19.november 2018

     MENU

Úvod
Zoznam miestností
Zoznam tém


Vyhľadávanie v archíve: fulltextové vyhľadávanie (aj v tele textu)


Vyhľadávanie v Svätom Písme:
     FACEBOOK

     NA ZAMYSLENIE

    „Ruženec je osobitne dôležitý pre tých, ktorí sa zaoberajú duševnou prácou alebo štúdiom, lebo toto zdanlivo monotónne prihováranie sa detí svojej Matke ničí všetky zárodky domýšľavosti a pýchy.”

~SV. JOSEMARÍA ESCRIVÁ~

12.06.2003 - (čítanosť3693 reakcie11)


Lk 6, 37-45

      37 Nesúďte a nebudete súdení. Neodsudzujte a nebudete odsúdení! Odpúšťajte a odpustí sa vám. 38 Dávajte a dajú vám: mieru dobrú, natlačenú, natrasenú, vrchovatú vám dajú do lona. Lebo akou mierou budete merať vy, takou sa nameria aj vám.“
      39 Povedal im aj podobenstvo: „Môže viesť slepý slepého? Nepadnú obaja do jamy? 40 Žiak nie je nad učiteľa. Aj keď sa všetko naučí, bude ako jeho učiteľ.
      41 Prečo vidíš smietku v oku svojho brata, a vo vlastnom oku brvno nezbadáš? 42 Ako môžeš povedať svojmu bratovi: „Brat môj, dovoľ, vyberiem ti smietku, čo máš v oku,“ keď vo svojom vlastnom oku brvno nevidíš? Pokrytec, vyhoď najprv brvno zo svojho oka! Potom budeš vidieť a budeš môcť vybrať smietku, čo je v oku tvojho brata.
      43 Nie je dobrý strom, ktorý rodí zlé ovocie, ako nie je zlý strom, ktorý rodí dobré ovocie. 44 Každý strom možno poznať po ovocí. Z tŕnia predsa nezbierajú figy, ani z ostružín neoberajú hrozno. 45 Dobrý človek vynáša z dobrého pokladu svojho srdca dobro a zlý človek zo zlého vynáša zlo. Veď z plnosti srdca hovoria jeho ústa.

36-38.       Mt 7, 1-2; Mk 4, 24.
39.       Mt 15, 14.
40.       Mt 10, 24-25; Jn 13. 16; 15, 20.
41-42.       Mt 7, 3-5.
43-45.       Mt 12, 33-35; Mt 7, 16-18.
12.06.2003 | Čítanosť(2734)
Lk 6, 1-11
12.06.2003 | Čítanosť(2575)
Lk 6, 12-19
12.06.2003 | Čítanosť(2442)
Lk 6, 27-36


16.11.2006 - 05:55   a.o.  
» Lk 6,36-38

Odpouštějte a bude vám odpuštěno.
Lukáš chápe Boží „svatost“ (Lv 19,2), resp. „dokonalost“ (Mt 5,48) jako „milosrdenství“ (v. 36). A právě to je ta nejkonkrétnější a nejjistější cesta, jak být „jako náš Otec“, jak se stávat „Božím obrazem“. Podle židovské nauky jedná Bůh s člověkem podle dvojí „míry“ odpovídající jeho dvěma jménům: míry spravedlnosti a soudu (Elohim - Bůh) a míry milosrdenství a slitování (JHVH - Hospodin). Jestliže člověk sám odmítne první míru (tj. nesoudí a nezavrhuje) a jedná podle míry druhé (odpouští a dává), umožní Bohu, aby jednal stejně i v jeho životě. Boží míra milosrdenství se pak pro něj stává nezměrnou plností.


24.03.2006 - 16:59   JR  
» Lk 6, 36-38

Buďte milosrdní!
Milosrdný je ten, kdo má „milé srdce“. V našem jazyce tomu rozumíme tak, že je citlivý, snadno se dojme. Vidí chudáka, a proto mu hned něco daruje. Slyší, že druhého něco bolí, proto ho polituje. Srdce je pro nás symbol citů. V biblické mluvě však má daleko hlubší význam. Je v něm soustředěn celý vnitřní život. Srdce rozvažuje, rozhoduje se, ale hlavně se v srdci uchovává všecko to, co kdo prožil. Může to být vzpomínka na události, ale jsou to především osoby, s kterými jsme se setkali. Uchováváme v srdci naše setkání s nimi a své dojmy. V této souvislosti je milosrdný ten, kdo myslí, vzpomíná dobře na ty, s kterými něco prožil. Je jim proto věrný. Je to ctnost, která v dnešním zmatku mizí. Potkáváme mnoho lidí, pak na ně zapomeneme. Dnes nás dojmou a zítra nám jsou lhostejní. Naše milosrdenství se stává povrchním, sentimentálním. Chybí mu kořen stálosti, věrnosti.


