19.november 2018

     MENU

Úvod
Zoznam miestností
Zoznam tém


Vyhľadávanie v archíve: fulltextové vyhľadávanie (aj v tele textu)


Vyhľadávanie v Svätom Písme:
     FACEBOOK

     NA ZAMYSLENIE

    Pochop: je len jediné nešťastie – a to je hriech. Ak stroja proti tebe úklady a podobné veci, snaž sa, aby si premohol intrigy takého druhu, lebo nie byť urazeným, ale uraziť niekoho je nešťastím a nebezpečenstvom.

~sv. Ján Zlatoústy~

12.06.2003 - (čítanosť2735 reakcie8)


Lk 6, 1-11

      1 V istú sobotu išiel cez obilné pole. Jeho učeníci trhali klasy, mrvili ich rukami a jedli. 2 Tu niektorí farizeji povedali: „Prečo robíte, čo v sobotu neslobodno?“ 3 Ježiš im odpovedal: „Nečítali ste, čo urobil Dávid, keď bol hladný on i jeho družina? 4 Ako vošiel do Božieho domu, vzal a jedol obetované chleby, ktoré nesmel jesť nik, iba kňazi, a dal aj tým, čo boli s ním?“ 5 I povedal im: „Syn človeka je pánom aj nad sobotou.“
      6 V inú sobotu vošiel Ježiš do synagógy a učil. Bol tam človek, ktorý mal vyschnutú pravú ruku. 7 A zákonníci s farizejmi naň striehli, či v sobotu uzdraví, aby ho mali z čoho obžalovať. 8 Ale on poznal ich myšlienky. Preto povedal človekovi, čo mal vyschnutú ruku: „Vstaň a postav sa do prostriedku!“ On vstal a postavil sa. 9 A tamtým Ježiš povedal: „Pýtam sa vás: Slobodno v sobotu robiť dobre, alebo zle, zachrániť život, alebo zničiť?“ 10 Popozeral sa po všetkých a povedal mu: „Vystri ruku!“ On to urobil a ruka mu ozdravela. 11 Ale oni, plní nerozumu radili sa, čo urobiť s Ježišom.

1-5.      Mt 12, 1-8; Mk 2, 23-28.
6-11.      Mt 12, 9-14; Mk 3, 1-6.
12.06.2003 | Čítanosť(3693)
Lk 6, 37-45
12.06.2003 | Čítanosť(2575)
Lk 6, 12-19
12.06.2003 | Čítanosť(2442)
Lk 6, 27-36


13.12.2005 - 18:20   JR  
» Lk 6, 6-11

Smi se v sobotu konat dobro nebo páchat zlo?
Židé se pohoršili nad tím, že Ježíš nezachoval sobotní klid. Těžko by to ovšem mohli dokázat. Uzdravil nemocného pouhým slovem. Žádný starozákonní předpis nebo zvyk nezakazoval pronést slova nahlas. Kromě toho on sám vyhlásil, že je „pánem soboty“. Povrchně by se to vyložilo asi takto: Předpisy soboty platí pro jiné, ale ne pro mne. Dal je Bůh a já jsem Boží syn. Tak si vysvětlují zákony v autoritativních společnostech. Král ukládal břemena poddaným, ale sám se cítil svobodným. V demokracii se naopak tvrdí, že zákon platí pro všechny stejně. I Kristus jako syn svého národa uznával, že ho vážou předpisy Zákona. Nepřišel jej zrušit, ale naplnit (Mt5,17), tj. užívat jej k tomu, k čemu je. Policie, která stíhá přestupky zákona, se neptá,jaký je jejich cíl. I soudci se tuze neptají, proč zákony jsou. Musí jenom chránit jejich vnější platnost. Boží zákony naopak žádají, abychom se vždy snažili pochopit cíl, ke kterému slouží, aby všecko vedlo k dobrému.


