24.máj 2019

     MENU

Úvod
Zoznam miestností
Zoznam tém


Vyhľadávanie v archíve: fulltextové vyhľadávanie (aj v tele textu)


Vyhľadávanie v Svätom Písme:
     FACEBOOK

     NA ZAMYSLENIE

    „Trochu lásky k blížnemu má väčšiu cenu než láska k celému svetu.”

~RICHARD DEHMEL~

12.06.2003 - (čítanosť3320 reakcie10)


Lk 8, 16-21

      16 Nik nezažne lampu a neprikryje ju nádobou, ani ju nepostaví pod posteľ, ale postaví ju na svietnik, aby tí, čo vchádzajú, videli svetlo. 17 Lebo nič nie je skryté, čo by sa nevyjavilo, a nič utajené, čo by sa neprezvedelo a nedostalo na verejnosť. 18 Dávajte teda pozor, ako počúvate, lebo kto má, tomu sa pridá, a kto nemá, tomu sa vezme aj to, o čom si myslí, že má.“
      19 Prišla za ním jeho matka a bratia, ale pre zástup sa nemohli k nemu dostať. 20 Oznámili mu: „Vonku stojí tvoja matka a tvoji bratia a chcú ťa vidieť.“ 21 On im odvetil: „Mojou matkou a mojimi bratmi sú tí, čo počúvajú Božie slovo a uskutočňujú ho.“

16-18.      Mt 5, 15; 10, 26; Mk 4, 21-22.24-25.
19-21.      Mt 12, 46-50; Mk 3, 31-35.
12.06.2003 | Čítanosť(3366)
Lk 8, 26-39
12.06.2003 | Čítanosť(2730)
Lk 8, 40-56
12.06.2003 | Čítanosť(2174)
Lk 8, 4-15


30.11.2006 - 18:35   a.o.  
» Lk 8,16-18

Svítilna se postaví na podstavec, aby ti, kdo vcházejí, dobře viděli.
Zvěstování Božího slova v obci se tedy nakonec nemá dít jen uzavřeně, ale také tak, aby osvěcovalo všechny, kteří mají zájem vstoupit na cestu následování. „Mít“ Boží slovo znamená „zachovat je“ a vytrvat pod jeho nárokem - pak bude „přidáno“ požehnání k růstu. „Nemít“ znamená zacházet s Božím slovem tak, jak ukázaly tři předchozí příklady (8,12-14). Člověk pak bude zbaven iluzí, že něco „má“.


12.01.2006 - 06:49   JR  
» Lk 8, 16-18

Tomu, kdo má, bude dáno, ale tomu, kdo nemá, bude vzato i to, co má !
Jaká nespravedlnost! Pomyslí si ten, kdo slyší tento výrok bez souvislosti a nezamyslí se. Kdyby šlo o rozdělování státních peněz, sotva bychom to ovšem mohli ospravedlnit. Ale dary Boží jsou docela jiné. Říkáme jim milost, ta pak znamená život v Bohu. Život má však svá pravidla, odlišná od mrtvých věcí. Rostliny, živočichové tím víc a lépe rostou, čím jsou zdravější, čím víc života v sobě mají. Naopak to, co je slabé, nakažené, dříve nebo později odumírá, ztrácí i to málo života, co má v sobě. Kdo dostane peníze, zbohatne, ale dříve nebo později se takový dar ztratí, dostal-li ho člověk nemocný, neschopný života. Jak lépe je na tom ten, kdo dostal zdraví a chuť k práci. Podobně je tomu, ovšem v daleko větší míře, i v životě nadpřirozeném. Bůh dal někomu milost, ta se stává seménkem, hořčičným zrnkem, které vroste ve velký keř (srv. Mt 13,21). Proto se světci rádi modlili: „Vezmi si, Pane, všechno... Dej mně jenom tvou milost, to mně stačí!“


12.01.2006 - 06:49   JR  
» Lk 8, 16-18

Nic není skryto, co by se jednou neprojevilo
Kdysi jeden známý německý žurnalista kritizoval církev, že bere do svých služeb lidi schopné, že jim dává velkou přípravu, ale že nedovede jejich činnost propagovat, že se nestará o to, aby se o jejich práci ve světě vědělo. Těžko říci, na kolik je ta námitka oprávněná i z čistě světského pohledu. jisté však je, že se na opravdu duchovní hodnoty nehodí jenom pravidla žurnalistiky. Světské schopnosti se vidí přirozenýma očima. K tomu, abychom viděli to, co je duchovní, potřebujeme zjevení. Tedy i duchovní velikost člověka zahlédnou jenom ti, kterým to Bůh zjevil, které Duch svatý osvítil. Tak se stává, že světce objeví lidé duchovní. Vidíme to často v dějinách církve. Velká a dobře připravená propaganda zklame a lidé se najednou hrnou za někým, kdo byl neznámý. Co udělal velkého? Opatroval svěřené světlo, a to se nemohlo ve tmě skrýt.


