22.september 2018

     MENU

Úvod
Zoznam miestností
Zoznam tém


Vyhľadávanie v archíve: fulltextové vyhľadávanie (aj v tele textu)


Vyhľadávanie v Svätom Písme:
     FACEBOOK

     NA ZAMYSLENIE

    Čisté svedomie poskytuje veľkú dôveru v Boha.

~Kempenský ~

12.06.2003 - (čítanosť2272 reakcie5)


Mk 11, 12-26

      12 Keď na druhý deň z Betánie odchádzali, pocítil hlad. 13 Zďaleka zazrel figovník s lístím. Išiel k nemu, či na ňom niečo nenájde. Ale keď k nemu prišiel, nenašiel nič, len lístie; nebol totiž čas fíg. 14 I povedal mu: „Nech z teba už nikdy nik neje ovocie!“ A jeho učeníci to počuli.
      15 Potom prišli do Jeruzalema. Keď vošiel do chrámu, začal vyháňať predavačov a kupujúcich v chráme. Peňazomencom poprevracal stoly a predavačom holubov stolice. 16 A nedovolil nikomu prenášať ani náčinie cez chrám. 17 A učil ich: „Nie je napísané: „Môj dom sa bude volať domom modlitby pre všetky národy“? A vy ste z neho urobili lotrovský pelech.“
      18 Keď to počuli veľkňazi a zákonníci hľadali spôsob, ako ho zabiť. Báli sa ho, lebo všetok ľud obdivoval jeho učenie. 19 A keď sa zvečerilo, odišli z mesta.
      20 Keď ráno išli popri figovníku, videli, že vyschol od koreňa. 21 Tu sa Peter rozpamätal a povedal mu: „Rabbi, pozri, figovník, ktorý si preklial, vyschol.“ 22 Ježiš im na to povedal: „Majte vieru v Boha. 23 Veru, hovorím vám: Keď niekto povie tomuto vrchu: „Zdvihni sa a hoď sa do mora,“ a vo svojom srdci nezapochybuje, ale uverí, že sa stane, čo povedal, stane sa mu to. 24 Preto vám hovorím: Verte, že všetko, o čo v modlitbe prosíte, ste už dostali, a budete to mať. 25 A keď vstanete modliť sa, odpustite, ak máte niečo proti niekomu, aby aj vám váš Otec, ktorý je na nebesiach, odpustil vaše hriechy.“ (26 Ale ak vy neodpustíte ľuďom, ani váš Otec neodpustí vaše hriechy.)

12-14.      Mt 21, 18-19.
15-19.      Mt 21, 12-17; Lk 19, 45-48; Jn 2, 14-16.
17.      Iz 56, 7; Jer 7, 11.
20-25.      Mt 21, 20-22.
12.06.2003 | Čítanosť(2077)
Mk 11, 27-33
12.06.2003 | Čítanosť(1826)
Mk 11, 1-11


28.11.2006 - 19:51   a.o.  
» Mk 11,11-25

Můj dům ať je domem modlitby pro všechny národy. Mějte víru v Boha.
Cesta Mesiáše (8,27 - 10,52) dospěla do Jeruzaléma tak, jak to odpovídá Králi pokoje (11,1-10). Verš 11 však symbolicky naznačuje, že se zde otevírá propast mezi jeho cestou a cestou zformalizované chrámové bohoslužby, která již nikoho nesytila (viz symbol neplodného fíkovníku). Svým vystoupením Ježíš provokuje k návratu ke kořenům modlitby jako na důvěře postaveného, plodného, „hory přenášejícího“ a druhým odpouštějícího vztahu mezi Bohem a člověkem.


24.03.2006 - 16:22   JR  
» Mk 11, 11-26

Prokletý fígovník
Nezvyklost takového činu u Ježíše hned prozrazuje, že tu jde o význam symbolický. Nezajímá se o strom, ale na stromu ukazuje, co mu leží na srdci: osud vyvoleného národa. Byl to lid, na kterém spočívalo zvláštní Boží požehnání. České slovo žehnat je převzato z německého segnen, to pak zase z latinského signare, označit, vyvolit k jistému účelu, k svatým věcem. Staroslověnský výraz však je blagoslovit, také To je překlad z řečtiny a latiny a znamená dobrořečit, přáti, aby osobu nebo věc provázelo dobro. Když Bůh stvořil živočichy a lidi, požehnal jim (Gn 1,28). Tak vysvětluje Bible jejich schopnost růst a množit se. Opak je „zlořečit“, nepřát život a nic dobrého. Izraelský národ nesl od pokolení do pokolení zvláštní Boží požehnání. Otcové je předávali synům. A výsledek? Nenesl plody, ztratil víru Abrahamovu. Ale i Židé jsou obrazem. Na nich vidíme, co se stane s duší, které Bůh žehná. V církvi se to děje od doby, křtu. Ale tomu požehnání musí odpovídat lidská spolupráce, aby nebylo marným.


