18.september 2019

     MENU

Úvod
Zoznam miestností
Zoznam tém


Vyhľadávanie v archíve: fulltextové vyhľadávanie (aj v tele textu)


Vyhľadávanie v Svätom Písme:
     FACEBOOK

     NA ZAMYSLENIE

    Čím posvätnejšia je náuka, tým pokornejší musí byť jej hlásateľ.

~Nikolaj Gogoľ ~

12.06.2003 - (čítanosť2856 reakcie16)


Lk 16, 1-15

      1 Učeníkom povedal: „Bol istý bohatý človek, ktorý mal správcu, a toho obžalovali u neho, že mu rozhadzuje majetok. 2 Zavolal si ho a povedal mu: „Čo to počúvam o tebe? Vydaj počet zo svojho šafárenia, lebo už nemôžeš ďalej šafáriť.“ 3 Správca si povedal: „Čo budem robiť, keď ma môj pán zbavuje správcovstva? Kopať nevládzem, žobrať sa hanbím. 4 Viem, čo urobím, aby ma niekde prijali do domu, keď ma zbavia správcovstva.“ 5 Zavolal si po jednom dlžníkov svojho pána a vravel prvému: „Koľko dlhuješ môjmu pánovi?“ 6 On povedal: „Sto kadí oleja.“ Vravel mu: Tu máš svoj úpis, rýchlo si sadni a napíš päťdesiat. 7 Potom povedal inému: „A ty koľko dlhuješ? On vravel: „Sto meríc pšenice.“ Vravel mu: „Tu máš svoj úpis a napíš osemdesiat.“ 8 A pán pochválil nepoctivého správcu, že si opatrne počínal. Lebo synovia tohto sveta sú voči sebe navzájom predvídavejší ako synovia svetla.
      9 Aj ja vám hovorím: Robte si priateľov z nespravodlivej mamony, aby vás, až sa pominie, prijali do večných príbytkov.
      10 Kto je verný v najmenšom, je verný aj vo veľkom, a kto je nepoctivý v malom, je nepoctivý aj vo veľkom.
      11 Ak ste teda neboli verní v nespravodlivej mamone, kto vám zverí pravé bohatstvo? 12 A ak ste neboli verní v cudzom, kto vám dá čo je vaše?
      13 Nijaký sluha nemôže slúžiť dvom pánom; pretože buď jedného bude nenávidieť a druhého milovať, alebo jedného sa bude pridŕžať a druhým bude opovrhovať. Nemôžete slúžiť aj Bohu aj mamone.“
      14 Toto všetko počúvali aj farizeji, ktorí mali radi peniaze, a posmievali sa mu. 15 Preto im povedal: „Vy sa robíte pred ľuďmi spravodlivými, ale Boh pozná vaše srdcia, lebo čo je u ľudí vznešené, pred Bohom je ohavné.

13.      Mt 6, 24.
12.06.2003 | Čítanosť(2441)
Lk 16, 19-31
12.06.2003 | Čítanosť(2159)
Lk 16, 16-18


30.11.2006 - 18:59   a.o.  
» Lk 16,9-15

Jestliže jste nebyli věrní v nespravedlivém mamonu, kdo vám svěří pravé bohatství?
Výraz „mamon“ (= aramejsky majetek, bohatství) je spojníkem tří výroků, volně připojených k předchozímu. Verš 9 vybízí k využití (jakkoli nabytého) bohatství ve prospěch chudých, což člověku otevře cestu k hlubšímu přátelství s Bohem (srov. 12,33). Verše 10-12 zdůrazňují „věrnost v maličkostech“, aby člověk mohl vrůst do hlubší zodpovědnosti v oblasti služby Božímu království. Verš 13 staví před nutnost radikální volby.


30.11.2006 - 18:35   a.o.  
» Lk 16,1-8

Synové tohoto světa jsou k sobě navzájem prozíravější než synové světla.
V podobenství o nepoctivém správci jde právě především o tuto „prozíravost“, kvůli které dává „Pán“ (v. 8, Lk tak vždy označuje Ježíše) onoho správce za vzor: I vy (jakožto „synové světla“) v nynější „krizi“ spásy využijte nabízenou šanci a nasaďte všechny své (dobré) síly a prostředky pro Boží království, podobně jako „synové tohoto světa“ nasazují všechny své (i špatné) prostředky pro obyčejný světský zisk!


