15.november 2018

     MENU

Úvod
Zoznam miestností
Zoznam tém


Vyhľadávanie v archíve: fulltextové vyhľadávanie (aj v tele textu)


Vyhľadávanie v Svätom Písme:
     FACEBOOK

     NA ZAMYSLENIE

     „Ak si človek pri modlitbe nespomína na svoje konanie, zbytočne sa s ňou namáha.”

~opát Nilos~

12.06.2003 - (čítanosť2609 reakcie9)


Mk 16, 1-20

      1 Keď sa pominula sobota, Mária Magdaléna a Mária Jakubova i Salome nakúpili voňavé oleje a išli ho pomazať. 2 V prvý deň týždňa, skoro ráno, po východe slnka, prišli k hrobu 3 a hovorili si: „Kto nám odvalí kameň od vchodu do hrobu?“ 4 Ale keď sa pozreli, videli, že kameň je odvalený; bol totiž veľmi veľký. 5 Keď vošli do hrobu, na pravej strane videli sedieť mladíka oblečeného do bieleho rúcha a stŕpli. 6 On sa im prihovoril: „Neľakajte sa! Hľadáte Ježiša Nazaretského, ktorý bol ukrižovaný. Vstal z mŕtvych. Niet ho tu. Hľa, miesto, kde ho uložili. 7 Ale choďte a povedzte jeho učeníkom a Petrovi: „Ide pred vami do Galiley. Tam ho uvidíte, ako vám povedal.“ 8 Vyšli a utekali od hrobu, lebo sa ich zmocnila hrôza a strach. A nepovedali nikomu nič, lebo sa báli.
      9 Keď ráno v prvý deň týždňa vstal z mŕtvych, zjavil sa najprv Márii Magdaléne, z ktorej kedysi vyhnal sedem zlých duchov. 10 Ona išla a zvestovala to tým, čo s ním bývali a teraz boli smutní a plakali. 11 Ale oni, keď počuli, že žije a že ho videla, neverili. 12 Potom sa v inej podobe zjavil dvom z nich na ceste, keď išli na vidiek. 13 Aj oni to išli zvestovať ostatným, ale ani im neuverili.
      14 Napokon sa zjavil samým Jedenástim, keď sedeli pri stole, a vyčítal im neveru a tvrdosť srdca, že neuverili tým, čo ho videli vzkrieseného. 15 A povedal im: „Choďte do celého sveta a hlásajte evanjelium všetkému stvoreniu. 16 Kto uverí a dá sa pokrstiť, bude spasený; ale kto neuverí, bude odsúdený. 17 A tých, čo uveria, budú sprevádzať tieto znamenia: v mojom mene budú vyháňať zlých duchov, budú hovoriť novými jazykmi, 18 hady budú brať do rúk a ak niečo smrtonosné vypijú, neuškodí im; na chorých budú vkladať ruky a tí ozdravejú.“
      19 Keď im to Pán Ježiš povedal, vzatý bol do neba a zasadol po pravici Boha.
      20 Oni sa rozišli a všade kázali. Pán im pomáhal a ich slová potvrdzoval znameniami, ktoré ich sprevádzali.

1-8.      Mt 28, 1-8; Lk 24, 1-12; Jn 20, 1-10.
9-10.      Jn 20, 11-18.
12-13.      Lk 24, 13-15.
14.      Lk 24, 36-43.
15-18.      Mt 28, 16-20.
19-20.      Lk 24, 50-53; Sk 1, 9-11.


