13.november 2018

     MENU

Úvod
Zoznam miestností
Zoznam tém


Vyhľadávanie v archíve: fulltextové vyhľadávanie (aj v tele textu)


Vyhľadávanie v Svätom Písme:
     FACEBOOK

     NA ZAMYSLENIE

    Kým je čas, navštevujme Krista, starajme sa o Krista, živme Krista, obliekajme Krista, pritúľme Krista, uctievajme Krista, ale nielen pozvaním k stolu, ako niektorí, ani voňavými olejmi ako Mária... Ale pretože Pán všetkého chce milosrdenstvo, a nie obetu, a pretože zľutovanie prevyšuje myriady tučných baránkov, preukazujme mu milosrdenstvo v chudobných a v tých, čo sú dnes pritlačení k zemi, aby nás, až odtiaľto odídeme, prijali do večných príbytkov v tom istom Kristovi, našom Pánovi.

~sv. Gregor Nazianzský~

12.06.2003 - (čítanosť2598 reakcie14)


Lk 12, 32-48

      32 Neboj sa, maličké stádo, lebo vášmu Otcovi sa zapáčilo dať vám kráľovstvo. 33 Predajte, čo máte, a rozdajte ako almužnu! Robte si mešce, ktoré sa nezoderú, nevyčerpateľný poklad v nebi, kde sa zlodej nedostane a kde moľ neničí. 34 Lebo kde je váš poklad, tam bude aj vaše srdce.
       35 Bedrá majte opásané a lampy zažaté! 36 Buďte podobní ľuďom, ktorí očakávajú svojho pána, keď sa má vrátiť zo svadby, aby mu otvorili hneď, ako príde a zaklope. 37 Blahoslavení sluhovia, ktorých pán pri svojom príchode nájde bdieť. Veru, hovorím vám: Opáše sa, posadí ich k stolu a bude ich obsluhovať. 38 A keď príde pred polnocou alebo až nad ránom a nájde ich bdieť, budú blahoslavení. 39 Uvážte predsa: Keby hospodár vedel, v ktorú hodinu príde zlodej, nedovolil by mu vniknúť do svojho domu. 40 Aj vy buďte pripravení, lebo Syn človeka príde v hodinu, o ktorej sa nenazdáte.“
      41 Peter mu povedal: „Pane, toto podobenstvo hovoríš iba nám, alebo všetkým?“ 42 Pán povedal: „Kto je teda verný a múdry správca, ktorého pán ustanoví nad svojou čeľaďou, aby jej načas dával určený pokrm? 43 Blahoslavený sluha, ktorého pán pri svojom príchode nájde tak robiť. 44 Veru, hovorím vám: Ustanoví ho nad všetkým, čo má. 45 Ale keby si ten sluha v srdci povedal: „Môj pán voľajako nejde,“ a začal by biť sluhov a slúžky, jesť, piť a opíjať sa, 46 pán toho sluhu príde v deň, keď to najmenej čaká, a v hodinu, o ktorej nevie, oddelí ho a dá mu podiel medzi nevernými. 47 Toho sluhu, ktorý poznal vôľu svojho pána, no nepripravil sa a nesplnil jeho vôľu, veľmi zbijú. 48 Toho, ktorý ju nepoznal a urobil niečo, za čo si zaslúži bitku, menej zbijú. Kto mnoho dostal, od toho sa bude mnoho požadovať, a komu veľa zverili, od toho budú viac žiadať.

32-34.       Mt 6, 19-21.
35-40.       Mt 24, 42-44; Mk 13, 33-37.
41-48.       Mt 24, 45-51.
12.06.2003 | Čítanosť(2806)
Lk 12, 49-59
12.06.2003 | Čítanosť(2528)
Lk 12, 1-12
12.06.2003 | Čítanosť(2053)
Lk 12, 22-31


30.11.2006 - 18:59   a.o.  
» Lk 12,39-48

Kdo mnoho dostal, od toho se mnoho očekává.
Tato slova, která Lukáš připojuje k podobenstvím o „zloději“ a o „správci“, jsou určena představeným křesťanské obce, které mají vést k bdělé zodpovědnosti v jejich službě. Obě podobenství navíc mají povzbudit k věrnosti ve službě i v dobách zdánlivé nepřítomnosti Pána.