04.02.2006 - 14:27   -ls-  
» Lk 16, 1 - 13

   Tahle kriminální historka v dnešním evangeliu o defroudantovi, o všemi mastmi mazaném darebákovi, ta nás vždy vyvede z míry, pobouří. Vždyť nám Pán Ježíš toho podvodníka dává za příklad!
   Ten správce, dnes bychom řekli ekonom, jedná velmi neekonomicky. Dává na úvěr nekrytý úvěr - celé úrody z pánova statků. A když mu hrozí revize a vyhazov za tu lehkomyslnost, okamžitě reaguje novým podvodem: falšuje doklady, snižuje dlužní úpisy o velké sumy - zřejmě v důvěře, že se o ty odepsané peníze později rozdělí!
   To je jednání špatné, kriminální. A hle, Pán Ježíš z něj přece vyvozuje poučení:
   Podívejte se, kolik rafinovanosti a chytráctví dovedou vynaložit lidé, aby si nahrabali peníze. Riskují pro to i svou čest a svobodu, riskují kriminál.
   Co ve srovnání s tím děláme my, bychom si zajistili víc než dobré stáří - abychom si zajistili dobrou věčnost, abychom si zajistili Boží království?
   To je otázka, kterou nám dnes klade Pán Ježíš: Proč vy, děti světla, rozvíjíte tak málo úsilí pro věc Boží, když kdejaký gauner a zloděj dovede vynaložit tolik úsilí na své špinavé kšefty?
   Děti světla jsme my všichni, co jsme dnes přišli sem do kostela, abychom se tu učili žít podle učení Pána Ježíše. Nám všem platí Ježíšova výzva: Buďte také trochu horliví, když jde o Boží království! Jednejte chytře! Buďte také trochu vynalézaví, když jde o něco dobrého, třeba jen o to, jak někomu udělat radost!
   Já nevím, jak vy, ale já když mám vymyslet pro někoho jen dárek k vánocům, k svátku, - jak jsem bezradný, - nic mě nenapadá. Je to tak. Má pravdu Pán Ježíš, v neplechách jsou lidé světa prozíravější a vynalézavější, než my děti světla v konání dobra.
   A ještě jiné poučení nám dává Pán z jednání nepoctivého správce. Ten člověk se zabezpečuje do budoucna tím, že odpouští dlužníkům. Důvěřuje přitom tak nestálou věc, jako je lidská vděčnost. Nám vadí to, že správce rozdával z cizího. Ale copak my, když rozdáváme, rozdáváme ze svého? I nám je vše svěřeno, i my jsme jen správci. I pro nás platí, že moudré jednání odpouštět, být milosrdný, a tak si dělat přítele z mamonu, z majetku.
   Špatnému správci dal pán lhůtu k nějakému slušnému vyrovnání: “Slož účty ze svého správcovství!” Nevyhodí ho ihned. Špatný správce však té dobroty využije špatně: zneužívá dobroty pána k novým podvodům, k novým švindlům.
   Není tohle i naše situace? I my jsme od našeho Pána dostali lhůtu, abychom si svůj život dali do pořádku, než dojde ke konečnému zúčtování, jak jsme využívali bohatství propůjčených darů, vloh, schopností, příležitostí.
   Bude i v našem životě, v našem prostředí, v našem domově a národě dál platit, že zlí páchají zlo se zaujetím, s úsilím, zatímco my, děti světla, konáme dobro vlažně a chabě, jak si jen tak levou rukou?
   Povězme to teď Pánu, až s ním budeme u jeho stolu, že už nechceme sloužit současně Bohu a mamonu, chvíli zlu a chvíli Bohu, že chceme být cele a radostně děti světla.


