22.september 2018

     MENU

Úvod
Zoznam miestností
Zoznam tém


Vyhľadávanie v archíve: fulltextové vyhľadávanie (aj v tele textu)


Vyhľadávanie v Svätom Písme:
     FACEBOOK

     NA ZAMYSLENIE

    Potrebujeme takých hlásateľov evanjelia, ktorí sú odborníkmi v ľudskosti, ktorí do hĺbky poznajú srdce súčasného človeka, majú spoluúčasť na jeho radostiach i smútkoch a súčasne sú ľuďmi kontemplácie, sú zamilovaní do Boha. Na to sú potrební noví svätci. Musíme prosiť Pána, aby vzbudil ducha svätosti v Cirkvi a poslal nám svätých na evanjelizovanie súčasného sveta.

~Ján Pavol II.~

12.06.2003 - (čítanosť2514 reakcie10)


Lk 1, 26-38

      26 V šiestom mesiaci poslal Boh anjela Gabriela do galilejského mesta, ktoré sa volá Nazaret, 27 k panne zasnúbenej mužovi z rodu Dávidovho, menom Jozefovi. A meno panny bolo Mária. 28 Anjel prišiel k nej a povedal: „Zdravas’, milosti plná, Pán s tebou.“ 29 Ona sa nad jeho slovami zarazila a rozmýšľala, čo znamená takýto pozdrav. 30 Anjel jej povedal: „Neboj sa, Mária, našla si milosť u Boha. 3131 Počneš a porodíš syna a dáš mu meno Ježiš. 32 On bude veľký a bude sa volať synom Najvyššieho. Pán Boh mu dá trón jeho otca Dávida, 33 naveky bude kraľovať nad Jakubovým rodom a jeho kráľovstvu nebude konca.“
      34 Mária povedala anjelovi: „Ako sa to stane, veď ja muža nepoznám?“ 35 Anjel jej odpovedal: „Duch Svätý zostúpi na teba a moc Najvyššieho ťa zatieni. A preto aj dieťa bude sa volať svätým, bude to Boží Syn. 36 Aj Alžbeta, tvoja príbuzná, počala syna v starobe. Už je v šiestom mesiaci. A hovorili o nej, že je neplodná! 37 Lebo Bohu nič nie je nemožné.“ 38 Mária povedala: „Hľa, služobnica Pána, nech sa mi stane podľa tvojho slova.“ Anjel potom od nej odišiel.
12.06.2003 | Čítanosť(2790)
Lk 1, 67-80
12.06.2003 | Čítanosť(2575)
Lk 1, 39-55
12.06.2003 | Čítanosť(2109)
Lk 1, 1-25


29.09.2006 - 11:34   -ls-  
» Lk 1,26-38

Devět měsíců před svátkem Narození Páně si připomínáme rozhodující okamžik lidských dějin: Bůh chce vstoupit do lidských osudů, chce dát lidstvu svého Syna, který by je vykoupil.
Prostředníkem, nástrojem tohoto vstupu - mostem mezi nebem a zemí se má stát člověk, dívka Marie. Ne znásilněna vůlí Všemohoucího, ale uctivě dotázána Božím poslem, zda je ochotna vzít na sebe toto poslání. Na štěstí pro lidstvo, na štěstí pro všechno stvoření Maria řekne Fiat - Ano, vysloví to nejstatečnější slovo lidských dějin. Maria se považuje za služebnici Páně,
a proto je ochotna stát se matkou Božího Syna, stát se matkou Synem vykoupeného člověčenstva, po Evě druhou pramátí lidstva. Kdykoliv se modlíme Anděl Páně, připomínáme si tyto radostné skutečnosti, že člověk se podílí na osudech světa a lidstva, že Bůh přichází na náš svět, vstupuje do lidských dějin, do lidských osudů, aby pomáhal, zachraňoval, spasil.
Takhle to platí stále. I dnes, i s námi. Bůh dělá člověka svým partnerem, když se člověk svobodně rozhodne pro Boha. Ale Bůh nikoho nenutí, neporoučí. Boží oslovení je dialog, nabídka. Jeho poslem - andělem - je hlas našeho svědomí. Naší odpovědí je rozhodnutí, jak jsme to četli v epištole! ”Tady jsem, abych plnil, Bože, tvou vůli.„ (Žid 10,5)
Poslušnost Božího hlasu, svědomí, ta pak umožňuje Boží lásce, aby v našem životě působila divy.
Poslušnost hlasu svědomí působí, že žijeme a jednáme jako křesťané.
Buď vůle tvá” - modlíme se denně. Ale uvažujeme kdy vůbec, jaká je vůle Boží s námi?
Dnešní svátek ať je nám příležitostí k těmto úvahám, k vyřčení nejstatečnějšího slova našeho života: „Bože, i v mém životě buď vůle tvá na prvním místě.”


