18.september 2019

     MENU

Úvod
Zoznam miestností
Zoznam tém


Vyhľadávanie v archíve: fulltextové vyhľadávanie (aj v tele textu)


Vyhľadávanie v Svätom Písme:
     FACEBOOK

     NA ZAMYSLENIE

    Boh napísal dve knihy: jednou je Písmo, druhou stvorenstvo. Jedna pozostáva z písmen a slov, druhá zo stvorených diel. Nie všetci dokážu čítať knihu Písma, ale všetci môžu čítať knihu stvorenstva.

~RANIERO CANTALAMESSA~

12.06.2003 - (čítanosť2442 reakcie13)


Lk 16, 19-31

      19 Bol istý bohatý človek. Obliekal sa do purpuru a kmentu a deň čo deň prepychovo hodoval. 20 Pri jeho bráne líhal akýsi žobrák, menom Lazár, plný vredov. 21 Túžil nasýtiť sa z toho, čo padalo z boháčovho stola, a len psy prichádzali a lízali mu vredy. 22 Keď žobrák umrel, anjeli ho zaniesli do Abrahámovho lona. Zomrel aj boháč a pochovali ho. 23 A keď v pekle v mukách pozdvihol oči, zďaleka videl Abraháma a Lazára v jeho lone. 24 I zvolal: „Otec Abrahám, zľutuj sa nado mnou a pošli Lazára, nech si namočí aspoň koniec prsta vo vode a zvlaží mi jazyk, lebo sa hrozne trápim v tomto plameni!“ 25 No Abrahám povedal: „Synu, spomeň si, že si dostal všetko dobré za svojho života a Lazár zasa iba zlé. Teraz sa on tu teší a ty sa trápiš. 26 A okrem toho je medzi nami a vami veľká priepasť, takže nik - čo ako by chcel - nemôže prejsť odtiaľto k vám ani odtiaľ prekročiť k nám.“ 27 Tu povedal: „Prosím ťa, Otče, pošli ho do domu môjho otca. 28 Mám totiž piatich bratov; nech ich zaprisahá, aby sa nedostali aj oni na toto miesto múk.“ 29 Abrahám mu odpovedal: „Majú Mojžiša a Prorokov nech ich počúvajú.“ 30 Ale on vravel: „Nie, otec Abrahám. Ak príde k nim niekto z mŕtvych, budú robiť pokánie.“ 31 Odpovedal mu. Ak nepočúvajú Mojžiša a Prorokov neuveria, ani keby niekto z mŕtvych vstal.“
12.06.2003 | Čítanosť(2856)
Lk 16, 1-15
12.06.2003 | Čítanosť(2159)
Lk 16, 16-18


19.11.2006 - 15:10   a.o.  
» Lk 16,19-31

V první části (v. 19 - 26) podobenství o Lazarovi (h. Eleazar = Bůh pomáhá) a jeho bratřích prosvítá přesvědčení farizeů o odpovídající odplatě pro dobré i zlé - když ne již na zemi, potom zcela určitě po smrti. Zároveň zde lze vidět jakési konkrétní dokreslení lukášovských „blahoslavenství“ a „běda“ (Lk 6,20-26). Avšak hlavní důraz evangelia je položen na druhou část dvojpodobenství (v. 26 - 31), na výzvu k pokání ne na základě zázraků, ale na základě Božího slova („Mojžíš a Proroci“, viz také Lk 16,16n) a dokud je čas (v. 26). Hlavními postavami tedy nejsou boháč a Lazar, ale oněch pět žijících bratří. Na jejich poslušnosti Písmu (tj. naslouchání a konání) se rozhoduje o jejich (věčném) životě.


