19.november 2018

     MENU

Úvod
Zoznam miestností
Zoznam tém


Vyhľadávanie v archíve: fulltextové vyhľadávanie (aj v tele textu)


Vyhľadávanie v Svätom Písme:
     FACEBOOK

     NA ZAMYSLENIE

    „Ľudská bolesť, pretože ju prijalo vtelené Slovo, získala Božskú hodnotu a ona, ako starý pozostatok hriechu, stala sa protijedom tým, že sa stala princípom vyššieho života.”

~EMILE MERSCH~

12.06.2003 - (čítanosť2824 reakcie11)


Lk 17, 20-37

      20 Keď sa ho farizeji opýtali, kedy príde Božie kráľovstvo, on im povedal: „Božie kráľovstvo neprichádza tak, že by sa to dalo spozorovať. 21 Ani nepovedia: „Aha, tu je!“ alebo: „Tamto je!“, lebo Božie kráľovstvo je medzi vami.“
      22 A učeníkom povedal: „Prídu dni, keď si budete žiadať uvidieť jeden z dní Syna človeka, ale neuvidíte. 23 A povedia vám: „Hľa, tu je!“, „Hľa, tamto je!“ Nechoďte nikde, nebežte za nimi! 24 Lebo ako blesk, keď sa zablysne, ožiari všetko od jedného kraja neba až po druhý, tak aj Syn človeka v svoj deň. 25 Ale najprv musí mnoho trpieť a toto pokolenie ho zavrhne. 26 Ako bolo za dní Noema, tak bude aj za dní Syna človeka. 27 Ľudia jedli, pili, ženili sa a vydávali až do dňa keď Noe vošiel do korába. Tu prišla potopa a zahubila všetkých. 28 Podobne ako to bolo za dní Lota: ľudia jedli, pili, kupovali, predávali, sadili, stavali 29 ale v deň, keď Lot odišiel zo Sodomy, spustil sa oheň a síra z neba a všetkých zahubili. 30 Priam tak bude aj v deň, keď sa zjaví Syn človeka. 31 Kto bude v ten deň na streche a veci bude mať v dome, nech nezostupuje vziať si ich, a kto bude na poli, nech sa takisto nevracia nazad. 32 Spomeňte si na Lotovu ženu. 33 Kto sa bude usilovať zachrániť si život, stratí ho, a kto ho stratí, získa ho. 34 Hovorím vám: V tú noc budú dvaja na jednej posteli: jeden bude vzatý a druhý sa ponechá. 35 Dve budú spolu mlieť: jedna bude vzatá, druhá sa ponechá.“ (36 Dvaja budú na poli, jeden bude vzatý, druhý sa ponechá.)
      37 Oni sa ho opýtali: „Kde, Pane?“ On im povedal: „Kde bude mŕtvola, tam sa zhromaždia aj orly.“

23.      Mt 24, 23; Mk 13, 21.
24.      Mt 24, 27.
26-27.      Mt 24, 37-39.
31.      Mt 24, 17-18; Mk 13, 15-16.
33.      Mt 10, 39; Mk 8, 35.
34-35.      Mt 24, 40-41.
37.      Mt 21, 28.
12.06.2003 | Čítanosť(2606)
Lk 17, 1-10
12.06.2003 | Čítanosť(2285)
Lk 17, 11-19


30.11.2006 - 18:59   a.o.  
» Lk 17,26-37

Den, kdy se zjeví Syn člověka.
Tento den není dobré očekávat s ochromující netrpělivostí, ale ještě větší chybou by bylo nečekat vůbec nic a řešit své záležitosti, jako by se Boží království vůbec nemělo dovršit. Před tím varují dnešní dvě podobenství (v. 26 - 32). V. 37 pak říká: Jako supi létají všude, kde je mrtvé tělo, i rozdělení (v. 34n) přijde tam, kde je zlo.


30.11.2006 - 18:35   a.o.  
» Lk 17,20-25

Boží království je mezi vámi.
Není možné je časově a místně určit (v. 20), ale každý, kdo následuje Ježíše obrácením k Bohu a láskou k bližnímu, se může aktivně účastnit jeho příchodu (v. 21, srov. 11,20). Stále však trvá napětí díky očekávání jeho dovršení (v. 24). Podstatným krokem k tomu je Kristův kříž (v. 25). Proto lze čekat s důvěrou, a ne s ochromující netrpělivostí (v. 22 - 23).