24.03.2006 - 16:59   JR  
» Lk 6, 36-38

Jako je milosrdný váš Otec
V žalmech se často prosí, aby nám byl Bůh milosrdný (Žl 4,2; 6,3), anebo se Bohu děkuje za to, že , jeho milosrdenství“ k nám je veliké (Žl 107,1). V jakém smyslu tomu máme rozumět? Zjevuje se tu obojí stránka milosrdenství, jak jsmeji naznačili. Bůh vidí bídu lidí a ta ho dojímá. Vysvobození Židů z Egypta se líčí jako skutek Božího milosrdenství: „Viděl jsem bídu svého lidu. Naklonil jsem své ucho k jejich volání. Znám jejich úzkosti. Rozhodl jsem se tedy, že je vysvobodím“ (Ex 3,7 nn.). Později ovšem měl Bůh s Židy smutné zkušenosti. Nezachovali jeho příkazy, byli mu nevěrní. Ale právě proti této jejich nevěrnosti, nestálosti, se on odvolává naopak ze své strany Je milosrdný, tj. zůstává věrný slibům, které dal Abrahámovi. Člověk všech dob se potácí v nejistotách a hledá, oč se opřít: o peníze, o přátele, o systému. I pohané říkají, že jsou ty opory slabé, že je potřeba hledat jistotu u Boha. Ale bohové mívají požadavky. Zastanou se jen těch, kdo se řídí jejich příkazy. Bůh biblický též požaduje. Ale nadto je Otec. Zůstane věrný i těm, kdo pochybili, odpouští, je milosrdný.


24.03.2006 - 16:59   JR  
» Lk 6, 36-38

Mírou, kterou měříte, bude zase naměřeno i vám
Člověk byl stvořen k Božímu obrazu a podobenství (Gn 1,26-27). Má se tedy projevit jako někdo, kdo je Bohu podobný. Kdy se to projeví nejlíp? Podle sv. Řehoře Nysského se to pozná ve skutcích milosrdenství. A protože je odměna v nebi podle stupně podobnosti s Bohem, platí zásada, že bude naměřeno každému podle toho, jak měřil bližnímu. Kazatelský příklad to ilustruje vypravováním, že nějaká zbožná kněžna pozvala na večeři lid z podhradí. Ti se ovšem silně podivili, když našli na talířích divné věci. Jeden kůrku chleba, druhý malý peníz, třetí koláč. Kde se ty věci vzaly? Kněžna se předtím přestrojila za žebračku a obešla obec. Teď dostal zpátky každý to, co předtím daroval. Ať už je ta příhoda skutečná nebo vymyšlená, je parabolou, přirovnáním. Nemůžeme ji přenést doslova z tohoto do věčného života. Ale vyjadřuje postoj Boží ve srovnání s postojem naším a jejich vzájemnou závislost.


11.12.2005 - 21:26   P. Tadeusz Olszański CM – P. ThDr. Ľubomír Stanček CM  
» Lk 6, 36-38

      Pôstne obdobie to je tiež čas znásobeného praktizovania milosrdenstva (či almužny). A znova hovorí Pán Ježiš, že má to byť milosrdenstvo nie akési dávkované, odmeriavané, zvážené - ale naopak, bez hraníc: Buďte milosrdní, ako je milosrdný váš Otec!
      Ak sme naklonení zľutovať sa nad africkými či bosnianskymi bedármi, nad žobrákmi, ktorí prehľadávajú nádoby na smetie, tiež nad osudom našich dôchodcov; pýtame sa: ako sa Boh môže na to pozerať, ako mohol toto dopustiť? Ale nie Boh stvoril biedu, to ľudia ju vytvárajú. A voči týmto prejavom biedy nesmieme zaujímať nejaké neutrálne stanovisko. Samozrejme, dištancujeme sa od konania krutých politikov a tvrdých ekonómov, ktorí odsudzujú milióny ľudí na smrť hladom. Ale v takom prípade musíme prejaviť solidaritu s hladujúcimi - a vôbec so všetkými, ktorým môžeme pomôcť tak či onak.
      Niekto povie: nemám na to. Ale - ako sa vyjadril Ján Pavol II. - nie ten je bohatý, kto má, ale ten, kto dáva. Počujeme: Dávajte a dajú vám; tak, že bude z čoho dávať - a skúsenosť to potvrdzuje: akosi sa nestáva tým, ktorí dávajú, aby ostali bez ničoho.
Niekto povedal: už som dal, a to neraz. Ale podstatou lásky je to, že jej neubúda: čím viac sa rozdáva, tým viac v nás rastie (A. Kamieńska).
      Nakoniec nejde o udeľovanie len materiálnych darov. Ide o to, aby „sme boli spolu" s blížnym v jeho nedostatku; a môže to byť nedostatok ľudskej prítomnosti, kamarátstva, srdca, pochopenia, útechy, vo všeobecnosti žičlivosti. Nakoniec predsa najcennejším darom je človek pre človeka, sám človek, ktorý dáva nie niečo „od seba", ale seba. Keď dávam tak či inak seba — preverujem seba samého, svoju hodnotu. Som toľko hodný, koľko je hodná úľava, ktorú dokážem priniesť a radosť, ktorú dokážem urobiť (S. Garczyňski).
      Počujeme, že Kristus kladie dôraz na milosrdenstvo voči duši blížneho: Nesúďte... Neodsudzujte... Odpúšťajte... Takéto milosrdenstvo nás môže viac stáť než kus chleba, časť starého oblečenia či dokonca viacciferná bankovka. Ale koľko stála Krista jeho obeta odpustenia?


