytekal. Pod obrazom bol nápis: „Pretože mal slobodu, zahynul.”
Čím sú obruče pre sud, tým sú prikázania a celá náboženská výchova pre človeka. Prikázania, ako tie obruče, nás napomínajú a chránia od zlého. Držia v nás to, čo je dobre.
„Lebo Boh dal najprv prirodzené zákony, ktoré od začiatku vštepil ľuďom, a upozornil ich, totiž prostredníctvom Dekalógu - že kto by ich nezachovával, nedosiahne spásu -, a nič iné od nich nežiadal.” (Sv. Irenej Lyonský; porov. KKC 2070).


05.12.2007 - 05:35   PaedDr. František Dancák  
» Jn 8, 47

Historik Eusebius svedčí o Konštantínovi Veľkom, že neraz celé hodiny a vždy postojačky počúval Božie slovo. Keď sa ho biskup pýtal, prečo si nesadne, Konštantín vážne odpovedal: „Pokladal by som za hriech, keby som Božie slovo pohodlne sediac nepozorne počúval.”
Poslušnosť a láska k Božiemu slovu je znamením spásy nielen podľa mienky Svätých Otcov, ale i podľa Pánových slov. Jeho posolstvo je „Duch a život” (Jn 6, 63) a vedie k spáse večného života (porov. Jn 5, 54; Mt 7, 24-27).


19.11.2006 - 15:10   a.o.  
» Jn 8,31-42

„Mnozí“ v Ježíše „uvěřili“, avšak víra neznamená jen okamžitý pozitivní postoj. Víra je cestou k osvobození skrze pravdu na základě vytrvání (dosl. „zůstávání“) v jeho slovu, cestou učednictví (v. 31n). Na cestě takovéto víry jde o základní rozhodnutí: pravda a svoboda nebo lež a otroctví, učednictví a následování nebo zafixované představy a smrt v hříchu. V člověku, který si není vědom svého otroctví, však „není pro Ježíšovo slovo místa“ (v. 37). Kdo se klaní sám sobě a svým představám, „nemůže snést Ježíšovo slovo“ (Jan 8,43), bojí se cesty do svobody a zůstane otrokem ďábla (takto se spor vyhrotí v dalších, již vynechaných v. 43 - 50).


19.11.2006 - 15:10   a.o.  
» Jn 8,51-59

Zde jde již naplno o ukázání cesty k věčnému životu, nyní vyjádřené (srov. Jan 8,31) „zachováváním Ježíšova slova“ (v. 51.52). Takovýto příslib je ovšem pro farizeje nestravitelný. Jak může obyčejný člověk darovat druhému věčný život? Co ze sebe dělá (v.53)? Ježíšova odpověď pak znovu staví na jedinečné jednotě s Otcem (jehož „slovo Ježíš zachovává“, v. 55), na odvolání se na pozdně-židovskou představu o tom že Bůh dal Abrahámovi vidět poslední časy Syna člověka (v. 56; 4. Ezdr 3,14) a na (již výslovném a vrcholném) zvěstování své věčné existence (v. 58 - „já jsem“). Reakce? Stupňující se odmítnutí.


30.09.2006 - 06:27     
» Jn 8, 51-59

Váš otec Abrahám zajásal, že uzří můj den
Dějiny světa si představovali řečtí Otcové jako návrat k počátkům, dokončení obrazu poprvé načrtnutého. Začalo-li stvoření Kristem, jím také skončí: bude ve všech svých a ve světě. Co o tom věděl Abrahám? Je „otec všech věřících“, on dostal přísliby a Bohu uvěřil. My si ovšem těžko dovedeme představit, jak prožíval osobné svou víru. Ale Kristus, který zná srdce všech generací, o něm užil zvláštních slov: „Zajásal, že uzří můj den.“ Mystikům se stává často, že prožívají minulé i budoucí jako jedinou úžasnou skutečnost. Ale i pro obyčejné křesťany se nemá druhý Kristův příchod líčit jednostranné jako hrůzostrašný den hněvu. První křesťané o něm mluvili s nadšením a modlili se: Maranatha, Přijď, Pane Ježíši!


