19.november 2018

     MENU

Úvod
Zoznam miestností
Zoznam tém


Vyhľadávanie v archíve: fulltextové vyhľadávanie (aj v tele textu)


Vyhľadávanie v Svätom Písme:
     FACEBOOK

     NA ZAMYSLENIE

    Pošpinil niekto tvoju česť a povesť? Uvedom si, aká veľká sláva ťa čaká v nebi za tvoju trpezlivosť. Ukrivdili ti? Maj na pamäti nebeské poklady a bohatstvo, ktoré si si pripravil svojimi dobrými skutkami. Vyhnali ťa z vlasti? Tvoja vlasť je nebeský Jeruzalem.

~sv. Bazil Veľký~

12.06.2003 - (čítanosť2394 reakcie11)


Jn 5, 31-47

      31 Ak vydávam svedectvo o sebe len ja sám, moje svedectvo nie je pravdivé. 32 Ale je niekto iný, čo svedčí o mne, a ja viem, že svedectvo, ktoré vydáva o mne, je pravdivé. 33 Vy ste poslali k Jánovi a on vydal svedectvo pravde. 34 Lenže ja neprijímam svedectvo od človeka, ale toto hovorím preto, aby ste vy boli spasení. 35 On bol lampa, ktorá horí a svieti, a vy ste sa chceli chvíľu veseliť v jeho svetle.
      36 Ja mám väčšie svedectvo, ako je Jánovo: skutky, ktoré mi dal vykonať Otec. Tieto skutky, ktoré konám, svedčia o mne, že ma poslal Otec. 37 A sám Otec, ktorý ma poslal, vydal o mne svedectvo. Vy ste nikdy nepočuli jeho hlas, ani jeho tvár ste nevideli 38 a jeho slovo neostáva vo vás, lebo neveríte tomu, ktorého on poslal. 39 Skúmate Písma, lebo si myslíte, že v nich máte večný život, a práve ony svedčia o mne. 40 Lenže vy nechcete prísť ku mne, aby ste mali život.
      41 Slávu od ľudí neprijímam. 42 Ale vás poznám, že nemáte v sebe Božiu lásku. 43 Ja som prišiel v mene môjho Otca, a neprijímate ma. Keby prišiel niekto iný v svojom vlastnom mene, toho by ste prijali. 44 Ako môžete veriť vy, ktorí sa navzájom oslavujete, a nehľadáte slávu, ktorú dáva len Boh?! 45 Nemyslite si, že ja budem na vás u Otca žalovať. Iný na vás žaluje: Mojžiš, do ktorého skladáte svoju nádej. 46 Lenže keby ste verili Mojžišovi, verili by ste aj mne, lebo on o mne písal. 47 Ale ak neveríte tomu, čo on napísal, ako uveríte mojim slovám?!“

46.      Dt 18-15.
12.06.2003 | Čítanosť(2395)
Jn 5, 1-15
12.06.2003 | Čítanosť(1976)
Jn 5, 19-30


19.11.2006 - 15:10   a.o.  
» Jn 5,31-47

Obsahem evangelia je druhá část Ježíšovy řeči vysvětlující jeho synovský nárok (viz včerejší evangelium). Může to dokázat? Podle Zákona nemůže někdo svědčit sám o sobě (srov. v. 31); k soudnímu dosvědčení je vždy třeba odvolání se na jiné věrohodné autority. Oním „jiným“ svědkem (v. 32) je pro Ježíše (kromě Jana Křtitele) sám Bůh skrze Ježíši svěřené skutky (v. 36), osobní svědectví (v. 37, srov. 1 Jan 5,9n) a svědectví Písem (v. 39). Přes horlivé studium „Mojžíše“ (tj. Zákona) a odvolávání se na něj však diskutujícím Židům chybí ochota naslouchat a věřit živému, hlubokém smyslu Písma. Pak nemohou pochopit ani Ježíše (v. 47).


16.11.2006 - 05:55   a.o.  
» Jn 5,33-36

Jan byl lampa hořící a svítící.
Ve Ježíšových slovech i činech jedná samotný Bůh. „Ta hodina přichází a je již zde“ (Jan 5,25). Ale jak může Ježíš tento nehorázný nárok dokázat? Podle židovského zákona musí být každá výpověď potvrzena dvěma či třemi svědky. Ježíš tedy jmenuje tři svědky: Jan Křtitele (v. 33 - 36a), nebeského Otce (v. 36b - 38) a Písmo (v. 39 - 40). Jan zvěstoval pravdu, i když ne celou a ne v celé její hloubce. Byl svítilnou, Ježíš světlem (srov. Jan 1,8-9). Vlastním svědkem je Otec; on „dal“ lidem Syna (Jan 3,16-17; 6,32), Synovi „dal“ svá vlastní slova (Jan 17,8), svoji Božskou moc (Jan 5,36; 17,4), své skutky (dnešní v. 36). To vše je ovšem svědectví, ne důkaz. Jen kdo je „z pravdy“, slyší pravdu těchto svědectví.