30.11.2006 - 18:35   a.o.  
» Lk 12,35-38

Blahoslavení služebníci, které pán při svém příchodu najde, jak bdí.
Bdělost („hořící lampy“) a připravenost („přepásaná bedra“) mají učedníky nejen připravit na konečný příchod Syna člověka ve slávě, ale také je nechat vrůst do citlivosti pro jeho neustálé přicházení doprostřed křesťanské obce. Umět „nechat si sloužit“ (v. 37b) přicházejícím Pánem, to je pak vrcholem této citlivosti.


22.10.2005 - 05:27   JR  
» Lk 12, 39-48

Od každého, komu bylo mnoho dáno, se bude mnoho požadovat
Typická ctnost každého správce je odpovědnost. Ptáme se ovšem, zač je kdo odpovědný. Bankovní úředník musí mít v pořádku záznamy o penězích. Bezpečnostní stráž je odpovědná za pořádek ve státě. Vedoucí stanice dráhy musí dohlížet na jízdní řád. Zdá se to tedy jednoduché. Odpovědnosti jsou dnes ve společnosti rozděleny a každý má svůj úsek. A přece to tak docela jednoduché není. Rozdělení úkolů se dělá podle práce, která se má vykonat. Ale za tou prací jsou lidé, kteří ji dělají. Kdo odpovídá za ně? Už sv. Basil se nad tím problémem zamyslil, když psal o povinnostech představených. Ti se ovšem cítí odpovědni za pořádek, za zachovávání Božích příkazů. Ale Basil k tomu dodává: jste odpovědni také za osoby, které jsou vám podřízeny I ty vám Bůh svěřil. Je to mnoho, a proto se od vás bude mnoho požadovat, tj. duše bližních. V dnešním technickém světě zapomínáme na tuto velkou odpovědnost za lidi, s kterými se denně stýkáme, a přece Bůh od nás bude žádat účty z tohoto svého pokladu.


22.10.2005 - 05:26   JR  
» Lk 12, 39-48

Rozumný správce...
I v civilní správě jsou dva druhy úředníků. Jedni překračují hranice své moci a nejednají legálně. Druzí jsou naopak tuze bázliví, drží se předpiSv. slepě a nemají žádnou iniciativu. Bůh nechce ve své službě ani první ani druhý typ. Skutečných předpisů, jak nakládat s majetkem, nám dal málo. jsou obsaženy v desateru přikázání. Přeje si, abychom rozvinuli velkou a svobodnou iniciativu ve správě světa, ale aby to bylo rozumně, v jeho duchu. Děje se tu něco podobného, jako když velký malíř svěří dokončení obrazu svému žákovi. Nechá jej tvořit svobodně, ale tak, aby obraz nepokazil. Musí pochopit hlavní motiv a hlavní linie a dokončit je. V případě Božího umělce je hlavní motiv jasný. Bůh stvořil svět z lásky a chce aby v tomto duchu bylo všecko od lidí spravováno.


22.10.2005 - 05:26   JR  
» Lk 12, 39-48

Věrný správce...
Ne jenom v sociologii, ale i v křesťanské morálce se diskutuje otázka o dovolenosti a mezích soukromého vlastnictví. Jakýsi druh zlaté střední cesty mezi dvěma extrémy se uplatní i zde. Každá osoba má právo na svobodu. Nakládat s penězi a majetkem je výraz této svobody. Ale i svobodný člověk žije neustále ve vztahu s ostatními. Musí tedy i s majetkem nakládat podle tohoto vztahu. Otec rodiny je např. před státními úřady pán domu. Ale on dobře ví, že je za dům odpovědný i své ženě i dětem. Kromě toho žije křesťan neustále ve vztahu k Bohu. Je tedy za své jmění odpovědný i Bohu, a to tím víc, čím víc si je vědom, že od Pána všecko dostal a že mu to i jednoho dne všecko odevzdá. Proto se před Bohem považuje jenom za správce majetku. Správce má velkou moc. Rozhoduje o všem, ale podle úmyslu a přání toho, kdo mu rozhodování svěřil.


