18.august 2018

     MENU

Úvod
Zoznam miestností
Zoznam tém


Vyhľadávanie v archíve: fulltextové vyhľadávanie (aj v tele textu)


Vyhľadávanie v Svätom Písme:
     FACEBOOK

     NA ZAMYSLENIE

    „Na ceste očisťovania niet hranice. Ide sa čoraz viac do hĺbky, až ku koreňu egoizmu a pýchy.”

~CARLO CARRETTO ~

12.06.2003 - (čítanosť2275 reakcie5)


Mk 12, 13-17

      13 Poslali k nemu niekoľko farizejov a herodiánov, aby ho podchytili v reči. 14 Tí prišli a povedali mu: „Učiteľ, vieme, že vždy vravíš pravdu a neberieš ohľad na nikoho, nehľadíš na osobu človeka, ale podľa pravdy učíš Božej ceste. Slobodno platiť cisárovi daň, či nie? Máme platiť, či nemáme?“ 15 Ale on poznal ich prefíkanosť a povedal im: „Čo ma pokúšate?! Prineste mi denár, nech sa naň pozriem!“ 16 A oni priniesli. Spýtal sa ich: „Čí je tento obraz a nápis?“ Oni mu odpovedali: „Cisárov.“ 17 A Ježiš im povedal: „Čo je cisárovo, dávajte cisárovi, a čo je Božie, Bohu.“ I obdivovali ho.

13-17.      Mt 22, 15-22; Lk 20, 20-26.

      Archív / Kartotéka
12.06.2003 | Čítanosť(2445)
Mk 12, 35-44
12.06.2003 | Čítanosť(2364)
Mk 12, 18-27
12.06.2003 | Čítanosť(1975)
Mk 12, 1-12


28.11.2006 - 19:51   a.o.  
» Mk 12,13-17

Co je císařovo, dávejte císaři, a co je Boží, Bohu.
To je první odpovědí na otázku, jaké plody z výnosu vinice. Bůh očekával od Izraele. Ježíš se nenechá chytit do léčky záludné otázky, ale opět vede k počátku a základu: Na denáru je císařův obraz a nápis - má tedy na něj nárok, ale důležitější je, že Bůh má zas nárok na svůj obraz - na celého člověka!


10.01.2005 - 13:26   JR  
» Re: Mk 12, 13-17

Co je Božího, dávejte Bohu
Všeobecně řečeno jsou Boží všechny věci, všechno tedy patří Bohu. Ale zvláštním způsobem je Boží to, co nosí jeho obraz. Mezi těmi obrazy pak je nejdokonalejší ten, který vytvořil on sám. Je to člověk, stvořený k obrazu a podobenství Božímu (Gn l,26-27). Ten se tedy nemůže propůjčit k ničemu jinému než k Boží službě. Ale z druhé strany tím nevýslovně stoupá jeho důstojnost. „Veliký je člověk,” píše sv. Basil. I kdyby byl posledním žebrákem, i kdyby byl nemocný a neschopný síly, stále zůstává Božím obrazem. S takovým pak vždycky musíme zacházet s úctou. Vychovatelům dětí pak píše sv. Jan Zlatoústý: Ti, co vytvoří pěknou sochu císařovu, jsou za to dobře zaplaceni, jak velkou odměnu dá Bůh těm, kdo pomáhají zkrášlit a zušlechtit obraz Boží. Dnes se mluví o tzv. lidských právech. Je to dobrá iniciativa. Nezapomeneme však, že první právo člověka je být, čím je: Božím obrazem.


10.01.2005 - 13:26   JR  
» Re: Mk 12, 13-17

Daň cisaři
Císař byl hlavou společnosti, daně se tedy vybíraly jeho jménem. Ale v Palestině byla situace jiná. Císař byl symbolem cizí okupace, někoho, kdo se do přirozené společnosti násilně vetřel. Platit daň jemu považovalo mnoho Židů za výraz poroby. Riskantní bylo ovšem proti tomu mluvit. Veřejný dotaz Kristu ze strany farizeů byl záludný. Ale vidíme, jak Ježíš z léčky nenápadně unikl. Židé nesměli mít císařův obraz nebo sochu z náboženských důvodů. Ale na penězích v měšci ten obraz rádi snášeli. Ježíš jim tedy ukázal jejich nedůslednost. Katoličtí moralisté se však při té příležitostí ptají: Smí křesťan poslouchat tyrana, nelegitimní vládu, okupační úřady? Odpověď je teoreticky jasná, i když jednotlivé případy mohou být spletité. Smí se podřídit násilí v tom, co směřuje k dobru, k spořádanému soužití. Má se vzepřít uniknout, vyhnout tam, kde by byla jeho spolupráce ke zlu. Za dobro se však nemusíme stydět ani vůči nepřátelům.