18.05.2010 - 17:32   smn  
» Mk 16, 9-15

Je zaujímavé, že Ježiš nikdy presne nepovedal, čo je to "evanjelium" alebo čo majú učeníci hovoriť. Pravdepodobne preto, lebo radostná zvesť o našej spáse presahuje naše slová a logické tvrdenia. Vzhľadom na to, že dobrá novina o Božej láske a spáse sa dotýka každého z nás rôzne, jeden krátky a výstižný odsek nikdy dostatočne nevystihne všetku jej veľkoleposť, nádej a prisľúbenie.
Tak ako ohlasovať evanjelium, keď je také rozsiahle a jeho dopad na ľudí je taký rôznorodý? Vhodným spôsobom je nasledovať príklad Márie Magdalény. Jednoducho učeníkom povedala, čo zažila. A povedala to ľuďom, ktorých poznala. Pretrhla ich smútok a povedala im: "Videla som Pána!" Svedectvo jej osobnej skúsenosti bolo natoľko silné, že ich vytrhlo z ich smútku a pritiahlo ich pozornosť.
Presne to musíme urobiť aj my - povedať našim blízkym, čo vieme. Nepotrebujeme žiadne zvláštne certifikáty alebo kurzy. Jednoducho sa máme s nimi podeliť o to, čo je "dobré" na dobrej novine. A mali by sme to urobiť s láskou a úctou. Jedinou požiadavkou je, že sa po celý čas usilujeme o neustály živý vzťah s Bohom. A to nie je také náročné, ako by sa na prvé počutie zdalo. Ako v každom inom vzťahu kľúčom je počúvanie.


20.11.2006 - 18:43   a.o.  
» Mk 16,9-15

Markovo evangelium původně končilo veršem 16,8. Závěr (Mk 16,9-20) byl dodatečně složen z jiných velikonočních zpráv a snad kolem r. 150 připojen k Markovu evangeliu. Důležité jsou zde tři věci: 1. Znovu je velmi tvrdě kárána nevěra učedníků (v. 11.13.14); a právě s těmito lidmi Ježíš počítá a chce je svým Duchem přetvořit v neohrožené svědky Vzkříšeného a zvěstovatele evangelia! 2. Ježíšovo vzkříšení a povýšení dosáhne svého cíle teprve tím, že bude evangelium zvěstováno celému světu (v. 15; srov. Mk 16,19n). 3. Zvěstování evangelia bylo (a má dál být) v církvi provázeno „znameními“ (vynechané v. 16 - 20; celé Sk).


20.12.2005 - 21:33   -ls-  
» Mk 16,15-20

   „Pán Ježíš vstoupil na nebesa a sedí po pravici Boží.“ Tak jsme to slyšeli dnes v evangeliu a tak vypadá i naše představa, náš pocit: Zde na zemi už Ježíš není, je v nebi.
   Jenže nebe není jiný svět než ten náš. Když zemřeme, neodejdeme z tohoto světa do jiného, jak se často říká při pohřbech: „opustil tento svět“. To je rčení obrazné. Skutečnost taková není. Nejenže nás Bůh nevolá do jiného světa, on sám přece vstoupil do našeho světa, stal se člověkem, vtělil se. Nikdy jej neopustil, ale vykoupil jej. Co se tedy míní těmi výrazy Písma: „Vstoupil na nebesa, zmizel jim z očí.“ Míní se tím právě to zmizení - a ne odchod. To je dvojí pojem: odejít znamená pryč, nebýt tu už. Zmizet znamená být přítomen dál, ale skrytě.
   K dotvrzení této pravdy stačí pozorně přečíst hned další větu Markova evangelia: „Apoštolové vyšli a kázali všude. A Pán působil s nimi a potvrzoval jejich slova zázraky.“
   Jaká je to radost, když si toto plně uvědomíme: Pán je tu, je s námi. A jak moudře to zařídil: Viditelně by mohl být jen na jednom místě a proto to jeho vynalézavost zařídila tak, abychom jej mohli nalézat všude v jeho neviditelné přítomnosti.
   Plyne z toho ovšem také toto: Kdo se s Kristem nedokáže za celý život blíž seznámit, setkat, kdo spoléhá jen na to, že se s ním po smrti setká v nebi, ten se zklame. Nenajdeš-li Krista za života na zemi, nebudeš s ním ani po smrti v nebi.
   Nezapomeň tedy: nebe není jiný svět! Království Boží je i zde, je v nás. Na nás je, abychom je s milostí Boží v sobě a kolem sebe budovali. Země je místo, kde se buduje nebe. Provždy jsme spojeni se svým světem, proto si pospěšme jej zlepšovat a zušlechťovat v sobě a kolem sebe.