13.11.2004 - 14:20   JR  
» Lk 12, 35-38

Očekáváni hostiny
I na jiných místech Písma se často mluví o hostině, která je obrazem budoucího věku, ráje. Jak tomu máme rozumět? Scholastická teologie to vyjádřila jednoduše. Na hostině sejí. V nebi ovšem nebudeme potřebovat tělesnou stravu. Duchovním chlebem je poznání. Očekáváme tedy na věčnosti vidění pravdy, a to nás udělá blaženými. Nepochybujeme o tom, že je to vysvětlení správné, ale je částečné. Na hostinu se scházejí lidé ne jenom proto, aby se najedli, vždyť mohou jíst i doma, ale především proto, aby se setkali s příbuznými a známými. Proto bývaly na Východě svatby tak slavnostní a hostina trvala několik dní. Spojovaly se dvě rodiny a všichni se chtěli navzájem poznat. Tento obraz pěkně vystihuje i druhou stránku křesťanské smrti: Není to jenom setkání se samým Kristem, ale se všemi, kdo patří ke Kristově rodině, je to obcování svatých.


13.11.2004 - 14:20   JR  
» Lk 12, 35-38

Očekáváni Pána
V tomto podobenství evangelia je vyjádřena ještě jedna pěkná pravda, která nám snadno unikne. Život je plný setkání. Smrt je osamocení, přervání všech styků. Tak to známe z denní zkušenosti. Ale evangelium mluví jinak. Čteme tu o velkém setkání s Pánem, a to má slavnostní ráz svatební hostiny. Pro křesťany je tedy smrt připravováním na život. Proto má zvláštní ráz, jako každé setkání s osobou, kterou jsme na vlastní oči ještě neviděli, ale se kterou už jsme dávno ve styku. Setkání s osobami ovšem nese s sebou mnoho nepředvídanosti. Ale jde-li o osobu, která nás má ráda, je v tom naděje, že budou všecka ta překvapení radostná. Evangelium to vyjadřuje zvláštním převrácením hodnot: Čeká se pán, ale ten pán bude sloužit u stolu. Dá se tedy na hodinu smrti použít příslibu, který dal Ježíš před svou vlastní smrtí: „Už vás nenazývám sluhy, ale přáteli“ (Jan 15,15).


13.11.2004 - 14:19   JR  
» Lk 12, 35-38

Mějte bedra opásána a vaše lampy ať hoři!
Požární službě se dovoluje, když se nic neděje, si v době hlídky i zdřímnout. Ale musí zůstat oblečení a auto je připravené pro případ poplachu. V evangeliu se tato připravenost vyjadřuje slovníkem tehdejších zvyků: přepásaná bedra a hořící lampy. Připravenost je ctnost proto, že nás může něco potkat znenadání. Příroda oplývá překvapeními, zvláště je-li panenská. V džungli číhá na člověka něco za každým krokem. V městě se naopak usiluje o to, aby se všecko dalo předvídat. Ale jednu, a tu nejdůležitější věc přece jen nemůžeme naplánovat: hodinu smrti. Kazatelé často vypravují příklady aby zastrašili ty, kdo na ten nejdůležitější moment života nechtějí myslet. Obraz hořící lampy v této souvislosti znamená posvěcující milost. Ale nebylo by správné vidět napomenutí Kristovo jenom jako zastrašování. Hořící lampa milosti znamená žít věčným životem už nyní, mít jej v sobě tak, aby jej ani smrt nepřemohla.