30.09.2006 - 06:27   JR  
» Jn 8, 51-59

Teď už jsme si jisti, že jsi pomatený
Když Ježíš zjevil tato tajemství své existence a existence světa a doplnil tak obraz stvoření a vykoupení, jak jej podává Bible, reagovali na to Židé tímto výrokem. Sv. Pavel se tomu nediví. Vždyť Boží moudrost je v očích světa bláznovství (1 Kor 1,18). Za pomateného považujeme toho, kdo dává všemu jinou hodnotu, než jsme zvyklí z denního života. Spořádaní lidé shromažďují majetek, blázen jej rozhazuje. Za takového považovali např.: sv. Františka z Assisi. Ale nakonec si svým úsudkem nebyli jisti. Vytušili, že on dělá vše jinak, než ostatní, protože vidí všechno z daleko vyšší hory. Na takovou duchovní horu musí, nakolik je to možné, vystoupit každý, kdo chce pochopit Kristovu osobu a učení. Ale pak zajásá nad krásou širokého rozhledu.


05.04.2006 - 15:55   JR  
» Jn 8, 31-42

Každý, kdo páchá hřích, je otrokem hříchu
Ptala se učitelka malého chlapce v obecné škole: „Říkáš, že by jsi chtěl být velký. Pročpak?“ „Protože bych si mohl dělat, co chci,“ zněla odpověď. Komentář učitelky byl: „Mají dnes děti neobyčejný smysl pro svobodu.“ Ale je to jenom dnes a jenom u dětí? Vždyť celými dějinami se táhne boj o svobodu národní, stavovskou, osobní. Dosto jevskij píše: „Člověk stále bojuje o to, aby byl svobodným, bohužel hned na to objeví, že je otrok.“ Čím to je? Aristoteles definoval, že svobodné je to, co nemá příčinu jinde než v nás samých. Je to tedy skutek, který nám nikdo neuložil, ke kterému nás nikdo nedonutil. Ale takový je jenom skutek přirozený, dobrý. Hřích je proti přirozenosti, vnitřně proti svobodě. Začíná zlou myšlenkou, náklonností. Sami pozorujeme, že není z nás samých. Ta myšlenka, jak říkáme, nám přichází, je zvenčí. Připojí se k ní žádost to uskutečnit. Nějakou dobu vzdorujeme, ale pak se poddáme. Děláme si iluzi, že jsme se rozhodli sami. Ve skutečnosti jsme se poddali nátlaku, dali jsme se zotročit.


05.04.2006 - 15:55   JR  
» Jn 8, 31-42

Pravda z vás udělá lidi svobodné
Každý si nerad připustí, že se poddal zlému impulsu, hněvu, lakomství. Když to udělal, pokouší se to ospravedlnit nějakou vymyšlenou úvahou. Ztratili jsme např. trpělivost a na někoho jsme se hrubé obořili. Těžko by bylo si přiznat, že se neumíme ovládat. Proto prohlásíme, že jsme to museli udělat v zájmu spravedlnosti. Vždyť i Kristus se rozhněval, když vyhnal kupce z chrámu (srv. Jan 2,14 nn.). Je zajímavé, jak hbité umí člověk najednou listovat v Písmu a v knihách lidské moudrosti, aby sám sebe oklamal. Tzv duchovní klamy považují autoři za velmi nebezpečné. Život budovaný na iluzích je dům na písku (srv. Lk 6,49). Zhroutí se při prvním návalu nesnází. V duchovních knihách se radívá, aby každý častěji poprosil svého duchovního vůdce, aby mu řekl, v čem se klame. Ten se k tomu ovšem jenom těžko odhodlá, protože ví, jak jsou lidé na své sebeklamy citliví a jak je pravda zabolí.


