18.august 2018

     MENU

Úvod
Zoznam miestností
Zoznam tém


Vyhľadávanie v archíve: fulltextové vyhľadávanie (aj v tele textu)


Vyhľadávanie v Svätom Písme:
     FACEBOOK

     NA ZAMYSLENIE

    Modliť sa môžeš aj doma, ale nie tak ako v chráme, kde spoločným hlasom voláme k Bohu. Nebudeš preto skôr vyslyšaný, ak sa k Bohu modlíš sám doma, ale ak sa modlíš so svojimi bratmi. Ale je tu ešte niečo viac, totiž svornosť a súhlas, puto lásky a modlitby veriacich. Lebo tu modlitbe predsedajú kňazi, chabejšie prosby zhromaždenia sa spojujú s ich mocnejšími prosbami a spolu s nimi stúpajú k nebesiam.

~sv. Ján Zlatoústy~

12.06.2003 - (čítanosť3100 reakcie19)


Lk 11, 27-36

      27 Ako to hovoril, akási žena zo zástupu pozdvihla svoj hlas a povedala mu: „Blahoslavený život, ktorý ťa nosil, a prsia, ktoré si požíval.“ 28 Ale on povedal: „Skôr sú blahoslavení tí, čo počúvajú Božie slovo a zachovávajú ho.“
      29 Keď sa schádzali zástupy, začal hovoriť: „Toto pokolenie je zlé pokolenie. Žiada znamenie, ale znamenie nedostane, iba ak znamenie Jonášovo. 30 Lebo ako bol Jonáš znamením pre Ninivčanov, tak bude aj Syn človeka pre toto pokolenie. 31 Kráľovná z juhu vystúpi na súde proti mužom tohto pokolenia a odsúdi ich; lebo ona z končín zeme prišla počúvať Šalamúnovu múdrosť - a tu je niekto väčší ako Šalamún. 32 Mužovia z Ninive vystúpia na súde proti tomuto pokoleniu a odsúdia ho; lebo oni sa kajali na Jonášovo kázanie - a tu je predsa niekto väčší ako Jonáš.
      33 Nik nezažne lampu a nepostaví ju do kúta ani pod mericu, ale postaví ju na svietnik, aby tí, čo vchádzajú, videli svetlo. 34 Lampou tela je tvoje oko. Ak bude tvoje oko čisté, bude celé tvoje telo vo svetle. Ale ak sa zakalí, bude aj tvoje telo vo tme. 35 Daj si teda pozor, aby svetlo, čo je v tebe, nebolo tmou. 36 Ak bude celé tvoje telo vo svetle a ani jedna jeho časť nebude vo tme, celé bude jasné, ako keď ťa lampa ožiari svojím svetlom.“

29-32.      Mt 12, 38-42; Mk 8, 11-12.
33-36.      Mt 5, 15; 6, 22-23; Mk 4, 21.
12.06.2003 | Čítanosť(3116)
Lk 11, 14-26
12.06.2003 | Čítanosť(3023)
Lk 11, 5-13
12.06.2003 | Čítanosť(2630)
Lk 11, 37-54


30.11.2006 - 18:41   a.o.  
» Lk 11,29-32

Tomuto pokolení nebude dáno žádné znamení než znamení Jonášovo.
Jako se stal Jonáš pro Ninive znamením nově otevřené cesty k přijetí Božího slitování, tak i sám Syn člověka, zmrtvýchvstalý Ježíš, bude podobným znamením spásy. Čas pro rozhodnutí je však již zde - ne až na konci časů. Žádné sebevětší jednotlivé znamení neušetří člověka kroku víry teď a tady.


30.11.2006 - 18:35   a.o.  
» Lk 11,27-28

Blahoslavený život, který tě nosil. Spíše jsou blahoslaveni ti, kdo slyší Boží slovo. A zachovávají ho. K trvalému „blahoslavenství“ (= „štěstí“) nevede pouhé vyčistění domu (viz včera), ale ani pouhá fyzická příslušnost k Ježíši (v. 27). Marii je třeba blahoslavit jako Matku (1,48), ale nyní je podstatné následování Ježíše nasloucháním (početí) a činěním (porod a kojení) jeho slova. Takto žité Boží slovo pak má sílu „naplnit vyprázdněný dům“ Bohem.