13.10.2004 - 07:22   PaedDr. František Dancák  
» Lk 12, 35-36

      Francúzsky spisovateľ André Malraux (malró) povedal, že človek je jediný tvor, ktorý vie, že zomrie, ktorý si to aj uvedomuje. Aj zvieratá sa boja smrti, ale žiadne zviera si neuvedomuje, že jeho život bude mať raz koniec.
      Konštatovanie francúzskeho spisovateľa nik nemôže popierať, ale nik tiež nemôže poprieť, že málo ľudí na to myslí.
      Bdelosť a ostražitosť, ktorá vyplýva z eschatologického presvedčenia, má byť našou základnou vlastnosťou. Ježiš to zdôrazňuje dvoma obrazmi: obrazným slovom o bdelosti hospodára pred zlodejmi 12, 39), a prirovnaním k bdelým sluhom, ktorí v noci očakávajú na návrat svojho pána, a preto sú oblečení v pracovnom obleku a v rukách majú svetlo (12, 35).
      Neistota, kedy príde Pán, by mala posilniť našu bdelosť a nie nahlodávať a zoslabovať ju! Táto ostražitosť je dôležitá najmä tým, že je za ňou prekvapujúca odmena: Pán „opáše sa, posadí ich k stolu a bude ich obsluhovať“ (Lk 12, 37).


07.08.2004 - 19:00   Angelo Scarano  
» Lk 12, 32-48

      Co je tvůj poklad? Co je pro tebe nejcennější? Ve světle evangelia to můžeš poznat snadno podle toho, kde je tvoje srdce: na co myslíš? o co „ti jde“? jaké máš pohnutky? Pořád myslíš na nové auto? Na dovolenou? A jestliže je tvým pokladem manžel, pak je jasné, že „budeš na něj myslet“, budeš nedočkavá, kdy se konečně vrátí – a případně připravíš pro něj dobrou večeři.
      A pokud je pokladem Ježíš? Pak na něj čekáš. Pak voláš: „Přijď, Pane Ježíši“. Pak svědomitě posloucháš jeho evangelium a usiluješ o to podle toho žít: a sloužíš i druhým. Pokud Ježíš není tvým pokladem, pak jednáš necitlivě vůči bližním („biješ je“ – v. 45), zneužíváš svého postavení, považuješ druhé (partnera, spolupracovníky ve farnosti, přátele) za „nástroj“ k uskutečnění svých plánů…
      Možná někdy v minulosti padlo rozhodnutí žít pro Pána a pro druhé (třeba pro svou rodinu). Ale pak dny ubíhaly, světlo z evangelia („je to jasné, takhle mám žít!“) bylo vystřídané nocí zmatku, chaosu, propadání nějaké závislosti (televizi?). A to pak zatížilo tvoje nitro, které nebylo schopné toužit po Pánu. Vždyť nikdo nemůže sloužit dvěma pánům (televizi a Bohu).
      Jak projít temnotou noci, bezútěšného hledání? „Vstanu a půjdu hledat toho, kterého miluje má duše“ (Pís 3,1). Vstát z pádů, vstát z porážek, vstát ze zraňujících konfliktů. Vstát a hledat, vytrvale volat:
      „Přijď, Pane Ježíši,
      ty, kterého národy očekávají,
      a potěš nás svou blízkostí.
      Přijď ty,
      lesku Boží nádhery, ty,
      sílo a moudrosti Boží:
      Proměň noc našeho života v den
      a dej světlo našim očím.“
            (Sv. Bernard z Clairvaux)


