21.november 2018

     MENU

Úvod
Zoznam miestností
Zoznam tém


Vyhľadávanie v archíve: fulltextové vyhľadávanie (aj v tele textu)


Vyhľadávanie v Svätom Písme:
     FACEBOOK

     NA ZAMYSLENIE

     „Človek žijúci v panenstve svedčí o Bohu už samým svojím panenstvom, lebo na to, aby niekto takto žil, na svete dôvodu nieto. Dôvod je plne nebeský.”

~Chiara Lubichová~

12.06.2003 - (čítanosť1992 reakcie6)


Mk 7, 1-13

      1 Zišli sa k nemu farizeji a niektorí zákonníci, ktorí došli z Jeruzalema. 2 A videli niektorých z jeho učeníkov jesť chlieb poškvrnenými, to jest neumytými rukami. 3 Farizeji totiž a Židia vôbec držia sa obyčaje otcov a nejedia, kým si neumyjú ruky až po zápästie. 4 A keď prídu z trhu, nejedia, kým sa nevykúpu. A zachovávajú ešte mnoho iných vecí, ktoré prevzali: umývanie čiaš, džbánov, medeníc a postelí. 5 Farizeji a zákonníci sa ho opýtali: „Prečo sa tvoji učeníci nedržia obyčaje otcov a jedia chlieb poškvrnenými rukami?“ 6 On im povedal: „Dobre o vás, pokrytcoch prorokoval Izaiáš, ako je napísané:
      „Tento ľud ma uctieva perami,
      ale ich srdce je ďaleko odo mňa.
      7 No darmo si ma ctia,
      lebo náuky, čo učia, sú iba ľudské príkazy.“

      8 Božie prikázanie opúšťate a držíte sa ľudských obyčajov.“ 9 A hovoril im: „Šikovne viete zrušiť Božie prikázanie, aby ste si zachovali svoje obyčaje. 10 Lebo Mojžiš povedal: „Cti svojho otca i svoju matku“ a: „Kto by zlorečil otcovi alebo matke, musí zomrieť.“ 11 Vy však hovoríte: „Keď človek povie otcovi alebo matke: Korban, čo znamená, že všetko, čím by som ti mal pomáhať, je obetný dar,“ 12 už mu nedovolíte nič urobiť pre otca alebo pre matku. 13 A rušíte Božie slovo pre svoje obyčaje, ktoré si odovzdávate. A mnoho iných podobných vecí robíte.“

1-13.      Mt 15, 1-9.
6-7.      Iz 29, 13.
10.      Ex 20, 12; 21, 17; Dt 5, 16.
12.06.2003 | Čítanosť(2394)
Mk 7, 24-30
12.06.2003 | Čítanosť(2236)
Mk 7, 14-23
12.06.2003 | Čítanosť(1858)
Mk 7, 31-37


28.11.2006 - 19:42   a.o.  
» Mk 7,1-13

Opustili jste přikázání Boží a držíte se podání lidského.
To není pouhá kritika povrchního prožívání rituálních předpisů. Zde jde o nesouhlas s tehdejší tradiční zásadou, že Boží právo má přednost před právem lidským. Tam, kde se z úcty k Bohu zakrývá Boží láska, se však Ježíš odvažuje takovéto „právo“ zpochybnit, aby zazářilo Boží slovo ve své původní čistotě a službě blahu člověka.