04.02.2006 - 14:27   -ls-  
» Lk 16, 1 - 13

   Příběh dnešního evangelia jakoby Pán Ježíš vyčetl z dnešních novin: skandální aféra tam a tam, zpronevěra, velké manko. Zlodějů a zlodějíčků bylo a je zřejmě dost ve všech dobách. Ale co to má dělat v evangeliu - co my se od toho podvodníka máme učit?
   Především toto. Ten člověk se dovedl jasně podívat na svou situaci: Mnoho jsem zpronevěřil.
   A co my? Budem také brzo skládat účty Bohu. Stojíme před ním také jako defraudanti - vždyť kolik hřiven, kolik dobrých příležitostí jsme zahodili zpronevěřili ve svém životě. Dovedeme se my také tak jasně podívat na svou situaci?
   Ten člověk, jakmile pochopil, jak na tom je, rychle udělá plán, hned jedná. Ví, že nesmí ztrácet čas.
   A co ty? Žiješ s pohledem do minula nebo do budoucna? Utápíš se v planých úvahách, jestli’s měl včera - tenkrát - jednat tak nebo jinak, nebo se raději ptáš, jak správně jednat dnes a zítra? Neříkáš své životní bezplánovitosti důvěra v Boha, jako by být křesťanem dispenzovalo od vlastního myšlení?
   Ten člověk z podobenství uplatnil svou rozhodnost špatně. Vsadil všechno na jeden trumf a na špatný. Podvod chtěl napravit podvodem a prohrál všechno.
   A ty bratře? Jaké plány do budoucna máš ty? Na které trumfy sázíš a o co se chceš v životě opřít? Jen o lidi? - M á l o. Jen o Boha? - Takto také Bůh nechce, také málo. Nic nesvedem jen sami, leda se stát osamělými ubožáky. Ledacos svedeme s vírou v Boha a ruku v ruce s Bližními.
   Přátelé, jestli jste dobře slyšeli, co nám dnes hlásal Ježíš, pak půjdete domů rozhodnuti: také já se dobře zajistím pro skládaní účtů, vždyť také já jsem správcem všeho, co si myslím, že mám. Vždyť také já jsem defraudantem mnoha hřiven, které mi Bůh svěřil, mnoha příležitostí k dobrému, kterých jsem nevyužil.
   A ty, Pane Ježíši, k tvému stolu dnes budeme přistupovat s prosbou: Dej nám umění, abychom v tomto týdnu začali se vší rozhodností žít jako synové světla. Amen, tak se staň.


14.12.2005 - 21:08   P. Tadeusz Olszański CM – P. ThDr. Ľubomír Stanček CM  
» Lk 16, 1-8

      Chytrí ľudia, prešibanci, kombinátori, ba dokonca klamári, podvodníci, defraudanti u nás nechýbajú, teda niet čo obdivovať toho nepoctivého správcu. Ale niektorí sa divia, že pán ho pochválil. Ale ten pán to nie je predsa Pán Ježiš; jednoducho jeden chytrák pochválil druhého - a Pán Ježiš akoby si vzdychol: keby poriadni ľudia boli takí predvídaví v poctivých veciach, ako sú predvídaví nepoctiví vo svojich podvodoch - to by bolo dobré!
      Nábožných ľudí spravidla podozrievajú, že nie sú realisti. O takom človeku hovoria: fantasta, nepraktický, spadol z mesiaca, odtrhnutý od života. A zatiaľ prvá podmienka, akú kresťanská etika kladie niekomu, kto sa snaží o dokonalosť - to je predvídavosť. Kresťan, ktorý smeruje k dokonalosti -to je predovšetkým človek predvídavý, ktorý vie zodpovedne vycítiť životný realizmus, a tak koná, aby vo svojich konkrétnych podmienkach mohol urobiť čo najviac dobrého. Predvídavosť núti rozum, aby vždy vybral správne spôsoby, ktoré vedú k vytúženým cieľom - a pritom, aby všetky tieto ciele boli podriadené najdôležitejšiemu, konečnému cieľu, čiže spáse.
      A teda činiteľom, ktorý rozhoduje o kresťanskej čnosti predvídavosti, nie je len sám rozum, inteligencia, vedomosti, schopnosť či šikovnosť - ale rozum osvietený vierou, riadený vierou. Vierou, že raz aj k nám sa prihovorí Pán: Vydaj počet zo svojho šafárenia, lebo už nemôžeš ďalej šafáriť. A nie až vtedy, ale už teraz sa treba starať o to, čo budem robiť? Tá predvídavosť synov svetla nás núti nielen získavať čnosti, ale aj využívať také nábožné spôsoby, ako prax prvých piatkov, pobožnosť k Božiemu milosrdenstvu, k Pánovmu utrpeniu, k Panne Márii a pod. Bude to tiež predvídavá starosť o duše blížnych: aby muž či zať začali chodiť do kostola a vnuci na náboženstvo. Práve toto by bola predvídavosť synov svetla, o ktorej hovorí Pán Ježiš.


