24.júl 2019

     MENU

Úvod
Zoznam miestností
Zoznam tém


Vyhľadávanie v archíve: fulltextové vyhľadávanie (aj v tele textu)


Vyhľadávanie v Svätom Písme:
     FACEBOOK

     NA ZAMYSLENIE

    Keď vojak v boji utŕži nejakú ranu alebo trochu ustúpi, nikto nemôže byť taký náročný alebo taký nevedomý vo vojenských záležitostiach, že by takéto niečo kvalifikoval ako zločin. Len tí neutŕžia rany, čo nebojujú; tí, čo sa s väčším zápalom vrhajú na nepriateľa, dostávajú údery.

~sv. Ján Zlatoústy~

12.06.2003 - (čítanosť2335 reakcie8)


Lk 13, 22-30

      22 Cestou do Jeruzalema prechádzal mestami a dedinami a učil. 23 Ktosi sa ho spýtal: „Pane, je málo tých, čo budú spasení?“ On im povedal: 24 „Usilujte sa vojsť tesnou bránou, lebo hovorím vám: Mnohí sa budú pokúšať vojsť, a nebudú môcť. 25 Keď hospodár vstane a zatvorí dvere a vy zostanete vonku, začnete klopať na dvere a volať: „Pane, otvor nám!“ A on vám povie: „Ja neviem, odkiaľ ste!“ 26 Vtedy začnete hovoriť: „Jedli sme s tebou a pili, na našich uliciach si učil.“ 27 Ale on vám povie: „Ja neviem, odkiaľ ste; odíďte odo mňa všetci, čo pášete neprávosť!“ 28 Tam bude plač a škrípanie zubami, až uvidíte, že Abrahám, Izák, Jakub a všetci proroci sú v Božom kráľovstve, a vy ste vyhodení von. 29 A prídu od východu i západu, od severu i od juhu a budú stolovať v Božom kráľovstve. 30 A tak sú poslední, ktorí budú prvými, a sú prví, ktorí budú poslednými.“

22-30.      Mt 7, 13-14.22-23; 25, 11-12; 8, 11-12.
30.      Mt 19, 30; 20, 16; Mk 10, 31.
12.06.2003 | Čítanosť(2837)
Lk 13, 10-17
12.06.2003 | Čítanosť(2572)
Lk 13, 18-21
12.06.2003 | Čítanosť(2232)
Lk 13, 31-35


30.11.2006 - 18:35   a.o.  
» Lk 13,22-30

Přijdou od východu a od západu a zaujmou místo v Božím království. Křesťanskou misií jsou do Božího království povoláni pohané ze všech národů, avšak pouze vnější účast na eucharistii (v. 26a) a kázání (v. 26b) není zárukou konečného vstupu do Božího království. Proto je třeba již nyní „usilovat“ (dosl. „zápasit“, v. 24) o to, abychom vešli - tj. přidali se k Ježíšově cestě (v. 22).


11.12.2005 - 21:19   JR  
» Lk 13, 22-30

Vyjit „dveřmi“
Knihy, které mluví o výchově, o ukázněnosti, o dokonalosti, obyčejně ukazují, jaký výsledek to všechno má mít: charakterní člověk, ideál dobrého a krásného muže či ženy. Tak to nazývali staří Řekové: kalokagathia. Proti tomu však se dá namítnout: Není to jednostranné? Cíl křesťanství není jenom v tom, abychom byli sami dokonalí, aby abychom měli lásku k bližnímu. Odpověď je snadná: Vlastní dokonalost není možná bez lásky. Láska pak jsou „dveře“, které nám otvírají přístup k bližnímu. Ale i ty dveře jsou úzké. Pravá láska ne jsou jenom city sympatie, ale služba. Ta pak vyžaduje mnoho záporů a obětí. Tak je tomu v rodině, na pracovišti i v církvi. Kristova láska k lidem je ve znamení kříže. Nemůže být tedy jiná ani láska křesťanská. Ale je to kříž vítězný, klíč otvírající dveře království.


11.12.2005 - 21:18   JR  
» Lk 13, 22-30

Žit podle přirozenosti
Proti tzv. donucovací výchově se začala propagovat „spontánní výchova“. Ta zase vychází z předpokladu, že nejlepší je to, co je nejsnazší, protože to odpovídá přirozeným vlohám. I katolická morálka převzala od antických autorů zásadu: žít podle přirozenosti. Je správná. Ale křesťané si jsou vědomi, že je potřeba nejdříve určit, co přirozenost je a jaké jsou její požadavky. Slovo „přirozenost“ naznačuje, že tu jde o vlastnosti a schopnosti, které dostáváme „při rodu“, s kterými přicházíme na svět. První vznik člověka ovšem sahá daleko, až ke stvoření. Adam, který vyšel z Boží ruky, měl čistou přirozenost a jednal spontánně dobře. Bible nás však učí, že se hříchem naše přirozenost naklonila ke zlému. Nekonáme už všecko dobré spontánně. Většinou se k němu musíme přinutit. Ale toto přinucení není proti naší pravé přirozenosti. Slouží k tomu, abychom se navrátili k její čistotě.


