18.november 2019

     MENU

Úvod
Zoznam miestností
Zoznam tém


Vyhľadávanie v archíve: fulltextové vyhľadávanie (aj v tele textu)


Vyhľadávanie v Svätom Písme:
     FACEBOOK

     NA ZAMYSLENIE

    „Byť vďačný znamená priznať, že sme získali dobrodenie, pamätať naň, vyjadriť slová uznania, a pokiaľ možno, odvďačiť sa skutkom.”

~SV. TOMÁŠ AKVINSKÝ ~

12.06.2003 - (čítanosť2318 reakcie5)


Lk 13, 31-35

      31 V tú hodinu prišli niektorí farizeji a hovorili mu: „Odíď odtiaľto, lebo Herodes ťa chce zabiť.“ 32 On im povedal: „Choďte a povedzte tej líške: „Hľa, vyháňam zlých duchov a uzdravujem dnes i zajtra a tretieho dňa dokončím. 33 Ale dnes, zajtra a pozajtre musím ísť ďalej, lebo nie je možné, aby prorok zahynul mimo Jeruzalema.“
      34 Jeruzalem, Jeruzalem, ktorý zabíjaš prorokov a kameňuješ tých, čo boli k tebe poslaní, koľko ráz som chcel zhromaždiť tvoje deti ako sliepka svoje kuriatka pod krídla, a nechceli ste. 35 Hľa, váš dom vám ostáva pustý. A hovorím vám: Už ma neuvidíte, kým nepríde čas, keď budete hovoriť: „Požehnaný, ktorý prichádza v mene Pánovom.“

34-35.      Mt 23, 37-39.
35.      Ž 118, 26.
12.06.2003 | Čítanosť(2910)
Lk 13, 10-17
12.06.2003 | Čítanosť(2635)
Lk 13, 18-21
12.06.2003 | Čítanosť(2424)
Lk 13, 22-30


30.11.2006 - 18:35   a.o.  
» Lk 13,31-35

Není možné, aby prorok zahynul mimo Jeruzalém.
A to proto, že právě náboženští představitelé („Jeruzalém“) vyvoleného národa „nechtějí“ (v. 34) přijmout Ježíšovo radostné poselství. Zde nepomůže ani jejich pokrytecká snaha převést zodpovědnost na vychytralého Heroda Antipu (v. 31). Právě v srdci Izraele se musí ve smrti a vzkříšení „dokonat“ (dosl. překl. v. 32, tj. dovršit, ne skončit) Ježíšovo poslání, a to s nadějí, že i přes (dočasné) odmítnutí Izrael (jednou) prohlédne (v. 35, srov. 19,38).


14.12.2005 - 21:08   P. Tadeusz Olszański CM – P. ThDr. Ľubomír Stanček CM  
» Lk 13, 31-35

      Nevieme, či Herodes skutočne chcel zabiť Krista - či ho chcel len odstrániť zo svojho územia; tak či onak, Pán Ježiš sa nedal zastrašiť. Mal nielen svoju úlohu, ktorú mal splniť, ale aj svoj program činnosti; zhodne s týmto programom mal zahynúť nie kdesi inde, ale v Jeruzaleme, a nie skôr ani neskôr, prv než by vykonal svoju misiu.
      Časy, v ktorých musíme žiť - to sú časy stáleho a všestranného zastrašovania, časy strachu, negácií, nedôvery, opustenosti, vyobcovania. Človek sa bojí prírodných síl, ktoré sa vymykajú spod jeho kontroly; bojí sa aj výtvorov vlastných rúk, svojich vynálezov. Ak sme putujúcou Cirkvou, tak je to - ako ktosi povedal -putovanie cestou vyčerených klov. Pričom najväčšou hrozbou nie sú už kly divých zvierat, ale kly druhého človeka. Je teda čoho sa báť.
      Napriek tomu žiadne hrozby nemajú právo nás zdržiavať pri plnení našich úloh, ani nás zotročiť. Pretože zdroj zotročenia sa nachádza vždy v našom vnútri - a to je práve náš strach. Strach je nepriateľom toho, kto sa bojí (K. Bunsch). Kto dovolí, aby sa ho zmocnil strach - je vystavený rozpadu osobnosti, prestane byť sebou, klesá na mysli a na srdci; strach vyvoláva chaos v hlave, znemožňuje rozoznať skutočnosť. Táto skutočnosť nemusí byť vôbec hrozná, len strach ju robí hroznejšou. Samozrejme, skutočnosť môže byť neraz hrozná - ale v danej chvíli viac je potrebná duchaprítomnosť.
      Túto duchaprítomnosť každý je schopný zachovať. Každý má vykonať povolanie, úlohy, ba dokonca plány účinného konania, ktoré mu určil Boh. Ak len niekto si živo uvedomuje svoje povolanie a povinnosti - má právo rátať s tým, že Boh je s ním, že on neopustí svoju vec, a teda neopustí tých, ktorí zachovávajú vernosť tejto veci. Pocity strachu sú, samozrejme, prirodzené, ale dajú sa prekonať. Prekonať tieto pocity je vecou odvahy, čnosti odvahy, čnosti ťažkej ako všetky čnosti, ktorá nám dovolí konať napriek strachu. Keby sme sa nebáli - čože by bola hodná naša odvaha?


