18.september 2019

     MENU

Úvod
Zoznam miestností
Zoznam tém


Vyhľadávanie v archíve: fulltextové vyhľadávanie (aj v tele textu)


Vyhľadávanie v Svätom Písme:
     FACEBOOK

     NA ZAMYSLENIE

    Nech sa nikto nehanbí vyznať svojho ukrižovaného Krista a nech v plnej dôvere poznamená svoje čelo znakom kríža. Pretože znak kríža je postrachom pre diabla a pečaťou pre veriaceho, lieči nemoc, protiví sa zlému duchu.

~sv. Cyril ~

12.06.2003 - (čítanosť2139 reakcie6)


Mk 12, 1-12

      1 Potom im začal hovoriť v podobenstvách: „Istý človek vysadil vinicu. Obohnal ju plotom, vykopal jamu a postavil vežu. Potom ju prenajal vinohradníkom a odcestoval. 2 V stanovenom čase poslal k vinohradníkom sluhu, aby od nich prevzal podiel úrody z vinice. 3 Ale oni ho chytili, zbili a prepustili späť naprázdno. 4 Znova k nim poslal iného sluhu. Tomu prebili hlavu a potupili ho. 5 Poslal ďalšieho, toho zabili. A ešte mnoho iných: niektorých zbili, iných pozabíjali. 6 Mal ešte jedného, milovaného syna. Napokon k nim poslal i jeho, lebo si povedal: „K môjmu synovi budú mať úctu.“ 7 Ale vinohradníci si povedali: „To je dedič. Poďte, zabime ho a dedičstvo bude naše!“ 8 Chytili ho, zabili a vyhodili z vinice. 9 Čo teda urobí pán vinice? Príde, vinohradníkov zahubí a vinicu dá iným. 10 Nečítali ste v Písme:
      „Kameň, čo stavitelia zavrhli,
      stal sa kameňom uholným.
      11 To sa stalo na pokyn Pána;
      vec v našich očiach obdivuhodná?“

      12 A chceli ho zajať, len sa báli zástupu. Vybadali totiž, že to o nich povedal toto podobenstvo. Nechali ho teda a odišli.

1-12.       Mt 21, 33-46; Lk 20, 9-19.
10-11.       Ž 118, 22-23.


      Archív / Kartotéka
12.06.2003 | Čítanosť(2646)
Mk 12, 35-44
12.06.2003 | Čítanosť(2534)
Mk 12, 18-27
12.06.2003 | Čítanosť(2446)
Mk 12, 13-17


28.11.2006 - 19:51   a.o.  
» Mk 12,1-12

Chytili jediného syna, zabili ho a vyhodili ven z vinice.
Touto „vinicí“ je jednoznačně myšlen Izrael, který Bohu odpírá očekávané plody (viz Iz 5,1nn) a ke kterému již v minulosti posílal své služebníky proroky (Jr 7,25; 25,4; Am 3,7; Za 1,6) a nyní poslal svého Syna Ježíše. Ale ani odpor vinařů nemůže zadržet Boží dílo.


10.01.2005 - 13:25   JR  
» Re: Mk 12, 01-12

Syna zabili a vyhodili ven z vinice
Když mluvil Kristus o zabití pánova syna, podobenství se stalo temnou předpovědí, která se měla brzy vyplnit. Ale když zůstaneme ještě u podobenství a jeho symbolického smyslu, dojdeme k morální aplikaci. V pravém slova smyslu existuje pro nás jenom to, co máme v mysli a v paměti. To, nač jsme zapomněli, jakoby zemřelo. Člověk, který si stále přivlastňuje věci světa jenom pro sebe bez ohledu na jiné, musí ovšem zapomenout na Krista, ten nesmí mít místo v jeho myšlení, jeho hlas ve svědomí se musí přehlušit. Je to tedy jakoby pokus zabít ho a vyhodit ven z vinice. Ti, co rozbíjeli kostely a ničili svaté obrazy, si byli dobře vědomi, že svět nebude docela jejich, dokud tam zbude jakákoliv vzpomínka na Boha. V takových případech už zbývá jen jeden dotaz: „Co učiní pán vinice?“ Naštěstí on pak vždy jedná.