15.01.2005 - 13:58   JR  
» Re: Mk 07, 01-13

Podáni předků
Zachovalé prostředí bývá tradiční. Věci se dělají, jak se dělávaly, lidé se chovají, jak se to od nich vždycky žádalo. Tato stálost je velkou oporou pro mravnost i v náboženství. Proto Židé považovali věrnost tradicí za přední náboženský úkon. V církvi pak je tradice známkou pravověrnosti. A přece se i tu může stát překážkou Duchu svatému a evangelní svobodě. Děje se tu něco podobného jako při uctívání sv. obrazů. jsou k modlitbě, tj. napomáhají k tomu, abychom se snadněji povznesli k tomu, Kdo je zobrazen. Před křížem se modlíme ke Kristu, před obrazem Panny Marie recitujeme Zdrávas jí samé. Jakmile však někdo začne sbírat obrazy jenom z estetického hlediska, přestávají být předmětem kultu a dávají se do muzea. Východní církev proto považovala vždycky umístění svatých obrazů na výstavě jako jejich znesvěcení. Něco podobného se může přihodit se zachováváním zbožných zvyků a tradic. Stanou se zálibou starožitníků a ne oporou víry a dobrých mravů. Mají místo v církvi, naplní-li se znovu duchem Božím.


15.01.2005 - 13:58   JR  
» Re: Mk 07, 01-13

Ten lid mě cti rty, ale jejich srdce je daleko ode mne
Aby byl skutek sakrální, posvátný, k tomu ovšem nestačí jenom vnější forma anebo zařazení do rituálního, obřadního prostředí. Z dnešního života můžeme uvést příklad zdrženlivosti v jídle v postní dny. Je každý takový půst náboženský úkon? Bez vzpomínky na Boha a čistého úmyslu by se pouhá vnější zdrženlivost v jídle stala občanským zvykem v jistém prostředí, jako když si např. ateisté na štědrý večer připraví rybu místo masa. Tuto bezduchost starých náboženských zvyků vytýkal Ježíš farizeům. Křesťan si má naopak vzpomenout na Boha při všem, co dělá, i při jídle, jak upozorňuje sv. Pavel (1 Kor10,31). Tak se stanou posvátnými i ty skutky denního života, kterým říkáme profánní, světské. Nejpěknější příklad vidíme v životě Panny Marie. jako každá matka pracovala doma pro dítě. To dítě však byl Syn Boží. Tedy celý její den byl liturgii, bohoslužbou.


15.01.2005 - 13:58   JR  
» Re: Mk 07, 01-13

Jist neumytýma rukama
Mnoho předpisů Starého zákona bylo toho druhu, že o nich dnes řekneme: „Nemají nic společného s náboženstvím!“ Umýt si ruce před jídlem je jistě užitečné po stránce hygienické, zvláště v dobách, kdy se neužívalo vidliček a lžící. Ale proč by to měl být zákon Boží, jehož přestoupení je hříšné? Abychom to pochopili, musíme se vžít do stavu tehdejší společnosti. Rozdělení na skutky profánní a náboženské bylo velmi slabé. Židé viděli v Bohu hlavu kmene, svého krále a jediného zákonodárce. Nerozeznávali ještě, co je císařovo a co je Božího (11Qt22,21). Proto bylo náboženské všechno, co je psáno v Zákoně Mojžíšově. Dnešní doba zachází do opačného extrému, tzv. sekularizace. Považujeme za náboženskou jenom modlitbu a bohoslužbu, ostatní jsou záležitosti „světské“. Nebylo snad tehdejší pojetí správnější? Nemá snad náboženský postoj proniknout do všeho, co děláme, i když to jsou malé úkony denního života? Takové je jistě ideální křesťanství, ale otázka je, jak k tomu dojít.


11.09.2003 - 13:49   P. Tadeusz Olszański CM – P. ThDr. Ľubomír Stanček  
» Mk 7, 1-13