14.12.2005 - 21:08   P. Tadeusz Olszański CM – P. ThDr. Ľubomír Stanček CM  
» Lk 17, 20-25

      Nielen farizeji, ale aj najbližší učeníci Pán Ježiša zotrvávali v neustálom očakávaní Božieho kráľovstva, samozrejme, chápajúc toto kráľovstvo v zmysle politického, triumfálneho oslobodenia. Pán Ježiš teda už po niekoľký raz im vysvetľuje, že to nebude tak, že žiaden žiarivý triumf, že kráľovstvo príde priam nepozorovane, ba čo viac: že to kráľovstvo už prišlo. Bolo skutočne prítomné ako skutočnosť, ktorá už účinkovala skrze Kristovu osobu a účinkovanie, a skrze vieru jeho učeníkov.
      Či nepozorujeme, ako aj teraz sa prebúdzajú vo svete prúdy akoby náboženské, a v samotnej Cirkvi akoby reformné, ktoré sa odvolávajú na Krista - a hovoria: hľa, tu je Kristus, hľa, tu je jeho pravé učenie, hľa, tu je jeho kráľovstvo; nie v doterajšej Cirkvi, ktorá hlása zastaralú a zlú doktrínu! Ale nechoďte nikde, nebežte za nimi - vystríha Pán Ježiš. Samozrejme, raz príde Syn človeka vo svoj deň — ale najprv musí mnoho trpieť a toto pokolenie ho zavrhne.
      Určite aj my by sme radi uzreli už teraz žiarivý triumf Syna človeka -lebo aj my by sme vtedy mali účasť na jeho triumfe, skončilo by sa naše trápenie. Prv však, než sa jeho deň zablysne ako blesk, zjaví sa Ježiš pred nami ako muž bolesti vo svojej Najsvätejšej Obeti. Ako taký je nám teraz blízky. Boh trpiaceho Krista nám pomáha nie vďaka svojej všemohúcnosti, ale vďaka svojej slabosti... Len Boh, ktorý trpí, má dosť sily, aby nám prišiel pomôcť (D. Bonhoeffer). Takéto skromné jeho kráľovstvo je neviditeľné pre oči, ktoré túžia po triumfe. Avšak, je to jeho skutočné kráľovstvo v tomto slzavom údolí, spomedzi trpiacich a utrápených ľudí.
      Božie kráľovstvo medzi nami sa uskutočňuje tiež skrze náš osobný vzrast v dokonalosti a v posväcovaní. Ale aj vtedy nie je to kráľovstvo blýskavé; nebudú nad nami jasať: hľa, tu je svätý! svätá osoba! Pretože svätosť je skutočnosť plná tajomstiev: čím väčšia, tým menej ju vidno.


14.12.2005 - 21:08   P. Tadeusz Olszański CM – P. ThDr. Ľubomír Stanček CM  
» Lk 17, 26-37

      Je reč o neočakávanom príchode Syna človeka na súd. Samozrejme, pri dnešných hrozných možnostiach techniky - posledný súd nám hrozí v každej chvíli; sú na svete stovky Černobyľov a od každého možno očakávať všetko najhoršie. Ale bolo by nemúdrou a nebezpečnou vecou odkladať Boží súd na samotný koniec sveta, či vlastného života. Pretože v podstate Božie súdy sa prikrádajú ako zlodej, vlamujú sa ako vlamači cez dvere a okná (K. L. Koniňski). Každý deň - a veľakrát cez deň - stojíme pred súdom.
      Úlohou súdu, prv než vymerá spravodlivosť, je súdiť priestupok vinníka: ustáliť jeho vinu - či tiež prijať dôkazy jeho nevinnosti. Takýto súd sa koná skoro každú chvíľu. Stále sa vytvárajú také situácie, keď človek musí zložiť skúšku zo svojej trpezlivosti, odvahy, pravdovravnosti, presnosti, zdržanlivosti atď. Stále sme súdení pre svoj egoizmus, pre svoju lenivosť, pohodlnosť, pýchu, zmyselnosť, pre svoje lakomstvo. Kým súdení? Určite aj blížnymi -ale ich súd uznáme určite za nesprávny. Prvým a najsmerodajnejším tribunálom je naše svedomie: svedomie ti povie pravdu (keď sme ho sami neumlčali, nepokrivili!). My sami seba musíme na každom kroku súdiť, odvážnym a spravodlivým súdom, hovoriť o sebe úprimne: Ó, taký som! A pretože tieto situácie prichádzajú neočakávane - teda aj ten náš súd samých seba býva neočakávaný; človek si musí neraz prekvapený povedať: neočakával som to od seba...
      Starokresťanský spisovateľ Tertulián hovorí so strachom o tej chvíli, keď duša bude zároveň aj vinníkom, aj svedkom. Ale nebude to až chvíľa „podrobného“ súdu po smrti. Chvíľa súdu veľmi podrobného, keď človek je pre seba aj vinníkom, aj svedkom (možno jediným), nastáva stále. Kiežby v takých chvíľach svedomie nám nemalo nič nepríjemné povedať; kiežby jeho rozsudok bol nielen oslobodzujúci - ale aj pochvalný.
      Rozhodne je lepšie konať osobne taký súd samého seba, než čakať, až sa spustí oheň a síra z neba.