24.03.2006 - 16:59   JR  
» Lk 16, 19-31

Bohatý člověk se oblékal do šarlatu a každý den uspořádal hostinu
V názorech na bohatství a chudobu se zdá, že se velmi liší Starý zákon od Nového. Kázání Kristovo začíná: Blahoslavení chudí (Mt5,3). Dějiny Izraele naopak ukazují na mnoha příkladech, jak Bůh požehnává práci těch, kteří mu jsou věrní. Zbohatnou, mají stáda, najdou úrodnou půdu. A tím také dojdou vážnosti a úcty u ostatních. Takový byl Abrahám (srv. Gn 13,2), Izák (srv. Gn 26,12 nn.), Jákob (srv. Gn 30,43). Job byl sice na čas zbaven všeho, ale byla to zkouška jeho věrnosti. Nakonec zbohatl i on. Čím se tedy liší Starý zákon od ostatních národů i od dnešní tzv. kapitalistické mentality? Náboženským postojem. Člověk zbohatne prací, obchodem, loupežemi, podvodem, ale první a opravdový zdroj majetku je Boží požehnání. Bez něho je „marné lidské počínání“. Jmění, které mu mělo sloužit k dobru, se stane pro něho prokletím.


24.03.2006 - 16:59   JR  
» Lk 16, 19-31

Nebezpečí bohatství
Jmění je tedy podle Písma Boží dar Dary si posílají lidé navzájem jako připomínku, že si jsou blízcí, že na sebe myslí. Týž smysl mají i dary Boží. Máme mu za ně děkovat. Bohužel se stává opak. Bohatý člověk má dojem, že Boha nepotřebuje, protože má všecko. Udělal si z majetku, jak říká kniha Přísloví (srv. Př 10,15), tvrz, ve které se cítí naprosto bezpečný. Prorok Ozeáš vytýká svým současníkům: „Dobře se najedli, jejich srdce se nadulo, na mne (tj. na Boha) zapomněli“ (Oz 13,6). Zapomenutí Boha je úzce spojeno s pýchou. Proto sv. Jan užívá výrazu „pýcha a bohatství“ (1 Jan 2,15 nn.). Pýcha pak je první, tzv. základní hřích, který vede člověka do záhuby Tedy na otázku, jeli Bible zásadně proti bohatství, je jednoduchá odpověď: Má být tím, čím je, tj. darem Božím, který nám připomíná Boha a povinnost užívat všeho, co máme, jenom k dobrému.


24.03.2006 - 16:59   JR  
» Lk 16, 19-31

U dveří bohatého ležel žebrák Lazar
Nebezpečí, které bývá s bohatstvím spojeno, je tak velké, že čteme v Novém zákoně mnoho textů, které se zdají odsuzovat jmění vůbec: „Běda vám, bohatí, protože už jste odměnu dostali“ (Lk 6,24). Takový se jeví i smysl podobenství o boháči a chudém Lazarovi. Ale jeho pravý smysl plyne právě z tohoto protikladu. Nebylo by zlé, že boháč hodoval, kdyby neseděl u jeho dveří žebrák, který by se rád nasytil alespoň z drobků, které padaly ze stolu. Ale nikdo mu je nedával. Boháč byl tedy za jeho bídu odpovědný. Není tedy nejhorší sám fakt, že je ve světě chudoba. Bůh se chudých zastane. Ale je hrozná věc, když je někdo za bídu druhého odpovědný. V tom smyslu se mají chápat i tzv. sociální encykliky papežů nové doby. jejich úmysl není podávat definitivní řešení rozporů společnosti, ale probudit svědomí u těch, kdo je mají řešit, protože mají odpovědnost.