05.04.2006 - 15:55   JR  
» Jn 5, 31-47

Svědčím-li já sám o sobě, mé svědectví není právoplatné. Někdo jiný je to, kdo svědči o mně: Jan vydal svědectví pravdě
Výraz „svědectví“ dostal v moderních jazycích význam zúžený. Vydáváme svědectví na soudu nebo úřadu. Ani si neuvědomujeme, že převážnou část svých znalostí čerpáme ze svědectví druhých. Mnoho vzdálených zemí jsme nikdy nenavštívili. Ale věříme těm, kdo tam byli a viděli. Na počátku je tedy někdo, kdo viděl a pak svědčí. Kdo mohl dosvědčit, že je Ježíš Syn Boží? Na prvním místě to byl sv. Jan Křtitel. On při křtu Ježíšově viděl, jak se nebe otevřelo, viděl Ducha Božího jako holubici, slyšel hlas z nebe: „Toto je můj milovaný Syn“ (Mt 3,16-17). Vždycky v církvi byli, jsou a budou osoby, které jsou v duchovním smyslu vidoucí. Nejsme lehkomyslní, abychom věřili každému, kdo se za takového vydává. Ale přesto je tolik pravdivých svědectví o Božím díle ve světě, že žasneme nad jejich bohatostí a věrohodností.


05.04.2006 - 15:55   JR  
» Jn 5, 31-47

Zkoumejte Písmo, právě ono svědči o mně
Mezi všemi „vidoucími“ mají privilegované místo proroci, evangelisté, apoštolé. Ti napsali pod vlivem Ducha svatého to, co viděli. Všichni křesťané se tedy obracejí k Písmu, k Bibli, jako prvnímu pramenu naší víry. Bible ovšem není jedna kniha s mnoha kapitolami. Je to sbírka mnoha knih, pocházejících z různých dob, od různých lidských autorů, jsou různého obsahu a stylu. Je tam tedy z lidského hlediska mnoho obsahu. Ale duchovní, mystický smysl je jeden: celý Kristus vstupuje do dějin světa v příslibech a obrazech. Máme-li tedy číst Bibli s opravdovým užitkem pro duchovní život, musíme se naučit číst texty tak, abychom pochopili, co nám říkají o Kristu, o jeho růstu ve světě i v nás samých.


05.04.2006 - 15:55   JR  
» Jn 5, 31-47

Sám Otec, který mě poslal, vydal o mně svědectví. Neslyšeli jste jeho hlas
Království Boží však je především vnitřní. Vedle svědectví vnějších existuje také vnitřní. Je to hlas svědomí, osvíceného Duchem svatým, tedy je to hlas Boží. Čím je člověk čistší, tím je tento hlas výraznější. O sv. Simeonovi, který má přezdívku Salos, blázen pro Krista, píše jeho životopisec, že v jistém okamžiku přestal číst Písmo. Odůvodňuje to tím, že jeho svědomí už bylo tak průzračné, že chápal všecko i bez knih. Podobný výrok se zaznamenává i o sv. Antonínu Poustevníkovi: „Co bylo dřív, mysl nebo knihy? Očisťuj tedy mysl a nebudeš potřebovat knih!“ To jsou ovšem rady pro světce. Normálním křesťanům říká Origenes, aby četli „obě knihy“ současně. Písmo i inspirace přicházející ze svědomí.


28.02.2006 - 16:25   JR  
» Jn 5, 33-36

On nebyl to světlo, měl jen svědčit o tom světle (Jan 1,8)
Průvodce v obrazárně vysvětluje smysl obrazu. Někdo lpí na jeho ústech, pokývne a řekne nakonec, že už rozuměl. Ale na obraz sám se přitom příliš nedíval. Je rád, že ví, jak se to dílo interpretuje, ale sám to neobjeví ani s pomocí výkladu. V peddagogice někdy varují před tím, aby vychovatelé měli příliš sugestivní vliv na žáky Studují např. latinu, protože mají rádi profesora. Opadne jeho vliv, ztratí se i zájem o předmět. Z podobného důvodu se tak důrazně praví o sv. Janu, že nebyl světlo, že měl jen svědčit o světle. Jeho úkolem bylo přivést lidi ke Kristu. Kristovo světlo musí pak objevit každý sám. Proto se čtení Písma, knih, kázání musí doplňovat osobním rozjímáním a modlitbou. Všechny pomůcky svědčí o Kristově světle, ale otevřít oči je už úkolem naším vlastním.