11.12.2005 - 21:45   P. Tadeusz Olszański CM – P. ThDr. Ľubomír Stanček CM  
» Mk 16, 9-15

      Ako doteraz vidíme, odpoveďou na Kristovo zmŕtvychvstanie bola jedna, stála, veľká nevera. Ženy neveria anjelovi, apoštoli neveria ženám, Tomáš neverí ostatným apoštolom, Jedenásti vo večeradle neveria dvom z Emauz, všetci spolu neveria samotnému Kristovi - lebo neveria vlastným očiam. Ale táto nevera je pre nás hodnotná. Lebo ktože to neverí? Nie nepriatelia: práve veľkňazi brali tento zázračný fakt čo najvážnejšie. Ak ale neverili učeníci a priatelia - tak je to najlepší dôkaz, že vstanie Krista z hrobu nebolo ich fantazírovaním ani mystifikáciou.
      Ale nakoniec celá táto nevera musela mať nejaké hranice. A vyzerá to tak, že už sám Pán Ježiš mal tej nevery dosť: vyčítal im neveru a tvrdosť srdca. Išlo predsa o príliš vážne veci; išlo o vierohodnosť toho všetkého, čo Kristus hlásal, za čo obetoval život, a čo potvrdil práve svojím zmŕtvychvstaním.
      Ale nemohol by aj nám vyčítať nejakú neveru? Nevzbudzujú určité prvky jeho náuky náš odpor? Prijímame bez výhrad také pravdy ako zmŕtvychvstanie nášho tela, konečnú spravodlivosť a večný život? Alebo Kristove uistenia, že chudobní a trpiaci dosiahnu nebeské kráľovstvo, že smutní budú potešení, hladní nasýtení a milosrdní dosiahnu milosrdenstvo? A také zásady, ako nerozlučiteľnosť manželstva, manželská vernosť, stavovská čistota, ako zdržanlivosť, ústupčivosť, zriekanie sa, odpustenie a iné znaky príslušnosti ku Kristovi? Určite sa neosmeľujeme vysloviť nahlas svoju neveru; ale náš každodenný postoj prakticky môže vyjadrovať takú neveru.
      Pán Ježiš svojím zmŕtvychvstaním potvrdzuje pravdy a zásady, ktoré hlásal, a utvrdzuje našu vieru v ich správnosť. Vyznajme túto vieru, volajúc Po premenení: Pane,... tvoje zmŕtvychvstanie vyznávame!


06.12.2005 - 14:06   JR  
» Mk 16, 9-15

Káral jejich nevěru a tvrdost srdce, že nevěřili těm, kteří ho spatřili živého
Všecko, co věříme, víme ze zjevení, a přece jsme to neViděli. Kdo z nás Viděl Nejsvětější Trojici, Pannu Marii atd. Zjevení jsou pro nás slova církve, slova svědků. Proč jim věříme? Tzv. apologetická metoda se pokoušela postupovat vědecky Nejdříve se ukáže, že kázání dnešní církve odpovídá tomu, co je v Písmu. Pak se dokáže, že je Písmo hodnověrný historický pramen. Proto nemohu popírat to, co tam stojí, ale uznat to za pravdu. Nedá se říci, že je tato metoda falešná. Ale přece se nikdo nestává věřícím tímto vědeckým studiem. To jsou důkazy vnější. Ale víra má hlavní důkaz vnitřní, hlas svědomí. Ten pak mé ujišťuje, že je dobré přijmout hlas církve a že je zlé její svědectví odmítat. Kdo tento vnitřní hlas Ducha v srdci uslyší, nemůže se stát nevěřícím, leda svou vlastní vinou.


06.12.2005 - 14:06   JR  
» Mk 16, 9-15

Zjevil se samým jedenácti
Čemu říkáme zjevení? České slovo souvisí se slovesem jevit se, stát se viditelným. Latinské reuelatio znamená, že se sejme rouška z toho, co bylo zahalené. Máme však i výraz „objev“. Jde tu o podobnou zkušenost, ale v tomto případě jsme vzali iniciativu my sami a hledali jsme, jak se lidové říká, „co je za tím“. Zjevení naopak přichází samo. Pravdy Boží jsou všechny zjevení. My sami bychom je nikdy neobjevili. Zjevení zmrtvýchvstalého Krista apoštolům bylo viditelné. Setkali se s ním, mluvili s ním, dotýkali se ho. Můžeme říci, že k nim přišel? Toho výrazu evangelium neužívá. Ježíš přicházel na jistá místa a odcházel za svého pozemského života. Ale po zmrtvýchvstání se zjevuje. To znamená, že je u nich, že je s nimi, ale oni ho nevidí. To však platí i o nás. Kristus je s námi, je na dosah ruky, i když ho nevidíme. Proto se doporučuje vzbuzovat často vědomí jeho přítomnosti.