14.12.2005 - 21:08   P. Tadeusz Olszański CM – P. ThDr. Ľubomír Stanček CM  
» Lk 16, 9-15

      Pán Ježiš hovorí o nespravodlivej mamone. Pod mamonou sa všeobecne rozumejú peniaze. Peniaze samé osebe nie sú nespravodlivé; peniaze môžu byť nespravodlivé kvôli nespravodlivému spôsobu ich získavania alebo vydávania.
      Pán Ježiš radí, aby sme si robili priateľov z nespravodlivej mamony. Možnože tu ide jednoducho o almužnu, ale určite aj o všetky šľachetné diela a ciele, pre realizovanie ktorých sú potrebné peniaze. Takýchto cieľov je veľa: počnúc od výdavkov na udržanie rodiny, cez charitatívne ciele, až po dary prinášané v prospech cirkevného spoločenstva. Na tento cieľ, samozrejme, veriaci nešetria s darmi. Takéto peniaze sú skutočne svätou vecou: svätý je úmysel tohto daru, sväté jeho určenie, sväté okolnosti prinášania týchto darov, lebo sa to deje vo chvíli, keď aj Kristus prináša obetu na oltári; niekde dary, ktoré sa zozbierajú do zvončeka, sa kladú pred oltár (je to pekný spôsob posväcovania mamony).
      Dnes tiež počujeme, že pri používaní mamony možno byť verným alebo neverným. Verným treba byť Bohu — nadmerná vernosť časným dobrám sa stáva nevernosťou voči Bohu. Nadmerná vernosť mamone môže byť považovaná za opatrnosť -je to opatrnosť líšky, opatrnosť veveričky, opatrnosť škrečka, ale nie je to opatrnosť nábožného človeka, ktorý nikdy nebude sluhom peňazí; naopak, peniaze používame tak, aby nás, až sa všetko pominie, prijali do večných príbytkov.


11.12.2005 - 21:26   P. Tadeusz Olszański CM – P. ThDr. Ľubomír Stanček CM  
» Lk 16, 10-31

      Pôstne obdobie a jeho praktiky sú príležitosťou, aby sme sa pozreli na seba a ocenili svoje konanie vo svetle spravodlivosti. Ale svetlom, ktoré v plnosti naplno oceňuje a posudzuje pozemskú skutočnosť, je len tá konečná spravodlivosť. Ľudia hovoria: niet spravodlivosti na tomto svete. Podobenstvo o Lazárovi a boháčovi potvrdzuje túto mienku v pestrých farbách. Konečný ohlas podobenstva, a teda eschatologický, bol veľmi užitočný tak pre bohatých, ako aj pre chudobných poslucháčov Krista. Mojžišov zákon hovoril jasne, že blahobyt je znakom požehnania nebies, a tiež odmenou za nábožný život; a naopak: bieda bola - ako sa myslelo - sieťou, hodenou na bezbožníkov. Tak isto farizeji - a im práve Pán Ježiš adresoval svoje podobenstvo - sa snažili o bohatstvo, dokonca s odpornou lakomosťou. A bedári pochybovali o svojej spáse. Ostatne aj dnes počujeme také pesimistické porekadlá, že kto sa má tu zle, tak aj po smrti sa nebude mať lepšie. Čiže: blahobyt a úspech sa považujú za znamenie vyvolenia. Ale smrťou človek zanecháva krajinu zdania a falošných znamení.
      Smrťou vstupujeme do krajiny pravdy, ničím už nezakrývanej, nefalšovanej; zhodia sa všetky masky, odpadnú všetky „prídavky" k človeku: hojnosť, stanoviská, „stoličky" a uniformy, ľudské uznanie atď. Človek už bude tým, kým bol v skutočnosti, v samej a celej svojej pravde, vo svojom pravom bohatstve a v pravej svojej biede. A zaujme konečne to miesto, ktoré mu podľa spravodlivosti patrí. Konečný božský rozsudok nebude ničím iným, ale len samotnou pravdou o nás, bude vyjavením tejto pravdy.
      Snažme sa teda byť takými v podstate, akými sa chceme ukázať vo svetle konečného rozsudku Božej spravodlivosti. Pôstna duchovná obnova je dokonalou príležitosťou, aby sme sa najprv sami spravodlivo posúdili.


