14.november 2018

     MENU

Úvod
Zoznam miestností
Zoznam tém


Vyhľadávanie v archíve: fulltextové vyhľadávanie (aj v tele textu)


Vyhľadávanie v Svätom Písme:
     FACEBOOK

     NA ZAMYSLENIE

    My sme majiteľmi – hospodármi svojho majetku. A nie otrokmi. Kedy správne užívame svoj majetok? Ak to, čo nám zostáva, dávame chudobným, tým čo sú v biede. Týmto požičiavame samému Bohu. Ten je opravdivým pánom svojho majetku, kto štedro z neho delí. Ako nie víno je zlé, ale opilstvo, tak aj bohatstvo samo v sebe nie je zlé. Zlé je lakomstvo.

~sv. Ján Zlatoústy~

12.06.2003 - (čítanosť2135 reakcie9)


Mk 4, 35-41

      35 V ten deň, keď sa zvečerilo, im povedal: „Prejdime na druhý breh.“ 36 I opustili zástup a vzali ho so sebou tak, ako bol, na lodi. Boli s ním aj iné lode. 37 Tu sa strhla veľká víchrica a vlny sa valili na loď, takže sa loď už napĺňala. 38 On bol v zadnej časti lode a spal na poduške. Zobudili ho a povedali mu: „Učiteľ, nedbáš o to, že hynieme?“ 39 On vstal, pohrozil vetru a povedal moru: „Mlč, utíš sa!“ Vietor prestal a nastalo veľké ticho. 40 A im povedal: „Čo sa tak bojíte?! Ešte stále nemáte vieru?“ 41 Zmocnil sa ich veľký strach a jeden druhému hovorili: „Čo myslíš, kto je to, že ho i vietor i more poslúchajú?“

35-41.      Mt 8, 23-27; Lk 8, 22-25.

      Archív / Kartotéka
12.06.2003 | Čítanosť(2478)
Mk 4, 24-34
12.06.2003 | Čítanosť(2326)
Mk 4, 1-23


28.11.2006 - 19:38   a.o.  
» Mk 4,35-41

Kdo to asi je, že ho poslouchá i vítr a moře?
Tato otázka vede k hlubšímu poznání Ježíšovy osoby, ale i k novému tázání. Ježíš je ten, kdo má moc nad silami temnoty (moře a bouře), i když „spí“. Toto však učedníci poznávají (uprostřed své malé víry a veliké bázně) teprve tehdy, když poslechnou Ježíšovu výzvu a mají odvahu „vzít jej s sebou“ a „plavit se s ním (i bouří!) na druhý břeh“.


11.08.2006 - 14:25   Angelo Scarano  
» Mk 4,35-41

Dnes je módní vyzkoušet své schopnosti a odolnost (fyzickou i psychickou) v extrémních podmínkách. Proto se někteří lidé vydávají na nebezpečné výstupy, po neznámých cestách, do exotických končin. Jiní se rozhodují pro náročnější sportovní výkony.
Dá se říct, že samotný Hospodin má smysl pro takové výkony v extrémních podmínkách. Ale bohužel jeho „tipy“ na druh „dobrodružství“ a „stupeň náročnosti“ se liší od našich voleb a přání. Naštěstí nám předem nedává vědět, co chystá. Jako „moudrý treenager“ nás hodí… rovnou do vody. Anebo skoro. Vždyť učedníci netušili, že jejich Mistr je najednou „nechá v tom“, aby si sami poradili v potápějící se loďce. A přece… On to mohl vyřešit jinak: mohl zůstat s nimi vzhůru, mohl vybrat jinou denní dobu (proč zrovna v noci, kdy je člověk tak „nejistý“?).
Učedníci zareagovali „akčně“: udělali to jediné, co je mohlo zachránit, utekli se k Ježíšovi. Ale to je přece známka víry, ne? Proč je Ježíš pokáral? Zachovali se správně, nebo ne? Ano i ne. Ano – protože se utekli ke Kristu. Ne – protože se nechali pohltit strachem. Paradoxně… vody nepohltily loďku, ale strach pohltil učedníky! Naštěstí ne tak úplně. Oni se totiž nenechali zcela ochromit, protože našli sílu k činu. Jejich víra byla částečně ochromená (proto výtka „ještě nemáte víru?“), ale ne tak úplně (jinak by se vůbec neobrátili na Krista).