16.11.2006 - 05:55   a.o.  
» Lk 11,29-32

Nebude dáno jiné znamení tomuto pokolení, než znamení Jonášovo.
Ježíšovi posluchači se na něm domáhali znamení z nebe (viz Lk 11,16), znamení, které by ukončilo každou pochybnost a diskusi. Právě toto však Ježíš odmítá jako nesmyslné (v. 29). Obrácení musí zůstat svobodným osobním rozhodnutím, které Bůh nemůže člověku odejmout. Jediným „znamením“, které neznásilní lidskou svobodu, ale přetvoří ji zevnitř, je znamení vlastního Božího radikálního obrácení se k člověku, znamení Božího „sestupování“ do Izraelských dějin (Šalamoun, Jonáš), které vrcholí v Ježíši samotném, v jeho smrti a vzkříšení a v jeho zvěsti.


11.12.2005 - 21:26   P. Tadeusz Olszański CM – P. ThDr. Ľubomír Stanček CM  
» Lk 11, 29-32

      Pán Ježiš spomína dve spomedzi najslávnejších postáv Starého zákona: Šalamúna a Jonáša. Kráľ Šalamún bol slávny vo svojej dobe svojou múdrosťou, a prorok Jonáš svojím ohlasovaním zachránil pred vyhubením veľké mesto Ninive. Pán Ježiš už stačil dokázať Židom svojimi znameniami, že je niekým viac, než tamtí dvaja.
      Toto pripomenutie je potrebné aj mnohým ľuďom našich čias, ktorým akoby sa znudilo Kristovo Evanjelium. Títo ľudia ochotne otvárajú uši a srdcia pre liberálne výmysly západných zákonodarcov (ako umelé oplodnenie, eutanázia či manželstvo homosexuálov); rôzni proroci morálnej slobody dávajú nášmu pokoleniu oné „znamenia" údajnej slobody. Ale či ľudia - a to kresťania — ktorí požadujú tieto znamenia, nie sú oným zlým pokolením, o ktorom hovorí Pán Ježiš?
      Kristove znamenia sa počas dvoch tisíc rokov stačili preveriť šťastnejšie než sa preverujú už teraz šialené znamenia oných falošných Šalamúnov a Jonášov. Ak niekto o tom pochybuje — nech sa pozrie na milióny preverených Kristových vyznávačov, ktorí z lásky k nemu dali život, bezhranične mu dôverovali aj zoči-voči smrti, ochotne prelievali krv na obranu svojej viery, venovali sa službe malomocným - ako blahoslavený o. Damián či Boží služobník o. Beyzym, podstupovali smrť, aby zachránili život svojich blížnych - ako sv. Maximilián, zdielali osud žobrákov - ako svätý Brat Albert atď. Takými znameniami sa nepreukáže žiaden Šalamún a Jonáš tohto sveta.
      A preto tu na oltári je Niekto viac než Šalamún či Jonáš.


22.10.2005 - 20:29   JR  
» Lk 11, 29-32

Znamení proroka Jonáše
I Jonáše Bůh vedl, mluvil k němu jasně. A1e on měl nápad cestu Boží opustit, utéci před Hospodinem někam daleko až za moře. Ale prožije nové znamení, a to velmi důležité. Překvapí ho prudká bouře. T, kdo před Bohem utíkají, myslí, že budou v klidu, že půjdou svou vlastní cestou. Ale ta „vlastní cesta“ se promění v pohromu. V životě je tomu jako na moři. Koho vede Bůh, toho vlny nesou. Kdo před Bohem utíká, toho vlny potopí. Jonáš se podle vypravování octne až v hlubinách moře, kde podle starých představ bydlí Leviathan (Job 3,8), mytologická velryba, symbol smrti a zániku. Ale stane se nové, a to největší znamení, které Ježíš předpovídá Židům: Koho Bůh vede, toho vysvobodí i ze zániku a ztroskotání. A přivede nazpět i ty, kdo před ním utíkají. Židé dostali toto znamení při Ježíšově vzkříšení z mrtvých. Nám se dostane vždycky, když v životě pobloudíme, a když objevíme, že nás Bůh i z toho poblouzení znovu vyvedl na správnou cestu a že loď našeho života, která ztroskotala, zase pluje dál k ci i.


