24.máj 2019

     MENU

Úvod
Zoznam miestností
Zoznam tém


Vyhľadávanie v archíve: fulltextové vyhľadávanie (aj v tele textu)


Vyhľadávanie v Svätom Písme:
     FACEBOOK

     NA ZAMYSLENIE

    „Pre Božieho učenca je znakom veľkej múdrosti, keď prizná svoju nevedomosť.”

~CYRIL JERUZALEMSKÝ ~

12.06.2003 - (čítanosť1803 reakcie5)


Lk 8, 1-3

      1 Potom chodil po mestách a dedinách, kázal a hlásal evanjelium o Božom kráľovstve a s ním Dvanásti 2 a niektoré ženy, ktoré uzdravil od zlých duchov a z chorôb: Mária, zvaná Magdaléna, z ktorej vyšlo sedem zlých duchov, 3 Jana, žena Herodesovho správcu Chúzu, Zuzana a mnohé iné, ktoré im vypomáhali zo svojich prostriedkov.
12.06.2003 | Čítanosť(3366)
Lk 8, 26-39
12.06.2003 | Čítanosť(3320)
Lk 8, 16-21
12.06.2003 | Čítanosť(2730)
Lk 8, 40-56


18.02.2006 - 15:00   JR  
» Lk 8, 1-3

O Božím království
Je radost totéž, co štěstí? Má šťastný člověk jenom radostné okamžiky? Problém se nedá řešit jenom psychologicky Bible užívá proto raději slova „blažený“, „blahoslavený“. Tak začínají žalmy: „Blažený člověk, který se bojí Pána“ (Žl 1,1), tak začíná i Kristovo kázání na hoře, tzv.. osmero blahoslavenství (Mt 5,lnn.). Exegeté tvrdí, že ten výraz v hebrejštině znamená něco podobného jako jistotu, že jdeme po správné cestě. Ta ovšem může být kamenitá, může nás zastihnout déšť, někdy i cesta unavuje, ale člověk se nevrátí, nezahne jinam, protože ví, že jde správně. Tato jistota je ovšem radostná zvěst, když se spojí s cílem, ke kterému jsme stvořeni a který cítíme v hloubce srdce, ve všech skrytých přáních. Je to Boží království, tj. uskutečnění všeho dobrého a krásného, po čem toužíme.


18.02.2006 - 15:00   JR  
» Lk 8, 1-3

Kázal a hlásal radostnou zvěst
Řecké slovo evangelium skutečně znamená v překladu radostnou zvěst. Radostné poselství může být ovšem různého druhu. Pro studenta to bude zpráva, že dobře dopadly zkoušky V těžkých dobách vojny je radostné slyšet, že skončila válka. Židé, kteří žili v očekávání Mesiáše, se mohli všichni potěšit, když slyšeli, že se přiblížilo Boží království. Radost je psychologický stav, který je důležitý pro život. Utvrzuje nás v přesvědčení, že nežijeme a nepracujeme nadarmo, že všecko jde a směřuje k cíli. Proto má být charakteristickou vlastností křesťanů. Sv. Filip Neri často opakoval, že „smutný svatý by byl opravdu smutným svatým“. Ústy by říkal, že věří, ale obličej by vyzařoval pochybnosti a nedůvěru. Smutek naopak zařazovali duchovní autoři mezi nebezpečné neřesti, které podlamují síly a kazí práci. Vědí to ostatně všichni lidé, proto se hledí sami a jeden druhého potěšit: slovy vtipy, povzbuzením apod. Je to užitečné, ale je to cosi jako aspirin při bolení hlavy. Pomůže na chvilku. Opravdovou radost máme jenom když vidíme, že věci jdou a že má život smysl. To přesvědčení však může dát jenom pevná víra v Boha.