13.12.2005 - 18:20   JR  
» Lk 6, 6-11

Uzdraveni ruky v sobotu
Sobota je pro Židy den, kdy se má práce zastavit, kdy se činnost lidských rukou omezí na nejdůležitější životní funkce. Ježíš uzdravuje uschlou ruku právě v sobotu. Jistě to není náhodné. Ale jaký to mělo smysl? Jistě se nedá vyjádřit jednou větou. jeden z vícera nastínil on sám na jiném místě, když řekl: „Můj Otec stále pracuje a i já pracuji“ (Jan 5,17). Sobota je den klidu. Může být i dnem odpočinku od práce hmotné a třebas i duševní. Ale Duch Boží, který je v našem srdci, odpočinku nezná. Právě sváteční dny jsou k tomu, abychom prospívali v duchovním růstu, aby se probudilo odumřelé srdce, aby se ruce Ducha chopily těch zaměstnání, která všední dny vylučovaly za okraj pozornosti: účast na liturgii, duchovní četba, klidná modlitba, ale i návštěvy bližních,jejichž cílem je láska. To všecko je práce v nejkrásnějším slova smyslu, a ta sváteční klid neruší, ale naplňuje.


13.12.2005 - 18:19   JR  
» Lk 6, 6-11

Uzdravení odumřelé ruky
„Dívám se na ruku z hlediska čistě technického,“ prohlásil jeden strojní inženýr, ,je to nejdokonalejší stroj, s jakým jsem se kdy setkal a jaký bych se odvážil vymyslet. Kolik možností pohybu a přizpůsobení tuje! To převyšuje všecku fantazií.“ Je tedy ruka nejdůležitější orgán pro práci. Poranění ruky nás činí dočasně invalidy, odumřelá ruka vede k invaliditě trvalé. Ale člověk, který nemůže pracovat, je zbaven své důstojnosti být tvůrce k obrazu Boha Stvořitele. Kristus uzdravil nemocnému ruku. Je to symbol jeho působení v dějinách. Těm, kdo se rozhodli, že ho budou následovat, otvírá široké pole možnosti pracovat pro Boží království. Ve službě Ježíšově neexistují nezaměstnaní nebo invalidi, všecky zaměstná, všem svěří důležitý úkol. Stávají se proto lidmi v plném slova smyslu, nalezli místo na zemi, které jim patří.


13.12.2005 - 18:19   JR  
» Lk 6, 1-5

Syn člověka je pánem i nad sobotou
„Zákony jsou pro nás a ne my pro zákony.“ Tato zásada,jak se zdá , plyne z předcházejícího. Ale víme ze zkušenosti, že sejí ohánějí všichni podvodníci, kteří se vyznají v umění obcházet zákony k vlastnímu zisku. Je tedy člověk opravdu pánem nad zákonem? Je, ale v podobném smyslu, v jakém je i pán nad přírodou. Smí jí užívat k svému dobru, ale nemá právo jí zneužívat tak, aby ji ničil a pustošil. Lékař, který v neděli operuje nemocného, aby mu zachránil život,jistě neruší sváteční klid. Ví, že ten musí ustoupit před vyššími požadavky lásky Kdo má těžkou námahu před sebou, neruší půst tím, že se posilní tak, aby úkol zvládl. Je pánem lodi, kdo ji dovede bezpečně do přístavu, ne ten, komu se zvrátila. Tak je i člověk pánem zákonů, když je používá tak, aby se dospělo k tomu cíli, ke kterému jsou dány Pro křesťany pak je smysl všech zákonů život s Kristem a v Kristu.


13.12.2005 - 18:19   JR  
» Lk 6, 1-5

David jedl posvátné chleby v domě Božím, když měl hlad
Dala by se proti této zásadě pozvednout námitka, že tato rozvážnost se dá aplikovat jenom na předpisy lidské, ne na zákony Boží. Židé pak byli pevně přesvědčeni, že všecko, co je v Písmě předepsáno,je původu Božího. Není radno si slova Boží přizpůsobovat, podle svých vlastních požadavků. Už velký židovský filosof Filon z Alexandrie a první Otcové církve se touto otázkou zabývali. Setkali se totiž s řeckou filosofii a tam platila jako první zákon zásada: „Žij podle požadavků přirozenosti!“ Slyšíme to ostatně i dnes velmi často. Otcové církve tu však nevidí rozpor. I přirozenost je od Boha a její požadavky,jsou-li opravdové, jsou Boží. Kristus o tom nespekuluje, ale ukazuje to názorně na příkladu Davida. Ten neváhal přestoupit zákony liturgické proto, aby si zachoval život, jak k tomu vede zákon přirozený.