28.02.2006 - 16:25   JR  
» Jn 5, 33-36

Vám se zachtělo jen na chvíli radovat v jeho světle
Zkušení průvodci v muzeích a po památkách mají denní zkušenost s podobným neúspěchem. Když začnou vysvětlovat, všichni poslouchají, líbí se to. Když to trvá trochu déle, někteří se nenápadně odpojí a po čase i ostatní mu dají na srozuměnou, aby výklad zkrátil a skončil. Psychologové užívají dvou výrazů: probudit zvědavost a probudit zájem. Obojí souvisí, ale jenom zčásti. Zvědavost opadne, zájem naopak roste. I náboženské věci snadno probudí zvědavost, zvláště když jde o mimořádné zjevy. Inteligentní čtenáři si rádi koupí knihu o mystice, o nových metodách soustředěnosti při modlitbě apod. Dočtou takové knihy do konce? Sotva. Při zájmu nejde ani tak o pozornost na věc samu, ale spíš na sebe sama. Pochopí se, že to, co se mi vysvětluje rozvíjí moje vlastní schopnosti a dává mi duchovní růst.


28.02.2006 - 16:25   JR  
» Jn 5, 33-36

Jan byl lampa hořící a svítící
Na různých místech Evropy objevili krápníkové jeskyně. Turismus těchto míst využívá. Ale je tu jedna podmínka: musí se do jeskyně zavést dobré osvětlení, jinak zůstanou černým otvorem do země, kterého se bojíme. Světlo lamp dá všem podivným útvarům hodnotu. Osvětlení světa však dávají i lidé. V tomto případě říkáme spíš „vysvětlení“. Chodíme např. muzeem, vidíme vystavené věci a nerozumíme ničemu. Přijde schopný průvodce, začne nám vysvětlovat a najednou se nám otevřou oči. Pochopíme, kolik je tu zajímavých věcí. Stal se nám jakoby lampou, která osvítila to, co jsme viděli. Podobné poslání, ovšem na daleko vyšší úrovni, měli proroci, máje církev a v církvi i my sami pro druhé: ukázat ostatním krásu duchovního světa, aby viděli. Musíme se ovšem předem naučit, abychom viděli my sami.


08.12.2005 - 07:07   P. Tadeusz Olszański CM – P. ThDr. Ľubomír Stanček CM  
» Jn 5, 31-47

Kristus Pán sa odvoláva na svedectvo, ktoré mu dáva Otec a na Bohom inšpirované spisy Starého zákona. Hovorí: Ja som prišiel v mene môjho Otca... ako aj: Tieto skutky, ktoré konám, svedčia o mne, že ma poslal Otec.
Každý z nás prišiel na svet tiež, v určitom zmysle, v mene Boha, aby vo svojom prostredí reprezentoval Božie myslenie, Boží plán, Božiu vôľu. Má to robiť svojimi dielami; ak vznikli z lásky k Bohu a k blížnym - sú to Božie diela. Čiže Boh chce účinkovať skrze nás. Sv. Ignác Antiochijský napísal: Kresťan nemá moc nad sebou samým, ale ostáva k dispozícii Bohu (List sv. Polykarpovi).
Ale veľmi často, miesto podriaďovať sa Božej inšpirácii, miesto dovoľovať Bohu, aby nám dával krídla, sme - ako ktosi povedal - závažím na nohách Pána Boha (Z. Unilowski), keď otáľame s plnením povinností, alebo zanedbávame príležitosť konať dobro. Hovorí sa: sme kresťania; ale nemožno byť kresťanom inakšie, ako keď sme sami darom, ktorý sa realizuje širokým otvorením sa voči druhému človeku, a vôbec voči všetkým ľudským záležitostiam.
Obeta Ježiša Krista na kríži, ktorá sa sprítomňuje pred našimi očami -je tým božským, zázračným dielom, s ktorým prichádza k nám v mene svojho Otca. Pohľad na túto obetu má aj nás zapaľovať pre diela na božskú mieru. A pretože Boh je láska - teda nie je podstatné, ako veľa robíme či dávame, ale koľko lásky vkladáme do toho, čo robíme a dávame.