10.01.2005 - 13:25   JR  
» Re: Mk 12, 01-12

Zbili služebníka a poslali ho s prázdnou
Přivlastnit si to, co nám bylo svěřeno do ochrany, je stálé lidské pokušení. Nepoctivost ve státních nebo velkých podnicích se vždy zakoření jako plevel. Dělají se proto časté kontroly Jak kontroluje ve své dílně Bůh? Podobenství říká, že pán poslal služebníka. V našem případě je tímto služebníkem každý bližní, který od nás žádá pomoc. Snadno ho pošleme s prázdnou s odůvodněním, že naše je naše a že z toho nemůžeme nic dávat. Neuvědomíme si, že ho poslal pán, tj. že tu platí: „Co jste udělali jednomu z mých nejmenších, udělali jste mně“ (Mt 25,40). Přivlastněné cizí jmění ovšem nepřináší požehnání. Ukradne-li se na jedné straně, shoří na druhé. Ten, kdo odpírá bližnímu pomoc, ztratí jeho přátelství a zůstane osamocen, víc pozbyl, než nabyl. Snadno pak i „služebníka zbije“. Kde ne jsou přátelé, tam jsou boje a násilí.


10.01.2005 - 13:24   JR  
» Re: Mk 12, 01-12

Podobenství se může někomu zdát zastaralým. Připomíná feudálního pána, který vlastní půdu a pronajímá ji pracovníkům. Je tedy proti modernímu heslu, že půda patří tomu, kdo na ní pracuje. Je však zbytečné, abychom tu řešili sociální problémy Podobenství je obraz a ten se bere z prostředí, ve kterém kdo žije, z mentality doby. Je však zajímavé, že si už sv. Jan Zlatoústý všiml, že by mu mohl někdo špatně rozumět. On se totiž už ve své době stavěl na stranu pracujících. Proto dává na srozuměnou, že Pán Bůh není bohatý nečinný pán, který svěřuje práci jiným. On sám je naopak prvním pracovníkem. On stvořil svět, zachovává ho, řídí. Lidem svěřuje privilegium, že mohou s ním spolupracovat, dokončit dílo Boží. Malíř, který svěřil učedníkovi obraz, aby jej dokončil, dává ovšem dobrý pozor, aby to dělal správně, v jeho liniích. Učedník také nemůže vydávat obraz za svůj.


23.09.2003 - 17:42   P. Tadeusz Olszański CM – P. ThDr. Ľubomír Stanček  
» Mk 12, 1-12

      Vinica je obrazom Kristovej Cirkvi. Zúrodňovaná Spasiteľovou krvou má prinášať ovocie v našom živote, časnom i večnom, ovocie nášho duchovného rozvoja i našich obetavých, záslužných skutkov.
      Nájomníkom je každý z nás. Každý dostal od Stvoriteľa určité duchovné i materiálne dobrá, ako rozum, schopnosti, vieru, náboženskú výchovu, zdravie atď. Prvým vlastníkom týchto vecí je Boh. A nám boli dané akoby do prenájmu, aby rozmnožovali Božiu chválu, a tiež, aby dobre slúžili nám samým i tým, ktorým potom my môžeme slúžiť v duchu lásky a spravodlivosti. Keď používame tieto dobrá správnym spôsobom, zhodne s ich určením – prinášame náležitú úrodu Bohu, akoby nájomné.
      Samozrejme, tieto dobrá možno zneužiť: možno zneužiť zdravie, schopnosti, blahobyt – práve proti láske a spravodlivosti, proti dobru vlastnej duše (taktiež proti dobru svojho tela), proti Božej mysli a Božej vôli. Pred takýmto zneužitím nás Boh vystríha prostredníctvom svojich poslov, prostredníctvom rodičov, vychovávateľov, predstavených, spovedníkov. Ak ich napomínania sa protivia našim egoistickým záľubám – sú, ako v tomto podobenstve, podceňované a znevažované.
      Sme teda poctivými nájomníkmi Božích darov? Ako reagujeme na poučenia a výstrahy jeho poslov? V obete sv. omše stojí pred nami „milovaný Syn“ majiteľa vinice. Sú jeho odporúčania a vzor jeho obety pre nás povzbudením k horlivej práci v Pánovej vinici?