09.12.2005 - 18:33   JR  
» Lk 16, 9-15

Třeba i sedmkrát za den
Je konfliktů mezi lidmi mnoho? Někteří jich mají mnoho, jiní méně, ale jsou na denním pořádku. Lidé, kteří neumějí odpustit se stanou časem zatrpklými a uvěří, že je svět plný zlořádů a že se nedá vůbec žít. Ale to všecko pochází ze špatného, nereálného pohledu na skutečnost. Předpokládá se mylně, že bychom měli žít v ráji a dávat jenom pozor, abychom z něho nebyli vyhnáni. Bible vidí problém z opačného hlediska. jsme všichni „vyhnaní synové Evy“ a musíme se stále snažit najít cestu do ztraceného ráje. Jediná cesta, která tam vede je odpuštění. Proto se modlíme stále: „Odpusť nám naše hříchy!“ Přidáváme pak k tomu, že uskutečňujeme podmínku, která k tomu vede: „jako i my odpouštíme našim viníkům.“


09.12.2005 - 18:33   JR  
» Lk 16, 9-15

Odpusť mu, lituje li
Jak se v normálním styku projevuje tato lítost? Máme proto ustálené výrazy: „Promiňte, já nerad, spletl jsem se, byl jsem rozčilen a ztratil jsem kontrolu.“ Taková omluva obyčejně musí stačit. Proto také odpovídáme: „Nic se nestalo! Zapomeňme na to“ apod. Někdy se musíme spokojit i s omluvou němou. Někdo např. zvýšil hlas, křičí na nás, ale pak si to uvědomí a mluví tiše a slušně. Omluva už je obsažena v tom, že změnil vůči nám své schování. Nemáme žádat víc. Nestačí ovšem slovo „promiňte“, když nám někdo narazil do auta. Pak se v klidu a bez hádek hledíme dohodnout, jak napravit škodu. Umět odpustit a napravit křivdy je velké životní umění, je to jediná cesta, jak žít v tomto světě v míru. Je to napodobení Boha samého a jeho prozřetelnosti ve světě, ta vede ke stálém odpouštění hříchů.


09.12.2005 - 18:32   JR  
» Lk 16, 9-15

Nemůžete sloužit Bohu i mamonu
Mamon, slovo punsko aramejské, přešlo i do našeho slovníku. Je to výraz obchodní, znamená „zisk“. Je to důležitý prvek společenského života. Ten není možný bez obchodu a obchod bez zisku je nemyslitelný. Bereme-li to z tohoto hlediska, pak nám připadá výrok evangelia jako neskutečné, nereálné napomenutí. Doslova jej mohli vzít jenom idealisté jako např. Petr Chelčický, kteří považovali trpělivosti. Definují ji jako schopnost snášet v tomto světě zlo, „které nemůžeme napravit“. Ve skutečnosti se mnoho věcí napravit dá. Je známo, že mnoho rozepří mezi lidmi pochází z nedorozumění. Náprava pak spočívá v tom, že obě strany svůj postoj a své jednání objasní. Je k tomu potřeba odvahy. Mlčet k urážce vypadá pokorně, ale je to pohodlnější, než zajít za druhým a klidně poprosit o vysvětlení, aby se záležitost urovnala.