05.10.2004 - 07:12   JR  
» Lk 6, 39-42

Jak to, že vidíš třísku v oku svého bratra a trám ve vlastním oku nepozoruješ?
Často však slyšíme námitku: Nemáme se snad starat o spásy. bližního? Proč bychom měli sobecky upoutávat pozornost na sebe? Je tedy křesťanské víc myslet na bližního než jenom na svou vlastní dokonalost. Tak,jak zní se zdá, že je zásada správná. Máme se opravdu křesťansky starat o druhé. Ale k tomu je potřebujeme znát. Jak se poznává bližní? Psychologové říkají, že se to děje „mostem analogie“, tj. „podle sebe poznávám tebe“. Aby člověk posoudil zpěv druhého, musí mít sám hudební sluch, aby ocenil obraz malíře, musí mít umělecký cit. Abychom věděli,jak posuzovat chyby bližního, musíme nejdříve znát chyby vlastní a mít zkušenost s jejich nápravou.


05.10.2004 - 07:12   JR  
» Lk 6, 39-42

Odstraň napřed trám ze svého oka a teprve potom budeš dobře vidět, abys mohl vyjmout třísku, kterou má v oku tvůj bratr
Slepost má různé příčiny. Není-li od narození, bývá z neštěstí: něco padlo do oka a silně je zranilo. I v morálním obrazném smyslu se něco takového může přihodit. Spadne podle slov evangelia do oka trám. Naše mysl je vnitřní oko a má se zabývat starostí o spáSv. duše a poznáním Boha. Tvůrce nám k tomu dal zvláštní jasnozřivost. Ale jistou jasnozřivost, jak upozorňují duchovní autoři, nám dává i ďábel. Upoutává naši pozornost na věci, které se nás netýkají a které nemůžeme napravit, zvláště chyby druhých lidí. jsou to často maličkosti, jakoby jenom malé třísky, ale dovedou nás tak dozlobit a tak zaměstnat, že už nemáme na nic jiného čas. I světci tomu pokušení často podléhali, ale opakovali si větu, kterou řekl Kristus sv. Petrovi, když se zajímal o osobu sv. Jana: „Co tobě na tom záleží? Ty mě následuj!“ (Jan 21,22).


05.10.2004 - 07:12   JR  
» Lk 6, 39-42

Může slepý vodit slepého?
Existuje známý Breugelův obraz Slepý vede slepé. Vlámského umělce takové bizarní scény lákaly Ale nešlo zde jenom o líbivost motivů. Víme, že i on sám viděl svět hluboce tragicky Zobrazil nesmyslnost lidských cest humoristicky, ale není přitom do smíchu. Na jeho obrazech vidíme osoby udýchané, stále někam pospíchající, ale jejich cesty se křižují, navzájem si překážejí, vrážejí do sebe. Je tu zmatek. Lidové slovo „brajgl“ právě pochází zejména tohoto malíře, který takto zachytil nesmyslnost lidského počínání. Na těch obrazech jsou však také malé scény, které snadno uniknou oku. Byla to doba společnosti v úpadku. Na okrajích obrazu jsou postavy sektářských kazatelů, kteří se zapálenýma očima hovoří potají ke skupinkám sedláků. Ale každý z nich hlásá své poslání do jiného směru. jsou to nadšenci, ale i oni nevidí cestu. Ani si neuvědomujeme,jak jsou tyto Breugelovy obrazy aktuální a jak se doby opakují.