16.09.2003 - 16:58   Miron  
» Mk 12, 1-12

AI      Žiaden dobrý otec, žiadna dobrá matka nešetrí s napomínaním, keď vidí svoje dieťa rútiace sa do nešťastia. Vždy ostáva nádej, že sa azda spamätá a obráti.
KE      Podobne koná aj Ježiš. Vodcom izraelského národa pripomína konanie nespravodlivých vinohradníkov, aby si uvedomili následky svojej nevraživosti a obrátili sa (Mk 12,1-11).
DI      Podobenstvo bolo veľmi jasné a zrozumiteľné. Veď pre každého Žida bola vinica znamením izraelského národa, s ktorým Boh uzatvoril svoju zmluvu. V dejinách spásy Boh posielal svojich služobníkov - prorokov, aby svojou vernosťou a neohrozeným hlásaním Božej vôle navrátili vyvolený národ z bludnej cesty, na ktorú tak často vykročil. Spoločným osudom týchto prorokov bolo prenasledovanie, ba i smrť.
      Nakoniec Boh poslal svojho milovaného Syna. V podobenstve Ježiš predpovedal svoje nadchádzajúce utrpenie i smrť. Ale práve ňou sa uskutočnia Božie plány spásy. Opovrhnutý, odsúdený, umučený, ale nakoniec zmŕtvychvstalý Kristus sa stáva základným kameňom nového národa, Božej cirkvi.
      Veľkňazi a zákonníci odporujú k pokániu, volaniu k obráteniu. Ich srdcia sa ešte viac zatvrdzujú a vyzrievajú pre súd.
PAR      Podobenstvo o nespravodlivých vinohradníkoch je varovaním aj pre dnešnú dobu. Cirkev je novým správcom Božieho vinohradu. Božími poslami sú svätí vyznávači a mučeníci. No najdôležitejším je však hlas Božieho Syna, ktorý od nás žiada obrátenie ako plod vinohradu, ako poplatok za Božie dary. Slová Božieho Syna sú záväzným vyzvaním k rozhodnutiu i k činu. Ľahostajnosť je rovnaké odmietnutie ako každý vedomý odpor k Božej službe. (Podľa: HRBATA, J., Perly a chléb, Č. Těšín, Katolícke nakladatelství COR JESU, 1991, 222.1.)
      Musíme si priznať, že ľahostajnosť, alebo aj vedomý odpor k službe Bohu v našich radoch spôsobuje nedostatočné chápanie Ježišovej náuky. Čiastočné vedomosti uchované ešte z detstva alebo s hodín náboženstva nemajú takú silu, aby nás priam vohnali k obráteniu. Veď deti len málokedy pochopia hĺbku tej ktorej pravdy viery tak, ako to môže pochopiť dospelý, keď túto pravdu vloží do svojho sveta, ktorý dokonale pozná a má s ním už svoje skúsenosti. Nie je preto žiadnou hanbou vziať do rúk katechizmus či inú náboženskú literatúru v strednom veku, alebo vo veku, ktorý predpokladá pomalé zavŕšenie života.
MY      Je veľmi dôležité, aby sme dali sami sebe príležitosť k hlbšiemu spoznávaniu Boha. Potvrdzuje to aj životná skúsenosť niekdajšieho marxistu a materialistu, Ignáca Leppa.
      V stave duchovnej krízy sa raz vrátil do svojho bytu nad ránom, po noci strávenej pri víne a prázdnych debatách o módnych osobnostiach francúzskej kultúry. Nemohol zaspať a tak sa dal čítať nejaký román, ktorý v salóne zabudla dcéra jeho domácich.
      Román ho tak zaujal, že knihu nezavrel, kým ju neprečítal. Až po prečítaní románu si všimol jeho názov a autora. Bol to Sienkiewičov román Quo vadis.
      Ignác Lepp vo svojom vyznaní priznal, že by tento román nebol na neho zapôsobil tak mocne, keby jeho neznalosť kresťanstva nebola taká úplná. V týždňoch, ktoré nasledovali sa zahĺbil do štúdia prvých storočí kresťanstva, oboznámil sa so životopismi veľkých osobností a svätcov. Dychtivo hltal všetko, čo mu mohlo priblížiť Ježišovu náuku a Cirkev. To všetko na neho zapôsobilo tak mocne, že zatúžil stať sa nie najprv kresťanom, ale rovno rehoľníkom. (Duchovný pastier 1994, s. 61.)
ADE      Zákonníci a veľkňazi zatvrdili svoje srdce pred Božím napomínaním. My nenasledujme ich príklad, ale nasledujme tých, ktorí sa usilovali spoznať a pochopiť pravdu a tak sa otvorili pre Boha.



© 2003 - 2015 Miron Keruľ - Kmec
Stránka je umiestnená na WebGlobe.
webdizajn
Computer and internet Computer and internet