04.02.2006 - 14:27   -ls-  
» Lk 16, 19 - 31

   Učíme se, abychom se při naslouchání evangeliu vždy ptali po své roli. Minulou neděli jsme si řekli: ten špatný správce, který zpronevěřil Bohem svěřené hřivny času, vloh a příležitostí k dobrému, to jsem já. Jindy se snadno najdeme v marnotratném synu nebo v nemocném , který prosí o uzdravení. V dnešním evangeliu jste asi roli, která by na vás “sedla”, marně hledali.
   Nejprve boháč. Kdopak z nás je bohatý? A tak bezcitní také nejsme, abychom nechali někoho umřít u svých dveří. O nás to tedy dnes není.
   A role žebráka? Také nám nesedí - hlady ještě neumíráme. Nebo role boháčových bratří? Také ne, jaká pak zazobaná rodina?
   Co tedy? V té historii o boháči a Lazarovi se cítíme dobře jen v roli diváka. Přihlížíme a soudíme: boháč se nám nelíbí - je záporný typ. S chudákem sympatizujeme a radujeme se s ním v happyendu - když se dostane do nebe.
   Jenže, bratři, ono se přece jen jedná o nás. Přece jen většinu z nás asi kostým odporného boháče nemine. Protože stačí pozorněji přihlédnout, abychom poznali, že boháč není odsouzen za to, kolik má ve spořitelně, jaký je jeho vlastnický zápis v pozemkové knize; ba ani ne za to, že se dobře naobědval. Jeho špatnost je ve špatném smýšlení: Co je mi po žebrákovi, co je mi po chudákovi, co je mi po kom. Já se mám dobře, nic mi neschází. Je to tím, že mě Pán Bůh má rád. Jsem tedy moc hodný, když mě má Pán Bůh tak rád. Nemusím si dělat starosti o nikoho a o nic. A o toho žebráka teprve ne. Kdyby byl on také hodný, staral by se o něj Bůh - chudoba a trápení je Boží trest. Co bych se Bohu do toho pletl, jak si to s těmi darebáky venku vyřizuje?
   Tak vypadá první jednání tohoto divadla: smýšlení lidské. Druhé jednání to vše obrací na hlavu - ukazuje se smýšlení Boží, a to je zcela opačné. U Boha platí jen jedno: jako on zjevil Synovi svou lásku a péči, tak chce, aby každý člověk jednal s lidmi: laskavě, láskyplně, starostlivě, pečlivě.
   Nejsou tvé názory stejné jako boháčovy: - já jsem dobrý křesťan, já se modlím, já si nemusím dělat starosti. Mne má Pán Bůh rád; ti venku na ulici jsou darebáci. raději od nich dál, raději se jim zdaleka vyhnout, chuligánům.
   A stalo se, že zemřel ten na ulici... a že zemřel i ten, co se cítil tak bohatý před Bohem, tak bezpečný...
   Dál už si to v duchu dnešního evangelia dopověz sám.
   Bratři a sestry, podívejme se na to zcela konkrétně: My ze střední a starší generace, co tu jsme, patříme ještě k těm bohatým, k věřícím. Věříme v Boha a cítíme se proto v bezpečí.
   Bůh nám dnes říká, co ty děláš proto, aby ti na ulici, ti, kteří Boha neznají, mladá generace, mládež, děti - co děláš proto, abys jim předal své bohatství? Jak se o to osobně angažuješ? Jestli si dbáš jen o svou dušičku a ti venku jsou ti lhostejní - pak běda ti - jsi ten bezcitný boháč a dnes jsi slyšel z Božích úst soud.
   Jen tehdy obstojíš, když vše vynaložíš, abys těm venku, těm mimo víru, k víře pomohl. Ne hádáním, ne poroučením, ne donucováním, ale tím, že budeš obrazem Božím svou laskavostí a dobrotou.
   Pojďme dnes vstříc Kristu svátostnému s myšlenkou: Pane, co učiním dnes, co v tomto týdnu pro své bližní?
   Kéž nikdo dnes neodejde jako bezstarostný boháč, který dál pohrdá, místo aby pomáhal.


