16.december 2018

     MENU

Úvod
Zoznam miestností
Zoznam tém


Vyhľadávanie v archíve: fulltextové vyhľadávanie (aj v tele textu)


Vyhľadávanie v Svätom Písme:
     FACEBOOK

     NA ZAMYSLENIE

    „Stáť na ceste k Bohu, to je ako kráčať späť.”

~SV. GREGOR VEĽKÝ ~

12.06.2003 - (čítanosť1862 reakcie4)


Jn 2, 1-12

      1 Na tretí deň bola v Káne Galilejskej svadba. Bola tam aj Ježišova matka. 2 Na svadbu pozvali aj Ježiša a jeho učeníkov. 3 Keď sa minulo víno, povedala Ježišovi jeho matka: „Nemajú vína.“ 4 Ježiš jej odpovedal: „Čo mňa a teba do toho, žena? Ešte neprišla moja hodina.“ 5 Jeho matka povedala obsluhujúcim: „Urobte všetko, čo vám povie!“
      6 Stálo tam šesť kamenných nádob na vodu, ktoré slúžili na očisťovanie, ako bolo zvykom u Židov, každá na dve až tri miery. 7 Ježiš im povedal: „Naplňte nádoby vodou!“ A naplnili ich až po okraj. 8 Potom im povedal: „Teraz načrite a zaneste starejšiemu!“ A oni zaniesli. 9 Keď starejší ochutnal vodu premenenú na víno - on nevedel, skade je, ale obsluhujúci, čo načierali vodu, to vedeli -, zavolal si ženícha 10 a vravel mu: „Každý človek podáva najprv dobré víno a horšie až potom, keď si hostia upili. Ty si zachoval dobré víno až doteraz.“ 11 Toto urobil Ježiš v Káne Galilejskej ako prvé zo znamení a zjavil svoju slávu. A jeho učeníci uverili v neho. 12 Potom zišiel on i jeho matka a bratia i jeho učeníci do Kafarnauma, kde zostali niekoľko dní.
12.06.2003 | Čítanosť(2036)
Jn 2, 13-25


28.02.2006 - 16:24   JR  
» Jn 2, 1-12

Ty jsi uchoval dobré víno nakonec
Věta vyjadřuje typické chytráctví, na které jsme dodnes v Orientě zvyklí. Obchodník nabízí krásný předmět a až ztratí zákazník pozornost, přibalí něco druhořadého. Prodává např. dřevěné sošky a když koupíte tři, zjistíte až doma, že ty druhé dvě byly ze sádry. Tak i hostům se dá dobré víno. Až je pochválí a přestanou vnímat, stáčí už obyčejné. V duchovním životě jedná Bůh s člověkem opačně: nejkrásnější zážitky přijdou až na konec, a to ne jenom až na věčnosti, ale už po dobu tohoto života. Dosvědčuje to zkušenost všech, kteří v duchovním životě pokročili. Na počátku to nebývá snadné, protože se musí odporovat starým návykům. Sv. Augustin to líčí názorně: „Moje špatné návyky mě chytaly s pláčem: Chceš nás opustit?“ „Každý začátek je těžký“, říká jedno přísloví. Latinské rčení pak připojuje: „Sladké je až na dně“. Čteme o sv. Terezii Veliké, že měla při modlitbě mystická vidění. Málokdo však ví, že se na počátku řeholního života nedokázala soustředit ani na modlitby, které četla v knize. Vytrvala však a krásu styku s Bohem objevila až po čase.


28.02.2006 - 16:23   JR  
» Jn 2, 1-12

Účast Panny Marie v tomto zázraku
Je jedinečná. Později se už nevyskytuje. Ale přesto má zvláštní význam. V evangeliu se vypravuje o mnoha Kristových zázracích. Většinou jde o uzdravení nemocného, jsou tu i tři případy vzkříšení z mrtvých. Ale všechny mají jeden hlavní pedagogický smysl: přesvědčit lidi, že Syn člověka je Bůh, který se narodil na této zemi, aby nás učinil obyvateli nebe. Narodil se z Marie, a snad proto i svůj první zázrak koná na její přímluvu. Moderní mariologie dává víc a víc důraz na to, že je Bohorodička příkladem víry v Novém zákoně. Starý zákon začíná vírou Abraháma: „Uvěřil Bohu a připočetlo se mu to ke spravedlnosti“ (Gal 3,6), stal se „otcem všech věřících.“ Na počátku Nového zákona je Maria „blahoslavená, která uvěřila“ (Lk 1,45). A na počátku učitelské činnosti Kristovy je zase ona, která posiluje víru prvních učedníků: „Udělejte všecko, co vám řekne!“ (Jan 2,5). Proto se právem odvoláváme na Mariinu účast i v životě církve i v našem osobním setkání s Bohem.