13.12.2005 - 18:18   JR  
» Lk 6, 1-5

Učednici vydrobovali klasy a jedli v sobotu
Těžko si dnes dovedeme představit, že by takovou nevinnou pastvu dnes někdo považoval za těžkou práci, která ruší sváteční klid. Ale víme, že farizeové byli v zachovávání předpisů a tradic úzkostliví. Je v tom něco zlého? I dnes chválíme např. úředníka, který má všechny dokumenty ve vzorném pořádku, účetního, kterému všechny účty souhlasí. Ale chvála těmto lidem patří jenom z pohledu dobré a spravedlivé veřejné správy Je tak obdivuhodný i úředník, který za války vedl v pořádku archivy gestapa? Smysl všech zákonů je ochrana života
, a proto je v nich stupnice hodnot. V životě nižší ustupuje vyššímu. Ruka se nastaví k ráně, aby chránila oko, matka se vydá v nebezpečí pro dítě. Toto hodnocení musí proniknout i do rozumného zachovávání předpisů a tradic. Bez rozvážnosti, prohlásil už sv. Antonín Poustevník, se ctnosti zvrhnou v neřesti.


07.10.2003 - 21:20   P. Tadeusz Olszański CM – P. ThDr. Ľubomír Stanček  
» Lk 6, 6-11

      Bolo by dobré, keby Pán Ježiš aj v našom okolí vyliečil nejednu vyschnutú a stuhnutú ruku.
      Zdá sa, že neraz je potrebný zázrak, aby sa táto ruka podala v geste pokoja, odpustenia a zmierenia. Neobratnosť takýchto stuhnutých rúk možno vidieť napr. keď na výzvu – Dajte si znak pokoja u nejedného z vyzvaných sa nepohne ani ruka, ani hlava, ani sval v ľahostajnej tvári; nie je to samozrejme, božechráň, nenávisť – ale jednoducho ľahostajnosť, meravá ľahostajnosť, alebo aj všeobecná nechuť k blížnym a k celému svetu. A o skutočnom ochrnutí možno hovoriť, keď takáto ruka, v určitých prípadoch po veľa rokoch, nie je schopná sa vystrieť k blížnemu na znak odpustenia a zhody.
      V dnes predstavenej udalosti bola to ruka skrútená, zohnutá. Ale za nedokonalú možno považovať aj takú ruku, ktorá ostáva stále vystretá, ale vystretá len v geste dožadovania sa, brania a prijímania. Nechže Kristus urobí, aby naše ruky boli schopné dávať; nechže sa vystierajú v tú stranu, kde môžeme ponúknuť niekomu našu pomoc a službu.
      Máme pred očami vzor Ježiša Krista, ktorý pre nás a za nás rozopäl svoje ruky na kríži. Naša podaná ruka bude vždy znakom otvoreného srdca.


03.10.2003 - 21:53   P. Tadeusz Olszański CM – P. ThDr. Ľubomír Stanček  
» Lk 6, 1-5

      Krivo pozerali títo farizeji na hladných Kristových učeníkov, ktorí trhali a mrvili klasy, čo nebolo slobodno robiť v sobotu. Krivo pozerali na to, ale nie so starosťou o Božiu slávu, ale aby obžalovali Krista z nejakého prestúpenia zákona. Krivo pozerali, pretože zlý bol ich úmysel. Ak pohľad riadi zlý úmysel, tak vtedy všetko – aj nevinné, dokonca správne a dobré niečie skutky – vidíme v krivom zrkadle; vidíme ich tak, ako vidieť chceme, čiže zle.
      Radi nariekame na dnešnú morálku, či skôr na nemorálnosť. Samozrejme, aká je morálka – každý vidí. Ale vidíme dobre? Vieme vždy pozerať na človeka správne – a nie len pohoršovať sa, ale skôr budovať na tom, čo je dobré a pekné? Ako sa vyjadril istý umelec, že pekným v živote je pekne pozerať na človeka (Z. Cybulski). Práve toto by bol tvorivý postoj voči životu: postoj pochopenia a porozumenia – a nie negácie a odsudzovania.
      Ale, aby ľudia pekne pozerali a aby sme ich pekne videli, treba mať peknú dušu. Krásu treba formovať a pestovať vo svojej duši; vtedy sa napráva, očisťuje a rozjasňuje náš pohľad na svet a na veľa jeho aj veľmi smutných vecí. Za tieto smutné a nepekné veci sveta prináša Pán Ježiš svoju bolestnú obetu.



© 2003 - 2015 Miron Keruľ - Kmec
Stránka je umiestnená na WebGlobe.
webdizajn
Computer and internet Computer and internet