27.08.2004 - 09:55   Miron  
» Lk 6, 37-45

AI      Človek túži po nezávislosti. No predsa sú určité životné situácie, ktoré sám nezvládne. Napríklad choroba. Vyliečiť sa, znamená, byť na určitú dobu závislý na lekárovi, na jeho pokynoch. V takom prípade si človek volí lekára - odborníka, ktorému dôveruje. A robí dobre. Zdravie je predsa dôležitá vec.
KE      Podobná múdrosť v konaní má vládnuť i v tých situáciách, keď stojíme na rôznych životných križovatkách. Tu tiež potrebujeme radu odborníka, aby naše budúce kroky smerovali k zdokonaleniu a nie k zničeniu života.
DI      Kto je naším radcom v živote? Väčšinou sú to ľudia v našej blízkosti. Manžel, manželka, priateľ, kolega v práci. Nemôžeme vynechať ani vplyv masmédií. Ale aj za nimi sa skrývajú konkrétni ľudia. Je veľmi zarážajúce, že mnohé dôležité životné rozhodnutia sú podmienené radou človeka, ktorý sa od hriechu prarodičov po dnešok prejavuje tak slabošsky, neisto a nezodpovedne.
      Človek sa v človeku sklame. I ten najdokonalejší človek má v sebe také vlastnosti, ktoré druhého sklamú. Ak sa človek nechá viesť človekom, je tu reálne nebezpečenstvo neúspechu. Ježiš to vyjadril v podobenstve takto: „Môže viesť slepý slepého? Nespadnú obidvaja do jamy?“ (Lk 6, 39).
      Časopisy v listárni neraz uverejňujú listy čitateľov, kde opisujú sklamanie v partnerovi, spolupracovníkovi, deťoch. Odpovedá im zvyčajne nejaký odborník, ktorý sa im snaží poradiť v ich probléme. V istom časopise uverejnili otvorený list adresovaný takému odborníkovi XY, ktorého masmédia svojho času pasovali za odborníka v manželských vzťahoch. V závere tohto listu sa píše: „Starostlivo som sa držala vašich odporúčaní. No nič sa nezlepšilo. Práve naopak. Vďaka vaším radám sa mi manželstvo celkom rozpadlo. Týmto chcem upozorniť všetkých čitateľov, aby vaše rady nebrali s plnou vážnosťou.“
      To je iba jeden príklad. A koľko príkladov sklamania by ste vedeli vy sami porozprávať zo svojho života?
PAR      V človeku nemáme istotu. Ak chceme správne kráčať životom potrebujeme iného vodcu, ktorý nás nesklame a vždy dobre poradí. Jediným vodcom, ktorý spĺňa tieto kritéria je Ježiš Kristus, náš Spasiteľ.
      Sväté písmo nám to dosvedčuje. Veď prišiel len a len kvôli nám. Miluje nás. Chce nás oslobodiť od pút hriechu, choroby, samoty, smrti. Prišiel medzi nás, aby nám ukázal cestu k nebeskej vlasti. Je tu pre každého. Nikto mu nie je cudzí, dokonca ani ten, ktorý ho uráža. Vzbudzuje našu dôveru, keď vidíme ako pristupuje k hriešnikom ako bol Zachej, Mária Magdaléna, cudzoložná žena, ktorú chceli ukameňovať, či kajúci lotor na kríži. Ježiš prišiel, aby sme mali život a to v plnosti (Porov. Jn 10, 10). Ponúka nám pre každú situáciu správne riešenie, ktoré sa nikdy nestane zdrojom sklamania, ale cestou k dokonalosti. Svoju lásku k nám potvrdil svojou obetou na kríži, ktorú priniesol kvôli nám.
      Kto nás teda môže odlúčiť od jeho veľkej lásky? Spolu so sv. Pavlom môžeme vyznať istotu života: „A som si istý, že sni smrť ani život ani anjeli ani kniežatstvá... ani nijaké iné stvorenie nás nebude môcť odlúčiť od Božej lásky, ktorá je v Kristovi Ježišovi, našom Pánovi.“ (Rim 8, 38-39).
MY      Ak sme prijali túto istotu, túto autoritu do svojho srdca, priľnime k nej s plnou dôverou k všetkému, čo nám radí a núka.
      Americký evanjelista Dwight L. Moody rozpráva:
      Raz večer som stál s priateľom pred bránou záhrady, keď okolo nás išli dvaja chlapci. Priateľ mi povedal: „Pozri sa, ako sú tí chlapci každý iný.“
      Vzal jedného z nich, postavil ho na murovaný stĺpik ohrady, trošku odstúpil, roztvoril náruč a povedal mu, aby skočil. Chlapec hneď skočil a otcove silné ruky ho bezpečne chytili.
      Potom vzal toho druhého a skúšal to isté. No prebiehalo to inak. Chlapec sa bál. Neodvážil sa skočiť. Nakoniec ho dali dole.
      Spýtal som sa toho prvého: „Ako to, že si sa nebál?“
      Chlapec sa udivene pozrel a povedal: „Prečo by som sa mal báť? Veď ma chytal môj otec!“ (ABELN, R., Neboj se, Karmelitánske nakladatelství Kostelní Vydří 1993, s. 29.)
ADE      Mnohé z rád, ktoré nám Boh dáva pri dôležitých životných rozhodnutiach sa podobajú podobnému skoku. No nebojme sa podľa nich konať. Nebojme sa skočiť! Veď nás „chytá“ náš nebeský Otec.