19.11.2005 - 18:03   JR  
» Lk 16, 1-8

Pán pochválil nepoctivého správce
Ten závěr nám ovšem připadá divný. Ale u každého přirovnání musíme umět zachytit to, co se jím vyjadřuje. Jde tu o myšlenkový pochod, kterému filosofie říká a fortiori. Česky bychom řekli: „Když, tím spíš!“ Když jsou lidé tak prozíraví, aby se starali o nejbližší zítřek, tím spíš se máme my starat o pozítří na věčnosti. V Apoftegmatech egyptských Otců se vypravuje o jednom mnichovi, že potkal velmi nazdobenou ženu špatné pověsti. Rozplakal se. Když se tomu divili, dal jim vysvětlení: „Ona vynaloží víc námahy na to, aby se líbila mužům, než já k tomu, abych se líbil Bohu.“ sv. Františku Xaverskému bylo stejně smutno, když zjistil, že se dostali do Japonska dřív obchodníci, aby vydělali peníze, než on, aby hlásal evangelium. Nejhorší studenti jsou ti, kteří se naučí dobře podřadné, nedůležité věci a přitom nepochopili to, co je hlavní. Máme být takovými špatnými studenty v našem vlastním životě?


19.11.2005 - 18:03   JR  
» Lk 16, 1-8

Vím, co udělám, aby mě lidé přijali do domu
V Gogolovu Revizoru je pěkně vylíčeno, proč všichni tak horlivě podplácejí falešného kontrolora jejich účtů. Pochopili, že je jeden z nich, který se chce prostě udržet na místě jako oni, a vydobýt z toho, co se dá. Nemyslí na důsledky V Goethově Faustu se pokušení ke zlu vyjadřuje touto zdánlivě nevinnou větou: „Okamžiku,jsi krásný, neprchej!“ Turgeněv vyjádřil stejnou myšlenku v povídce Jarní vody. Tam vystupuje ženská postava, která svou lehkomyslností a poživačností přivede do neštěstí jiné. Jak je možná taková zloba u osoby, která vypadá dokonce sympatická? Ona sama vysvětlí své tajemství: „Hlavní je nemyslet na důsledky!“ Díváme-li se na takové počínání s odstupem, připadá nám ovšem bláhové. Ale není většina našich skutků tohoto rázu? Jedni z nás myslí jenom na dnešek, a ti obyčejně přijdou o všecko, zítra jsou v bídě. Druzí naopak myslí na zítřek, tj. na budoucnost, ale jenom na tu, která je na zemi, v čase. Nemyslí na další zítřek, který je věčnost. Tam budeme muset složit poslední účty ze správcovství.


19.11.2005 - 18:02   JR  
» Lk 16, 1-8

Slož účty ze svého správcovství
Často bývá na jevištích Gogolova hra Revizor Považuje se za zdařilou veselohru. V malém městě čekají státní kontrolu. Mezi tím tam přijede pochybný človíček, kterého omylem považují za vládního revizora a všichni si ho chtějí podplatit, získat na svou stranu. Omyl se zjistí, až když odjede. Nastane velké rozčilení a v tom se ohlásí příjezd revizora pravého. Divadlo je plné roztomilých komických scén. Když je hráli poprvé, lidé nadšeně tleskali a smáli se na celé kolo. Ale Gogolovi bylo do pláče. Diváci nepochopili, že je v jeho komedii tragédie. Falešný revizor je symbol ďábla, který se zmocňuje panství v tomto světě, protože se lidé chtějí vyhnout revizoru pravému, Bohu, který přijde zkontrolovat všechny účty našeho života v okamžiku, kdy se toho nejméně nadáme.