23.09.2004 - 18:20   Mark A. Copeland  
» Re: Lk 16, 19-31

A. HLAVNÍ MYŠLENKA…
1. Důležitost věnování pozornosti Božímu Slovu! – Lk 16:29
      a. Pouze věnováním pozornosti Božímu Slovu může člověk uniknout mukám Hádesu
      b. Boháč to neučinil; a pro jeho bratry to je jediná naděje
2. Pokud vás nepohne k pokání Boží slovo, ani zázrak to nezpůsobí! – Lk 16:31
      a. Někteří lidé říkají, že by uvěřili, jen kdyby viděli zázrak
      b. Ale mnoho lidí vidělo Ježíšovy zázraky, a neuvěřilo; některé nepřesvědčilo dokonce ani jeho zmrtvýchvstání! –– Toto může vysvětlovat, proč apoštolové záviseli více na Písmu, než na zázracích, při přesvědčování lidí, že Ježíš je Mesiáš – srv. Sk 17:1–3

B. DALŠÍ PONAUČENÍ, KTERÁ MŮŽEME ZÍSKAT…
1. Několik bodů upravených ze seznamu J. C. Ryleho:
      a. Pozemský stav člověka neukazuje na jeho stav v Božích očích
      1) Někdo může být bohatý, ale ne bohatý ve vztahu k Bohu – Lk 12:21
      2) Někdo může být chudý, ale bohatý ve víře! – Jk 2:5
       b. Smrt je společným koncem, ke kterému musí přijít všechny kupiny lidí („týž úděl potká oba dva“ – srv. Kaz 2:14)
      c. Duším věřících je v hodině smrti poskytnuta zvláštní Boží péče („…anděly odnesen do klína Abrahamova“ – Lk 16:22)
      d. Skutečnost pekla
      1) Tento příběh popisuje mezistav zlých, mezi smrtí a vzkříšením
      2) Dozvídáme se, že zlí…
      a) Nepřestanou existovat („pozdvihl své oči a uviděl“) – Lk 16:23
      b) Jsou si vědomi toho, kde jsou, a co se kolem nich děje („trpím bolestí v tomto plameni“) – Lk 16:24b
      c) Poznávají ostatní („Otče Abrahame…pošli Lazara…“) – Lk 16:24a
      d) Pamatují se na ty, kdo je mají ve smrti teprve následovat („neboť mám pět bratrů“) – Lk 16:28a
      e. Neobrácený člověk odhaluje hodnotu duše po smrti, kdy už je příliš pozdě
       1) Ježíš se pokoušel vyučovat o hodnotě duše před tím, než bude příliš pozdě – Mt 16:26
      2) Kdy se to naučíme? Nyní, nebo až již bude pozdě?
      f. Největší zázraky nebudou mít na srdce lidí žádný vliv, pokud nebudou věřit Božímu slovu
      1) Toto se vztahuje k hlavní myšlence příběhu
       2) Což zdůrazňuje důležitost věnování pozornosti Božímu slovu a nezávisení na nějakém druhu zázraků!

2. Ponaučení, které si NEmáme vzít z tohoto podobenství, je, že je hříšné být bohatý…
      a. Boháč nebyl jediným člověkem v tomto příběhu, který byl za svého života bohatý
       1) Abraham byl velmi bohatý! – srv. Gn 13:2
      2) Ale byl také velmi pohostinný – srv. Gn 18:1–8
      b. Rozdíl spočívá v tom, že Abraham…
      1) Byl mužem víry (která přichází z věnování pozornosti Božímu slovu – Ř 10:17)
       2) Byl člověkem, který si „učinil přátele…z mamonu nepravosti“