12.01.2006 - 06:49   JR  
» Lk 8, 16-18

Světlo se postaví na svícen
Je požehnáním pro národ, když má na vládnoucích místech dobré a schopné lidi. A jejich úspěch zaseje podmíněn tím, když si dovedou vybrat schopné pracovníky a dát jim důležitá místa. Špatná společnost naopak schopné lidi vylučuje, talenty ubíjí. Jak je tomu ve společnosti Boží? Věříme, že svět řídí Prozřetelnost. Je možné, aby Bůh nedal lidem, kteří se k němu obracejí jako k Otci, možnost uplatnit se a dosáhnout místa, které jim patří? Vždyť Bůh sám každého vyvolí k nějakému poslání, proto mu také dá to místo, které mu patří. Ovšem jeho plány jsou v tajemství a nedají se porovnávat s tím, čemu se v profánní společnosti říká kariéra. Prohlédneme je až ve světle věčnosti. Ale už nyní se najednou zjeví. Životopis sv. Sergeje Radonežského líčí jeho osamělý a zapomenutý osud v severních lesích. Ale najednou dodává: Nemůže se skrýt světlo postavené na svícnu. Přicházejí k němu skupiny učedníků a stává se zakladatelem velkého náboženského a kulturního hnutí.


12.01.2006 - 06:48   JR  
» Lk 8, 19-21

Matka a příbuzní, rádi by tě viděli
Evangelisté nám zapsali Ježíšovo kázání a jeho veřejnou činnost. O rodině a příbuzných se skoro vůbec nezmiňují. Je to v duchu ostatních knih Písma? Všeobecně se dá říci, že se tu setkáváme s dvojím protichůdným posto jem. Z jedné strany se u všech osobností označuje jejich původ, vypočítává se rodokmen. Ale sotva dostali povolání od Boha, např. prorocké, opouštějí rodinu a přerušují styk s příbuznými. Bůh jakoby žádal člověka celého, nerozděleného. Povolání k Boží službě se přirovnává k eucharistickému chlebu. Ve staré době přinášeli lidé k bohoslužbě chléb a víno a kladli je na stolek před oltářem. To pak sloužilo k hostině po liturgii. Ale předtím z těch darů kněz vybral kousky, které se nesly na oltář při obětování, aby se proměnily v tělo Páně. Ty tedy znamenají i osoby, které si Bůh vybral ke své zvláštní službě jako kněze, řeholníky nebo i laiky se zvláštním posláním. Je to privilegium. Příbuzní to mají pochopit a toto povolání jim umožnit, i když to stojí oběti. Z druhé strany pak ti, co jsou povoláni, zůstávají své rodině vděční, ale přesto ji opustí, aby sloužili celé rodině Božího lidu.


12.01.2006 - 06:48   JR  
» Lk 8, 19-21

Duchovní mateřství Mariino
Od doby reformace se často dělá toto srovnání: Maria zrodila Krista v těle, je jeho matkou ve smyslu tělesném, křesťan má však poslání ještě vyšší, má zrodit Krista přijetím víry. Tento protiklad se někdy užíval i k tomu, abys se umenšila mariánská úcta. Ve skutečnosti však slouží jenom k tomu, aby se objasnil dvojí způsob lidské spolupráce s Bohem, vnitřní i vnější. I Maria se totiž přijetím víry stává matkou Boží. Evangelium ji nazývá „blahoslavenou, která uvěřila“ (Lk 1,45). Na počátku Starého zákona je Abrahám, o kterém píše sv. Pavel, že „uvěřil Bohu“ a tím se stal spravedlivým zakladatelem Božího lidu staré smlouvy (srv. Řím 4,3). Na počátku Nového zákona stojí Maria a její víra v Boží slovo. Stala se tedy matkou nového Božího lidu, tj. církve. Ona sama si toho je vědoma: „Od této chvíle mě budou blahoslavit všecka pokolení“ (Lk 1,48).