29.09.2006 - 11:34   -ls-  
» Lk 1,26-38

Poslední řádky, které napsal několik týdnů před smrtí ( 1973) básník „Popelky Nazaretské” Václav Renč, byla meditace nad dnešním svátkem Zvěstování Páně. Pojďme se inspirovat myšlenkami z jeho „Zvěstování radosti”.
„Od události dnešního svátku, andělského zvěstování Marii, uplynula už dvě tisíciletí. Je to mnoho? Je proto křesťanství už zastaralé, vyžilé? Nebo je to v mírách Božího vesmíru naopak velmi málo, takže jsme jako lidstvo teprve v začátcích, v tápavém dětství křesťanství?
A jaké místo zaujímá toto Zvěstování Božího příchodu v mém, tvém, našem osobním životě?
Lid Izraele vyhlížel příchod Mesiáše vytrvale po dlouhá staletí. A když přišel, oni ho neuznali, nepřijali. Neodpovídal jejich představám, do kterých zdegenerovala jejich víra.
My, křesťané dnešních dob, se tomuto starozákonnímu lidu podobáme mnohem víc, než si uvědomujeme. Jsme také plni staletých návyků a zlozvyků, plni pochyb a únavy, plni skepse a pověr, zrovna jako ti, mezi kterými žila dívka Maria.
Zvěstování Boží nabídky nepřišlo tenkrát veřejně, za hlaholu trub, v branách chrámových. V skrytu, v soukromí, jako osobní tajemství mezi Marií a Bohem,přichází nabídka, dotaz, zda je ochotna dát svůj život k dispozici při vykoupení lidstva. A Maria souhlasí s takovou radostí, že se o tu radost spěchá podělit, předat ji dál.
S námi, dnešními lidmi, i dnes jedná Bůh podobně jako s Marií. K nám přichází už Kristus. Ke každému z nás přichází také osobně. Nepřijde jen až v hodinu smrti jako soudce, ale přichází stále, uprostřed kypění a kolísání našeho života. Jen si to uvědomovat, jen ho přijímat do svého života - pak s ním přichází veliká radost k nám, jako přišla při zvěstování k Marii.
Zde, v kostele, je nám snadnější než venku - slovo Boží uslyšet. Při oltářní oběti je nám snadnější prožívat Boží přítomnost.
Ať je i nám dnešní svátek zvěstováním veliké životní radosti, že Boží Syn přichází i k nám, že Pán je s námi a my jsme a budeme navěky s ním.”