07.08.2004 - 19:00   Angelo Scarano  
» Lk 12, 32-48

      32 Navazuje se tu na předchozí poučení o vztahu k majetku: není třeba se nechat pohltit starostmi o živobytí, vždyť Otec se o nás stará ještě víc než o lilie či ptáky – on se rozhodl dát nám království, plnost života! Proto se nemáme nechat zavalit strachem o zajištění existence (výzva „nebojte se“ může mít odlišné akcenty, a to podle kontextu). Jsme malým stádcem, které je vedeno dobrým pastýřem, samotným Hospodinem (ne přímo Ježíšem – to je janovská perspektiva). Malé společenství dostane největší Boží dar, plnost života.
      Malé stádce („jako ovce mezi vlky“ – 10,3) je možná narážkou na Iz 41,14 (podle řeckého překladu Septuaginty): „Jákobe, ty nejmenší v Izraeli, já ti pomůžu“.
      33 Na toto téma se vrátíme v 16,13 („Žádný sluha nemůže sloužit dvěma pánům. Neboť jednoho bude nenávidět, a druhého milovat, k jednomu se přidá, druhým pohrdne. Nemůžete sloužit Bohu i majetku.“). V Lukášově díle pak nám Skutky vykreslují konkretizaci tohoto ideálu: „Prodávali svůj majetek a rozdělovali všem podle toho, jak kdo potřeboval.“ (Sk 2,45)
      Srdce musí být přitahované tím pokladem u Boha. A ten poklad se získává darováním hmotného pokladu. K tomu viz Tob 4,11 („Ze svého majetku dávej almužnu. Nikdy neodvracej tvář od chudého a Bůh neodvrátí od tebe tvář svou. Almužnu vyměřuj podle své hojnosti; budeš-li mít mnoho, dávej víc, budeš-li mít málo, dávej méně, ale neváhej almužnu dát. Tak si založíš pěkný poklad pro den nouze. Neboť almužna osvobozuje od smrti a nedopouští vejít do temnoty. Almužna je cenný obětní dar pro všechny, kdo jej dávají před Nejvyšším.“). O prozíravém využívání majetku viz 16,9 ( „Já vám pravím: I nespravedlivým mamonem si můžete získat přátele; až majetek pomine, budete přijati do věčných příbytků.“)
      35 Svoboda od ustaranosti a od majetku umožňuje bdělost, připravenost na příchod pána. Bedra přepásaná podmiňují dobrou a pohodlnou chůzi – jinak by dlouhá říza překážela. Možná se naráží také na připravenost při vyjití z Egypta (Ex 12,11.22-23). I hořící lampy, nezbytné v noci, symbolizují připravenost a bdělost.
      37 „Amen, pravím vám“ – uvozuje obzvlášť důležitou výpověď. Její funkcí je zbystřit pozornost („skutečně, věřte mi“).
      Pán sám bude sloužit svým služebníkům: taková záměna rolí je neslýchaná! Podle Bengela (vykladače z 18. století) se jedná o největší zaslíbení obsažené v Písmu.
      41-42 Ježíšova odpověď (otázka „kdo“) je záhadná. Podobná odpověď formou otázky se objevuje na konci podobenství o milosrdném Samaritánu („kdo se zachoval jako bližní?“) – Mistr umí opravdu mistrovsky přivést posluchače k tomu, aby sám nalezl odpověď.
„Pro nás“, tj. pro učedníky, „pro všechny“, tj. pro zástup.
      42 Zde se zřejmě myslí na představené komunity.
      46 „S nevěrnými“ (lepší překlad než „s nevěřícími“) – nevěrní jsou ti, kdo byli nezodpovědní, nestálí.
      47-48 Odpovědí na Petrovu otázku je tedy to, že podobenství platí pro všechny, ale odpovědnost je úměrná poznání: na učednících leží větší míra odpovědnosti než na zástupech.
      V pozadí tohoto výroku je starozákonní učení o proviněních úmyslných (spáchaných zvednutou rukou) a neúmyslných (Nm 15,27-30).


07.08.2004 - 18:59   Angelo Scarano  
» Lk 12, 32-48

      Správné používání majetku má umožnit připravenost na setkání s Pánem. Ježíšova slova jsou nejprve obecná a platná pro všechny učedníky: učedník totiž neví, kdy se Pán vrátí, a proto má být stále připravený. Tato obecná napomenutí však vyústí v konkrétnější aplikaci na vedoucí společenství: komu Bůh mnoho svěřil, od toho bude víc vyžadovat.


01.02.2004 - 22:18   P. Tadeusz Olszański CM – P. ThDr. Ľubomír Stanček  
» Lk 12, 39-48