16.10.2003 - 20:45   P. Tadeusz Olszański CM – P. ThDr. Ľubomír Stanček  
» Lk 6, 43-49

      Strom možno oznať po ovocí – hovorí Pán Ježiš, a zároveň poukazuje na to ovocie, akými sú slová človeka. Naše slová múdro hovoria o rôznych múdrych veciach – ale predovšetkým hovoria o jednotlivcovi, ktorý hovorí: čo je to za človeka.
      Jasná vec, že v záplave prázdnych, hlúpych, ordinárnych, falošných a zlých slov – svet túži po múdrych, úprimných, upokojujúcich a posilňujúcich slovách, a takéto slová by chcel počuť od nás. My ostatne máme ambície používať milé slová, dokonca vyberané. Lenže uhladený slovník vie používať aj chladný a bezduchý človek – a jeho slová pri celej svojej hladkosti môžu byť priam neľudské. Ľudské slová, skutočne ľudské, to sú žičlivé, úprimné slová, ktoré získavajú srdcia.
      Ale takéto slová neprichádzajú na počkanie. Nebude sladko hovoriť človek, ktorého srdce je ponorené v žlči. Ako pekne a múdro prirovnáva Pán Ježiš slová k ovociu, a srdce k stromu. Tento dobrý strom musí v nás najprv zapustiť korene, vypučať, zakvitnúť, sformovať ovocie – a to je ťažký a nie okamžitý proces. Ak chceme prinášať dobré ovocie – musíme dobro vypestovať v nás samých, vo vlastnom srdci vypestovať miernosť, ovládanie, pochopenie, žičlivosť – aby z plnosti srdca sme prinášali druhým srdciam pokoj a nádej.
      Z oltára sa nám prihovára vtelené Slovo, slovo odpustenia a obetavej lásky.


14.10.2003 - 19:16   P. Tadeusz Olszański CM – P. ThDr. Ľubomír Stanček  
» Téma: Lk 6, 39-42

      Pán Ježiš spojil podobenstvá o slepote, o brvne v oku a o snahe poučovať blúdiacich.
      Určite, že slepý je ten, kto má smietku v oku – ale o koľko viac slepý je ten, kto má brvno, a neuvedomuje si to. A práve taký človek sa najviac ponáhľa poučovať, napomínať a viesť druhých; možno sa aj riadi šľachetným úmyslom zdokonalenia sveta, počnúc od vlastného okolia. Ale každé zdokonalenie treba začať od seba. A pravidlo je také, že čím je niekto dokonalejší – tým viac má pochopenia pre cudzie slabosti. Dokonca zoči-voči objektívne zlému konaniu blížneho nie sme oprávnení súdiť a odsudzovať človeka. O jeho vine rozhoduje totiž stupeň jeho uvedomenia a zlý úmysel; a zdôvodniť niekomu zlý úmysel je ťažko.
      Aby sme niekoho spravodlivo ohodnotili – treba ho pochopiť. Ale pochopiť človeka – znamená mať porozumenie (A. Stern). Ale možno mať porozumenie pre cudzie chyby, keď máme oči zavreté na vlastné chyby? Ján Pavol II. napísal vo svojej knihe: Môžeme iných posilňovať len natoľko, nakoľko si uvedomujeme svoju vlastnú slabosť (Prekročiť prah nádeje – voľný preklad). Natoľko tiež môžeme účinne druhých poučovať, nakoľko sme si vedomí vlastných chýb.
      Neusilujme sa prevyšovať Učiteľa, ktorý nás poúča a vedie predovšetkým príkladom svojej chápajúcej lásky?



© 2003 - 2015 Miron Keruľ - Kmec
Stránka je umiestnená na WebGlobe.
webdizajn
Computer and internet Computer and internet