18.október 2019

     MENU

Úvod
Zoznam miestností
Zoznam tém


Vyhľadávanie v archíve: fulltextové vyhľadávanie (aj v tele textu)


Vyhľadávanie v Svätom Písme:
     FACEBOOK

     NA ZAMYSLENIE

    Jedno musíme mať vždy na pamäti: Každé požehnanie, ktorého sa nám dostane, každý kríž nad nami učinený, každé požehnanie, ktoré sa nad nami vyslovuje na základe Krista, je požehnanie z celého Krista, ktorý nás viaže na svoj osud a na svoju skutočnosť a zaväzuje nás k nim. Týmto jeho osudom je táto zem a dejiny a utrpenia a osamelosť a Golgota a Kalvária, ale tiež víťazstvo a opäť víťazstvo a znova skutočne víťazstvo.

~Alfréd Delp ~

12.06.2003 - (čítanosť2189 reakcie5)


Lk 19, 11-27

      11 Tým, čo to počuli, pridal ešte podobenstvo, lebo bol blízko Jeruzalema a oni si mysleli, že sa už zjaví Božie kráľovstvo. 12 A tak povedal: „Istý človek vznešeného pôvodu odchádzal do ďalekej krajiny prevziať kráľovstvo a potom sa mal vrátiť. 13 Zavolal si svojich desiatich sluhov, dal im desať mín a povedal im: „Obchodujte, kým sa nevrátim! 14 Ale jeho občania ho nenávideli a vyslali za ním posolstvo s odkazom: „Nechceme, aby tento nad nami kraľoval. 15 Keď sa po prevzatí kráľovstva vrátil, dal si zavolať sluhov, ktorým dal peniaze, aby zistil, koľko kto získal. 16 Prišiel prvý a vravel: „Pane, tvoja mína získala desať mín.“ 17 On mu povedal: „Správne, dobrý sluha; pretože si bol verný v maličkosti, maj moc nad desiatimi mestami.“ 18 Prišiel druhý a vravel: „Pane, tvoja mína vyniesla päť mín.“ 19 Aj tomuto povedal: „Ty maj moc nad piatimi mestami.“ 20 Iný prišiel a hovoril: „Pane, hľa, tvoja mína. Mal som ju uloženú v šatke; 21 bál som sa ťa, lebo si prísny človek: berieš, čo si si neuložil, a žneš, čo si nezasial.“ 22 On mu povedal: „Zlý sluha! Podľa tvojich vlastných slov ťa súdim. Vedel si, že som prísny človek že beriem, čo som si neuložil, a žnem, čo som nezasial?“ 23 prečo si teda nedal moje peniaze peňazomencom a ja by som si ich bol po návrate vybral aj s úrokmi?“ 24 A tým, čo tam stáli, povedal: „Vezmite mu mínu a dajte ju tomu, čo má desať mín.“ 25 Oni mu vraveli: „Pane, veď má desať mín!“ 26 Hovorím vám: „Každému, kto má, ešte sa pridá, ale kto nemá, tomu sa vezme aj to, čo má. 27 A mojich nepriateľov, čo nechceli, aby som nad nimi kraľoval, priveďte sem a pobite ich predo mnou!“

11-27.      Mt 25, 14-30.
12.06.2003 | Čítanosť(2316)
Lk 19, 45-48
12.06.2003 | Čítanosť(2220)
Lk 19, 1-10
12.06.2003 | Čítanosť(2024)
Lk 19, 28-44


30.11.2006 - 18:59   a.o.  
» Lk 19,11-28

Proč jsi neuložil moje peníze do směnárny?
Farizeové v této otázce pro „třetího služebníka“ snad původně měli slyšet: Proč jste to nejcennější, co jsem vám dal, můj Zákon, uložili „do šátku“ vašich opatrnických výkladů a nevytěžili z něj to, k čemu je určen - cestu spásy pro každého? Lukáš pak podobenství směřuje spíše na učedníky a členy své obce a chce jím korigovat falešná očekávání blízkého dovršení (v. 11): Svěřenými dary (Božím slovem, Božím Duchem) je (zatím) třeba odvážně „hospodařit“ a sloužit.


16.12.2005 - 15:43   P. Tadeusz Olszański CM – P. ThDr. Ľubomír Stanček CM  
» Lk 19, 11-28