16.09.2004 - 22:24   Angelo Scarano  
» Lk 16, 1-13

      A tak se zdá, že tuneláři se sice nemohou odvolávat na nějaké státní zákony (legitimně interpretované), ale přece jen se mohou opírat o… Zákon nový, tedy o Bibli. Vždyť Bible vychvaluje toho nepoctivého služebníka, ne? Ten služebník se vlastně ukázal jako předchůdce novodobých tunelářů: nebyl však potrestán, ale naopak oceněn.
      Při bližším a „poctivém“ pohledu však objevíme, že takový výklad by byl proti celkovému učení Bible a, koneckonců, proti všeobecně uznávaným zásadám mravního jednání. Ježíš nevyzdvihl onoho služebníka pro jeho nepoctivost, ale spíš pro jeho prozíravost. V kritické situaci se nenechal přemoci poraženectvím a duchem skleslosti, ale popřemýšlel, jak dál. Uvedl do pohybu své mozkové závity a promyslel dokonalý plán. Zřejmě i předtím promyšleně zneužíval cizí majetek, jenže teď překonal sebe sama a byl za to dokonce pochválen svým pánem. Tak jako předtím se dokázal prosadit, tak i v nové „kritické“ situaci. Jeho promyšlené, chytré a důmyslné jednání je právě tou vlastností, která tolik „fascinovala“ pána: tato důmyslnost byla oceněna, ne nepoctivost či krádež.
      A tato promyšlenost je nám kladena jako „vzor“. Pokud nás onen služebník tolik neinspiruje k prozíravému a promyšlenému chování, tak si vezměme jiné příklady, ze současného světa. Stačí otevřít noviny a… narazíme na mnoho „správců“ majetku, kteří se zřejmě nechali inspirovat naším prozíravým správcem. Jednoznačné odsouzení takové nepoctivosti (a možná i rozhořčení) nám nemusí zavírat oči, abychom dokázali vidět, čím se můžeme nechat od nich inspirovat: promyšleností, chytrostí, prozíravostí. A stejně jako „ten náš služebník“, i tito dokážou využívat majetku k navázání „vhodných“ a prospěšných přátelství. Takoví „zloději“ (ať už větší či menší) to mají většinou „promakané“ (pokud jsou dobrými zloději). Pokud by Ježíš žil v České republice v současné době, tak by možná postavil „tuneláře“ do role onoho správce. A opět – Ježíš by nevyzdvihl nepoctivost, ale spíš promyšlené a „promakané“ jednání.
      A z takových lidí si můžeme vzít příklad a jednat stejně tak prozíravě, promyšleně. Co to konkrétně znamená? Dnešní doba nás učí, že majetek „se má investovat“ (a to je koneckonců i zásadou toho služebníka). Majetek se má správně investovat, důmyslným způsobem: proto tolik poradenských kanceláří. A my můžeme vsadit na jinou kancelář, možná ne tak výdělečnou jako ty „špičkové“, ale přesto garantující jistou budoucnost. Tato kancelář asi nenabízí tak atraktivní a výnosné zisky, ale přesto jsou to zisky, které moli nerozežerou a zloději neukradnou… a nevytunelují.