24.03.2006 - 16:22   JR  
» Mk 11, 11-26

Fíkovník měl mnoho listí
Listy fíkovníku jsou velké, pěkně zelené. Na jihu jej někdy sázejí před domem, aby dával stín. Listy bez plodů jsou však obrazem marnosti, pouhé vnějškovitosti. Takovým se může stát časem každý ideál, tedy i náboženství, víra, modlitba. Vnější zvyky, obřady, občanské projevy mají větší setrvačnost než duch, který jim dal vznik. Francouzské přísloví říká, že se hodinky nezastaví v tom okamžiku, kdy je někdo zapomněl natáhnout. Zastaví se později, nečekaně. L. N. Tolstoj vypravuje ve vzpomínkách, že cestoval s nějakým důstojníkem. Ten si před spaním zavěsil na zeď ikonu a modlil se. Tolstoj prohodil: „To ty ještě děláš?“ Důstojník to druhý den už neudělal a ani později. Je možné, ptá se Tolstoj, že by někdo ztratil víru pro jednu malou poznámku, která ani nebyla výsměchem? Jistě ne. Ale ten člověk už dávno víru neměl, zůstal jen zvyk a po náhodné poznámce si uvědomil, že už není nutný. Co tedy dělat? Je dobře čas od času překontrolovat své náboženské zvyky a obnovit ducha. Exercicie, duchovní cvičení, jsou k tomu určeny.


24.03.2006 - 16:22   JR  
» Mk 11, 11-26

Nebyl totiž čas fíků
Fíkovník má plody dvakrát do roka. První jsou podřadné, druhé na konci léta jsou pravé. Zdá se ovšem nelogické, že Ježíš hledal plody v době, kdy strom nenese ovoce. Ale i to zřejmě slouží k podobenství. Obilí se žne jen ve svou dobu, nikdy jindy Ovoce se sbírá v době zrání, která je každému druhu vlastní. K člověku však Bůh přichází tak, že neví den ani hodinu (Mt 24,44). Musí být připraven stále. Všechny jabloně kvetou na jaře a nesou ovoce na podzim. Pro království Boží jsou však jedni lidé zralí už v dětství, jiní v plném věku, jiní zas až ve stáří. Duchovní příručky proto dávají radu: Dělejte tak, jako byste měli všechno dobré vyplnit už dnes, zítřek buď nebude, nebo je to nový Boží dar a nový úkol. Oranžovník nese ještě plody a už kvete. Takový má být dobrý život. Připravuje budoucnost, ale dnešek už je užitečný a plodný.


23.09.2003 - 17:41   P. Tadeusz Olszański CM – P. ThDr. Ľubomír Stanček  
» Mk 11, 11-25

      Každý z nás má a má mať tú ambíciu, aby bol stromom, ktorý prináša plody, rodí, je užitočný. Je vecou základnej kultúry, aby sme sprístupnili blížnym poklady svojho ducha. Takou v každom prípade má byť kresťanská kultúra, ktorá je kultúrou lásky. Treba to zvlášť zdôrazniť v kontexte dnešného evanjelia. Pretože ľudia, ochotní považovať za kultúru jedine vonkajšiu pozlátku, ktorá je oku práve takýmto milým lístím. Pravá kultúra prikazuje človeku, aby bol otvorený na potreby iných. Vo chvíli, keď niekto vo svojom obcovaní s druhými hľadá len svoje výhody a zisk, keď vzťahy s ľuďmi využíva jedine, aby vyhovel svojej pýche, svojej lenivosti – podáva dôkaz nielen o nedostatku lásky, ale aj o nedostatku autentickej kultúry. A tiež sám seba povzbavuje radosti, akú dáva plodný a produktívny život. Okrem toho vzrastajú jeho požiadavky; rastie nakoniec nespokojnosť so životom a s okolím. Slovom: „pohodlný“ človek sa stáva nakoniec nepohodlným nielen pre druhých, ale aj pre seba.
      Vyžadovanie plodnosti sa vzťahuje, dokonca v prvom rade, na tzv. nábožných, praktizujúcich, kresťanov, ktorí v osobných kontaktoch s Kristom sú oprávnení vykonávať užitočné činy. Ide o to, aby ich modlitby a pobožnosti neboli len takým bujným, ozdobným lístím, medzi ktorým je ťažko nájsť nejaké ovocie, čiže užitočné skutky.
      Či tí, ktorí sa k nám približujú pri hľadaní ovocia, hladní po dobrom slove, úteche, dobrej rade, opore – takej či onakej – nachádzajú u nás to, čo očakávajú? Či dokonca aj svoje utrpenie vieme zúžitkovať ako obetu za niekoho – ako to robí Kristus v každej obete na oltári?



© 2003 - 2015 Miron Keruľ - Kmec
Stránka je umiestnená na WebGlobe.
webdizajn
Computer and internet Computer and internet