05.11.2004 - 16:20   JR  
» Re: Lk 13, 31-35

Nehodí se, aby zahynul prorok mimo Jeruzalém
Zahynuli proroci skutečně jenom v Jeruzalémě? V případě Ježíšově tu jde o jasnou předpověď své vlastní smrti. Měl vhled do svého určení a znal hodinu své smrti. Také sv. Antonínu Poustevníku bylo zjeveno, kdy umře. To se považovalo za znak předurčení ke spáse. Kdo ví, kdy vypustí duši, může se na ten okamžik dobře připravit, může dát do pořádku své věci na zemi, vyzpovídat se, přijmout svátosti a s modlitbou odejít na věčnost. Jak by to bylo pěkné, povzdechl si kdosi, kdybychom to všichni věděli. Žili bychom beze strachu o život před smrtí i po smrti. Ale přesto se nemusíme bát. sv. Antonín viděl to, co my nevidíme, ale přesto věříme, že nás totiž Bůh povolá v okamžik, který on sám určil. Určil-li jej on, pak je to jistě příhodný čas k naší spáse a nikdo z lidí ani z okolností jej nemůže změnit, protože život i smrt člověka je pevně v rukách Božích.


05.11.2004 - 16:19   JR  
» Re: Lk 13, 31-35

Dnes a zítra musím pokračovat v cestě
Pokušení opustit místo mívá obyčejně tuto formu: Dnes a zítra mohu ještě vydržet, ale sotva bych to vydržel celý život! Sv. Ignác z Loyoly odpověděl někomu, kdo uvažoval tímto způsobem: „Jsi si jistý, že budeš zítra ještě živ?“ Zní to snad příliš asketicky, ale je to realistický pohled do budoucna. Povinnosti dnešních dnů nám jsou více méně jasné. Daleká budoucnost je tajemstvím. Zkušenost nás o tom poučuje den co den. Nikdy totiž nám život nevyjde tak,jak jsme si to představovali, ani v dobrém ani ve špatném slova smyslu. Je proto velmi užitečné, když si při všech potížích, s kterými se setkáváme, opakujeme slova Kristova: „Dnes a zítra musím pokračovat v cestě.“ jenom tak se nedáme zastrašit ani od lidí, ani od představ své vlastní fantazie.


05.11.2004 - 16:19   JR  
» Re: Lk 13, 31-35

Herodes tě chce zabit
Měl Herodes skutečně takový úmysl? Z jiné zprávy evangelia víme, že chtěl spíš vidět Ježíše, aby před ním udělal zázrak (Lk 23,8). Poplašnou zprávu donesli Kristovi farizeové, pravděpodobně to bylo s úmyslem, aby ho zastrašili a tak přiměli, aby odešel. I my často slyšíme poplašné zprávy všeho druhu. Někdy vypadají jako upřímné varování, jindy jako vyhrůžky. Ale cíl jejich bývá stejný: měli bychom zanechat práce, kterou děláme, opustit místo, kde jsme. V mnišské literatuře se mluví o povinnosti „sedět v cele“. I duchovním lidem přichází často pokušení opustit to, co dělají,jít jinam. Zdá se, že všude jinde to bude lepší, bezpečnější, užitečnější. Všude jinde, jak se zdá, jsou lepší a přátelštější lidé, než ti, s kterými se právě setkáváme. Představujeme si, že všude jinde je zdravější podnebí, atd. Proti tomu pokušení nezbývá než umět vydržet při práci, kterou jsme začali a s lidmi, s kterými žijeme.



© 2003 - 2015 Miron Keruľ - Kmec
Stránka je umiestnená na WebGlobe.
webdizajn
Computer and internet Computer and internet