12.01.2006 - 06:48   JR  
» Lk 8, 19-21

Moje matka a moji příbuzní jsou ti, kdo slovo Boži slyší a plní
Jako Bohočlověk má Kristus dvojí původ. Otcem je mu Bůh, matkou Maria. Ale v tomto výroku jakoby se své lidské rodiny zříkal. Je to však zdánlivé. Tajemství Mariino se tím nezmenšuje, ale rozšiřuje. Maria se stala Bohorodičkou tím, že přijala Ducha svatého a celá se mu dala k dispozici. Dala Bohu lidské tělo, aby se narodil na této zemi. I k nám však přichází Bůh různými způsoby, především však slovem. Uslyšíme je při čtení evangelia, v poselství církve, ve zvláštní inspiraci. Rozhodneme-li se, že uskutečníme to, co jsme slyšeli, stává se toto Boží slovo tělem, skutkem ve světě. My jsme mu prokázali funkci, která se podobá poslání Marie. Proto už Origenes ajiní Otcové církve říkali, že každý křesťan je povolán k tomu, aby rodil Boha, aby mu dával existenci v tomto světě. jeden kazatel to vyjádřil takto: „Já tu na kazatelně půjčuji Bohu svá ústa, aby jeho poselství lásky zaznělo lidským hlasem. Půjčte mu vy své ruce, aby se ta láska stala skutkem, tělem v tomto světě.“


22.11.2004 - 10:37   Iveta Jarabková  
» Re: Lk 08, 16-21

Áno, my kresťania sme všetci povolaní k tomu, aby sme hlásali Dobrú zvesť, Evanjelium.
Najlepšie je neskrývať nič. Neskrývať svoje skutky, slová ani seba samého. Lampu tiež neukryjeme, keď chceme aby svietila. Bolo by nelogické, keby sme čosi, čo je určené na rozdávanie svetla, schovali pod posteľ alebo nebodaj niečím prikryli.
V jedno leto, cez prázdniny som medzi starými odloženými vecami na povale u dedka, našla časom poznačenú, prachom zapadnutú a tak trochu i zhrdzavenú, staručkú petrolejovú lampu. Veľmi som sa potešila, pretože predmety starožitné ma vedia potešiť aj preto, že ukrývajú v sebe tajomstvo histórie a sú nemými svedkami mnohých chvíľ v živote človeka. Z veľkej radosti z nálezu, som lampu zniesla z povaly dolu a pustila som sa do jej čistenia. Po pár hodinách námahy, ktoré som venovala lampe, začala sa podobať na nositeľku svetla. A prišla chvíľa, keď som pri istej slávnostnej chvíli „predstavila“ rodičom našu „novú“lampu. Všetci sa potešili a mama si dokonca vybavila chvíľky z detstva o ktorých nám začala rozprávať. Po určitom čase ktorí uplynul obdivovaním starodávnej lampy sme sa rozhodli, že ju rozsvietime. Na naše očakávania, plameň zápalky odpovedal odovzdaním svojej vlády knôtu. So zatajením dychom sme pozerali a vôbec sme si neboli istí, či naša lampa bude svietiť i bez pomoci zápalky. Spočiatku nás držalo malé zažíhajúce sa svetielko v napätí. Nakoniec však všetko dobre skončilo. Lampa svieti vždy pri zvláštnych príležitostiach, kedy v rodine vládne pohoda, pokoj a mier v dušiach...

A takto akosi je to i snami ľuďmi. Vek, vzdelanie, postavenie, ani farba našich očí nie je podstatná, keď začneme svietiť ako to svetielko zo starej petrolejky. Častokrát intenzita nášho svetla závisí i od množstva a hĺbky bolesti, ktorú sme vo svojom živote zažili. Po zahájení očisťovania (podobne ako pri lampe) je naše svetielko veľmi slabučké a tiež niekedy záleží i od toho, či nás niekto objaví a pomôže nám vyjsť na svetlo Božie.
Človek, ktorý za sebou niečo v živote má, môže odhaliť skutočnú krásu Evanjelia, pretože v každom obraze Svätého Písma, môže nájsť svoj život, alebo život svojich blížnych. Ja osobne som nenašla nič dokonalejšie ako Písmo Sväté a nech ho čítam po stý krát, vždy bude pre mňa rovnako nové, tajuplné a v neposlednom rade MÚDRE.
Keď raz niekto v Tebe zažne svetlo Pravdy, Poznania, Lásky a jediného možného spôsobu, ako priviesť seba i svojich blížnych ku spáse, je akousi morálnou povinnosťou, nezostať v kúte a pomaly zapadať prachom. I keď je Tvoje svetielko spočiatku slabulinké a dôvera divákov, ktorý sledujú Tvoj prerod, ešte len v štádiu klíčenia, nenechaj sa odradiť a pevne kráčaj cestou, ktorou je pre nás kresťanov JEŽIŠ, náš Spasiteľ a Pán. Pretože byť pokorným neznamená zostať utiahnutý a báť sa, ale byť si vedomý svojich kladných i záporných vlastností, byť si vedomý toho, že bez Božej pomoci by som nebola NIKÝM...pretože Pravda vždy zvíťazí, vyjde na svetlo Božie.