29.09.2006 - 11:34   -ls-  
» Lk 1,26-38

V evangeliu slyšíme, jak Maria odpovídala na Boží vůli: odpovědí víry, ochotou uposlechnout. Proto se Maria stala matkou všech věřících.
Anděl nazývá Marii milosti plnou. Z domýšlení tohoto prohlášení vzešel podnět k vyjádření dnešního svátku. Pojem „plnost” znamená úplnost od samého začátku, od početí.
Představme si tento biblický výraz jako časový pojem. Maria byla Bohem vyvolena od samého početí až do smrti. Byla vykoupena dřív, než její Syn vykoupil lidstvo na kříži, dřív, než ona sama se o to mohla svým životem přičinit.
Pro ujasnění si to srovnejme s jiným omilostněním, jinou podobou spasení. Myslím tu na spasení zločince, ukřižovaného spolu s Ježíšem. Víme o tom člověku jen to, že byl popraven a že sám doznal, že si popravu zaslouží. Víme, že tento zločinec byl první svatořečený v Novém zákoně: „Ještě dnes budeš se mnou v ráji,” - řekl mu Ježíš.
Osudy těchto dvou, Marie a neznámého zločince, zviditelňují nejkrajnější meze milosrdné ruky Boží: spásy v posledních chvíli života a spásy v prvním okamžiku života. Když se podíváte do kalendáře na jméno dnešního svátku, nenajdete tam už „Neposkvrněné početí Panny Marie”, které připouští různé výklady, ale: „Panny Marie, počaté bez poskvrny prvotního hříchu.”
I pro nás je někde, v některé chvíli našeho života, hodina pravdy, nabídka nového způsobu života, obrácení, kdy budeme schopni s Marií říkat i v našich situacích: „Staň se mi podle tvého slova.”
Chvalme dnes Boha za to, že omilostnil Marii od samého početí. Chvalme Boha za to, že stále a s vytrvalou trpělivostí nabízí omilostnění, vykoupení, záchranu celému našemu světu.


07.02.2006 - 21:06   Angelo Scarano  
» Lk 1,26-38

      Tímto textem se chce potvrdit, že Ježíš je opravdu onen přislíbený Mesiáš, potomek Davidův. Středem perikopy jsou přitom slova o Ježíšově početí z Ducha svatého. Jak dojde k tomuto mimořádnému početí? Duch svatý (stvořitelský Duch - Gn 1,2) zastíní Marii svou přítomností a mocí, a proto dítě bude Synem Božím. Podobně jako byl Adam „od Boha“, tak je od Boha i Ježíš - On je tedy novým stvořením! Mariino „ať se mi stane“ vyjadřuje největší pasivitu a zároveň aktivní připravenost: Maria poskytla prostor Bohu, aby On vykonal svůj div.


07.02.2006 - 21:06   Angelo Scarano  
» Lk 1,26-38

      Možná nás překvapí, že II. vatikánský koncil znovu vyjádřil přesvědčení, že církev má v úctě Boží slovo stejně jako samotné eucharistické Tělo Kristovo. To je docela závratné, ne? Boží slovo není menší než eucharistie. Síla Božího slova není o nic menší než síla Eucharistie. Proč? Z jednoduchého důvodu: v obou případech je přítomný „Kristus“, v obou případech se „Slovo stává tělem“: tělem v eucharistií, tělem ve slově. „Ubohé“ lidské slovo (a slova v Bibli jsou „ubohá a slabá“, pokud nejsou oživená Duchem) se stává Slovem: Slovo se vtěluje, podobně jako se Boží Syn vtělil v lůně Panny Marie, a to zrovna tak mocí Ducha. I my se můžeme stát „matkami“ Krista: kdykoli se otevíráme Duchu, kdykoli dovolujeme tomuto Duchu, aby v nás „vtělil“ Krista. Jen otevřeností vůči Duchu můžeme zakoušet ten stálý nový zázrak vtělení: slovo bible se v našem nitru, v našem lůně stává mocným Slovem.
      Bůh se neštítí „snížit“ se k nám, podobně jako se neostýchal „snížit“ se k Marii z Nazareta. Tentýž Bůh (a ne jiný Bůh, je to tentýž Bůh, který není o nic slabší než tehdy!) se k nám sklání a oslovuje nás. Natolik se ponižuje, že jako žebrák „klepe“ a čeká u dveří našeho srdce, až mu konečně otevřeme: klepe a volá nás svým slovem. Čeká, až otevřeme, až poslechneme jeho slovo a dovolíme, aby se jeho Slovo stalo znovu Tělem: v nás! A podobně jako nazaretská panna můžeme i my vidět tento zázrak ve svých životech, zázrak zrození Božího Syna v našem nitru.
      Svatý Bernard výstižně vyjádřil tuto skutečnost v jednom kázání o andělském zvěstování, kde oslovuje Pannu Marii takto: „Dej spěšně odpověď, Panno! Odpověz rychle andělovi, a skrze anděla i odpověz Pánu. Odpověz slovo a přijmi Slovo. Prones své a počni božské. Vypusť pomíjející slovo a pojmi do sebe Slovo věčné. Proč se zdráháš? Proč se chvěješ? Věř, vyznávej a přijmi. Hle, ten, po němž touží všechny národy, klepe venku na dveře. Co kdyby pro tvé meškání přešel, a ty bys musela s bolestí hledat toho, kterého tvá duše miluje? Vstaň, běž a otevři.Vstaň vírou, otevři vyznáním.“ Maria se nezdráhala, otevřela a přijala slovo – a počala Slovo. A toto Slovo proměnilo celý její život – a stejně tak může proměnit i život náš.
      Co zbývá? Nenechávejme Krista, aby čekal venku: chopme se jeho slova v Bibli a vyslovme své „Amen“ - Ať se mi stane. Je to ono „Amen“, který vyslovujeme při přijímání Slova vtěleného v eucharistii, „Amen“, které bychom měli vy-slovit při přijímání Slova vy-sloveného ve slově Bible.
      Amen – dávám se ti, Pane, k dispozici, otevírám ti své srdce, své nitro s různými bolestmi a otázkami. Ať tvé slovo sestoupí do mého nitra, do mých tužeb a záměrů, do mých pocitů, do mých vztahů. Amen - ať se mi stane.