28.02.2006 - 16:23   JR  
» Jn 2, 1-12

Proměněni vody ve víno
Často si už kladli lidé otázku, proč začal Ježíš svou činnost právě tímto zázrakem. Dává se tu odpověď, která je naznačena i v liturgických textech. Voda je symbol lidství, víno božství. Bůh se stal člověkem, aby se člověk stal božským, aby měl účast v životě Nejsvatější Trojice. Jeden ateista se pokoušel zázrak v Káni zesměšnit a zlehčit. Řekl, že k němu není zapotřebí zvláštního Božího zásahu. Děje se totiž v přírodě stále. Prší, dešťová voda pronikne ke kořenům vinné révy a na ratolestech se objeví hrozny. Voda se proměnila ve víno přírodním procesem. Mělo to být námitkou a posměškem. Ve skutečnosti tu jde o myšlenku, která nutí k úvaze. Život v přírodě je skutečně proces stálé změny, nižší prvky živý organismus vstřebává a proměňuje je ve svůj vlastní život: rostlinný, živočišný, lidský. Kristus přišel, aby tento rytmus přírody dokončil. Na začátku změnil vodu ve víno, na konci své činnosti promění víno ve svou krev Těm, kdo ji přijmou, život lidský doroste v život Boží.


06.12.2005 - 12:21   -ps-  
» Jn 2, 1-12

Onemocnělo jí dítě. Lékař bezradně krčí rameny. Medicína si prostě neví rady. Matka v zoufalství putuje na významné mariánské poutní místo. Prosí o zázrak. Vidí tam spoustu votivních darů jako výrazy vděčnosti. Slibuje zlatý řetízek, jedinou hodnotnou věc, kterou vlastní. Věří, že její modlitba bude vyslyšena.
Mladí manželé vyrazili společně automobilem na dovolenou. Vezou s sebou dvě děti. Po mnoha hodinách cestování unavená žena v noci ztrácí vládu nad řízením. V zatáčce automobil vybočuje ze silnice, několikrát se převrátí a je zcela zdemolovaný. Jedno dítě leží asi dvacet metrů od auta a tiše pláče. Záchranná služba odváží všechny do nemocnice na vyšetření. Během týdne se všichni vracejí domů. Kdo vidí rozbité auto, jen krátce prohlásí: „Je to zázrak, že žijete!"
Oba příběhy nám dokumentují, jak lidé hodnotí zázraky. Zázrak je pro většinu lidí nadpřirozený zásah Boží, který zachraňuje člověka před nějakou katastrofou, neštěstím. Mnohokrát pozorujeme mimořádnou událost. Právem jsme přesvědčeni, že to je dar Boží. Kdybychom byli na svatbě v galilejské Káně, pozorovali bychom veliké množství dobrého vína, které zajistil Ježíš, a jen bychom litovali, že to neudělal už na začátku svatby.
Ježíš však své zázraky chápe úplně jinak. Je to jeho slovo směřující k člověku. Jeho nadpřirozený zásah v kterémkoliv okamžiku je pozváním k rozhovoru. Bohu vždy jde o společenství s člověkem a kterýkoliv dar Boží je pozváním k tomuto společenství. My se však spokojíme s darem, ale Dárce zůstává mimo náš zájem, jako bychom ani nechtěli rozumět tomu, co nám tím svým zázrakem chce říci.
Matka prosila o zdraví svého nemocného dítěte. Změna zdravotního stavu byla patrná už v průběhu týdne. Zlatý řetízek se skutečně ocitl mezi ostatními votivními dary na poutním místě. Otázkou však zůstane, zda se tento dar, tento zázrak, tento mimořádný zásah Boží stal pro matku také počátkem nového vztahu k Bohu. Bůh k ní promluvil skrze znamení. Bude umět odpovědět, nebo brzy zapomene a zůstane hluchá?
Mladí manželé poděkovali Bohu za záchranu života, ale uvědomují si, že Bohu šlo o víc než o jejich přežití? Budou si vědomi velikosti Božích darů každý den, i když nebudou denně vylézat živí z havarovaného auta?
Očitý svědek zázraku v Káně Galilejské - apoštol Jan - poznamenal: „To byl v galilejské Káně počátek znamení, která Ježíš učinil; tím zjevil svou slávu a jeho učedníci v něj uvěřili." Apoštolově nezůstali u daru - u vína, ale zahleděli se hlouběji a pozorněji na svého Mistra. Pochopili, že celou událostí jim chce něco říci.
Ježíšovy zázraky jsou součástí jeho kázání. Zázraky, znamení potvrzují hodnověrnost slova. A takto se také máme na ně dívat i my. Můžeme pozorovat jakýsi „společenský" význam každého zázraku. Boží zásah pomáhá jednotlivci a zároveň oslovuje ostatní. Svými znameními Bůh jasně mluví k těm, kterým bezprostředně pomáhá a obohacuje je, ale zároveň chce obohatit ty kteří o zázraku slyší, vidí jej, doslova jej někdy mohou i nahmatat ve svém bezprostředním okolí. Kdybychom dokázali takto vnímat a přijímat Boží zázraky, asi by nesmírně také vzrostl jejich počet. Bohužel lidem jde většinou jen o senzaci: Bůh to „zařídí", vždyť je Bůh! A proto je v dnešní době asi tak málo zázraků.
„Ježíš zjevil svou slávu, a jeho učedníci v něj uvěřili." Denně promlouvá Bůh různým způsobem v mém okolí, či přímo v mém životě. Někdy si jsme schopni to uvědomit a skutečně to vidíme, cítíme, prožíváme. Pochopíme už konečně, že setkání se zázrakem není vyhledáváním senzace, ale Boží výzvou, oslovením. Každé znamení je znamením jen proto, že někam a k někomu ukazuje!



© 2003 - 2015 Miron Keruľ - Kmec
Stránka je umiestnená na WebGlobe.
webdizajn
Computer and internet Computer and internet