Nemusíme na galilejské jezero, abychom vyzkoušeli svou víru (přesněji – abychom vyzkoušeli Pána, zda nás vytáhne z nebezpečí). I když jsme nikdy nezažili situaci, kdy voda tekla do naší loďky (na moři či na jezeře), nemusíme „závidět“ apoštolům jejich jedinečnou zkušenost. Vždyť i my někdy prožíváme chvíle, kdy nám teče… do bot. Životní drama chystá každému z nás „extrémní situace“, kdy můžeme podlehnout vodám, anebo zvítězit nad valícím se mořem. Tyto extrémní situace jsou velmi cenné. Ukazují totiž, co je v nás (třeba hluboko zasuté).
Jaká bývá tvoje reakce? Hněv, rezignace, strach, zoufalství, útěk z problému, agresivita? A proč? Ale daleko důležitější bude otázka: Kdo je pro tebe Kristus v takové situaci? Jen ten, kdo „spí“ a „nezajímá“ se o tvůj osud?


11.08.2006 - 14:25   Angelo Scarano  
» Mk 4,35-41

35 Noční čas ještě víc podtrhuje hrůznost chaosu při mořské bouři.

36 Ježíš je sám s učedníky – opět zřejmé, že se Mistr nejprve zjevuje úzkému okruhu učedníků.

37 Velká bouře – toto označení připomíná událost z Jon 1,4. Ničící rozměr bouře se dá vytušit při pomyšlení na vlny, které se každou chvíli tříští na lodi a hrozí, že ji zcela zaplní.

38 Je nabíledni paralela s Jonášovým spánkem za bouřky. Ježíšův klidný spánek je ve výrazném kontrastu k řádění bouře. Tento spánek je znamením suverénnosti a vědomí bezpečí (Ž 4,9: „Pokojně uléhám, pokojně spím, neboť ty sám, Hospodine, v bezpečí mi dáváš bydlet“, nebo Př 3,24 o člověku oddaném Hospodinu: „Ulehneš-li, nebudeš se strachovat, ulehneš a příjemný bude tvůj spánek“). Otázka učedníků se dá chápat jako výraz „nedůvěry“ v Mistra (a tomu odpovídá i Ježíšova výtka: „Ještě nemáte víru?“), ale také jako implicitní prosba („Udělej něco!“). Spíš bychom měli upřednostnit první smysl. Reakce po uklidnění bouře („zmocnila se jich velká bázeň“) prozrazuje, že učedníci neočekávali tak účinný zásah (ustrašenost učedníků při mořské bouři je rovněž v Mk 6,49-52).

39 Příkaz je umocněn opakováním („mlč“, „buď zticha“). Navíc se v druhém případě vyskytuje imperativ perfekta („buď zticha“), který je důraznější než běžný aorist (minulý čas) nebo přítomný čas. Nejedná se o pouhé uklidnění/zkrocení přírodního živlu. Použitá slova totiž přibližují náš text k exorcismům („pohrozil“, „zmlkni“). Neopomeňme, že mořské vody byly považovány za obydlí zlých duchů. Kristus vykonal to, co ve SZ příslušelo Hospodinu (Gn 8,1; Ž 74,13–14; 104,4–9; 107,26–30: „Vznášeli se k nebi, řítili se do propastných tůní, ztráceli v té spoušti hlavu. V závrati jak opilí se potáceli, s celou svou moudrostí byli v koncích. A když ve svém soužení úpěli k Hospodinu, vyvedl je z tísně: utišil tu bouři, ztichlo vlnobití. Zaradovali se, když se uklidnilo, on pak je dovedl do přístavu, jak si přáli“). Uklidnění je v kontrastu k počáteční bouři. Samotný Bůh byl jedinečným způsobem činný v osobě Ježíšově. A bázeň učedníků podtrhuje výjimečnost tohoto působení.

