15.august 2018

     MENU

Úvod
Zoznam miestností
Zoznam tém


Vyhľadávanie v archíve: fulltextové vyhľadávanie (aj v tele textu)


Vyhľadávanie v Svätom Písme:
     FACEBOOK

     NA ZAMYSLENIE

    Neexistuje nijaká slobodná spoločnosť bez ticha, bez vnútornej a vonkajšej oblasti samoty, v ktorej sa môže rozvíjať individuálna sloboda.

~Herbert Marcuse ~

12.06.2003 - (čítanosť1908 reakcie5)


Lk 4, 38-44

      38 Keď vyšiel zo synagógy, vošiel do Šimonovho domu. Šimonovu testinú trápila vysoká horúčka a oni ho prosili za ňu. 39 Postavil sa nad ňu, rozkázal horúčke a tá ju opustila. Hneď vstala a obsluhovala ich.
      40 Po západe slnka všetci, čo mali chorých na rozličné neduhy, privádzali ich k nemu. On na každého z nich kládol ruky a uzdravoval ich. 41 Z mnohých vychádzali aj zlí duchovia a kričali: „Ty si Boží Syn.“ On im pohrozil a nedovolil im hovoriť, lebo vedeli, že on je Mesiáš. 42 Keď sa rozodnilo, vyšiel von a utiahol sa na pusté miesto. Ale zástupy ho hľadali. Prišli až k nemu a zdržiavali ho, aby od nich neodchádzal. 43 On im však povedal: „Aj iným mestám musím zvestovať Božie kráľovstvo, lebo na to som poslaný.“ 44 A kázal po judejských synagógach.

38-39.      Mt 8, 14-15; Mk 1, 29-31.
40-41.      Mt 8, 16-17; Mk 1, 32-34.
42-44.      Mk 1, 35-39.
12.06.2003 | Čítanosť(3578)
Lk 4, 14-30
12.06.2003 | Čítanosť(2629)
Lk 4, 31-37
12.06.2003 | Čítanosť(2154)
Lk 4, 1-13


18.10.2006 - 16:39   -jh-  
» Lk 4, 42-43

Kresťanský život potrebuje občas ticho a vnútornú uzobranosť. Kristove meditácie a rozhovory s nebeským Otcom v tichu noci, púšte a hôr sú nám veľkým príkladom. Ak nemáme vnútorný a vonkajší pokoj k modlitbe, nesmieme sa čudovať, že nie sme vypočutí. Každé ráno je okamžikom z doby Božieho stvorenia, je novým začiatkom – patrí preto zvláštnym spôsobom Bohu. Je preto celkom prirodzené, že túto dobu venujeme modlitbe.
Vytvárajme si preto vedome priestor na rannú modlitbu, rozjímanie, prípadne svätú liturgiu. Bez nášho úsilia nám totiž tento čas vezme svet, ktorý nás rýchlo zavalí mnohými „dôležitejšími“ aktivitami.


24.03.2006 - 20:08   JR  
» Lk 4, 38-44

Všichni, kdo měli nemocné nejrůznějšími neduhy, dopravovali je k němu
Zdraví dává pocit svěžesti a síly, proto i sebevědomí. Lidé zdraví a silní mají dojem, že se jim svět poddává. Naopak nemoc je stav slabosti, nemohoucnosti. Překáží v práci, bolest zatlačuje radost a chuť do života. A přece je i v nemoci pozitivní hodnota: sbližuje nás s druhými. Dorůstající chlapec dává všem v rodině často na srozuměnou, že už je velký, že nikoho nepotřebuje, že by nejraděj i z domu utekl. Onemocní, a tu najednou zase objeví, jak potřebuje matku a domov. I manžele, kteří se navzájem začali odcizovat, sblíží nemoc jednoho z nich. Těžké a trvalé nemoci mívají dobrý účinek, že sblíží člověka s Bohem. Přijde poznání vlastní slabosti a samoty. Nemocný se proto má zdokonalovat v modlitbě. Když hledá útočiště u Krista, buď tam najde pomoc a uzdravení nebo lépe pochopí smysl svého života a uzdraví se duchovně.