18.02.2006 - 15:00   JR  
» Lk 8, 1-3

Ježíš chodil od města k městu, od vesnice k vesnici
Všechna náboženství věří v božstvo, i filosofickou úvahou se dojde k poznání Boha, první příčiny všeho, co existuje. A přece je velký rozdíl mezi bohy pohanskými a Bohem v biblickém zjevení. Řečtí bohové bydleli na vysokém Olympu a jejich svatyně byly na vrcholcích pahorků. Kdo chtěl přijít s nimi do styku, aby je o něco prosil, musel chodit za nimi, vystupovat do kopce. Bůh Izraele měl bydliště v nejvyšším nebi, ale v celých dějinách se zjevuje jako ten, který mezi svůj lid sestupuje. Bible nám nevypravuje o lidech, kteří hledají Boha, ale naopak o Bohu, který hledá lidi. Když se pak Bůh stal člověkem, chodil od města k městu. jeho činnost pak pokračuje v církvi, která po věky hledá lidi, přichází k nim ve jménu toho, kdo,ji dal to poslání. Rovněž i my, kteří jsme členové jeho mystického těla, jsme posláni chodit za lidmi, abychom je spasili.


09.06.2004 - 20:33   Angelo Scarano  
» Lk 8, 1-3

      8,1-3 Tyto verše následují ze dvou důvodů: 1) opět vystupují ženy, 2) služba je zřejmě projevem lásky a vděčnosti za prokázané Ježíšovo dobrodiní (osvobození ze zlých duchů a uzdravení). Tyto verše velmi jasně odlišují Ježíše od soudobých rabínů: věnuje péči ženám, přijímá je mezi následovníky, které se o něj starají ze svého majetku (zřejmě byly tedy majetné), nejméně jedna z nich (ale možná i další) byla vdaná (Jana). Lukáš tímto předjímá roli žen u kříže, u prázdného hrobu, při modlitbách před sesláním Ducha. A zároveň je jasné, že Lukáš odlišuje „tyto ženy“ od skupiny Dvanácti.
      Jana, jinak neznámá žena, je blíže určena jako manželka Chuzy, správce („manažera“) Herodova majetku. Touto poznámkou se ukazuje, jak Ježíšův vliv dosahoval až na nejvyšší místa.


14.10.2003 - 19:19   P. Tadeusz Olszański CM – P. ThDr. Ľubomír Stanček  
» Téma: Lk 8, 1-3

      Vypomáhali im zo svojich prostriedkov. Nielen zo svojich prostriedkov. Ktosi im predsa musel prať, plátať, chystať jedlo, starať sa o bývanie atď., myslime predsa ako ľudia. Správne ktosi povedal, že nevyhnutným druhom každej veľkej veci je žena (J. Dobraczyński). Ale spomínané a dnes menované ženy boli spoločníčkami aj v tých malých veciach.
      Celkom určite možno povedať, že žena bola stvorená ako matka – a rola matky v žiadnom prípade jej nebude odňatá – hoci by ju vykonávala tak, ako tie ženy z Evanjelia, ktoré sa matersky starali o Krista a jeho učeníkov. Nie bez významu bola tiež tá obeta zo svojich prostriedkov. Ale jedinou správnou formou činnosti ženy je obetovať seba. Žena je až vtedy sebou, keď obetuje samú seba; dar seba je vtelením ženskosti (G. von le Fort). Žiadali od ženy, aby sa obetovala ako úradníčka, policajtka, traktoristka – a všade tam dokáže plniť svoje funkcie obetavejšie ako muž. Ale neslobodno zabúdať, že jej prvý obetný oltár je v dome jej muža a detí.
      Vo všeobecných podmienkach dnešného postupu ženy Cirkev vôbec nezaháňa do kuchyne a k deťom. Vo vatikánskej kúrií, v kongregáciách, pápežských radách a komisiách – pracuje okolo stotridsať žien, v tom okolo osemdesiat laičiek (1995); plnia tam svoju úlohu určite svedomitejšie a pedantnejšie než muži, pretože sú obetavejšie.
      Múdro, hoci záhadne, sa vyjadrila francúzska mysliteľka (S. Beauvoir): Nikto sa nerodí ženou. Z čoho vyplýva, že žena nachádza na sto percent svoju hodnotu, až keď rozvíja v sebe vrodený jej materinský inštinkt, všeobecnejšie: inštinkt obety. A akékoľvek svoje obety žena môže najúčinnejšie zapaľovať od obety Ježiša Krista, od oltára v chráme: tu má základ a tu sa upevňuje jej obetavosť, a teda aj jej ženskosť.



© 2003 - 2015 Miron Keruľ - Kmec
Stránka je umiestnená na WebGlobe.
webdizajn
Computer and internet Computer and internet