11.12.2005 - 21:18   JR  
» Lk 13, 22-30

Usilujte vejit úzkými dveřmi
Kdysi se propagovaly příručky k učení cizích jazyků s titulem „Snadno a rychle“. Bylo to praktické pro krátké turistické výlety Ale naučit se opravdově cizí řeč není možné ani snadno ani rychle. jsme totiž navyklí na svou vlastní mluvu. K tomu, aby nám rozuměl cizinec, se musíme učit slovíčka i věty. Ten, kdo chce změnit mravní život, kdo se chce obrátit v duchu evangelia, se podobá člověku, který se začíná vyjadřovat novým jazykem. Musí opravovat ne jenom svou řeč, ale i své myšlení a jednání. Stojí ho to tedy mnoho námahy Od nepaměti potvrzují moudří všech národů, že je cesta ctnosti obtížná. Podobá se výstupu nahoru, cesta neřesti jde dolů. Sestupuje se lehko, ale výstup je namáhavý. Známou slovenskou pohádku o Pecku sprosťáčkovi zpracoval J. Zeyer jako legendu „Samko pták“, který se vydal trnitou cestou do srázu, aby přišel do nebe. Nesmíme se proto lekat obtíží ani my Patří k životu, tedy i k duchovnímu růstu.


21.08.2004 - 13:23   Angelo Scarano  
» Re: Lk 13, 22-30

      Nedávný Coubertinův nástupce Killanin (bývalý předseda Mezinárodního olympijského výboru) řekl: „Za olympijské ideály stojí za to bojovat!“. I za vlast stojí za to bojovat, za pošlapanou čest rodiny, za uplatnění svého práva, za děti, za svobodu… A stojí ti za to bojovat a usilovat o život s Kristem? Nedáváš za to jen drobty? A možná je na místě se ptát, proč dáváš drobty (pokud vůbec): není to tím, že „nevidíš“ velikost ideálu evangelia? (na rozdíl od jiných ideálů). Každý usiluje o to, co poznává jako dobré – čím lepší, tím větší úsilí. A Ježíš toto ví velice dobře, proto nám předkládá dva důvody, proč usilovat o život podle evangelia (a o společenství s ním). Jeden důvod je negativní, druhý je pozitivní. Ten negativní: nezůstat jednou venku, kde bude jen bolest a pláč. Pozitivní: vejít na hostinu, setkat se svými drahými. A hostina znamená… bezstarostnost, hojnost, veselí a jásot, společenství, pohoda, jistota.
      Usilovat, bojovat – co to znamená? Na pomoc nám přichází Pavel: „Nevíte snad, že ti, kteří běží na závodní dráze, běží sice všichni, ale jen jeden dostane cenu? Běžte tak, abyste ji získali! Každý závodník se podrobuje všestranné kázni. Oni to podstupují pro pomíjitelný věnec, my však pro věnec nepomíjitelný. Já tedy běžím ne jako bez cíle; bojuji ne tak, jako bych dával rány do prázdna.“ (1 Kor 9,24-26) Opakem úsilí je netečnost, indiference. Plavání podle proudu. Život podle toho, jak „to přijde“. Život bez smyslu, zmatené poletování sem a tam.
      Znamená to, že evangelium je jen vypětí sil, zatnutí zubů, sparťanská výchova? To by opět nebylo… evangelní. Samotný Ježíš uměl odpočívat… Jak správně řekl sv. Jan Evangelista, když se jeden náhodný kolemjdoucí podivil, že tak svatý muž si hraje s koroptví: „Struna luku nesmí být stále napnutá, jinak praskne“ (tak podle jedné legendy). Někdy je čas „usilovat“, vydat své síly dobrému dílu (z lásky k bližním, ke Kristu), usilovat o osvobození od nějaké závislosti, někdy je čas si oddechnout – vychutnat si krásy přírody, Boží blízkosti, přátelství.