24.03.2006 - 20:08   JR  
» Lk 4, 38-44

Z mnohých také vycházeli zlí duchové
Lidé se ve všech dobách ptali, odkud bolesti a nemoci pocházejí. Jak se tento ničivý prvek dostal do přírody, která je tak podivuhodně uspořádaná, kde je všechno tak účelné? Ve starověku panovalo na Východě přesvědčení, že nemoci posílají na člověka zlí duchové nebo bohové, které člověk urazil. Aby se nemocný vyléčil, bylo proto potřeba nejdříve vyhnat tyto zlé duchy, zbavit je moci nad člověkem. V babylónské literatuře najdeme různé formule modliteb, které k tomu měly sloužit. Léčení nemocí bylo proto především svěřeno kněžím. Dnešním lidem je toto pojetí cizí, připadá jim nevědecké, pověrčivé. A přece je i v něm základní prvek pravdivý. I my věříme, že mají nemoci a bolesti kořen mravní a náboženský. Bible nás učí, že svět, který vyšel z rukou Stvořitele, byl dokonalý, neporušený. Nemoci jsou odlesk našeho narušeného poměru k Bohu, odcizení od přímího zdroje života. Tuje tedy potřeba s jednat nápravu na prvním místě.


24.03.2006 - 20:08   JR  
» Lk 4, 38-44

Nemoc a hřích
Všeobecný náboženský cit hledá souvislost nemoci s hříchem, zla fyzického se zlem morálním. Proto se i v Bibli považuje nemohoucnost člověka za Boží trest. U Židů to byla především nevěrnost v zachovávání smlouvy s Hospodinem,je to tedy trest. Ale tresty Boží,jak říkají teologové, jsou i v tomto světě „medicinální“, slouží jako lék. Ten pak je především duchovní. Nemoc má vést na prvním místě k poznání hříchu. Nemocný si má položit především otázku: „V čem chybuji, že mě Bůh omezuje plnost života?“ Často se skutečně dostaví uzdravení až po rozhodnutí, že vynaložíme své síly užitečněji a poctivěji. Z druhé strany však nás Písmo varuje, abychom nebrali souvislost nemoci s hříchem příliš mechanicky Není totiž jenom trestem za vlastní chyby jsme součástí hříšného světa, který se od počátku od Boha vzdálil. Naše vlastní slabost se má pak stát příležitostí obnoveného sblížení.


26.09.2003 - 19:49   P. Tadeusz Olszański CM – P. ThDr. Ľubomír Stanček  
» Lk 4, 38-44

      Zástupy... zdržiavali ho... On im však povedal: „Aj iným mestám musím zvestovať Božie kráľovstvo“. Tam, kde ho chceli zdržať (v Kafarnaume), predovšetkým učil; ale tie zástupy ho chceli zdržať medzi sebou určite nie tak s ohľadom na jeho náuku, ale kvôli množstvu uzdravení, aké tam vykonal. A tá jeho dobročinná činnosť bola tiež hlásaním Božieho kráľovstva. Skutky hlásajú, hovoria a svedčia hlasnejšie, než najhlasnejšie slová. Skutok, ktorým je kríž Ježiša Krista, obeta, na ktorej sa zúčastňujeme, hlása Božie kráľovstvo silnejšie a účinnejšie, než akékoľvek slová.
      Musíme to brať do úvahy my všetci, ktorí sme povolaní hlásať Božie kráľovstvo, ak chceme vydávať presvedčivé svedectvo o tomto kráľovstve. Adresujeme veľa nábožných slov nášmu okoliu, bližšiemu či vzdialenejšiemu; je to, samozrejme, akési hlásanie, ale príliš často neúčinné. Hlásanie len slovom – to ešte nie je svedectvo. Svedectvo treba vidieť, svedectvo sa vydáva skutkom. Pán Ježiš poúča, ale ako vidíme, zároveň koná. Dokáže sa prihovoriť rozumu, ale nemenej je majstrom v prihováraní sa srdciam.
      Ak ide o nás, máme ambície prihovárať sa rozumu druhých. Ale bude zbytočné prihovárať sa niečiemu rozumu, ak sa neprihovoríme jeho srdcu. Okrem rečí rozumu existuje reč srdca. Ale k srdcu sa možno prihovárať len srdcom; srdcom sformovaným láskou, trpezlivosťou, pochopením, ochotou, úslužnosťou – podľa vzoru Ježišovho Srdca. Takéto srdce sa neobmedzí na slová, hoci aj veľmi múdre a silné. Keď slávny charitatívny pracovník o. Pierre staval sídliská pre bezdomovcov, nejaký ateista mu povedal: Ja neviem, či je nejaký Boh, ale ak je – tak je práve tým, čo vy konáte. Takým má byť naše hlásanie Evanjelia o kráľovstve.



© 2003 - 2015 Miron Keruľ - Kmec
Stránka je umiestnená na WebGlobe.
webdizajn
Computer and internet Computer and internet