19.november 2018

     MENU

Úvod
Zoznam miestností
Zoznam tém


Vyhľadávanie v archíve: fulltextové vyhľadávanie (aj v tele textu)


Vyhľadávanie v Svätom Písme:
     FACEBOOK

     NA ZAMYSLENIE

    Je horšie nenávidieť spravodlivosť než ju nečiniť.

~sv. Gregor Veľký~

12.06.2003 - (čítanosť2393 reakcie6)


Mk 7, 24-30

      24 Potom vstal a odišiel odtiaľ do končín Týru a Sidonu. Vošiel do jedného domu, lebo nechcel, aby niekto o ňom vedel, ale nemohol sa utajiť. 25 Lebo len čo sa o ňom dopočula istá žena, ktorej dcéra bola posadnutá nečistým duchom, prišla a hodila sa mu k nohám. 26 Žena bola Grékyňa, rodom Sýrofeničanka. A prosila ho, aby vyhnal zlého ducha z jej dcéry. 27 On jej povedal: „Nechaj, nech sa najprv nasýtia deti, lebo nie je dobré vziať chlieb deťom a hodiť ho šteňatám.“ 27 Ale ona mu odvetila: „Pane, aj šteňatá jedia pod stolom odrobinky po deťoch.“ 29 On jej povedal: „Pre tieto slová choď, zlý duch vyšiel z tvojej dcéry.“ 30 A keď prišla domov, našla dievča ležať na posteli; a zlý duch bol preč.

24-30.      Mt 15, 21-28.

      Archív / Kartotéka
12.06.2003 | Čítanosť(2236)
Mk 7, 14-23
12.06.2003 | Čítanosť(1991)
Mk 7, 1-13
12.06.2003 | Čítanosť(1858)
Mk 7, 31-37


28.11.2006 - 19:42   a.o.  
» Mk 7,24-30

Psíci se živí pod stolem kousky po dětech.
I mimo Izrael, v „nečisté“ pohanské zemi, existují lidé, kteří očekávají od Ježíše pomoc a vyjadřují to takto pokorným a důvěryplným způsobem. Ježíš proto prolamuje další zaběhlé „tradice“ (mluví se ženou, a to ještě pohankou), ale pozdější pohanokřesťané mají z Markova podání vyčíst, že jsou „pouze“ přibráni do spásy Izraele. Avšak co je víc?


24.03.2006 - 16:22   JR  
» Mk 7, 24-30

Není správné vzít chléb dětem
Když mluví o lásce k bližnímu, zdůrazňují duchovní autoři její univerzálnost: zahrnuje všecky lidi bez rozdílu, blízké i vzdálené, přátele i nepřátele. „Dáváš-li přednost jednomu před druhým,“ píše sv. Maxim Vyznavač, „to dokazuje, že nemáš ještě lásku dokonalou.“ Je to pěkně řečeno, ukazuje to cíl, ke kterému se blížíme, ale nedá se to povzbuzení uskutečňovat v praktickém denním životě doslova. Morálka proto mluví o tom, že má být naše láska „spořádaná“. Skutky lásky se ztotožňují na prvním místě s povinnostmi. Máme se tedy starat především o ty, kteří jsou nám nejbližší, kteří nám byli svěřeni, mezi kterými žijeme a se pohybujeme. Směšní jsou ti, kdo slovy objímají celý svět a nemají čas pro vlastní rodinu. V jistém smyslu je pohodlnější horlit pro rovnoprávnost ras v dalekých zemích než jednat slušně a uctivě se sousedem. Máme milovat bližního , jako sebe“, ne místo sebe. Podobně máme cítit lidi vzdálené, , jako“ by nám byli blízcí, ale ne na místě blízkých, protože ti mají první právo na naši lásku.


24.03.2006 - 16:22   JR  
» Mk 7, 24-30

I psíci pojídají pod stolem kousky po dětech
V překladech této věty užíváme s oblibou zdrobněliny „psíci“. Slovo pes, užité o člověku, zní v našem slovníku nepěkně, je to nadávka. Řekl jsem jednou jistému musulmanu, že jsem pro něho prostý „džaur“, pes. On se stal rozpačitým a snažil se mně vysvětlit, že toho výrazu sice musulmané užívají pro jinověrce, ale že sám o sobě není hanlivý. Znamená prý to člověka, který sice není z rodiny, není bratr, ale patří k obydlí a má právo na podporu jako domácí pes. Je tomu skutečně tak? Jistě je toto pojetí blízké tomu, co se říká v evangeliu. Syroféničanská pohanka si je vědoma, že nepatří k vyvolenému národu, ale přesto by neměla být vyloučena z mesiášských dobrodiní. Je tedy obrazem všech těch, kteří jakýmkoliv způsobem nepatří k „našim“, tj. k naší církvi, k našemu národu, k naší rodině. I oni mají právo, abychom jim, pokud je to možné, pomáhali a něco z „našeho“ i pro ně rezervovali.