06.12.2005 - 14:05   JR  
» Mk 16, 9-15

Když slyšeli, že on žije a že ho (Maria Magdalská) viděla, nevěřili tomu
Učedníci byli ti, kdo uvěřili Ježíšovi, když začal kázat a uzdravovat. Opustili domovy a chodili s ním. Ale nyní, když se stal největší zázrak, zmrtvýchvstání Kristovo, nevěřili. Díváme-li se na situaci z lidského stanoviska, přirozené, psychologicky, vůbec se tomu nedivíme. Ale je možné posuzovat tuto událost jenom přirozené? Jde tu o článek víry. U každého článku víry pak jsou tři prvky: svědectví, milost Boží a osobní postoj, vůle přijmout za pravdu, co Bůh zjevuje. Která z těch podmínek u učedníků chyběla? Snad jim nebylo dost věrohodné svědectví Marie Magdalské. Ale v témž textu evangelia se dodává, že nevěřili ani učedníkům, kteří Viděli Ježíše na cestě do Emauz. Hlavní potíž však jisté byla ta třetí: ochota přijmout to, co přesahuje normální lidské zkušenosti. Ovšem takové jsou všechny pravdy vízy. Jako rozum není proti poznání smyslů, ale je nad nimi, tak i víra není proti rozumu, ale je nad rozumem, vyšší osvícení.


01.07.2004 - 22:01   PaedDr. František Dancák  
» Mk 16, 6

      Keď sa americkí kozmonauti vrátili z Mesiaca, boli privítaní touto vetou: „To je najväčšia udalosť od stvorenia sveta“ (prezident Nixon). Nato vyhlásil známy ľudový misionár Billy Graham: „Najväčšia udalosť svetových dejín je narodenie, smrť a vzkriesenie Ježiša Krista.“
      Ten kazateľ mal pravdu. Ľudia budú lietať ešte na iné planéty, objavovať ďalšie svety, ale nikde nenarazia na skutočnosť, že mŕtvy svojou vlastnou mocou vstal z hrobu. V tom je Kristovo vzkriesenie jedinečné.
      Existujú mnohé Božie skutky, o nich nám hovorí príroda i Božie posolstvo, ale nikde nie je tak zreteľné, že niečo je jedine Božím dielom, ako pri Kristovom zmŕtvychvstaní. „Pán naozaj vstal z mŕtvych“ (Lk 24, 34). Tieto slová sú od tejto chvíle radostným a víťazným pozdravom kresťanov. Bohočlovek je „prvotina zosnulých“ (1 Kor 15, 20); prvým, ktorý prešiel hrobom k večnému životu s osláveným telom.


18.09.2003 - 17:58   PaedDr. František Dancák  
» Mk l6, l

      Sv. Augustín o svojej matke Monike napísal, že to bola nežná žena, avšak mužná svojou pevnou vierou.
Túto vernosť ženy vidíme pri utrpení Ježiša Krista. Muži Ježiša Krista prenasledovali, udávali, zapierali, zradzovali, opúšťali, mučili a pribili na kríž... Ženy tvorili väčšinu na krížovej ceste...
       Prvou ženou, ktorá mala kladnú úlohu pri Kristovom utrpení je Pilátova žena. Vieme o nej, že sa volala Klaudia Prokula. Tu však nezáleží na jej mene, ale na jej postoji. Nezostala ľahostajná k tomu, čo sa dialo. Konala podľa svojho svedomia. Aj keď nedokázala zachrániť svojho manžela pred zločinným rozhodnutím, pretože neposlúchol jej radu, predsa jej čin zostane vzorom pre všetky kresťanské manželky a ženy: postaviť sa za pravdu, spravodlivosť a lásku, konať príkladne podľa svedomia.
      Boh odmeňuje i vernosť žien, ktoré sa ponáhľali k Pánovmu hrobu: dostáva sa im ako prvým radostného posolstva o zmŕtvychvstaní s úlohou priniesť ju apoštolom.



© 2003 - 2015 Miron Keruľ - Kmec
Stránka je umiestnená na WebGlobe.
webdizajn
Computer and internet Computer and internet