40 Dvojí otázka se vyskytuje několikrát u Marka (viz Mk 4,13; 7,18; 8,17): druhá otázka je rozšířením otázky předchozí. Opakovaná otázka prohlubuje vědomí „selhání“: učedníci neměli podlehnout strachu, a to silou víry v Krista (jejich strach byl tedy důsledkem malé víry). Vírou se zde patrně míní víra v moc Ježíšovu. Toto „ještě nemáte“ souzní s jinými místy, kde učedníci „ještě nemají“ (poznání, pochopení podobenství – Mk 4,13; 7,18).
Ježíšova otázka míří k tomu, aby si učedníci uvědomili neopodstatněnost svého strachování. Jeho klidné a bezpečné spaní je měl povzbudit k podobné důvěře a jistotě.
U Marka je jisté napětí mezi portrétem učedníků obdařených zvláštním povoláním a blízkým vztahem ke Kristu, a portrétem „nevěřících“ učedníků, obvinitelných za nedostatek víry (tento postoj je přibližuje k těm, kteří odmítli Krista a jeho službu). Učedníci někdy odpovídají jako ti, kdo jsou „vně“ a nerozpoznávají Boží působení v Kristu (4,13.40; 8,17-21).
Marek patrně zviditelňuje negativní stránku učedníků, aby „oslovil“ ty členy své komunity, kteří zápasili o to, aby porozuměli skryté, ale přece suverénní Boží přítomnosti. Ani v životních bouřích křesťané nemusí podlehnout panice, protože poznali a uvěřili v toho, který jediným slovem dokáže umlčet ohrožující mocnosti – i když se zdá, že tyto mocnosti už už člověka pohlcují, a Pán přesto mlčí.

41 Tato bázeň je něco jiného než strach v předchozím v. 40. Strach vzešel z úzkosti v ohrožující situaci, bázeň je „projevem úcty“. První slovo vyjadřuje nedostatek víry, druhé spíš vědomí posvátné Boží přítomnosti. Reakce učedníků tedy plně odpovídá zkušenosti „Božího zjevení“ a zdůrazňuje Boží činnou přítomnost v Kristu. Přiléhavěji bychom charakterizovali tuto přítomnost jako skrytou a (posléze) zjevnou. Znovu se tedy objevuje motiv skrytosti Božího království jako v předchozích podobenstvích – Ježíšova moc, prozatím nepoznaná a skrytá jako „maličké hořčičné zrnko“, se přece jen viditelně projeví jako ono semínko (4,30-32). A přestože učedníci již několikrát zakusili Ježíšovu moc a dostali poučení o „skryté“ síle Božího království, stále ještě nevěří. A dokonce ani díky tomuto zázraku plně nepochopí Ježíšovu moc – a budou se opět bát při další bouři na moři.
V textu nacházíme i určité styčné body s Jonášovou první kapitolou – bouře, životní ohrožení, spánek „hrdiny“, uklidnění moře. Velký rozdíl je ovšem v tom, že „zde je někdo větší než Jonáš“, protože se nemusí modlit za uklidnění bouře.

Závěrečná otázka „kdo to jen je“ dokazuje, že nejde tolik o vylíčení zázraku, ale o Ježíšovu identitu. Je příznačné, že touto otázkou (bez odpovědi!) končí náš text: čtenář má odpovědět sám. A vylíčený příběh je „nápovědou“, aby čtenář odpověděl na základě starozákonního pozadí, daného úryvku a celku evangelia.


11.08.2006 - 14:25   Angelo Scarano  
» Mk 4,35-41

Po řeči v podobenstvích Marek předkládá čtyři zázraky (4,35-5,43), které budí zdání, že se jedná o kázání s názvem: kdo je Ježíš. Tyto zázraky ukazují Kristovu moc nad „přírodními živly“ (4,35-51), „nad zlými duchy“ (5,1-20), nad nemocí a smrtí (5,21-43). První zázrak ukazuje Krista jako vládce nad vodami. Mořské vody, jakožto nezkrotitelný živel člověku nebezpečný, byly považovány za sídlo démonických sil. Vládnout nad mořem tedy znamenalo ovládat síly zla.


