17.júl 2018

     MENU

Úvod
Zoznam miestností
Zoznam tém


Vyhľadávanie v archíve: fulltextové vyhľadávanie (aj v tele textu)


Vyhľadávanie v Svätom Písme:
     FACEBOOK

     NA ZAMYSLENIE

    „Nevyhýbaj sa napomenutiam iných ani ich neodmietaj, ale s pokojnou tvárou si vypočuj akékoľvek pokarhanie; mysli si, že ti to hovorí sám Boh.”

~SV. JÁN Z KRÍŽA~

12.06.2003 - (čítanosť2337 reakcie5)


Mk 12, 18-27

      18 Tu prišli k nemu saduceji, ktorí tvrdia, že niet zmŕtvychvstania, a pýtali sa ho: 19 „Učiteľ, Mojžiš nám napísal, že ak niekomu zomrie brat a zanechá manželku bez detí, brat si má vziať jeho manželku a splodiť svojmu bratovi potomka. 20 Bolo sedem bratov. Prvý sa oženil, ale umrel a nezanechal potomka. 21 Vzal si ju druhý, ale aj on umrel a nezanechal potomka. Takisto aj tretí. 22 A ani jeden zo siedmich nezanechal potomka. Napokon po všetkých zomrela aj žena. 23 Ktorému z nich bude manželkou pri vzkriesení, keď vstanú z mŕtvych? Veď ju mali siedmi za manželku.“ 24 Ježiš im povedal: „Nemýlite sa preto, že nepoznáte Písmo ani Božiu moc? 25 Lebo keď ľudia vstanú z mŕtvych, už sa ani neženia, ani nevydávajú, ale sú ako anjeli v nebi. 26 A pokiaľ ide o vzkriesenie mŕtvych, či ste nečítali v Mojžišovej knihe v stati o kríku, ako mu Boh povedal: „Ja som Boh Abraháma, Boh Izáka a Boh Jakuba“? 27 A on nie je Bohom mŕtvych, ale živých. Veľmi sa mýlite.“

18-27.      Mt 22, 23-33; Lk 20, 27-40.
19.      Dt 25, 5.
26.      Ex 3, 6.
12.06.2003 | Čítanosť(2433)
Mk 12, 35-44
12.06.2003 | Čítanosť(2263)
Mk 12, 13-17
12.06.2003 | Čítanosť(1965)
Mk 12, 1-12


30.12.2006 - 11:36   a.o.  
» Mk 12,18-27

On není Bohem mrtvých, ale živých.
Kdo při četbě Písma nepočítá s věrností a životodárnou mocí Boží (saduceové), nemůže jej nikdy chápat správně a vidí v něm pouhou připomínku minulosti. Naopak pouhé prodloužení rozhojněného pozemského života (farizeové) také vůbec neodpovídá budoucímu životu, který je zcela jiné kvality a nelze si jej malovat pozemskými barvami („jsou jako andělé“).


10.01.2005 - 13:27   JR  
» Re: Mk 12, 18-27

Andělský život
Vzkříšení z mrtvých a věčnému životu sice věříme, ale umisťujeme je někam do daleké budoucnosti po posledním soudu. A přece evangelium mluví o věčném životě v čase přítomném. „Kdo jí mé tělo a pije mou krev, má život věčný“ (Jan 6,54). Je sice ještě skrytý, ale v náznacích se už projevuje. Světci pak se vyznačují tím, že přizpůsobují své jednání požadavkům věčného života. Proto ke svatosti patří nejčastěji i život v celibáte, v panenství. Řeholní život, ve kterém se tento slib skládá, se proto na Východě jmenuje i v právních a liturgických knihách „život andělský“. Upozorňují však autoři, že se nesmí podobat tomu, čemu se pohrdavě říká staromládenectví, staropanenství, co sebou nese smutek života, který se nepodařil. Dobrovolně se zříká manželství naopak ten, kdo pochopil, jaká je radost v tom, že už zde na zemi můžeme žít rytmem života věčného.