16.09.2004 - 22:23   Angelo Scarano  
» Lk 16, 1-13

      Zatímco Lukášova patnáctá kapitola (tři podobenství „o radosti z nalezení“) zdůrazňuje Boží iniciativu při hledání „ztraceného“, šestnáctá kapitola spíš vyzdvihuje lidskou odpověď a odpovědnost. Hlavním tématem tohoto podobenství je vztah k majetku, přesněji řečeno „prozíravé“ využívání majetku. „Vztah k majetku“ se objevuje i v následujícím podobenství o boháči a Lazarovi.
      1-8 Nejprve je důležité si uvědomit, že máme před sebou podobenství: v podobenství se nemáme snažit „rozšifrovat“ všechny prvky a detaily, protože leccos se uvádí jen pro dokreslení příběhu. Podobenství není alegorie, kde se každý prvek „může přeložit“ a převést na duchovní rovinu. Budeme-li mít na mysli tuto jednoduchou poučku, nevzniknou nám problémy s „nepoctivostí“ onoho služebníka: tato nepoctivost není centrální myšlenkou podobenství (pán pochválil prozíravé jednání, a ne nepoctivost). Zmínka o nepoctivém jednání slouží jen „k okořenění“ příběhu, který se tak stává zajímavější a přitažlivější.
Kopání a žebrání představují činnosti, které se ve společenském žebříčku nacházely jen nad otrockým stavem.
      Sto věder oleje činí asi 3.500 litrů, roční výnos velmi rozsáhlého olivového háje. Sto korců představuje přibližně polovinu úrody pozemku o rozloze 81 hektarů (tedy 0,81 km2).Takový pozemek je asi 20 krát tak velký jako průměrné pole jedné rodiny. Tento správce tedy jedná s „velkopodnikateli“, ne s běžnými lidmi.
      9-12 Téma „prozíravosti“ je pak dále rozvedeno a aplikováno (v. 9-13): majetek máme investovat prozíravě, tj. vynaložit ve prospěch bližních (tím se získávají přátelé). Tak je dárce odměněn přijetím do věčných příbytků (v podobenství o Lazarovi je to konkretizováno jako přijetí u Abraháma, v podobenství o tzv. marnotratném synu je to přijetí u otce). Toto „prozíravé jednání“ je „věrností“ v malém (přívlastek „malé“ označuje „pozemské bohatství“, „velké a pravé“ bohatství je poklad v nebi).
      Pojem „nespravedlivý mamon“ působí potíže vykladačům. Zřejmě se tu používá přívlastek „ne-spravedlivý“, aby se myšlenkově propojil tento verš s podobenstvím (o nespravedlivém správci) a poučením ve v. 10: „Kdo je věrný v nejmenší věci, je věrný také ve velké; kdo je v nejmenší věci nepoctivý (dosl. nespravedlivý), je nepoctivý/nespravedlivý i ve velké.“ Je zřejmé, že ve spojení „nespravedlivý mamon“ užitý přívlastek „nespravedlivý“ má jiný smysl než ve dvou předchozích výskytech (v. 8.10). Zde tu už nejde o nespravedlivě nabytý majetek, případně o majetek, který vede k nespravedlnosti (a svádí k lakomství – tak Fitzmyer), ale o majetek ne-pravý: přívlastek „nespravedlivý“ se má vhodněji přeložit jako ne-pravý, jak naznačuje pokračování verše. Do protikladu je totiž postaven majetek ne-pravý (nezajišťující život) s bohatstvím skutečným (Boží, darovaný po ukončení pozemské pouti). Takový překlad slova „nespravedlivý“ není svévolný, ale opírá se o židovské pozadí (viz Jan 7,18: „Kdo však hledá slávu toho, který ho poslal, ten je pravdivý a není v něm nepravosti/nespravedlnosti.“). Z toho je pak jasné, proč je „nepravé“ bohatství označeno přívlastkem „nejmenší“ (v. 10). A takový pozemský majetek se dá nazvat také „cizí“, protože nám skutečně nepatří (vždyť pomine) – na rozdíl od bohatství v nebesích.
      13 Takové jednání „pro druhé“ však vyžaduje svobodu od majetku: kdo je spoután majetkem, nemůže jej „dávat“ druhým, tím pádem nemůže ani Bohu sloužit. Sloužit Bohu totiž znamená sloužit druhým: sloužit druhým svými hmotnými dary.
      Závislost na penězích je pak předmětem ostrého pokárání farizeů (v. 14-15).


16.09.2004 - 22:23   Angelo Scarano  
» Lk 16, 1-13

      Poselstvím podobenství o nepoctivém správci je prozíravost (nepoctivost slouží jen k „okořenění“ příběhu). Toto téma je pak dále rozvedeno a aplikováno (v. 9-13): majetek máme investovat prozíravě, tj. vynaložit ve prospěch bližních (tím se získávají přátelé). Toto „prozíravé jednání“ je „věrností“ v malém (přívlastek „malé“ označuje „pozemské bohatství“, „velké a pravé“ bohatství je poklad v nebi). Takové jednání „pro druhé“ však vyžaduje svobodu od majetku: kdo je spoután majetkem, nemůže jej „dávat“ druhým, tím pádem nemůže ani Bohu sloužit. Sloužit Bohu totiž znamená sloužit druhým: sloužit druhým svými hmotnými dary.



© 2003 - 2015 Miron Keruľ - Kmec
Stránka je umiestnená na WebGlobe.
webdizajn
Computer and internet Computer and internet