14.november 2018

     MENU

Úvod
Zoznam miestností
Zoznam tém


Vyhľadávanie v archíve: fulltextové vyhľadávanie (aj v tele textu)


Vyhľadávanie v Svätom Písme:
     FACEBOOK

     NA ZAMYSLENIE

    Svet žije z dôvery, umiera na nedôveru.

~Gertrud von le Fort~

12.06.2003 - (čítanosť2844 reakcie6)


Mk 6, 14-29

      14 Počul o ňom aj kráľ Herodes, veď jeho meno sa už stalo známym. Hovorili: „Ján Krstiteľ vstal z mŕtvych, a preto v ňom pôsobí zázračná moc.“ 15 Iní hovorili: „To je Eliáš.“ A iní zasa vraveli: „Je to prorok, ako jeden z prorokov.“ 16 Keď to Herodes počul, povedal: „To vstal z mŕtvych Ján, ktorého som dal sťať.“
      17 Herodes dal totiž Jána chytiť a v putách vrhnúť do väzenia pre Herodiadu, manželku svojho brata Filipa, lebo si ju vzal za ženu. 18 A Ján Herodesovi hovoril: „Nesmieš žiť s manželkou svojho brata!“ 19 Herodias mu strojila úklady a chcela ho zabiť, ale nemohla, 20 lebo Herodes sa Jána bál. Vedel, že je to muž spravodlivý a svätý, preto ho chránil. Keď ho počúval, býval vo veľkých rozpakoch, a predsa ho rád počúval. 21 Vhodný deň nadišiel, keď Herodes na svoje narodeniny usporiadal hostinu pre svojich veľmožov, vysokých dôstojníkov a popredných mužov Galiley. 22 Keď potom vošla dcéra tejto Herodiady a tancovala, zapáčila sa Herodesovi i spolustolujúcim. Kráľ povedal dievčine: „Žiadaj si odo mňa, čo chceš, a dám ti.“ 23 A veľmi jej prisahal: „Dám ti všetko, čo si len zažiadaš, hoc aj polovicu svojho kráľovstva.“ 24 Ona vyšla a vravela svojej matke: „Čo si mám žiadať?“ A tá jej povedala: „Hlavu Jána Krstiteľa.“ 25 Hneď utekala dnu ku kráľovi a žiadala: „Chcem aby si mi hneď dal na mise hlavu Jána Krstiteľa.“ 26 Kráľ sa zarmútil, ale pre prísahu a kvôli spolustolujúcim ju nechcel sklamať. 27 Hneď poslal kata a rozkázal priniesť jeho hlavu. Ten odišiel, vo väzení ho sťal, 28 priniesol na mise jeho hlavu, odovzdal ju dievčaťu a dievča ju dalo svojej matke. 29 Keď sa to dopočuli jeho učeníci, prišli, vzali jeho telo a uložili ho do hrobu.

14-29.      Mt 14, 1-12; Lk 3, 11-20; 9, 7-9.
12.06.2003 | Čítanosť(2828)
Mk 6, 1-13
12.06.2003 | Čítanosť(2425)
Mk 6, 30-44
12.06.2003 | Čítanosť(2124)
Mk 6, 45-56


28.11.2006 - 19:38   a.o.  
» Mk 6,14-29

Jan, kterého jsem dal stít, byl vzkříšen.
To si pomyslel král Herodes (Antipas) při zprávách o úspěšném působení apoštolů v Ježíšově jménu. Měl v srdci vzpomínku na jeho slova, které jej nejen usvědčovala z hříchu, ale i tajemně přitahovala a oslovovala (viz v. 20). Janův osud je zde vzdáleným paralelním předobrazem osudu Ježíšova (srov. v. 29 s 15,45n, příp. i 1,14 - „uvězněn“, dosl. „vydán“ - s 14,41).


17.09.2004 - 06:06   JR  
» Re: Mk 06, 14-29

Ohled na spolustolovníky
Herodes měl před Božím mužem posvátný strach. Čím to je, že se nevyvaroval zločinu? Měl dva protichůdné strachy: z Boha a z mínění lidí. Ten druhý strach je vlastně směšný. Český výraz „lidské ohledy“ vyjadřuje psychologický stav člověka, který se bojí lidí. Stále se na všechny strany ohlíží, považuje všecky za nebezpečné. Dá se to pochopit ve válce, v přítomnosti ozbrojené tlupy. Ale bojí-li se někdo jenom lidských poznámek nebo toho, co by si případně o něm pomysleli, bojí se šumění vánku, který rozechvívá listy na stromech. Mudrci všech dob tento strach zesměšňovali. V knize Následováni Krista se píše: „Co jiného jsou slova než slova? Létají vzduchem, ale kamenem nepohnou. Buď kámen!“ Ale přesto jsou lidské ohledy stále silným motivem našich skutků. Žijeme ve společnosti a nechceme svůj poměr s ní narušit. Je to ostatně užitečné. Zlo začíná, když se stane strach z lidí větším než strach z Boha. Člověk se pak stává otrokem všeho, co jej obklopuje. „Kdo se nebojí Boha,“ píše sv. Jan Klimak, „leká se i svého vlastního stínu.“ (T. Špidlík)