22.10.2005 - 20:29   JR  
» Lk 11, 29-32

Velké znamení Starého zákona
Mezi mnoha Božími znameními, byla některá tak velká, že působila úžas. Za největší z nich považovali Židé vyvedení svého národa z Egypta přes Rudé moře, Sinajskou pouští a řekou Jordán až do zaslíbené země, tzv. exodus. Toto znamení se stalo Židům symbolem a přislíbením. Tím jako by jim chtěl Bůh říci: Takové budou celé vaše dějiny, plné nebezpečí, ale ze všech vás vysvobodím. Křesťané vidí v exodu symbol dějin církve, ale i každého života. Přešli jsme už všichni Rudým mořem, které je obrazem křtu. Unikli jsme tak otroctví hříchu. Ale nyní pokračujeme cestu pouští. Hlavní nebezpečí pouště ne jsou divoká zvířata, ale možnost zabloudit, ztratit se a umřít hladem. Těmto nebezpečím, v duchovním smyslu, jsme denně vystaveni. Vždyť nikdo z nás neví, kudy má vlastně v životě směřovat. Ale dívá-li se nazpět, zjistí ke svému velkému překvapení, že ho někdo stále vedl a že mu nic nechybělo. V tomto pohledu nazpět objevíme velké znamení svého života


22.10.2005 - 20:28   JR  
» Lk 11, 29-32

Toto pokolení je zlé, dožaduje se znamení
V denním životě se potkáváme často se znameními různého druhu. Šipka na značce ukazuje, že se jezdí doprava, namalované děti ukazují, že je v blízkosti škola, že má řidič dávat pozor Někdo nám z dálky zamával, aby dal znamení, že nás poznal a že nás zdraví. V jistém smyslu se celá řeč, všecko dorozumívání skládá ze znamení. Bůh, který se v Bibli zjevuje, který k lidem mluví, tedy rovněž užíval znamení. Vlastně je celý Starý zákon, jeho dějiny,jediným velkým znamením. Proto Židé, když mluvili o Bohu, obyčejně začínali od Abraháma, aby ukázali názorně, jak se po celou dlouhou dobu Bůh o svůj lid staral, jak jej vedl, jaká znamení mu dával. Čeho zlého se tedy dopouštějí Židé v době Kristově, když po něm žádají znamení? Dalo by se to osvětlit přirovnáním. Je to asi tak, jako když někdo celou dobu ve škole neposlouchal a pak chce, aby se mu krátce řeklo, oč šlo. I my jsme celý život v Boží škole, prozřetelnost nám den ze dne, podobně jak Židům v dějinách, ukazuje, že nás vede. A najednou se vyskytnou lidé a řeknou: Dokažte mně, že Bůh existuje! Mělo by smysl mu něco dokazovat?


15.11.2004 - 18:57   JR  
» Lk 11, 29-32

Utíkal před Bohem a zjistil, že je Bůh všude i v hlubinách vody kde se jinak všechno rozloží a zahyne. On odtud vyvázne živý právě zásluhou toho netvora, který je obrazem smrti. Mořská hlubina je ovšem předobraz Kristova sestupu do říše mrtvých. Proto vláda zmrtvýchvstalého Krista je ve znamení Jonáše. Ale je to znamení i našeho vlastního života, který je naplněn útěkem před Bohem, neštěstími, ale který jde stále vpřed. Proto i my jsme vyzváni, abychom zpívali s Jonášem jeho hymnus: „V soužení jsem volal k Hospodinu, on mi odpověděl. Z lůna podsvětí jsem volal o pomoc a vyslyšels mě. Když jsem byl tak skleslý, Hospodina jsem si připomínal, má modlitba vešla k tobě, ve tvůj svatý chrám“ (Jon 2,3 nn.).


15.11.2004 - 18:57   JR  
» Lk 11, 29-32

Je tedy obrazem národní uzavřenosti. Považuje své lidi za jediné, kterým je vyhrazeno Boží požehnání. Zdá se to oprávněné. Vždyť židé byli jediní, kteří znali pravého Boha. Proroci Izaiáš, Jeremiáš, Ezechiel, Amos hřímali proti zlým pohanům a svolávali na ně Boží tresty Vždyť pronásledovali jeho lid, znesvětili jeho chrám. Ale přesto, že chce Bůh potrestat jejich zlobu, nechce je zničit, ale obrátit. Jonáše posílá, aby jim kázal. V dějinách církve se podobný stav projevil na počátku 5. století, když barbaři zavalili římskou říši a když Alarich se svými hordami zpustošil Řím. Tu si křesťané uvědomili, že už se zbraní barbarům neubrání, ale že jediná obrana je v tom, když je obrátí. A tak se začíná rodit křesťanská Evropa. Císařský Řím už nemá vojevůdce, kteří by se barbarům postavili, ale římská církev má misionáře, kteří jdou k nim, aby jim nesli evangelium. Podobná situace, jak se zdá, čeká i nás v brzké době.