06.12.2005 - 14:28   P. Tadeusz Olszański CM – P. ThDr. Ľubomír Stanček CM  
» Jn 6, 30-35

Ako vidíme, Židom stále bolo primálo tých znamení, ktorými Ježiš vydával svedectvo pred ich očami. A predsa, v predchádzajúci deň zázračne rozmnožil pre nich chlieb, čo vyvolalo u nich taký veľký dojem, že ho chceli urobiť kráľom; hovorili dokonca: Toto je naozaj ten prorok, ktorý má prísť na svet. Napriek tomu očakávajú nejaký efektívnejší, senzačnejši, okázalejši dôkaz: Aké znamenie urobíš, aby sme videli a uverili? Spomínajú pritom zázračné znamenie Božej starostlivosti, akým bola manna na púšti.
A práve nadväzujúc na túto mannu, ako aj na chlieb, ktorý ledva čo rozmnožil - Pán Ježiš predpovedá pravý chlieb z neba, ktorým bude on sám v Eucharistii. To bude znamenie nad všetky znamenia. Znamenie nielen Božej starostlivosti, ako manna na púšti, ale znamenie nekonečnej lásky, lebo čože môže dať Boh viac, než samého seba - a znamenie najbližšej prítomnosti Boha uprostred svojho ľudu, znamenie najužšieho zjednotenia Boha s človekom. Nebude to honosné, teatrálne znamenie, lebo veriace a milujúce srdce takéto znamenia nehľadá, ani ich nepotrebuje.
Ja som chlieb života. Vo všeobecnosti chlieb je znamením života. Tamtí ľudia mysleli nielen na materiálny chlieb, na udržanie dočasného života. Kristus nám pripomína, že máme dušu, ktorá pre svoj rozvoj a zachovanie života na veky - tiež si vyžaduje chlieb.
Ako my využívame toto znamenie? Nepovažujeme Eucharistiu za magické znamenie, ktoré len na základe samotnej mechanickej praktiky je schopné nás oživiť, zmeniť a spasiť? Len pod podmienkou nášho úsilia a spolupráce z našej strany - tento chlieb z neba sa stane chlebom života a znamením spásy.
Čo sa deje s týmto znamením lásky, znamením chleba, ktorý prijímame vo sv. prijímaní? Stávame sa my sami po sv. prijímaním znamením lásky — či snáď len znamením súdu? Ak sa tento chlieb nestane skrze nás znamením lásky pre iných, nebude tiež znamením Kristovej lásky k nám.


13.11.2004 - 22:09   P. Tadeusz Olszański CM – P. ThDr. Ľubomír Stanček  
» Jn 5, 33-36

      Veľmi čestná je tá pochvala pre Jána Krstiteľa, že bol lampou, ktorá horí i svieti. Možno svietiť – vôbec nehoriac, možno svietiť umelým alebo požičaným svetlom. Takýto jas môže dokonca udivovať, ale nerozohrieva a nezapaľuje k činnosti. Zapaľovať môže len to, čo samo horí.
      Všetci sme povolaní, aby sme vydávali svedectvo o Kristovi, ktorý prichádza. Nebude to však účinné svedectvo, ak sa obmedzí na samotné slová, hoci aj najmúdrejšie, najvznešenejšie a najsilnejšie. Pán Ježiš vo svojom čase pranieroval takých, ktorí hovoria, a nekonajú. Ba dokonca aj samotné skutky, nie sú nevyhnutne presvedčivým svedectvom; možno totiž nielen hovoriť, ale aj konať bez osobného presvedčenia, robiť to kvôli formalite, kvôli svätému pokoju, robiť pre bočné úmysly alebo jednoducho zo zvyku; môžu existovať rôzne dobré skutky – len zvonku napojené na človeka. Taký človek, samozrejme, svieti – ale nezapaľuje, pretože sám nehorí.
      Správna, hoci tajomná sila, na základe ktorej môžeme mať vplyv na okolie, sa nachádza v hĺbke našej bytosti: je to náš vlastný vnútorný život. Aby sme mohli druhých zapaľovať, musíme sa sami zapaľovať, čerpať plameň z prvého ohniska pravdy a lásky – v osobnom kontakte s Bohom. Treba zapaľovať svoju dušu, rozum, srdce a vôľu – prostredníctvom tých potrebných prostriedkov vnútorného života, ako pravidelná modlitba, časté sv. prijímanie, exercície, náboženská literatúra, pripomínanie si Božej prítomnosti. Vďaka týmto praktikám sa človek postupne stáva tou lampou, ktorá čoraz jasnejšie horí a ktorá sa zapaľuje od iskier srdca, plného pravdy a lásky. Od takej lampy sa môžu zapaľovať iné srdcia pravdou a láskou v zhode so zásadou, že len dušou možno vplývať na duše.
      Máme pred očami príklad horiacej lampy na oltári, Kristovej obety. Od tohto plameňa nech sa zapaľujú naše srdcia, aby sme vydávali účinné svedectvo Kristovi, ktorý prichádza – a ktorý je už prítomný.



© 2003 - 2015 Miron Keruľ - Kmec
Stránka je umiestnená na WebGlobe.
webdizajn
Computer and internet Computer and internet