22.09.2004 - 11:27   mn  
» Re: Lk 16, 19-31

Pred niekoľkými rokmi dávali v televízií dokumentárny film o práci Matky Terézie v Kalkate. Režisér zachytil celý jej všedný deň. Kamera ju sprevádzala na všetky miesta, kde išla a verne nasnímala obrovskú biede kalkatských slumov ako aj jej lásku k úbohým ľuďom, ktorí v nich žili. Dokument bol – ako je to v komerčnej televízií zvykom – prerušovaný reklamou. A tak za scénou s malomocnými nasledovala reklama na bikiny; za pohľadom na hladujúcich, reklama na nový druh zmrzliny; po scéne s opustenými deťmi nasledovala ponuka perfektnej dovolenky; po pohľade na nesmiernu chudobu, reklama na diamantové hodinky.
Vyznelo to veľmi ironicky. Zobrazili sa naraz dva úplne odlišné svety. Zároveň však bolo zrejmé, že komercionalizácia spoločnosti nás učí životnému postoju boháča z podobenstva. Dokonca i pohľad na biedu, ktorý by sa mohol stať azda dôvodom k zamysleniu, je hneď zahádzaný množstvom „výhodných ponúk“, ktoré hneď odvádzajú myseľ niekde úplne inam. (www.eSermons.com)


22.09.2004 - 11:01   mn  
» Re: Lk 16, 19-31

Ktoré podobenstvo spôsobilo, že muž s tromi doktorátmi (z medicíny, teológie a filozofie) opustil civilizáciu so všetkými jej výhodami a kultúrou a odišiel do džungle v tmavej Afrike? Ktoré podobenstvo spôsobilo, že muž, ktorý bol považovaný za najlepšieho organistu svojej doby odišiel na miesto, kde nebolo žiadneho orgánu? Ktoré podobenstvo spôsobilo, že tento muž sa vzdal miesta vysokoškolského profesora vo Viedni a išiel medzi ľudí, ktorým chýbalo elementárne vzdelanie a žili v poverách. Tým mužom je Dr. Albert Schweitzer a tým podobenstvom je rozprávanie o boháčovi a Lazárovi. (www.eSermons.com)


16.09.2004 - 17:02   Angelo Scarano  
» Re: Lk 16, 19-31

      Proč překročit práh svého domu? Onen boháč měl vše, co potřeboval k dobrému životu: mohl se skvěle oblékat, skvěle se bavil při společných „večírcích“, měl zkrátka všechno. Jen jedno mu chybělo: „odvaha“ překročit práh. Překročit práh svého domu, aby viděl Lazara. Ale nejenom to: neměl odvahu překročit práh svých plánů, plánů se svým životem. Nedosáhl snad úspěšného a pohodlného života? Nač zpochybnit, zda to není málo, nač se ptát, zda nejsou ještě skvělejší možnosti pro jeho život? Jeho sen „pohodlného“ a zabezpečeného života byl naplněn, ale Boží sen s jeho životem naplněn nebyl. Bůh měl pro něj daleko skvělejší záměry, ale ten boháč neměl odvahu se konfrontovat s těmito „božskými plány“. A přitom mohl tyto plány poznat, protože nebyly skryté, ale na dosah ruky: v knihách „zákona a proroků“. Plány jiné a asi méně lákavé než jeho příliš lidské tužby, ale zato plány „s budoucností“. A protože nepřekročil práh svých představ a plánů, nemohl pak překročit práh propasti, která jej po smrti dělila od místa pravé a skutečné hostiny. Ten člověk zůstal uvězněn ve svém vlastním světě, který se točil kolem jeho vlastního „já“: moje pohodlí, moje plány, můj život. Nepřekročil sám sebe, a proto nebyl schopen se setkat s bližním, ale ani s Bohem.
      Ten boháč je pro nás velkým mementem: neuzavřít se do vězení svého domu, do vězení svých plánů. Nenechat se uspat stereotypem zajištěného a fungujícího života, zaběhlého systému: Bůh má daleko lepší plány s naším životem. Jsou to plány, které překračují naše plány tak, jako nebesa převyšují zemi. Nemusíme se stát mystiky, abychom mohli poznat tyto Boží a vskutku božské plány. Stačí otevřít jeho slovo, slovo Písma. Otevřít Bibli: tak banální věc, která může změnit náš často banální život ve velkolepé dobrodružství.
      Boží slovo není nebezpečné, vždyť nechce zničit náš život - a pokud něco zničí, tak jen slepé cesty, které odvádějí od života. Nemusíme se bát pohledu Božího, ale spíš svého. Největším nepřítelem tvého života není Bůh, ale ty sám: nemusíš se bát Boha, ale sebe sama, svých „lidských, příliš lidských plánů“.