10.01.2005 - 13:26   JR  
» Re: Mk 12, 18-27

Nebudou se ženit ani vdávat
Manželství je svátost lásky Je to nejužší spojení mezi lidmi, jaké příroda zná. Ale protože je to spojení vázané na tělesný styk, znamená současně i rozdělení a odloučení. Spojí-li se dvě osoby v manželství, vylučují tím rovný vztah s osobou třetí a všemi ostatními. Takový je totiž zákon hmoty, neprostupnosti a výlučnosti. Zákon ducha je opačný. Hollywoodský populární kazatel E Kelly to svého času vysvětloval názorně, po americku. Ty mi dáš dolar a já ti dám dolar. Nikdo z nás nezbohatnul, ačkoliv jsme oba dostali dar. Ale je tu i jiná možnost. Já ti dám dobrou myšlenku a ty mi dáš tvou dobrou ideu. Nyní já mám myšlenky dvě a ty máš dvě. Duchovním stykem se nechudne, neomezíme se. Jaké je křesťanské manželství? Je tělesné, ale musí být i duchovní. Tělesnost se umenšuje, duchovnost má růst. Doroste do plnosti na věčnosti, kde se každé manželství stane duchovním, ztratí svou uzavřenost a otevře se šíři lásky Boží.


10.01.2005 - 13:26   JR  
» Re: Mk 12, 18-27

Až lidé vstanou z mrtvých, budou jako andělé v nebi
Těžko si dovedeme představit nebe a anděly. Malujeme v lidské podobě jako děti nebo čisté jinochy a dívky. Evangelium nás ani nenutí k tomu, abychom si je představovali. Vyjadřuje jenom myšlenku, že manželství a plození dětí patří k životu zde na zemi, v čase, ale přestává v životě věčném, v Božím království. Tam se neumírá, nemusí nastupovat jedna generace po druhé. Děti v rodině jsou velké Boží požehnání, jsou pojítkem lásky mezi mužem a ženou, mají i přirozenou přitažlivost a líbivost. Ale přesto ohlašují tím, že existují a rostou, i jinou přírodní zkušenost. Jakoby stále říkaly: „My rosteme, brzo zaujmeme vaše místo a vy budete muset zmizet z této země, která nemůže patřit přestárlým.“ Člověk, který je Božím obrazem a křtem se stal adoptivním synem nebeského Otce, tu podléhá přirozenému cyklu přírody, který znamená rozpad a dočasnost. Slib, že budeme jako andělé, je ohlášení, že nás Boží moc od toho zákona rozpadu v životě věčném osvobodí.


24.09.2003 - 19:52   P. Tadeusz Olszański CM – P. ThDr. Ľubomír Stanček  
» Mk 12, 18-27

      Títo saduceji, neveriac v zmŕtvychvstanie a večný život, chceli sa vysmiať tým pravdám prostredníctvom svojej vymyslenej a nie vážnej historky o siedmich mužoch jednej ženy. V odpovedi Pán Ježiš upozorňuje na zásadný omyl v našich náboženských pojmoch. Usilujeme sa totiž umiestniť nadprirodzené skutočnosti v prirodzených kategóriách. Od detských rokov si predstavujeme Pána Boha s dlhou bradou, anjelov s krídlami, svätých s aureolou, diablov s rohmi atď. Vidíme nadpozemské pravdy a veci pozemským spôsobom, a teda najčastejšie nepodareným a nezodpovedajúcim skutočnosti. Jasná vec: sme ľudia a nemôžeme sa zbaviť týchto ľudských predstáv; avšak máme mať na zreteli túto našu neschopnosť: že nie sme schopní si obrazne predstaviť reality z iného sveta. A prílišné pripútanie sa k týmto našim detským predstavám môže nakoniec niekoho obrať o vieru. (Možno i preto tí saduceji stratili vieru v zmŕtvychvstanie tela, že videli toto zmŕtvychvstanie príliš ľudsky).
      Teológovia, kazatelia a katechéti sa usilujú priblížiť veriacim obraz druhého sveta, a je to, samozrejme, chvályhodná snaha. Ale akokoľvek by predkladali tieto nadčasové reality do časnej reči – vždy to bude „nie tak“.
      Skutočnosťou, síce tiež nepochopiteľnou, ale neklamnou, je láska Boha k ľuďom, aká sa nám zjavuje v obete Božieho Syna na oltároch – až do skončenia sveta.



© 2003 - 2015 Miron Keruľ - Kmec
Stránka je umiestnená na WebGlobe.
webdizajn
Computer and internet Computer and internet