09.12.2005 - 18:32   JR  
» Lk 17, 20-25

Neboť jako blesk, když vyšlehne, tak bude i se Synem člověka v jeho den

Svátosti jsou vnější znamení. Vidíme tu obrazně, co se děje uvnitř
Voda při křtu omývá hlavu dítěte, vnitřně se očišťuje duše. Ale toto vnitřní očištění je život, který roste do plnosti. Podobně je i společná modlitba v kostele obraz vnitřního spojení s Kristem. Ale i to je prozatím částečné. Při liturgii k nám přichází na oltář Ale jednou přijde v plnosti a slávě. Středověcí kazatelé to rádi líčili jako den soudu nad hříchem a zlem. Téma posledního soudu nás má povzbudit k obrácení a pokání. Je to pohled pravdivý, ale částečný. Odsouzení zla znamená i vítězství dobra. První křesťané tedy ten den očekávali s touhou. Modlili se: „Maranatha, přijď Pane Ježíši Kriste“ (srv. Zj 22,20). On pak odpovídá ve Zjevení sv. Jana „Hle, přijdu brzy a moje odplata se mnou, abych odměnil každého podle jeho činů. Já jsem alfa, i omega, první i poslední, začátek i konec“ (Zj 22,12-13).


09.12.2005 - 18:31   JR  
» Lk 17, 20-25

Království Boži je mezi vámi
Pravdy víry mají vždy dvojí stránku, dva pohledy, které se navzájem doplňují. Tak je tomu i zde. Boží království je na prvním místě vnitřní a neviditelné. Ale neviditelný Bůh se také zjevuje navenek. Zjevením Božího království na zemi je církev, kde je Duch svatý „mezi námi“. Na II. vatikánském sněmu se dlouho diskutovalo o tom, nakolik se kryje vnitřní neviditelná církev s vnější církevní institucí, kterou známe ze společnosti. Otcové se shodli v tom, že musíme věřit, že je neviditelná církev skutečnost neskonale bohatší a plnější. Ale přesto jsou vnější organizace, liturgie, svátosti, posvátná znamení, která nás do spojení s Kristem uvádějí. Když se společně modlíme a přijímáme eucharistii, jsme si vědomi, že je Bůh mezi námi, aby se uskutečnilo jeho království jako na nebi tak i na zemi.


09.12.2005 - 18:31   JR  
» Lk 17, 20-25

Království Boži nepřichází tak, že by se dalo pozorovat

Starý režim těšíval své poddané těmito sliby: Nová lepší společnost tu sice ještě není, ale už je na obzoru. Z toho pak koloval vtip, že je obzor imaginární linie, která se tím víc vzdaluje, čím víc se k ní přibližujeme. Musíme si však dát pozor, abychom nepředstavovali podobným táborovým řečněním i Boží království, které slibuje Kristus. Křesťanství se sice za dva tisíce let rozšířilo do celého světa, staly se křesťanskými i celé národy a státy. Ale přesto dobře víme, že se nedá tzv. křesťanská společnost ztotožnit s Božím královstvím, které je především v srdci člověka. Do srdce pak vidí jenom Bůh. Proto se máme vyhnout dvojímu extrému: naříkat, jak je málo věřících v dnešním světě, nebo se naopak chlubit, jak počet věřících roste. Co o tom všem doopravdy víme? jsme před tajemstvím Boha, který chce všechny spasit, ale nevíme kdy a jak.


08.12.2005 - 07:17   JR  
» Lk 17, 26-37

Tu noc budou dva na jednom loži, jeden bude vzat, druhý ponechán
Autor, žijící ve čtvrtém století, kterému dali jméno Makarios, srovnává stádo ovcí a zástup lidí. Ovce jsou navenek všechny ovce a skutečně všecky ovcemi jsou. Lidé jsou navenek všichni lidé, ale uvnitř v srdci jsou jedni ovce a druzí vlci. Dnes je těžko rozeznáváme, ale ty obrovské rozdíly se projeví při příchodu Kristově. Autor myslí na poslední definitivní rozdělení na konci světa. Ale nějakým způsobem už dnes cítíme, že se lidé rozdělují. Shodnou se, když mluví o jídle, o sportu, dost i o kultuře, ale jakmile se jedná o problém náboženství, o poměru ke Kristu, začínáme cítit, že je mezi jedněmi a druhými propast těžko překlenutelná. Všechna krásná slova o snášenlivosti, o společných humanitních cílech, o národní soudržnosti apod. nakonec vyzní na prázdno. Prožíváme tu názorně, že je jediným opravdovým mostem mezi lidmi sám Kristus. Zboříme-li tento most, nemáme už, co by nás spojilo.


