13.november 2018

     MENU

Úvod
Zoznam miestností
Zoznam tém


Vyhľadávanie v archíve: fulltextové vyhľadávanie (aj v tele textu)


Vyhľadávanie v Svätom Písme:
     FACEBOOK

     NA ZAMYSLENIE

    „Ľudskosť bez Boha je ako ulomená kvitnúca ratolesť, zvädne.”

~JOHN HENRY NEWMANN ~

12.06.2003 - (čítanosť2235 reakcie6)


Mk 7, 14-23

      14 Potom znova zavolal k sebe zástup a povedal im: „Počúvajte ma všetci a pochopte! 15 Človeka nemôže poškvrniť nič, čo vchádza doň zvonka, ale čo vychádza ž človeka, to poškvrňuje človeka.“ (16 Kto má uši na počúvanie, nech počúva.)
      17 Keď zanechal zástup a vošiel do domu, učeníci sa ho pýtali na zmysel podobenstva. 18 On im povedal: „Tak ani vy nechápete? Nerozumiete, že človeka nemôže poškvrniť nič, čo vchádza doň zvonka, 19 veď to nevchádza do jeho srdca, ale do brucha a vychádza do stoky?“ Tým vyhlásil všetky jedlá za čisté. 20 A pokračoval: „Čo z človeka vychádza, to poškvrňuje človeka. 21 Lebo znútra, z ľudského srdca, vychádzajú zlé myšlienky, smilstvá, krádeže, vraždy, 22 cudzoložstvá chamtivosť, zlomyseľnosť, klamstvo, necudnosť, závisť rúhanie, pýcha, hlúposť. 23 Všetky tieto zlá vychádzajú znútra a poškvrňujú človeka.“

14-23.      Mt 15, 10-20.

      Archív / Kartotéka
12.06.2003 | Čítanosť(2390)
Mk 7, 24-30
12.06.2003 | Čítanosť(1989)
Mk 7, 1-13
12.06.2003 | Čítanosť(1857)
Mk 7, 31-37


28.11.2006 - 19:42   a.o.  
» Mk 7,14-23

Co vychází z člověka, to ho poskvrňuje.
„Nečistého“ (tj. neschopného společenství s Bohem) tedy nečiní člověka něco vnějšího, ale jeho vlastní nitro zaměřené jen na sebe samotného, jen na vlastní prospěch a vlastní sebeprosazení a sebepotvrzení. Nebezpečí vnější zbožnosti jako pláštíku sobectví hrozilo nejen farizejům.


24.03.2006 - 16:22   JR  
» Mk 7, 14-23

Člověka nemůže poskvrnit nic, co do něho přichází zvenčí
V denním životě nás mnoho vnějšího poskvrňuje: prach, bláto, dotyk se stěnou. Proto se umýváme a vyměňujeme šaty, abychom dokázali, že se nás špína netýká, že my sami jsme čistí. V obrazném smyslu nás poskvrní i špatné řeči, pomluvy. AIe i v tomto případě se umíme hájit nebo alespoň doufáme, že řeči přestanou, že pravda zase vyjde najevo. Horší je tomu však při takových vlivech, kterým říkáme pokušení. Vidíme obraz, ten budí myšlenku, zrodí se chuť provést něco, co je proti Božímu zákonu. Peněženka leží na podlaze, je to něco vnějšího a přece myšlenka přivlastnit si cizí peníze pronikne do srdce. Právě proto se vyhýbáme příležitostem k hříchu, špatnému prostředí, abychom neupadli. Poskvrňuje nás tedy něco vnějšího? Zdá se, že ano. „Kdo pohlédl na ženu, už v srdci zhřešil...“ (srv. Mt 5,28). Tak to vysvětlovali starověcí stoikové. Ale křesťané si jsou dobře vědomi, že ten proces není mechanický. Aby myšlenka z vnějšku se stala naší vlastní, musíme uvnitř dobrovolně souhlasit. Teprve tento vnitřní souhlas ke zlu nás poskvrní.


24.03.2006 - 16:22   JR  
» Mk 7, 14-23

Co z člověka vychází, to ho poskvrňuje
Člověk nepodléhá mechanicky vlivům zvenčí. Navazuje se skutečností styk, dialog. Dítě se nejdřív ptá: „Co je to?“ Ale hned nato přijde další otázka: „Nač je to? Co s tím mohu udělat?“ Potom teprve přijde rozhodnutí. Sv. Maxim Vyznavač vysvětluje tento proces příkladem podobným tomu s peněženkou na zemi. Ne jsou zlé peníze. Neposkvrní mě ani myšlenka, co by se s penězi dalo udělat. Ta přišla jakoby sama, když jsem peníze uviděl. Je tedy pořád ještě zvenčí. Ale jenom zvnitřku srdce může vyjít rozhodnutí peníze ukrást. To rozhodnutí pak poskvrní člověka, i kdyby se mu třeba nepodařilo zlý skutek provést. jeden východní mnich to vyjádřil výstižně. Stěžoval si mu mladík, že je tuze citlivý, že má mnoho dojmů a že se bojí, aby jim nepodlehl. Uslyšel radu: „Neboj se dojmů, boj se rozhodovat pod jejich vlivem!“