05.04.2006 - 15:55   JR  
» Jn 8, 31-42

Jestliže tedy Syn z vás udělá lidi svobodné, budete skutečně svobodni
Vidím dobré a schvaluji to, ale dělám to, co je horší, - píše latinský básník Ovidius. Poznání omylu je první důležitý stupeň k nápravě. Ale samo je slabé, právě proto, že nás hřích zotročuje. Dobro je zákon přírody a zákon Boží. Ale hřích nám vštípil opačné sklony; které se opakují s takovou pravidelností, že mají i ony ráz zákonitosti. Sv. Pavel mluví o „zákonu hříchu“, který bydlí v jeho těle a bojuje proti zákonu ducha. Sugestivně ten rozpor popisuje v 7. kapitole Listu Římanům: „Nechápu, co dělám. Vždyť nekonám to, co chci, ale dělám to, co nenávidím. Ale to už nejednám já, nýbrž hřích, který ve mně sídlí. Kdo mé vysvobodí od těla propadlého této smrti? Díky Bohu! Je to možné skrze Ježíše Krista našeho Pána“ (Řím 7,15-25). Sv. Pavel tedy zažil vlastní zkušeností to, co Kristus slibuje všem, že z nás udělá lidi opravdu svobodné.


05.04.2006 - 15:55   JR  
» Jn 8, 51-59

Dříve než byl Abrahám, já jsem
Svatý Pavel nazývá Krista „prvorozeným mezi všemi tvory“ (Kol 1,15). Jak tomu máme rozumět? Ne ve smyslu našeho letopočtu. Od prvního člověka Adama až ke Kristu je dlouhá řada let. Od Abraháma, ke Kristu je perioda relativné krátká, židovské dějiny Starého zákona nebyly tak dlouhé, jak se zdají. Ale rozhodné žil Abrahám dávno přes Kristem. Ale letopočtový systém platí jen pro nás, kteří žijeme v čase. Pro Boha, který je věčný, je všechno přítomné. Dá se to znázornit kruhem. Ti, kdo stojí na linii kruhu, vidí věci před sebou a za sebou. Bůh je však ve středu kruhu. Celý obvod má k němu stejné daleko. Proto mohou Otcové církve říci, že mezi vším stvořeným, je na prvním místě Kristus. Tak vykládali i text Písma: Na počátku řekl Bůh: „Budiž světlo!“ (Gn 1,3). On je totiž světlo světa (srv. Jan 9,5). Slunce bylo stvořeno později jako obraz Krista osvěcujícího svět. Kdo se tedy snaží vidět ve všech a ve všem Krista, vidí skutečnost v jejích základech.


09.12.2005 - 10:37   P. Tadeusz Olszański CM – P. ThDr. Ľubomír Stanček CM  
» Jn 8, 31-42

Veľmi sa tí Židia chvastajú svojou slobodou: Nikdy sme nikomu neotročili. Až Pán Ježiš im musí konečne vysvetliť: kto je skutočne slobodný, a kto otrok.
I my potrebujeme toto vysvetlenie, pretože príliš často podliehame žalostnému presvedčeniu, že sme väzňami, ba priam otrokmi: otrokmi školy, otrokmi rodinného života, života v zamestnaní, otrokmi povinností a rôznych životných nevyhnutností.
Ale, podľa istého mudrca - nikdy nemôžeme urobiť otrokom slobodného človeka, pretože slobodný človek ostáva slobodný aj vo väzení (Platón). A ak sa niekto usiluje zmeniť vonkajšiu skutočnosť tým, že sa dostane z väzenia, aby bol slobodný, tak v skutočnosti ostáva naďalej väzňom (A. de Mello). Pretože slobodu nenachádzame vo vonkajších podmienkach. Slobodu nosíme v sebe.
A je to predovšetkým, ako počúvame z úst Pána Ježiša, sloboda od hriechu: Každý, kto pácha hriech, je otrok. Zároveň Pán Ježiš predpovedá, že nás oslobodí od hriechu, oslobodí nás mocou svojej zmiernej obety. Napriek tomu môžeme byť naďalej otrokmi našich naviazaní na hriech. Uvedomiť si tieto naviazania a hľadať spôsob, ako sa oslobodiť od nich - to je tretia podmienka sviatosti odpustenia: predsavzatie polepšiť sa. Tieto naše predsavzatia bývajú najčastejšie všeobecné a hmlisté, preto tiež ostávajú neúčinné. A predsa táto dôležitá podmienka sviatosti zmierenia je tiež nevyhnutnou podmienkou nášho oslobodenia.
Ježiš Kristus sa nechal zajať a zviazať kvôli nášmu oslobodeniu z pút hriechu a náruživostí.