08.12.2005 - 07:17   JR  
» Lk 17, 26-37

Pamatujte na Lotovu ženu!
Vypravování Genese o zkáze Sodomy a Gomory je známé. Čteme tam, jak se při útěku z hořících měst Lotova žena ohlédla a proměnila v solný sloup (Gn 19,26). Je to symbolické. Goethe podobné pokušení vyjádřil ve Faustovi kratičkým veršem: „Okamžiku,jsi krásný, neutíkej!“ Hřích se podobá balvanu, který zatěžuje srdce. Balvany pak jsou nehybné. Tak je i těžké změnit život tomu, kdo vidí, že směřuje ke zkáze, k tragédii. Vyjadřuje se ten postoj také rčením: „Po nás potopa!“ Tolstoj o tom napsal alegorickou povídku o člověku, který visí nad propastí, drží se keře, který se odtrhává. Dvě myši, černá a bílá (symbol noci a dne) překusují jeho kořeny Ale on uvidí, že jsou na keři sladké plody a celý šťastný si je trhá do úst. Zapomenout na důsledky je to, co vede k životním tragédiím.


08.12.2005 - 07:17   JR  
» Lk 17, 26-37

Tak tomu bylo za dnů Noemových: jedli a pili, ženili se a vdávali
Stalo se neštěstí v horách. Lavina se zřítila a pohřbila celou skupinu turistů. Přišlo to z nenadání ve slunečném dni, nikdo to nemohl předvídat. Ale jednomu francouzskému novelistovi to dalo námět k fantastické povídce. Líčí tam,jak před mnoha lety se tam kdesi nahoře zvrátil strom, jak po mnoha letech tam léhával kamzík, jak se ponenáhlu v tom dolíku sbírala voda, atd. atd. Byl tu dlouhý, staletý proces uvolňování, který se ukončil tím, že se nakonec utrhla lavina. Náhodou? Náhodně to vypadalo pro lidi, ale ve skutečnosti se to dalo předvídat, kdyby o tom lidé věděli. Ale ne jenom v přírodě, i v životě společnosti probíhají dlouhé procesy uvolňování mravních zásad. Jednoho dne to pak skončí katastrofou, zánikem říší a kultur. Vědí o tom lidé? Dá se to často pozorovat, předvídat, často i kazatelé hrozí Božími tresty Ale lidé raději jedí a pijí, žení se a vdávají, nechtějí myslet na důsledky.


25.08.2003 - 19:44   pd  
» Lk 17, 21

      Pýtame sa: „Kde hľadať Božie kráľovstvo, keď žijeme na zemi?“ Ježiš Kristus dôrazne odpovedá na túto otázku a hovorí: „Božie kráľovstvo je medzi vami“ (Lk 17, 21). Nesmrteľná duša, povolaná k nadprirodzenému životu je nositeľkou tejto božskej výsady. Nárok na Nebeské kráľovstvo bez osobnej spásy nie je možný. A tak obe tieto veličiny adekvátne vyplňujú zmysel kresťanstva a jeho charizmatického poslania. Spása a večnosť inšpirujú k rozlišovaniu konštruktívnych materiálnych a duchovných hodnôt. Materiálne hodnoty sú ľuďom blízke, pretože podporujú pozemský život, zároveň však napomáhajú pochopiť hodnoty nadprirodzené. Kresťanstvo si váži hodnoty stvoreného sveta a s úctou na ne pozerá, pretože sú dielom Boha Stvoriteľa. Súčasne vyjadrujú i obraz jeho nekonečnej múdrosti. Spása a večný život je pre veriaceho vrcholom túžob, myšlienok a práce, pretože uskutočňujú prisľúbené Božie kráľovstvo a právo na večný život.. Dávajú zmysel bolesti i radosti, sú svetlom v pochybnostiach a napĺňajú ducha pokojom.



© 2003 - 2015 Miron Keruľ - Kmec
Stránka je umiestnená na WebGlobe.
webdizajn
Computer and internet Computer and internet