13.11.2004 - 22:14   P. Tadeusz Olszański CM – P. ThDr. Ľubomír Stanček  
» Lk 1, 26-38

      Naša pozornosť v Advente sa musí obrátiť aj na tú, ktorá, dávajúc ľudské telo Božiemu Synovi, sa stala prvou spoluúčastníčkou tajomstva vtelenia. Ona, vyvolená spomedzi všetkých pokolení, bola prvou Očakávajúcou. Ona tiež bola v podstate tvorkyňou adventu. Preto sa anjel k nej prihovára inakšie ako k Zachariášovi: prihovára sa ako posol k Majestátu, ako k Matke Boha, ako ku svojej Kráľovnej.
      A prekvapujúca vec: Božie slovo čaká na odpoveď ľudského slova; Božie slovo robí závislým svoje vtelenie od slova neznámej svetu osoby. Mária je slobodná a môže povedať: nie! Prepáč, Pane,. ale nechápem, bojím sa, necítim sa schopná prijať takú zodpovednosť. Bolo by to v zhode s jej pokorou, Boh by bol to pochopil a odpustil.
      Ale Mária odpovedá: Nech sa mi stane podľa tvojho slova. A to je blahoslavená odpoveď na naše očakávanie, to je zadosťučinenie prianiam a túžba všetkých národov. Ako veľa závisí od vôle človeka, od jeho zhody s Božou vôľou... Na to treba pamätať, pretože v každej chvíli aj my, podriaďujúc svoju vôľu Božej vôli, prikladáme ruku – možno nevedomky – k nejakému Božiemu plánu.
      Pozerajúc na oltár, pripomeňme si, že Ježiš Kristus, keď sa podujal vykonať dielo vykúpenia, povedal v Getsemanskej záhrade:
      Nie ako ja chcem, ale ako ty... nech sa stane tvoja vôľa (Mt 26, 39-42).


17.09.2004 - 06:08   JR  
» Re: Lk 01, 26-38

Porodíš syna
V Marii se tedy uskutečňuje vrcholný okamžik židovských dějin. Bůh sestoupil, přišel na zem, je s námi. Ale přišel zvláštním způsobem. Na Sinaji se zjevil v kouři, v blesku a hromu. Lidé se ho tedy báli. Vidět Boha znamenalo zemřít (srv. Iz 6,5). Narozeného dítěte se nikdo nebojí. Bůh tu přichází ve slabosti. Ale je tu ještě něco daleko důležitějšího. Nepřichází sám, ale zrodí ho lidská žena. Je tedy Syn Boží a Syn člověka současně. Tato základní pravda naší víry se stává i programem celého duchovního života křesťanů. Všecko dobré, co děláme, má počátek v milosti Boží. Bůh nám vnukl myšlenku dobrého skutku a dal sílu k jeho provedení. Ale současně je to i náš vlastní skutek, naše dílo a jakoby naše dítě. Nejlépe to vidíme u modlitby. Duch svatý jí dává vstup na nebe, ale myji recitujeme, dáváme jí místo zde na zemi. Máme všichni podíl na tajemství Mariině. Dobro je ve světě z Boha a z nás, protože i s námi je Bůh.