20.12.2005 - 21:33   -ls-  
» Mk 4,35-41

   My, vnitrozemští suchozemci, si těžko můžeme představit, co je to bouře na moři. A ti z nás, kterým se poštěstilo zúčastnit se zájezdu do Svaté země, a shlíželi jsme okouzleně na zrcadlově klidnou hladinu Genezaretského jezera, ani my si neumíme představit, jak by na tak krásném a klidném jezeře mohla vzniknout taková bouře, která by vyděsila i otrlé námořníky, jako byli apoštolové. Ajn Alláh, oko Boží, nazývají Arabové toto jezero. Co je příčinou náhlých bouří? Zvláštností tohoto jezera je, že jeho hladina leží 200 metrů pod hladinou moře, má tedy patrně tropické počasí. Ale nad ním se tyčí pohoří Libanon, jehož několikatisícimetrové vrcholy svítí věčným ledem. Tento klimatický rozdíl působí, že když ledová vichřice z Libanonu dosáhne náhle na hladinu jezera, udělá z něj na chvíli rozběsněný kotel. Taková bouře náhle přichází a náhle zas odchází - zas je klid po bouři, klid před další bouří.
   Není tohle obrazem našeho života? I náš život probíhá mezi chvílemi klidu a nápory bouří. Mezi chvilkami štěstí a dramaty neštěstí. Mezi pocitem jistoty a ohroženosti. I naše povaha se podobá hladině toho jezera. Jsme klidní - dobráci od kosti, a najednou se v nás objeví propasti, kterých se naši bližní zděsí. Cosi nás rozvzteká, že z nás je lidem kolem nanic.
   Co je v takových chvilkách vnějších i vnitřních bouří důležité? Abychom dělali to, co děláte vy, děti, když se vyděsíte. Voláte: Tatí, mamí. Abychom dělali, co učedníci v evangeliu při bouři na lodi: Volali Ježíše.
   Naše století, zdá se, je stoletím bouří přečastých. Je stoletím úzkosti, jak je kdosi nazval. Slovo Boží dnes připomíná, že Ježíš je stále ještě s námi, na lodičce našeho života. Dokážeme se nedat ochromit malověrností a strachem?
   Dokážeme předat i lidem kolem sebe svou pevnou důvěru, že Pán je s námi v člunu našeho století, v člunu našeho života?
   Není to nic snadného, uchovat si takovou pevnou, živou víru. I nám, kteří se považujeme za věřící, se často zdá, že Pán Ježíš spí. Že Bůh nás neslyší - jestli vůbec je tam kdesi nad námi, kdesi v nekonečnu.
   Jestli si nedokážeme říkat s papežem Janem XXIII.: „Kdo pevně věří, ten se netřese“ - snažme se ve chvílích nejistoty aspoň volat s evangelistou Markem: „Pane, já chci věřit, pomoz mé malověrnosti.“ Ať uvěřím, že i kdybych padl, padnu jen do rukou mého Spasitele.


16.12.2005 - 15:43   P. Tadeusz Olszański CM – P. ThDr. Ľubomír Stanček CM  
» Mk 4, 35-40

      Zázrak utíšenia, o ktorom je dnes reč, je veľmi potrebný súčasnému človekovi. Šalejú okolo neho rôzne víchry a búrky. Ale najhroznejšie sú tie búrky, ktoré zúria okolo nás. Najväčší hluk sa ozýva nie na trhoviskách, ako aj skutočné ticho nemožno nájsť na vrcholoch hôr; jedno i druhé sa nachádza v srdci človeka.
      Naše srdce môže byť oblasťou hluku. Môže to byť hluk roztržitosti. Príčinou roztržitosti býva množstvo vecí, za ktoré sme zodpovední. Ale príčinou roztržitosti môže byť aj naša zbytočná zvedavosť, zvedavosť na veci, ktoré nemusia, ba ani nemajú nás zaujímať. Ešte horšie, ak v duši vládne hluk náruživostí. Egoizmus, lakomstvo, pýcha, zmyselnosť, pohodlie - môžu sa dostávať v srdci nielen k slovu, ale môžu kričať, a pre krik nepočujeme už Boží hlas, hlas Božích inšpirácií, ba ani hlas Božích prikázaní.
      Duša potrebuje stíšenie. Ba mnohé veci možno dobre vybaviť len v atmosfére vnútorného stíšenia. Uši, ktorými počúvame posolstvo Evanjelia, sú skryté v srdci človeka, ale tieto uši nepočujú nič, ak nie sú obdarené určitou vnútornou samotou a mlčaním (T. Merton).
      Ako dosiahnuť tento stav vnútorného mlčania? Sú to spôsoby nám dobre známe a účinne praktizované: zotrvávanie v zjednotení s Bohom, pamätanie na Božiu prítomnosť (apoštoli zabudli, že Kristus je predsa prítomný uprostred nich!), obnovovanie dobrého úmyslu pri konaní a pod. Väčšie úsilie je potrebné, aby sme ovládli vravu náruživostí, ktoré sa môžu rozpínať v srdci, keď bude chýbať bdelosť a práca na sebe. Vtedy zvlášť je potrebné to volanie ku Kristovi o jeho zázračnú intervenciu.