16.10.2003 - 20:46   P. Tadeusz Olszański CM – P. ThDr. Ľubomír Stanček  
» Lk 8, 16-18

      Pán Ježiš nás vystríha, aby sme svoje svetlo neprikrývali nejakou nádobou, ale postavili ho na svietnik. Táto výstraha sa určite vzťahuje zvlášť na nás. Tu prítomní, častejšie ako iní, prebývajú v okruhu svetla Kristovej pravdy a milosti; to svetlo sa vo väčšej miere práve nám udeľuje a preniká nás.
      Ale neslobodno zatvárať Krista do gest našich osobných obradov. Niekto sa ľahko môže stať akoby zberateľom duchovných pokladov, ak zabudne, pre koho sú tieto poklady určené. Svetlo, ktoré sa v nás zapaľuje, má slúžiť nie výlučne nám, ale skrze nás na osvietenie tých, ktorí blúdia v tme a na ohriatie tých, ktorí mrznú.
      Naše náboženské presvedčenie, naše morálne zdravie, naša živá viera a nádej – majú byť pre iných svetlom na svietniku, majú budovať a povzbudzovať okolie. Keď sa pozeráme na život takých osôb, ako Matka Tereza z Kalkaty, bl. Angela Salawa, pápež Ján XXIII. a im podobní – chcelo by sa zavolať: ako je dobre, že sú na svete takí ľudia! Pretože oni skutočne zachraňujú ľudskú česť, dávajú zmysel ľudskému životu, zapaľujú svetlo pre smutných, znechutených a takých, ktorí stratili nádej. Kiežby aj o nás sa dalo povedať: dobre, že sú takí kresťania na svete!
      A ide tu nielen o náš žiarivý príklad, ale aj o lúče našich odvážnych, apoštolských slov, o slová poučenia a napomínania. Niekto môže povedať: škoda každého slova! Nič nepomáha najlepší príklad! Ale – ako sa vyjadril niekto múdry: Nezomrie tvoje svetlo, hoci by si aj ty zomrel. Spravodlivý odchádza, ale jeho svetlo ostáva. Ľudský rod neprijíma svojich prorokov a tupí ich, ale ľudia milujú svojich mučeníkov a ctia si tých, ktorých utrápili (F. Dostojevský).
      Aj my dnes čerpáme svetlo z obety Toho, ktorého nechceli počúvať. Ale je to svetlo jeho obety na kríži.


08.09.2003 - 22:00   P. Tadeusz Olszański CM – P. ThDr. Ľubomír Stanček  
» Lk 8, 19-21

      Vďaka Bohu, nechýbajú dnes takí, ktorí odovzdávajú svetu Božie pravdy hovoreným i písaným slovom; nechýbajú tiež ochotní príjemcovia Božieho slova. Žiaľ účinnosť tohto slova je nepomerne menšia, než jeho znalosť. Pretože je málo počúvať a čítať. Pán Ježiš pochvaľuje nie tých, ktorí len počúvajú, ale tých, ktorí počúvajú Božie slovo a uskutočňujú ho. Až uskutočnené Božie slovo sa stáva požehnaním. Ak ostane nevyplneným zvukom či mŕtvou literou – možno hovoriť o skutočnej tragédií Božieho slova.
      Pretože u Boha sa slovo rovná skutku. To, čo Boh hovorí, je zároveň faktom. Povedal Boh: Buď svetlo – a bolo svetlo. A povedal Boh: Zem prines plody – a stalo sa (por. Gn 1, 3-12). A bolo to splnené Božie slovo, a teda požehnané v skutkoch. Ale Boh hovorí: Cti otca svojho a matku svoju, nezabiješ, nezosmilníš... A ak toto jeho slovo ostáva z viny človeka nesplnené – prichádza k tragédii. Ako sa povedalo, je to tragédia Božieho slova; ale je to stokrát väčšia tragédia neposlušného sveta, vzdorujúceho človeka. Aké sú tieto nespočetné tragédie, tragédie nesplneného Božieho slova – každý vidí: či v ťažkom osude ľudstva, či vo svojom osobnom živote. Možno bez preháňania povedať, že tri štvrtiny ľudského nešťastia a utrpenia – to je tragédia niekým nesplnených Božích slov. Nechže nebudú také slová a také tragédie v našom živote, nechže tie tragédie nezaviníme my!
      Pred nami, na oltári je vzor splneného Božieho slova: Slovo, ktoré sa stalo Telom, aby dokonalo veľké dielo nášho vykúpenia.



© 2003 - 2015 Miron Keruľ - Kmec
Stránka je umiestnená na WebGlobe.
webdizajn
Computer and internet Computer and internet