17.09.2004 - 06:05   JR  
» Re: Mk 06, 14-29

Herodes měl před Janem posvátný strach
I Herodes žil v hříchu, ale Jana Křtitele nechtěl dát zabít. Měl před ním posvátný strach. Písmo učí, že je bázeň Boží začátek spásy (Př 1,7). Strach vzniká, když si uvědomíme, že jsme v přítomnosti někoho nebo něčeho silnějšího, než jsme my sami. Bojíme se ozbrojeného zloděje, vichřice, nejistých poměrů ve společnosti apod. Se silnějším se nechceme dostat do konfliktu. Ten, kdo se bojí Boha, objevil, že je ruka Boží mocná, že zasáhne ty, kdo přestupují přikázání. Zastaví se tedy před zločinem ze strachu, že by to mělo pro něho zlé následky. Často se už vyskytly námitky, že není důstojné, abychom zachovávali Boží zákony jenom ze strachu před peklem nebo před jinými tresty třeba už zde na zemi. Církev se tohoto motivu vždycky zastala. Není dokonalý, ale je už začátkem spásy. Tridentský koncil upozornil, že ten, kdo se ze strachu vyvaroval zlého, začíná dělat dobře. Kdo pak dělá dobře, už ponenáhlu začíná milovat. Proto se umisťuje v linii duchovního vývoje bázeň Boží na počátku, láska na konci. Ta pak přemáhá strach. Sv. Antonín Veliký prohlásil na konci života: “Já se už Boha nikdy nebojím.“ (T. Špidlík)


17.09.2004 - 06:05   JR  
» Re: Mk 06, 14-29

Herodias na Jana Křtitele zanevřel
Psychologové se ptají, čím to je, že jsou nám někteří lidé sympatičtí a jiné naopak nemůžeme vystát. Goethe kdysi myslel, že je to přírodní jev podobný tomu, že se přitahují a odpuzují různé prvky. Člověk však není jenom „přírodní jev“. Jeho osobnost je mravní, roste podle toho, jak volí dobro i zlo. To pak je jako světlo a tma, navzájem se vylučují. Herodias, která žila v hříchu, nemohla mít tudíž v lásce Jana Křtitele, hlasatele pokání. Z toho plynou důsledky i pro denní život. Říká se o některých lidech, že nemají nepřátele. Záleží na tom, v jakém smyslu tomu rozumíme. Nemáme nikomu přát zlé a nikoho za nepřítele nepovažovat. Ale to neznamená, že si nás musejí všichni vážit, že máme být všem sympatičtí. Nepřátelé vyvstali proti Kristu, na Jana Křtitele zanevřela Herodias, na některé světce se osopilo celé okolí. Chtějí-li nám jiní lidé zlo, protože děláme dobře, pak jsme podle evangelia blažení (srv. Mt 5,11). (T. Špidlík)


18.09.2003 - 18:01   PaedDr. František Dancák  
» Mk 6, 27

      Príbeh o smrti sv. Jána Krstiteľa znie ako z rozprávky. Kráľ slávi narodeniny. Mladé dievča tancuje pred hosťami a za odmenu môže vysloviť nejaké želanie. Pre kráľovnú, matku tanečnice prišla chvíľa, aby sa pomstila na nepohodlnom kritikovi. A pretože kráľ je slaboch, musí prorok - sv. Ján Krstiteľ - zomrieť.
      Zomrel, ale vec, za ktorú sv. Ján bojoval, beží ďalej... „Ale Božie slovo nie je spútané“ (2 Tim 2, 9). Hlásatelia evanjelia umierali vo väzniciach, na nútených prácach, vo vyhnanstve, v koncentračných táboroch, ale nikomu sa nepodarilo spútať Božie slovo. Nepozná prekážky, nepozná hranice, mreže, púta. Prichádza všade a záleží len na človekovi, čí ho prijme.


09.09.2003 - 16:31   P. Tadeusz Olszański CM – P. ThDr. Ľubomír Stanček  
» Mk 6, 14-29

      Príklad odvážneho postoja Jána Krstiteľa je veľmi potrebný našej dobe, keď nás zalieva prúd nečinnosti a ľahostajnosti, keď čoraz častejšie počujeme výhovorky: a čo mňa do toho? Nie je to moja vec! Ján Krstiteľ, keď pozeral na trestuhodný Herodesov život, tiež nemusel zaujať činný postoj. Mohol povedať: na to sú tu kňazi, starší z ľudu, zákonníci a úradní strážcovia morálky. Nemusel sa vyjadriť, tým viac, že určite predvídal, ako tragicky sa skončí jeho intervencia. Ale Ján bol dôsledným človekom: vykonávajúc svoje zodpovedné poslanie, vyzývajúc k obráteniu, karhajúc a napomínajúc prostý ľud – nemohol brať ohľad na hodnostárov.
      A my, keď sme začali vykonávať svoje životné poslanie, tým samým sme prebrali zodpovednosť za nejakú vec, za celý rad vecí. Pre tieto veci musíme sa vystatovať nielen ťažkostiam, ale aj nepríjemnostiam; neobíde sa bez toho, aby sme nenarazili na blížnych, neraz na vplyvné osoby, neraz dokonca na svojich najbližších; bude sa treba proti niekomu postaviť, niekomu niečo odmietnuť, niekomu povedať: nesúhlasím! Neslobodno! Nedovolím! Nepodliehajme klamu, že sa nám podarí stráviť život v bezpečnom zákutí, v zdaní falošnej skromnosti skrývajúc sa a poisťujúc, len aby sme uchránili svoj tzv. svätý pokoj. Bol by to taký nijaký život poctivého a priemerného človeka, ktorý nerobí starosti, ale tiež nie je na úžitok veci, ktorej má slúžiť. Ak sa však bojíme vystaviť nebezpečenstvu pri obrane toho, čomu sme venovali život – tak náš život je už prehraný.
      Určite neprídeme o hlavu ako sv. Ján. Ale zanedbávajúc, či dokonca zrádzajúc vec – môžeme stratiť tvár. A to je oveľa horšia strata.



© 2003 - 2015 Miron Keruľ - Kmec
Stránka je umiestnená na WebGlobe.
webdizajn
Computer and internet Computer and internet