08.12.2005 - 07:07   P. Tadeusz Olszański CM – P. ThDr. Ľubomír Stanček CM  
» Jn 8 ,51-59


V texte evanjelia, ktorý sme prečítali, Ježiš celkom jednoznačne dáva na vedomie, že je Bohom. Farizeji vôbec nepripúšťajú takú myšlienku či možnosť. Majú sformovanú vlastnú víziu Boha, diametrálne odlišnú: ich Boh je Pánom dôstojným, nekonečne vznešeným, vzdialeným, a vôbec nevysloviteľným
A zatiaľ Boh je taký, aký sa prejavil v Ježišovi Kristovi. Nie je len nepreskúmanou priepasťou, či nedosiahnuteľnou vznešenosťou, či tiež nekonečnou vzdialenosťou - ale tiež nekonečnou blízkosťou. Je taký blízky, že sa možno s ním priateľsky stýkať, rozprávať sa s ním, dôverovať mu. Nezmestí v rozmeroch času - ale má čas i pre mňa, koľko len chce. Ktosi povedal, že len Boh je ľudský (B. Bro).
Prijal človečenstvo v Ježišovi Kristovi - a to človečenstvo nie iné, ale plné zriekania, ukrižované. V ukrižovanom Kristovi vidíme pravého Boha, tak pravého, že keby sa nám zjavil iný Boh, nie trpiaci, nie ukrižovaný -nebol by to pravý Boh.
Ale či radšej nevidíme Boha ako vznešeného Otca nebies brány, či príliš často sa nedomáhame od neho, aby ako Boh bol skôr hrozným Sudcom (najlepšie pre druhých), keď spievame: Ide, ide pravý Boh, ide Sudca spravodlivý (v poľštine). Dalo by sa povedať: bojíme sa blízkosti Boha, bojíme sa blízkeho Boha - lebo jeho blízkosť, prítomnosť, spoločnosť -zaväzuje nás k vzájomnej účasti na jeho človečenstve, práve tomto trpiacom a ukrižovanom.
A v takejto podobe, ako Boha a Človeka, vidíme ho v tejto Najsvätejšej Obete.


14.08.2004 - 18:53   pd  
» Jn 8, 34-35

Slobodu, ktorú hriešnik zakusuje vo svojej povoľnosti k nerestiam, je iba ďalším dôkazom, že ho ovláda tyran. Pán postavil do protikladu otroka a syna, keď obvinil svojich poslucháčov, že sú otrokmi hriechu. Otrok nebýva v dome navždy. Jubilejný rok bol opatrením proti tomu, aby otrok ostával navždy otrokom. Príde čas, keď otrok musí odísť. Ale so synom to tak nie je. Ten je pripútaný k domu putami, ktoré čas nemôže zničiť. Pán prirovnáva otroka, ktorý nepatril doživotne svojmu pánovi, k otrokovi-hriešnikovi, ktorý takisto nepatrí do domu nebeského Otca. Žiaden hriešnik nie je vo svojom ozajstnom domove, pokiaľ je v otroctve Satana. Ale ten, ktorý stál medzi nimi, bol Synom nebeského Otca


03.03.2004 - 14:31   pd  
» Jn 8, 33

Toto namyslené chvastúnstvo bolo absolútne nepodložené. Zabudli dokonca aj na to, že Rimania od nich vyberajú dane ako od podmaneného národa. Sedemkrát, podľa knihy Sudcov, boli otrokmi Kanaánčanov. Okrem toho, už zabudli na sedemdesiat rokov v Babylone? Boli zotročení Filištíncami, Asýrčanmi a Chaldejcami. Z pohľadu prítomnosti je tu rímska posádka; v ich vreckách rímske peniaze a v Jeruzaleme sedí Pilát – Riman.
Ale Pán ignoroval politické pozadie; takýto útlak sa dá pretrpieť. Avšak otroctvo, o ktorom hovoril Kristus, bolo otroctvom hriechu. Ľudská vôľa nemôže byť ohrozovaná zvonka. Môže byť zradená len zvnútra, slobodným rozhodnutím, ktoré, ak sa opakuje, kuje reťaz zvyku. (F. Sheen)



© 2003 - 2015 Miron Keruľ - Kmec
Stránka je umiestnená na WebGlobe.
webdizajn
Computer and internet Computer and internet