24.03.2006 - 16:22   JR  
» Mk 7, 24-30

Pro toto slovo jdi v pokoji!
Nikdo se nemůže spasit, leda v církvi. Kristus je jediná brána k Otci (srv. Jan 10,1 nn.) a církev je jeho mystické tělo. Od této vízy se nedá upustit, nemůže ji popřít ani ekumenické hnutí. Ale v dnešní době jsme přece jen pokročili v lepším pochopení tohoto dogmatu. Kdo patří k církvi? Přináležitost k tělu Kristovu je mystická, v tajemství. Kromě toho ponenáhlu roste do plnosti. Ustanovení II. vatikánského sněmu o ekumenismu proto rozlišuje vícero stupňů přináležitosti k církvi. Nejúžeji jsou s ní ovšem spojeni ti, kdo věří všecko, co patří k našemu vyznání, a kdo podle toho žije ve spojení se všemi věřícími. Jiní mají jenom víru částečnou, více nebo méně vyvinutou. Mohou být spojeni s Kristem? Petrova víra byla nejsilnější. Vyznal: „Ty jsi Kristus, syn Boha živého“ (Mt 16,16). Syroféničanka věděla o Ježíšovi a o jeho poslání pramálo. Přivedla ji k němu jenom důvěra. Ale i taji zachránila. Je to pouto, řekli bychom poslední, ale je-li upřímné, dává účast na darech Božího království.


17.09.2003 - 19:43   P. Tadeusz Olszański CM – P. ThDr. Ľubomír Stanček  
» Mk 8, 27-33

      Sv. Peter v mene všetkých prítomných tam účastníkov vyznáva vieru v mesiášsku dôstojnosť Krista. Pri tejto príležitosti Pán Ježiš napráva ich pojmy a predstavy, čo sa týka osoby Mesiáša, úloh a úradu. A teda nebude to politický triumfátor, ktorý oslobodí národ spod nepriateľskej okupácie a povedie ho cestou vojenských víťazstiev. Naopak: Syn človeka musí mnoho trpieť, starší, veľkňazi a zákonníci ho zavrhnú, (dokonca) zabijú ho...
      Najväčšie Božie diela, najúčinnejšie a najtrvalejšie, nevznikajú hlasno, hlučno, efektne; čo prichádza s hlukom – s hlukom sa pominie. Veľké Božie diela sa rodia v skrytej hĺbke, v tichu, sústredení, ba dokonca naopak v ponížení, pokorení, podceňované „zákonníkmi“; veľa takých diel uzrelo svetlo sveta v utrpení a z utrpenia vyrástlo.
      Tak vlastne vyrástlo a dokonáva sa dielo vykúpenia a spásy ľudských duší – čiže niečo skryté pred zhlukom publicistov a zvedavosťou sveta. A pretože na tomto diele má mať účasť každý z nás vykúpených – teda aj každý z nás musí zakúsiť to utrpenie a zavrhnutie, o ktorom hovorí Kristus.
      Toto ťažko pochopia priemerní ľudia sveta, ktorí keď začínajú realizovať ambiciózne plány, hľadajú v nich seba a uznanie pre seba, a teda nemajú zmysel „pre Božie veci, len pre ľudské“.
      V tichu chrámu a v tajomstve oltára sa slávi to, čo je najdôležitejšie v našom živote a pre našu večnosť. Či toto veľké Božie dielo priťahuje k sebe našu pozornosť a nachádza u nás väčšie pochopenie, než ho preukázal sv. Peter?


11.09.2003 - 13:51   P. Tadeusz Olszański CM – P. ThDr. Ľubomír Stanček  
» Mk 7, 24-30

      Pán Ježiš odmenil vieru tej ženy. Pretože musí nás udivovať pokora jej viery. Pán Ježiš zo začiatku odmieta prosbu; má to byť ešte jedným potvrdením, že on je pravým Mesiášom, ktorý – podľa mienky Židov – bude poslaný len k izraelskému národu, nie k pohanom; dokonca Pán Ježiš tu neváha prirovnať pohanov k psom. A predsa žena sa neuráža; ukazuje sa dokonca jemne vtipná: Veď aj šteňatá jedia pod stolom odrobinky po deťoch, ktoré padajú zo stola. V každom prípade podáva dôkaz veľkej pokory.
      A práve pokora má byť jedným z prívlastkov modlitby a je podmienkou účinnosti modlitby. Dnešný človek chce radšej sám tvoriť a reformovať svet, nerád prosí Boha, nechce, aby ho Boh obdaroval láskou, nechce byť dlžníkom Boha, ťažko je mu prosiť. (Ostatne, nemalú pokoru treba, aby sme sa obrátili s prosbou na druhého človeka.)
      A ak už prosíme Boha – tak sa radi odvolávame na nejaké svoje zásluhy? lebo veď ja som to a to urobil, toľko som pracoval, toľko som trpel atď. A od toho je už len jeden krok k požadovaniu: Pane Bože, daj, lebo mi to patrí! A možnože, pre zmenu, vo falošnej pokore si myslíme, že k prosbe nás oprávňujú len nejaké údajné zásluhy, nejaké dobré skutky. A zatiaľ naše náboženstvo predpokladá prvenstvo daru pred skutkom, pred vlastnou zásluhou; lebo aj pre vykonanie dobrého skutku je potrebná Božia milosť. Takto človek uskutočňuje seba a stáva sa naplno človekom nie skrze to, čo robí, čo dáva – ale skrze to, čo dostáva. Pán Boh, ktorý je L8ska, chce nás obdarovávať svojou láskou – treba teda jeho dary prijímať s vďačnosťou a s pokorou o ne prosiť, o všetko s pokorou prosiť.
      Sv. omša je obetou na kríži. Ukrižovaný Kristus je v úplnom svojom otvorení sa pre nás najväčším darom. Vieme s pokorou tento dar prijať?



© 2003 - 2015 Miron Keruľ - Kmec
Stránka je umiestnená na WebGlobe.
webdizajn
Computer and internet Computer and internet