10.01.2005 - 13:25   JR  
» Re: Mk 12, 13-17

Je dovoleno platit daně?
Daňový systém je prastarý. Byl v různých formách. Ale princip je vždy stejný:jednotlivec žije v nějaké společnosti, používá její ochrany; má od ní nějaké výhody; je tedy povinen přispívat, aby se tato společnost udržela na důstojné úrovni. Když mluvíme o dani, myslíme především na příspěvek peněžní. Ale povinnosti, které z tohoto principu plynou, jsou daleko širší. Zahrnují celého člověka. Každý z nás přispívá k tvoření prostředí svým příkladem, svou řečí, svou náladou. Mluvením se například tvoří veřejné mínění, to pak ovlivňuje ostatní. II. vatikánský sněm upozorňuje zvláště žurnalisty, jak velkou mají odpovědnost za to, co se pak považuje za pravdivé. jejich „daň“ je v tomto případě vysoká. V malých společnostech, v rodinách je důležitý daňový přínos ve formě trpělivosti a snášenlivosti. Veřejní úředníci platí dobrou daň, když zavčas a dobře vyřizují žádosti a povolení. Každý tedy dává svůj příspěvek na svém místě a svou formou.


24.09.2003 - 19:51   P. Tadeusz Olszański CM – P. ThDr. Ľubomír Stanček  
» Mk 12, 13-17

      Prišli k Pánu Ježišovi s otázkou: slobodno – neslobodno? Vždy táto otázka bola a je vážna – a najsmerodajnešiu odpoveď na túto otázku nám môže dať, samozrejme, najvyššia morálna autorita, Ježiš Kristus. My mu tiež kladieme veľa rôznych otázok. Sú to vždy ťažké otázky, vo všeobecnosti podfarbené troškou ľútosti, výčitky, ba dokonca vzbury. Kladieme tieto otázky zoči-voči smrti našich najbližších, zoči-voči nepríjemnostiam, ťažkostiam, krivdám, nespravodlivosti. Pýtame sa vtedy: a prečo? A za čo? Ako Boh môže na to pozerať? Ako mohol to dopustiť? Ako môže to odo mňa žiadať? Zaslúžil som si to? A oplatí sa žiť? Oplatí sa byť dobrým? A je vôbec Boh na nebi?
      Kladieme si tiež otázky, čo sa týka morálky: smiem to – alebo tamto? A ak nesmiem – tak prečo nesmiem? Určite nekladieme Kristovi tieto otázky s pokryteckým úmyslom ako tamtí. Ale nesmelo očakávame, že ten dobrý a majúci pochopenie Pán Ježiš nám odpovie v zhode s naším prianím.
      A Kristus nám dáva na tieto otázky odpoveď – jasnú, a vyčerpávajúcu; odpovedá nám svojou náukou, svojím životom, svojou smrťou. Len tamtí sa nepoctivo pýtali, a či my poctivo prijímame tieto Kristove odpovede? Ak nám jeho odpoveď vyhovuje, je pre nás milá, potešujúca, rozhrešujúca – súhlasíme s ňou. Ale Kristove odpovede bývajú neraz tvrdé, nekompromisné, vyžadujú pevnú vieru, dôveru, trpezlivosť, poslušnosť, podriadenie sa Božím rozhodnutiam, obetu, vernosť, vytrvalosť – a vtedy možno povieme: tvrdá je to reč, to nie je pre mňa. A vtedy sa ukazuje, že naša otázka – podobne ako otázka farizejov – nebola predsa úprimná. Zvlášť, keď sa pýtame ako oni: slobodno, a keď ako odpoveď počujeme, že neslobodno – cítime sa urazení, nespokojní; ale veď sme chceli počuť pravdu!
      Keď teda počujeme tú pravdu (z takých či onakých úst), dokážeme odpovedať Petrovými slovami: Pane, a ku komu by sme išli? Ty máš slová večného života. A my sme uverili...



© 2003 - 2015 Miron Keruľ - Kmec
Stránka je umiestnená na WebGlobe.
webdizajn
Computer and internet Computer and internet