      Dobre, že sám Pán Ježiš nám dnes hovorí o tejto bitke, lebo keď o nich hovorí kazateľ, exorcitátor, spovedník, katechéta – veriaci majú im za zlé, že Cirkev straší, že hrozí Božími trestami, a predsa Boh je taký milosrdný! Vieme, že Boh je nekonečne milosrdný; ale toľko sa hovorí, spieva a učí o Božom milosrdenstve, že až sa nám kdesi stratila Božia spravodlivosť.
      Ale neslobodno zabúdať na tú druhú základnú pravdu viery, že Boh je nielen láska či milosrdenstvo, ale že je tiež najvyššou Spravodlivosťou, ktorá dobrých odmeňuje a zlých tresce. Ľudia, ostatne, stále vzdychajú k Božej spravodlivosti, s tým, že túto trestajúcu spravodlivosť ponechávajú pre druhých, a sebe rezervujú odmeňujúcu spravodlivosť.
      Vidíme a pociťujeme, koľko nešťastia prinášajú na svet hriechy ľudí – a príliš často to vyčítame Pánu Bohu, ale to je vlastne tá bitka, ktorú dopúšťa Božia spravodlivosť, ktorej sa ľudia tak dožadujú. Keď pozeráme na otrasné obrazy zla v ďalekom i blízkom svete, musíme priznať, že dejiny sveta sú zároveň obrazom súdu sveta (A. Schopenhauer). Prečo však pri tomto utrpení trpia nevinní ľudia? Môj Bože! A kde na svete sa nachádza nevinný človek?
      Hovoríme: Boh trestá. Ale v podstate nie Boh nás trestá, ale ľudia sa trestajú vlastnými rukami. Ak Boh je láska, tak svet alebo hriešnik, odvracajúc sa od Boha a jeho prikázaní – odvracajú sa od lásky, a tak sa vlastne odsudzujú na ťažký osud. V samotných hriechoch sa nachádza už časť trestu. Vráti sa k človeku zlo, ktoré vykonal, zničí ho aj to zlo, ktoré tkvie v samotnom človeku: jeho zbabelosť, pohodlnosť, chamtivosť, zištnosť, egoizmus. Neuchráni sa človek pred sebou.
      Môže nás ochrániť len Božie milosrdenstvo. Toto milosrdenstvo prinútilo Božieho Syna, aby prijal za nás bičovanie. Vďaka tomuto môžeme spievať v suplikáciách: Oveľa menej trpíme, než sme si to zaslúžili. K tejto spasiteľnej bitke Krista pripájame v duchu pokánie utrpenie a nepríjemnosti, ktoré nás postihujú. To by boli možno tie malé bitky, o ktorých sme pred chvíľou počuli.


27.01.2004 - 22:32   P. Tadeusz Olszański CM – P. ThDr. Ľubomír Stanček  
» Lk 12, 35-38

      To, čo nám dnes hovorí Pán Ježiš, veľmi zodpovedá ľudskej prirodzenosti. Človek je od prírody čakajúcou bytosťou, po celý život na niečo čaká a je šťastný kvôli tomuto čakaniu.
      Čakanie sa nám často spája s nejakou nehybnosťou, a nehybnosť to je vo všeobecnom chápaní márnenie času. Čas beží – a človek čaká.
      My čakáme na príchod Pána, Ježiša Krista. A naše čakanie nie je vôbec mŕtvou nehybnosťou. Pretože Kristus príde nie až pred polnocou či nad ránom. Prichádza stále, v každej chvíli. Prichádza teda prostredníctvom vnuknutia, ktoré nás povzbudzuje či k modlitbe, či k praktickej činnosti; prichádza prostredníctvom druhého človeka, ktorý nám niečo dáva alebo niečo od nás očakáva; prichádza prostredníctvom svojich neraz bolestných navštívení; prichádza prostredníctvom rôznych udalostí, ktorými nás chce o niečom poučiť alebo k niečomu povzbudiť. Našou vecou je teda bdieť, so zapáleným srdcom ako pochodňou, pripraveným na príchod Pána, keď „príde a zaklope“ takým či onakým spôsobom. Prostredníctvom takéhoto očakávania náš život dostáva zmysel a hodnotu.
      Keď čakáme na nejakú správu alebo milého hosťa – nemôžeme zaspať, stojíme vo dverách, vyzeráme cez okno. Je medzi nami veľa takých, ktorí v bdelom napätí sa snažia rozpoznať kroky prichádzajúceho Krista? Zvlášť, že každý z týchto príchodov môže byť posledným príchodom... A v určitom zmysle je posledným, pretože takáto príležitosť či situácia sa už nemôže zopakovať.
      Hľa, prichádza aj teraz, v sviatostnej podobe – a posadí nás k stolu a bude nás obsluhovať.



© 2003 - 2015 Miron Keruľ - Kmec
Stránka je umiestnená na WebGlobe.
webdizajn
Computer and internet Computer and internet