15.11.2004 - 18:56   JR  
» Lk 11, 29-32

Existoval skutečně Jonáš? Tak se ptá moderní čtenář který nachází v této starozákonní knize mnoho nepravděpodobného. Ve Druhé knize králů (2 Král 14,25) se mluví o proroku, který měl toto jméno a žil někdy v polovině 8. století před Kristem. Ale máme dojem, že si jeho jméno vypůjčil autor vypravování, které tvoří obsah Jonášovy knihy. Co tedy říci o jeho skutečné existenci. Jeden z moderních exegetů na tuto otázku odpovídá prostě: “Jonáš existuje, ale způsobem odlišným, tj. tak, jak existují zlí vinaři, kteří zabili syna pánova (Mt 21,33-41), jako bohatý člověk a chudý Lazar (Lk 16,19-31), jako marnotratný syn (Lk 15,11-32). V něm by se měli (podle autorova výkladu) rozpoznat všichni náboženští židé, kteří se po vyhnanství shromáždili okolo jeruzalémského chrámu, kteří v sobě živili pocity nacionalismu a pohrdali ostatními lidmi ve světě.“ Kniha Jonáš je tedy stejné podobenství, jaké jsou i paraboly evangelia. Vypravují ne to, co bylo, ale to, co je v nás samých a co si máme uvědomit.


29.10.2004 - 21:08   JR  
» Lk 11, 27-28

Kdo je zachovávají
Je člověk svobodný? Všichni to uznáváme a po svobodě toužíme. Ale přesto vědecká analýza naši svobodu omezuje. Objevují se vlivy dědičnosti, prostředí, psychologický nátlak. Jdeme-li důsledně touto cestou, nakonec prohlásíme, že nikdo za nic nemůže. Ale potom také nesmíme nikoho za nic trestat ani chválit. Ale pak už bychom nebyli lidmi, protože bez svobody není člověk. Jak ji však zařadíme do přírodních zákonů? V době Kristově žil v egyptské Alexandrii největší z židovských myslitelů Filon a ten o tomto problému diskutoval se svými pohanskými kolegy Ti zastávali nezměnitelnost přírodních zákonů. Ty musí poslouchat,jak říkali, bohové i lidé. Takový je osud. Filon jim ukazoval, proč Bůh v Bibli dělá zázraky: aby dokázal lidem, že je svobodný a že tedy mohou svobodně jednat i oni. Lidská svoboda je jakýsi druh zázraku v přírodě. A Bůh chce, abychom přijali jeho slovo tímto „zázračným“ způsobem, abychom mu sloužili jako přítel příteli a ne jako otroci.


29.10.2004 - 21:07   JR  
» Lk 11, 27-28

Blahoslaveni, kdo slyší Boži slovo
Bůh stvořil svět svým slovem. Řekl a bylo (srv. Gn 1 ). Všecko co vidíme ve vesmíru je zkonkretizované Boží slovo, slovo, které se stalo tělem. To slovo bylo vyřečeno na počátku světa, ale dodnes zachovává svou sílu a životnost. Ryby se v moři množí, píše sv. Basil, protože je v nich dynamika Božího slova, protože jim bylo řečeno: „Ploďte a množte se a naplňte vody v mořích!“ (Gn 1,22). To slovo bylo řečeno všemu, co existuje, tedy, i člověku. Ale přece k němu promluvil Bůh způsobem zvláštním. Rostliny a zvířata rostou a nevědí o tom. Člověk však dostal zvláštní dar: poznání, vědomí, svobodu. Musí tedy přijat Boží, stvořitelské slovo vědomě a dobrovolně, slyšet je. Tak se stane tím, čím má být: člověkem. Všude, kde slovo Boží zaznívá, tj. ve svědomí, v evangeliu, v církvi, všude se zjevuje jako síla, která nás vede k tomu,abychom uskutečnili sami sebe a vedli k dokonalosti své lidství.