21.08.2004 - 13:22   Angelo Scarano  
» Re: Lk 13, 22-30

      Perikopa navazuje na dvě poslední předcházející podobenství o Božím království. Tento text má určité paralely u Matouše (7,13-14), kde se mluví o široké a úzké cestě do království.
      23-26 „Je málo těch, kdo budou spaseni?“ Tato otázka vychází z názoru, že ne všichni budou mít podíl na zaslíbeném světě, který má přijít. Jaký je tedy vztah ke království, které hlásá Ježíš? Mistr na otázku neodpovídá, ale (jak je jeho zvykem), obrací se přímo na posluchače výzvou: „Vy se snažte vejít!“ Přesouvá tedy těžiště diskuze z obecné a teoretické roviny na rovinu osobní a konkrétní.
      Kam vejít? Do dveří, které vedou do hodovní síně, kde probíhá radost bez konce.
      Mnozí se budou snažit vejít, ale nevejdou – kdy budou o to usilovat? Ne během života (vždyť budou usilovat o opak – budou „se dopouštět nepravostí“, v. 27), ale tehdy, kdy už bude pozdě (v. 25). Tito lidé to tehdy budou „zahrávat“ na to, že Krista znali – mluví se zde v první řadě o Ježíšových současnících. Znát Ježíše však nemá žádný význam, pokud se nejedná o skutečné osobní společenství. Znát neznamená jen „teoretická znalost“, ale také osobní společenství („poznání“ v biblickém slova smyslu – Ježíšova odpověď „neznám vás“ tedy znamená „nemám s vámi vztah, nejsem ve společenství s vámi“).
      27 „Kdo pácháte nepravosti“ – nejedná se o „dočasná selhání“, ale o stav netečnosti vůči evangeliu, vůči Kristu, je to kráčení po „neevangelní cestě“ (a nejen „občasné zahýbání doleva či doprava“).
      29 Přijdou od východu, západu, severu i jihu – tj. odevšad. Je to motiv starozákonní, viz Iz 49,12; 43,5-6. I hostina je typickým SZ tématem, obrazem nadbytku a zajištění.
      30 Někteří první (tj. Židé, oni byli jako první vyvolení, jako první slyšeli evangelium) budou poslední (tj. zůstanou venku), někteří poslední (tj. pohané) budou první (tj. vejdou na hostinu). Je důležité poznamenat, že věta „první budou poslední a poslední budou první“ může mít různý význam podle kontextu. V našem případě se nabízí výše uvedený výklad: nemluví se však o tom, že někteří první budou poslední „na hostině“. Podobenství nečiní rozdíl mezi těmi, kdo jsou připuštěni na hostinu.


21.08.2004 - 13:22   Angelo Scarano  
» Re: Lk 13, 22-30

      Ti, kteří jsou v blízkosti Kristově, si kladou otázku: „Budeme zachráněni?“ Odpověď je jednoduchá a „zavrhuje“ lacinou spásu: nestačí znát Krista. Je třeba přijmout Boží slovo a usilovat o jeho uskutečnění.


09.09.2003 - 10:45   P. Tadeusz Olszański CM – P. ThDr. Ľubomír Stanček  
» Lk 13, 22-30

      Pán Ježiš nedáva odpoveď na otázku, koľko bude spasených. Miesto odpovede počujeme výstrahu: Usilujte sa vojsť tesnou bránou. Samozrejme, príde pozvaní zo všetkých strán sveta a budú stolovať v Božom kráľovstve . Ale nebudú to nevyhnutne tí, ktorí už tu si sadali za Pánov stôl a vyžívali sa v sladkosti nábožných praktík; ak nekonajú skutky spravodlivosti – môžu počuť: Neviem, odkiaľ ste. Skutky spravodlivosti, skutky – a teda nie len samotné milé, náboženské city. Skutky – a teda niečo, čo nás stojí námahu, obetu, prekonanie ľahostajnosti, lenivosti, pohodlnosti, krivdy či iného odporu.
      Usilujte sa – hovorí Pán Ježiš. Nehovorí: Staňte sa čnostnými, majte také či iné čnosti, hovorí: Usilujte sa! V tomto jednom slove je pre nás veľká útecha a povzbudenie. Lebo nemálo šľachetných duší upadá pod ťarchou svojej prirodzenosti: neviem byť milá, nemôžem sa naučiť pokore, stále mi chýba trpezlivosť, stále padám a hreším proti láske, poslušnosti, podriadeniu sa Božej vôli... Ale nie pády sú najhoršie. V živote je niečo horšie než neúspechy: horší je nedostatok snahy (F. D. Roosevelt). Pán Boh nás odmení nie za čnosť – ale za námahu a úsilie získať túto čnosť.
      Námaha a úsilie – to je tesná brána do Božieho kráľovstva. Pán Ježiš svojou obetou otvára túto bránu tým, ktorí sa na takúto námahu podujímajú.



© 2003 - 2015 Miron Keruľ - Kmec
Stránka je umiestnená na WebGlobe.
webdizajn
Computer and internet Computer and internet