17.09.2004 - 06:08   JR  
» Re: Lk 01, 26-38

Pán s tebou
„Pán s vámi, Pán s tebou!“ byl obvyklý židovský pozdrav, který přešel i do naší liturgie, kde se často opakuje. Dáváme mu hluboký smysl. Přejeme tomu, koho tak pozdravujeme, aby Bůh byl s ním a v něm, tj. aby měl posvěcující milost. Panna Maria byla od anděla nazvána milostiplná, tedy s ní byl Pán způsobem neobyčejným. A přece nám k pochopení toho výrazu pomůže malá poznámka, kterou při jedné příležitosti pronesl Abrahám Lincoln. Někdo před ním řekl, že vždycky prosil Boha, aby mu pomáhal, a že se snažil o to, aby bojoval na straně Boží. Americký president však na to prohodil: „A jste si jist, že byl Bůh vždycky s vámi?“ Kdo na tu otázku může odpovědět kladně? Židé k tomu došli pozorováním dějin svého národa. Nebyli to oni, co hledali Boha a bojovali o jeho práva. Ale byl to Bůh, který je hledal, chránil a bojoval na jejich straně. Uvěřili tedy, že je Bůh s nimi. Někdy se cítili opuštěni i oni. Ale měli příslib, že na konci jejich historie přijde ten, kdo bude mít jméno Emanuel (Iz 7,14), tj. Bůh s námi, Kristus, syn Marie a Syn Boží.


17.09.2004 - 06:07   JR  
» Re: Lk 01, 26-38

Zdrávas, milosti plná
V našem slovníku už má milost význam skoro výhradně náboženský. Mluvíme o milosti posvěcující, pomáhající, svátostné apod. Když oslovil anděl Pannu Marii tímto zvláštním titulem, máme hned na mysli vrcholnou svatost Boží Matky, její neposkvrněné početí. Pro řecké čtenáře evangelia mělo toto slovo ještě dozvuky z profánního užívání. Řecké charis původně znamená krásu; půvab. Doslova tedy prohlásil anděl Marii, že je nejkrásnější. To však zní dnes v našich uších příliš světsky. A přesto to stojí za uváženou. Milost je krása, ovšem krása věčná, která je v tomto našem světě převážně jenom vnitřní, ale jednou se projeví i navenek. Všichni lidé mají smysl pro krásu, bohužel jenom povrchní, zevnější, která brzy zmizí. Duchovní život začíná tím, že se probudí smysl pro krásu vnitřní, věčnou. To konstatoval už Platon. Křesťanství však otvírá oči daleko šířeji. Víra je objev krásy nových světů.


09.06.2004 - 20:16   PaedDr. František Dancák  
» Lk 1, 28

      Na hrobke kresťanského mladíka je kytica ťažkých bohatých klasov a pod nimi nápis: „Boli plné!“
      Taký bol aj život Panny Márie. Plný a krásny. A tento vznešený obraz jej života, ktorý máme nasledovať a prechovávať vo svojom srdci, musí nás nabádať k nasledovaniu.
      Z tejto príčiny mnohí „upierajú svoje oči k Márii, ktorá žiari celej vospolnosti vyvolených ako vzor čností. Cirkev na ňu myslí s láskou a rozjíma o nej vo svetle Slova, ktoré sa stalo človekom... (LG, 65).



© 2003 - 2015 Miron Keruľ - Kmec
Stránka je umiestnená na WebGlobe.
webdizajn
Computer and internet Computer and internet