04.09.2004 - 18:53   JR  
» Re: Mk 04, 35-41

On však ležel na zádi lodi na polštáři a spal
Obraz Krista spícího na lodi uprostřed bouře symbolizuje autorův stav duchovní neútěchy. Zdá se, že se rozpoutaly ve světě všecky zlé síly, zatímco se vzdálil Bůh a jakoby nevnímal. Už v žalmech čteme zvolání: „Hospodine, probuď se!“ (srv. Žl78,65). Je to ovšem antropomorfismus. Bůh nemůže spát. Spíš se dá říci naopak, že usnula naše víra v něho. Ale i tento stav je důležitá duchovní zkouška. Jsme vždycky nakloněni k tomu, abychom považovali za skutečné to, co vidíme a cítíme, a za neskutečné to, co neproniklo do psychologického stavu člověka. Bůh, jeho milost, jeho síla naopak převyšují všecko lidské poznání a cítění. Zdá se nám proto, že tu Boží pomoc není, že Kristus spí. Voláme, aby se probudil. Ale je lépe se modlit, jak říká sv. Augustin, aby se probudila naše spící víra v toho, kdo vždycky bdí nad námi. (T. Špidlík)


04.09.2004 - 18:52   JR  
» Re: Mk 04, 35-41

Tu se strhla velká větrná bouře
Bouře obyčejně vznikají tam, kde se projeví velké povětrnostní rozdíly. Je to snaha o vyrovnání mezi oblastí horka a chladu. Mezi smýšlením světa a smýšlením Krista jsou nesmírné oblastní rozdíly v duchovním slova smyslu. Proto ty kdo se obrazně přeplavují z jednoho břehu na druhý, stihne velká bouře. Bývá obyčejně ve formě vnitřního zmatku a nepokoje. Pěkně ten stav popisuje sv. Augustin ve svých Vyznáních. Přiznává se, že mu obrácení nebylo lehké. Dávno už poznal Boží pravdu, ale všecko se v něm vzpíralo tomu, aby začal nový život. Moje světské záliby a choutky, píše, se na mě vrhly a žalovaly: “Jak budeš žít bez nás?“ Zásadní změny života se pochopitelně každý bojí. Strach pak pobouří fantazii, podráždí nervy. Jak se má člověk v takové situaci zachovat? Je potřeba si připomenout, že ty potíže prožili i jiní a že ne jsou tak těžké, jak se zdají. I sv. Augustin se uklidnil pověstnou větou: „Mohli to tamti muži a tamty ženy, co bys to nedokázal ty, Augustine?“ (T. Špidlík)


04.09.2004 - 18:52   JR  
» Re: Mk 04, 35-41

Přepravíme se na druhý břeh
Výraz „druhý břeh“ se stal v křesťanské literatuře symbolickým. Stojí li lidé na opačných březích široké řeky nebo jezera, mávají si, volají na sebe, ale dívají se na stejnou vodu ze dvou opačných stran. Tím podobenstvím se vyjadřuje dvojí pohled na skutečnost: pohled světský a pohled duchovní. Je to převrácení hodnot, kterým začíná horská řeč Kristova, osmero blahoslavenství (Mt 5,1 nn.). Světci se vyznačují tím, že mají opačný vkus než lidé kolem nich. Proto to často vyjadřovali i v oblékání. Ale to je jenom vnější projev Sv. Ignác z Loyoly si přeje, aby to byl především způsob myšlení, abychom nedbali na to, co se světu líbí a co lidé vyhledávají. Mentalita Kristova je totiž opačná. Abychom ji získali, je potřeba se přepravit na druhý břeh, opustit půdu, na které stojím. Ta se vyznačuje vším tím, co se vyjadřuje slovem egoismus. Na druhém břehu pak je láska. (T. Špidlík)



© 2003 - 2015 Miron Keruľ - Kmec
Stránka je umiestnená na WebGlobe.
webdizajn
Computer and internet Computer and internet