16.09.2004 - 17:02   Angelo Scarano  
» Re: Lk 16, 19-31

      Lazar a boháč jsou dvě protikladné postavy. Obě žijí „ve dvou rozdílných světech“, jak zde na zemi, tak na onom světě. Nikdy nemluví spolu, vždycky jsou od sebe oddělené: nejprve branou, pak nepřekonatelnou propastí. Avšak jsou především oddělené neschopností vyjít jeden druhému vstříc: nejprve boháč může, ale nechce jít k Lazarovi. A pak následkem toho je na onom světě propast, kterou nemohou překonat ani boháč, ani Lazar, a to ani kdyby chtěli. Takže jedním z přítomných témat je „překonání prahu svého domu“, překonání prahu svého společenského postavení. Boháč nebyl schopný překročit práh svého domu, a tak vznikla propast už v tomto životě, propast, která zůstala natrvalo a stala se nepřekonatelnou. Tento člověk však udělal mnohem zásadnější chybu: uvězněn ve svém blahobytu a pohodlí nepřekročil své lidské záměry a tužby, neměl odvahu překročit své „lidské“ plány a přijmout plány Boží vyjádřené v „zákonu a prorocích“.
      Lazar je funkční postavou, nikdy nemluví a nejedná: je zcela statickou a pasivní postavou. Nekoná nic dobrého, aby si zasloužil být v blízkosti Abraháma: na něm se ukazuje Boží štědrost, která dává zdarma. Pomocí této funkční postavy je možné rozpoznat i slepotu a tvrdost boháčova srdce, které nedokáže dávat. Boháč je skutečnou postavou: jedná, vstupuje do rozhovoru s Abrahámem.
      Na konci se pozornost přesouvá na bratry onoho boháče. Je to tedy podobenství především pro bohaté (podle závěru často poznáváme úmysl autora), pro ty, kdo zanedbávají chudé a zakládají si na „původu od Abraháma“. Původ od Abraháma však nepřináší automaticky po smrti spásu. Ke spáse je nutné poslouchat Písmo. Téma poslouchání je totiž vrcholem celého příběhu, jeho klíčem k porozumění. Na-slouchání podobenství odkazuje na po-slouchání Písma. Jenom to? Ne, text ukazuje také na důležitost poslouchání Slova: následky neposlechnutí by byly fatální. Naslouchat a poslouchat Boží slovo (tj. nejen slyšet, ale i uvést v čin) je cestou ke spáse, jak výslovně říká Abrahám na konci podobenství. Neuvádí se odpověď a reakce těch 5 bratrů: podobenství tak zůstává s otevřeným koncem a čtenář (či posluchač) má nyní odpovědět.
      Bylo by tedy zavádějící redukovat toto podobenství jen na výzvu k milosrdenství a soucitu vůči chudým. Tato myšlenka jistě je obsažena v našem příběhu, ale není tím hlavním a stěžejním poselstvím. Ten je vyjádřen v samotném závěru – „ať poslouchají Mojžíše a proroky“. Závěr totiž často obsahuje „klíč k pochopení“ určitého příběhu nebo podobenství, a tak je tomu i v tomto případě. A že není hlavní myšlenkou milosrdenství, nýbrž naslouchání Božímu slovu, můžeme potvrdit i tím, že Abrahám ukazuje jako cestu ke spáse pro těch 5 bratrů právě naslouchání Božímu slovu, a ne milosrdenství. A koneckonců Abrahám nikde nevytýká onomu boháčovi nedostatek slitování. „Milosrdenství“ je jistě obsaženo v tomto příběhu, ale jen jako vedlejší myšlenka: nejdůležitější je naslouchat Božímu slovu, které samozřejmě obsahuje i výzvy k lásce vůči chudým.
      V analyzovaném úryvku jsou propletena některá témata z předešlých úryvků v kap. 15 a 16: využívání majetku, vztah k bližnímu, rozumné a prozíravé využívání prostředků k dosažení cíle („vstoupit do příbytku“ neboli být přijatý, zachránit vlastní život). Tato témata jsou převzata ve světle nového tématu, naslouchání Písmu. Téma naslouchání Mojžíšovi a prorokům předjímá vyprávění o setkání Vzkříšeného s emauzskými učedníky.