29.10.2004 - 21:07   JR  
» Lk 11, 27-28

Blahoslavený život, který tě nosil
Jsme zvyklí na to, že bývají matky pyšné na děti, které mají úspěch. Přičítá se ta zásluha i jim. A dobří synové to uznávají, jsou si vědomi toho, co dostali z domu, z rodiny. Vidíme tu však jenom bezprostřední souvislost mezi rodiči a dětmi. Starozákonní myšlení bylo historicky hlubší. Všichni se viděli jako děti Abrahámovy, cítili souvislost se všemi, co byli před nimi a také odpovědnost za ty, kdo přijdou po nich. Proto jsou hříchy i zásluhy společné. Nám je dnes zatěžko vysvětlit dědičný hřích. Proč bych měl trpět za někoho, kdo byl přede mnou? Pro starozákonního člověka byl naopak nepochopitelný hřích osobní, individuální. Vjednom člověku hřeší celý národ. Ale to, co platí o hříchu, platí daleko víc o dobrém. I dobré skutky mají historický a kosmický důsledek. Děláme-li dobře, můžeme si přičítat to, co se krásného ve světě děje. Každá dobrá duše, píše Origenes,je blahoslavenou matkou Krista, který proniká do světa.


13.10.2004 - 07:20   PaedDr. František Dancák  
» Lk 11, 27

      Presvätá Bohorodička je podľa Svätého písma vzorom všetkým kresťanom v plnení Božej vôle. Je naozajstnou Matkou Cirkvi a našou Matkou, vychovávateľkou oddanosti ku Kristovi. Ježiš preto schvaľuje v tomto zmysle pochvalu svojej Matky od ženy zo zástupu. Tomuto blahorečeniu však dáva hlbšie odôvodnenie: Áno, zaiste, je to v poriadku – ale je blahoslavená nielen pre svoje telesné mesiášske materstvo, ale predovšetkým pre svoju poslušnosť voči Božej vôli.
      Niet sa teda čo čudovať, že sa už „u svätých Otcov ujal zvyk nazývať Bohorodičku celou svätou a bez akejkoľvek škvrny hriechu, sťaby nové stvorenie, dielo Ducha Svätého“ (Lumen gentium 56).
      „Preto sa aj uctieva ako najvynikajúcejší, celkom jedinečný úd Cirkvi, ako predobraz a najosvedčenejší vzor vo viere a láske, a Katolícka cirkev, poučená Duchom Svätým, jej preukazuje detinskú oddanosť a lásku ako vrelo milovanej matke“ (Lumen gentium 53).


09.06.2004 - 20:20   PaedDr. František Dancák  
» Lk 11, 27

      V Starom zákone čítame o tom, ako faraón ustanovil Jozefa za správcu svojho majetku a pokladov. „Ty sám budeš nad mojím domom a celý môj ľud bude závisieť od tvojich rozkazov a ja sám budem len o trón vyššie od teba“
(Gn 41, 40). A posielal k nemu svojich poddaných, ktorí prosili o chlieb v čase sucha.
      Divil by sa niekto, že sa mu preukázala takáto úcta? Veď si ju zaslúžil! A čo Panna Mária? Naozaj po Kristovi nad ňu nemáme!


28.01.2004 - 20:55   P. Tadeusz Olszański CM – P. ThDr. Ľubomír Stanček  
» Lk 11, 29-32

      Treba priznať, že to zlé pokolenie (ako ho nazval Pán Ježiš) malo právo žiadať znamenie, ktoré by svedčilo o reálnej prítomnosti Mesiáša uprostred ľudu. A Pán Ježiš vôbec neodmietal toto znamenie. Nebolo to však také znamenie, aké si vymysleli židovskí rabíni, a teda nejaké efektné a senzačné znamenie (hoci boli svedkami aj takých znamení, ako napr. rozmnoženie chleba či vzkriesenie Lazára).
      Ale znamením predovšetkým bol sám Ježiš Kristus. Bol znamením svojou osobnou svätosťou, svojím neobyčajným učením, nakoniec aj svojím zázračným konaním. Bol znamením, že Boh sa v ľudskom tele zjavil na svete, že sa koná dielo vykúpenia ľudstva; bol znamením Božieho odpustenia a spasiteľnej milosti všetkých ľudí dobrej vôle.
      Odišiel síce vo svojej ľudskej podobe, ale zanechal iné viditeľné znamenie, ktorým je svätá katolícka Cirkev. Nechýbajú ľudia, ináč vzácni, ktorí sa zlostia na Cirkev ako inštitúciu; vyčítajú Cirkvi inštitucionalizmus a byrokratizmus. Sú to dve rôzne veci. Z jasného Kristovho rozhodnutia Cirkev má viditeľnú spoločenskú štruktúru (por. GS 44), a teda je inštitúciou. Zhodne s Kristovým prianím, ktoré potvrdil II. vatikánsky koncil (por. DH 1), v Cirkvi sa zachováva jediné a pravé zjavené náboženstvo. Preto Cirkev musí byť viditeľným znakom pre všetkých (por. GS 40), aby ľudia roztratení po celom svete vedeli, kde môžu nájsť autentickú Kristovu pravdu. A samozrejme, kde je inštitúcia, tam musia byť aj písacie stoly, za ktoré si sadajú ľudia so svojím zaťažením, a teda možno aj s nadmernou byrokraciou..., to treba pochopiť a odpustiť.
      Ale nie písacie stoly sú tu najdôležitejšie. Kristus obohatil Cirkev nielen zjavenou pravdou, ale aj prostriedkami milosti, ktorá nás posväcuje a prináša nám spásu (por. UR 4). A tieto prostriedky – to sú sviatosti: sedem zázračným znakov, prostredníctvom ktorých Ježiš stále uprostred nás prebýva a účinkuje (zvlášť vo sviatosti Eucharistie).
      Ako sa vyjadril koncil, Cirkev je znamením vztýčeným uprostred národov (por. UR 2). Je znamením prostredníctvom svojej svätosti, presnejšie: prostredníctvom svätosti svojich členov. Čiže: každý z nás má tiež byť znamením. Sme skutočne znamením, že Kristus žije, účinkuje, posväcuje a prináša spásu?