      Tie míny (ktoré iný evanjelista si zapamätal ako talenty) boli valutou najvyššej hodnoty. Síce ten kráľ z Kristovho podobenstva hovorí o „maličkostiach“ - ale ako hojne odmeňuje vernosť v týchto maličkostiach: Maj moc nad desiatimi mestami. Teda tá maličkosť nebola v skutočnosti taká malá.
      Pretože nič nie je drobné, nič malé - pre skutočnú lásku. V očiach viery a lásky všetko je dôležité, sväté a veľké. Maličkosti sú sťaby zrnká ruženca, ktoré sa posúvajú v rukách; to sú naše každodenné činnosti, ak ich plníme čo naj starostlivejšie; to sú naše každodenné záležitosti, prežívané v duchu viery a lásky; z nich vyrastá naša ľudská veľkosť a nesmrteľná sláva. Maličkosti -to sú drobné kvapky Božích milostí, vďaka ktorým každý deň a každá činnosť sa stávajú hodnými odmeny, a to nemalej odmeny.
      Tie sťaby „maličkosti“ nám zveril Boh: zveril nám čas, sily, zdravie, schopnosti srdca a rozumu, a tiež rôzne vrodené možnosti, rôzne šance (a takou šancou, možnože nedocenenou, sú tiež naše utrpenia), Boh nám zveril tieto všetky talenty, povediac: Obchodujte, kým sa nevrátim. Možno sa hrdíme našou vierou v Boha - ale Boh nám skôr uveril a dôveroval, pretože nám zveril nespočetné možnosti, ktoré máme využiť. Obchodujte, kým sa nevrátim. Obchodovať nielen s myšlienkou na našu vlastnú zásluhu a odmenu - ale predovšetkým z lásky k spoločenstvu, v ktorom máme žiť.
      Obchodujte, kým sa nevrátim. Končí sa cirkevný rok, a naša pozornosť sa obracia k predpovedanému Kristovmu príchodu. Nahlas vyznávame: Kristus zomrel, Kristus vstal z mŕtvych, Kristus sa vráti... očakávame tvoj príchod v sláve.
      Kiežby toto vyznanie nebolo prázdnou frázou. Ak skutočne očakávame -tak zverené nám míny či talenty treba usilovne rozmnožovať. Nie sú nám dané pre naše ľubovoľné disponovanie s nimi, aby sme s nimi robili, čo sa nám páči, ale sú nám zverené ako kapitál, aby sme ich rozmnožené dali do rúk Kráľa, ktorý sa vráti.


07.10.2004 - 05:56   JR  
» Re: Lk 19, 11-27

Každému, kdo má, bude dáno
Když stát rozdává podporu, úředníci obyčejně požadují výkaz o majetkových poměrech. Větší nároky ovšem mají ti, kteří mají nejméně, ne ti, co už něco mají. Jak může evangelium převrátit tento požadavek spravedlnosti? Zřejmě se tu nemluví o rozdávání peněz. To,co dává Bůh, má společné jméno „milost“. Milost pak je život. I v přírodě pak víc roste a vzkvétá to, co má v sobě víc vitality, co je životnější. Máme-li víc životní síly v nadpřirozeném smyslu, rosteme rychleji ve ctnostech a dostáváme tedy i víc Božích darů. Milost znamená také styk s Bohem, modlitbu. Kdo se víc modlí, naučí se modlit líp, jeho přátelství s Bohem je vroucnější, má větší radost k životu. Tedy ten, kdo má Boha,jeho jmění roste do nekonečných hodnot.


07.10.2004 - 05:56   JR  
» Re: Lk 19, 11-27

Tvoje hřivna vyzískala deset hřiven
Ve středověku zakazovala církevní nařízení půjčovat peníze na úrok,_ Bylo to opatření proti lichvářům. Autoři ten zákaz odůvodňovali bizarním důkazem: peníze jsou věc mrtvá, nemohou mít mladé. Dnes se tomu usmějeme. Vlastně je to chybné. Není totiž nic opravdu mrtvé. Považujeme-li věci za dar Boží, mají všecky své poslání k životu a pro život. To platí o darech duchovních, duševních, ale i o hmotných. I s mrtvým penízem se může a má udělat dobrý skutek. Každé dobro pak je život a život roste, vyvíjí se. Jaká je to radost vidět mladého umělce, který tvoří. Zapomene na všecko jiné, uskromní se v jídle, v bydlení, jen když smí pracovat, tvořit. Ne jsme všichni malíři, sochaři, básníci, ale v jistém smyslu jsme všichni umělci. Bůh nám všem dal talent, abychom namalovali co nejkrásněji obraz vlastního života, zazpívali nejkrásněji píseň o tom všem, co je krásné v lidském srdci.


07.10.2004 - 05:56   JR  
» Re: Lk 19, 11-27

Svěřil jim hřivny
Staré římské právo hájilo tvrdě soukromé vlastnictví a osobní svobodu občana. Proto se stalo základem evropských státních zřízení. Ve své formulaci ovšem zašlo až do extrému. Soukromé vlastnictví je to, čeho mohu užít a beztrestně zneužít. Chápeme, že je tato formulace nevyhnutelná. Stát mě nemůže trestat za to, že jsem rozbil své vlastní jízdní kolo, že jsem zahodil šaty které byly ještě pěkné atd. Když mně bude někdo vytýkat, že jsem jednal nešetrně, odpověď bude vždycky stejná: „Byly to moje věci, a ne vaše!“ Tato právní zaručení jsou nutná pro bezpečnost osobních iniciativ před státem a před druhými lidmi. Ale platí také před Bohem? Křesťané věří, že mají všecko od Boha. Bůh pak dává své dary k tomu, aby se používaly a ne k tomu, aby se zneužívaly. Při jejich užití máme velkou svobodu, žádná iniciativa se nevylučuje, ale musí to být vždycky k dobrému, k užití a nikdy k zneužití.



© 2003 - 2015 Miron Keruľ - Kmec
Stránka je umiestnená na WebGlobe.
webdizajn
Computer and internet Computer and internet