16.09.2004 - 17:02   Angelo Scarano  
» Re: Lk 16, 19-31

      Bylo by svůdné redukovat toto podobenství jen na výzvu k milosrdenství a soucitu vůči chudým. Tato myšlenka jistě je obsažena v našem příběhu, ale není tím hlavním a stěžejním poselstvím. Ten je vyjádřen v samotném závěru – „ať poslouchají Mojžíše a proroky“. Závěr nějakého textu totiž často obsahuje „klíč k pochopení“, a tak je tomu i v tomto případě.


07.08.2004 - 17:56   PaedDr. František Dancák  
» Lk 16, 19-20

      Cez vojnu za leningradskej blokády bol veľký hlad. Prídelové lístky sa dávali dvojtýždenne, za stratu náhrada nebola možná. Prídel stačil iba na zachovanie života, nie na nasýtenie. Istého dňa prišla do nemocnice zdravotná sestra vyplakaná. Niekto jej ukradol potravinový lístok. Operovaní vojaci v jednej izbe na obed zjedli iba polovicu obeda. Druhú odložili. Niekto to oznámil chirurgovi. Profesor Uglov prišiel vec vyšetriť. Jeden z vojakov mu povedal: „Sestrička sa okolo nás narobí, nabehá. My ležíme. Nám stačí pol obeda, dotiaľ, kým nedostane svoj prídelový lístok. Nedovolíme, aby umrela hladom!“
      Podobenstvo o rozsievačovi bolo často nesprávne vysvetľované ako odsúdenie zlého a lakomého srdca. O tom však v podobenstve niet ani slova! Podobenstvo tiež nehovorí, že by bol boháč zlým človekom. Naopak, aj vo svojej zatvrdnutosti mal starosť o spásu svojich bratov. Nebol zlý ani k žobrákovi: neublížil mu, nezakázal mu žobrať pred svojím domom, nepoštval na neho psov. Okrem prepychového spôsobu života uprostred chudobných sa Sväté písmo zmieňuje len o jedinom hriechu: ľahostajnosti k Lazárovej biede, teda nedostatku lásky k potrebám blížneho.
      Je potrebné aj nám často rozmýšľať, kto je a kde je náš „Lazár“, ktorý potrebuje našu pomoc – nielen v našej blízkosti, ale aj ďalej, za „plotom“. Pán nám nechal voľbu i povinnosť hľadať vhodné i možné prostriedky ku konkrétnemu riešeniu sociálnych problémov.
      


11.10.2003 - 10:23   PaedDr. František Dancák  
» Lk 16, 27-28

      Otec, hrdina Springovho románu Môj premilený syn, chce synovi dožičiť všetko, o čo jeho samého obral osud. Všetko mu prepáči, všetko chápe, všetko mu odpúšťa. A syn rastie ako divoký strom v nezdravom ovzduší prepiateho rodičovského zbožňovania. Keď sa dopustí pokleskov a previnení, píše otcovi z výkonu trestu: „Otče, odpustite mi. Bol som zlý syn. Veľa ste mi toho dovolili. A mojich bratov držte prísnejšie...“
      Kto si neváži lásku a dobrotu otca, stane sa mu táto nakoniec odsúdením... Ľutovať je už neskoro... Prípad boháča z podobenstva nám to veľmi zreteľne potvrdzuje...



© 2003 - 2015 Miron Keruľ - Kmec
Stránka je umiestnená na WebGlobe.
webdizajn
Computer and internet Computer and internet