27.01.2004 - 22:30   P. Tadeusz Olszański CM – P. ThDr. Ľubomír Stanček  
» Lk 11, 27-28

      Celá ľudská kultúra existuje v slove a skrze slovo. Neudivuje teda, že Pán Ježiš blahoslaví tých, ktorí počúvajú a zachovávajú Božie slovo.
      Blahoslavení sú predovšetkým tí, ktorí toto slovo vidia, ktorí ho neprehliadajú. Neraz sa evanjelium prirovnáva k bani na drahokamy. Každý tu prečítaný úryvok je určitou takou baňou na drahokamy; ide o to, aby sme v tejto bani videli ten jeden diamant, ktorý je určený mne – a taký sa tam určite nachádza. A teda vidieť.
      A potom – zachovávať. Pán Ježiš kladie zvláštny dôraz na zachovávanie Božieho slova. Jasná vec: ak sme už našli tento diamant, tak ho treba strážiť ako oko v hlave. Strážiť – to znamená nielen zachovávať toto slovo v pamäti, ale zachovávať ho v praktickom každodennom konaní.
      Vidieť a zachovávať Božie slovo je toho hodné, lebo je to slovo, ktorému Kristus venoval svoj život a ktoré potvrdil svojou smrťou. Týmto živým, vteleným Slovom, sa stal on sám – a strážiť Božie slovo, znamená strážiť samého Krista vo svojom srdci i vo svojom živote.


04.10.2003 - 18:36   PaedDr. František Dancák  
» Lk 11, 27

      Pod dojmom Ježišových slov prednáša žena zo zástupu chválu Ježišovi tým, že velebí jeho matku. Ježiš však dodáva: zaiste, je to pravda, ale „skôr sú blahoslavení tí, čo počúvajú Božie slovo a zachovávajú ho“ (Lk 11, 28).
      Iste je dôstojné a potrebné chváliť matku nášho Pána. Avšak nielen pre jej telesné materstvo, ale pre spojenie so svojím Synom, ktoré udržiavala Panna Mária ako s Božím Slovom, ktoré počúvala a plnila ako prvá z ľudí (Lk 2, 19).
      Preto sv. Terézia z Lisieux uvažujúc o niektorých výrokoch Panny Márie, poznamenáva: „Predstavujú nám Pannu Máriu ako nedostižnú. Mali by nám ukázať, že ju môžeme nasledovať“ Posledné slová, 23). A v tom počúvaní a zachovávaní slov jej Syna je nám naozajstným príkladom.


02.10.2003 - 20:33   PaedDr. František Dancák  
» Lk 11, 27

      Vo filme východonemeckej produkcie Salamínsky sudca, tento múdry človek dáva svojmu synovi na cestu do života túto radu:
       „A o ženách nikdy zlé!
      Aj pred poslednou maj úctu,
      Lebo skrze ženu sme my živí!“

      A preto každý šľachetný muž sa skloní pred jemnosťou, nehou a materstvom ženy.
      V Panne Márii vidíme najväčší ideál, že už jeho odtieň ťažko hľadať v našom prostredí. Preto aj žena zo zástupu chváli Pannu Máriu ako blahoslavenú, lebo je matkou Ježiša Krista...



© 2003 - 2015 Miron Keruľ - Kmec
Stránka je umiestnená na WebGlobe.
webdizajn
Computer and internet Computer and internet