      Držať sa tradícií to je v zásade dobrá a múdra vec; ide samozrejme o tradície múdre a dobré. Otázka tradície však môže byť zle chápaná – a Pán Ježiš ju dnes predstavuje v správnom svetle.
      Nezasluhujú si úctu tradície, ktoré sa protivia Božím prikázaniam, ako napr. hanebná tradícia opíjať sa pri príležitosti rodinných slávností; okrem toho rôzne dávne preháňania, čary a povery. Ale tradície múdre a šľachetné sú často doplnením prikázaní a strážia prikázania. K takým tradíciám patria napr. spoločná modlitba v rodine, modlitba ruženca, májové pobožnosti, roráty, pôstne, prvopiatkové pobožnosti, účasť na duchovnej obnove, na sprievode vo sviatok Najsvätejšieho Kristovho tela a krvi. Sú to často naše domáce, otcovské tradície, ktoré rozhodujú dokonca o našej národnej identite.
      Ale aj samotné naviazanie na múdru tradíciu má byť múdre. Pán Ježiš dnes cituje drastický príklad nemúdreho kultu tradície. Bolo by teda čímsi nemúdrym a zlým napr. nechať doma chorého bez opatery – aby sme išli na polnočnú, sprievod či púť. Zvlášť, ak tradícia má byť výrazom vernosti prikázaniam – tak v prvom rade ide tu o prikázanie lásky: žiadna tradícia nemá právo zrušiť toto prikázanie – a o tom sa jasne hovorí v dnešnom evanjeliu.
      Príkladom šľachetnej vernosti tradícii je účasť na sv. omši – a samotná sv. omša. Henryk Sienkiewicz – na konci jedného zo svojich románov – upozorňuje na fakt, že hoci počas storočí sa pominuli rôzne štruktúry, zvyky a veľkosti – tak sv. omša „sa po starom slávi“. Tu si môže niekto uvedomiť, že ale nie tak veľmi „po starom“; práve starší ľudia si pamätajú, že kedysi pri sv. omši bola iná reč a obrady. Samozrejme, ale je v tom potvrdenie toho, čo sa tu povedalo: že pre múdre príčiny musia neraz ustúpiť menej vážne podrobnosti tradície – aby sa zachránila samotná tradícia. Tak teda aj vo sv. omši sa odstránili určité nepodstatné prvky a- aby tým výraznejšie vystúpili podstatné prvky: obetovanie, premenenie, lámanie Chleba – ostatnú vždy zhodné s tradíciou.


28.08.2003 - 15:09   Angelo Scarano  
» Re: Mk 07, 01-13

      1-2 Učitelé zákona, kteří vykonávali funkci „dohlížitelů“, přicházejí z Jeruzaléma. Byla známá autorita zákoníků pocházejících z „centra“ židovství.
Tak jako vždy při sporech, „bezprostředním důvodem“ je určité konkrétní chování učedníků, tentokrát jejich zanedbání kultického očištění rukou (nejedná se o „dodržování hygieny“!). Podle Lk 11,38 se Ježíš chová jako učedníci.
      Na pozadí kultické norem o očišťování stála myšlenka, že určité úkony či předměty člověka „automaticky“ znečišťují, „oddělují“ od Boha. Tato nečistota byla skoro „fyzicky“ přítomná na člověku nebo předmětu. I když tato kultická nečistota mohla být symbolem „morální“ čistoty (a „podporovat vztah k Bohu“), často docházelo k přeháněním, a proto proroci zpochybňovali tuto praxi: Ježíš se řadí po jejich boku.
      3-5 Evangelista vysvětluje svým pohanokřesťanským čtenářům tento zvyk. Rituální umývání postupem času nabylo na významu a získalo stejnou důležitost jako samotný zákon (Rabbi Aqiba pronesl výrok, že umývání rukou je „kůl v plotě zákona“). Jen pro zajímavost si uveďme, že Kalvín aplikoval evangelní úryvek na „zvyk papistů“ (čili těch, kdo zůstali ve spojení s římským biskupem) používat „očišťující vodu“ (svěcenou vodu).
      6-8 Izajášovo proroctví je nyní aplikované na „Ježíšovy protivníky“ – toto místo je „mečem Ducha“ (Žd 4,12), který rozsuzuje jejich myšlenky a usvědčuje je z pokrytectví čili z falše. V kritice adresované odpůrcům nejsou ani tak v protikladu „uctívání“ ústy a srdcem, ale bohoslužba Boží a nařízení lidská.
      



© 2003 - 2015 Miron Keruľ - Kmec
Stránka je umiestnená na WebGlobe.
webdizajn
Computer and internet Computer and internet