24.03.2006 - 16:22   JR  
» Mk 7, 14-23

Z nitra, ze srdce lidí vycházejí špatné myšlenky
Na první pohled je tato věta evangelia v rozporu s tím, co jsme doposud řekli, že totiž špatné myšlenky přicházejí zvenčí, zevnitř je souhlas. Ale tak tomu je v prvním stádiu. Kdo už jednou zlou myšlenku dobrovolně do srdce vpustil, ta tam zapustí kořeny a rozroste se jak plevel v dobré půdě. Pseudo-Makarius píše, že zlé myšlenky jsou hadi. Pustíš-li je do ráje srdce, usadí se tam a udělají si tam hnízdo líhně. Psychologicky tento proces uměl mistrovsky vylíčit Shakespeare ve svých dramatech. Tak např. Othello, benátský mouřenín, tam vystupuje jako čestný a věrný muž. Ale uvěřil zlému našeptávači, který nařknul Othellovu manželku z nevěry. Žárlivost ho mučí, vztek ho dusí, stane se nakonec vrahem své vlastní ženy Vášeň, která oslabí a nakonec zničí člověka, má obyčejně takové malé a bezvýznamné počátky. Proto už staré latinské přísloví říká: „Vzdoruj začátkům! Pozdě se hledá lék, když se zlo časem rozmnožilo.“


11.09.2003 - 13:50   P. Tadeusz Olszański CM – P. ThDr. Ľubomír Stanček  
» Mk 7, 14-23

      Ľudia v poslednom čase si zvykli hovoriť, že zo všetkého zla treba obviňovať zriadenie: také či onaké spoločenské, politické, hospodárske zriadenie. A napriek tomu, že tieto zriadenia sa menia akoby k lepšiemu, ľudia neprestávajú nariekať. Pretože tvorcom týchto zriadení je vždy človek, so slabosťami a zaťaženiami svojej ľudskej prirodzenosti. Človek tiež dokáže najlepšie zriadenie zdeformovať a odhumanizovať.
      Tak teda musíme súhlasiť s tým, čo hovorí Pán Ježiš, že krádeže, cudzoložstvá, vraždy, chamtivosť, zlomyseľnosť, klamstvo, necudnosť, závisť, rúhanie, pýcha a všetko, čo robí svet nešťastným, pochádza zvnútra, z ľudského srdca. Zbytočný bude boj s jedine vonkajšími prejavmi zla. Ak na dne rybníka sa nachádza rozkladajúca mŕtvola, tak na povrchu sa ukazujú zapáchajúce bubliny; bolo by hlúposťou čistiť rybník zbieraním bublín z jeho povrchu. Rôzny reformátori sveta hovoria: postavíme viacej škôl – a zlikvidujeme výtržníctvo a barbarstvo; zlepšíme aparát súdnictva – a zlikvidujeme zločinnosť; zdokonalíme techniku – a zlikvidujeme lenivosť; ale toto všetko by bolo iba zbieraním bublín. Treba teda sústrediť sily na vnútornú prácu, na morálne formovanie ľudskej osoby – čo je úlohou múdrych vychovávateľov, rodiny, Cirkvi a osobnou úlohou každého z nás.
      Zamyslime sa, či trebárs niektoré zo súžení, aké nás postihujú či obklopujú, nemajú svoj zdroj aj v našom srdci. Všimnime si tiež slová modlitby bezprostredne po sv. prijímaní: Pane, čo sme prijali ústami, nech očistí a posvätí naše srdce. Z čistého srdca nemôže pochádzať žiadna špina.


28.08.2003 - 15:10   Angelo Scarano  
» Mk 7, 14-15.21-23

      14-15 Důrazné vybízení „poslouchejte“ upozorňuje, že následuje důležité učení: ne vnější nečistota, ale vnitřní. Tím se ruší kultické předpisy o vnější čistotě.
      21-23 Máme tu jediný „seznam hříchů/neřestí“ vyskytující se v evangeliích. Špatné myšlenky zahrnují ty hříšné postoje, které vzápětí následují. S výjimkou špatných myšlenek a „závistivého oka“, všechny vyjmenované projevy jsou i u Pavla. Samozřejmě uvedený seznam neklade nárok na úplnost. Nejdůležitější je poslední věta, která znovu předkládá hlavní myšlenku celé perikopy: nečistota vychází jen z nitra.



© 2003 - 2015 Miron Keruľ - Kmec
Stránka je umiestnená na WebGlobe.
webdizajn
Computer and internet Computer and internet