17.júl 2018

     MENU

Úvod
Zoznam miestností
Zoznam tém


Vyhľadávanie v archíve: fulltextové vyhľadávanie (aj v tele textu)


Vyhľadávanie v Svätom Písme:
     FACEBOOK

     NA ZAMYSLENIE

    Jediná myšlienka vďačnosti voči nebu je tá najdokonalejšia modlitba.

~Gotthold Ephraim Lessing ~

12.06.2003 - (čítanosť2265 reakcie11)


Mk 4, 1-23

      1 A opäť začal učiť pri mori. Okolo neho sa zhromaždil veľký zástup. Preto nastúpil na loď na mori a sadol si; a celý zástup bol na brehu. 2 Učil ich veľa v podobenstvách a v svojom učení im hovoril: 3 „Počúvajte! Rozsievač vyšiel rozsievať. 4 Ako sial, jedno zrno padlo na kraj cesty; prileteli vtáky a pozobali ho: 5 Druhé padlo na skalnatú pôdu, kde nemalo veľa zeme, a hneď vzišlo, lebo nebolo hlboko v zemi; 6 ale keď vyšlo slnko, zahorelo, a pretože nemalo koreňa, uschlo. 7 Iné zasa padlo do tŕnia, ale tŕnie vyrástlo, udusilo ho a ono neprinieslo úrodu. 8 Iné zrná padli do dobrej zeme; vzišli, rástli a priniesli úrodu: jedno tridsaťnásobnú, druhé šesťdesiatnásobnú a iné stonásobnú.“ 9 A povedal: „Kto má uši na počúvanie, nech počúva!“
      10 Keď bol potom sám, tí, čo boli okolo neho s Dvanástimi, pýtali sa ho na podobenstvá. 11 On im povedal: „Vám je dané tajomstvo Božieho kráľovstva, ale tým, čo sú vonku podáva sa všetko v podobenstvách,
      12 aby hľadeli a hľadeli, ale nevideli,
      aby počúvali a počúvali, ale nechápali,
      aby sa azda neobrátili
      a aby sa im neodpustilo.“

      13 Potom im povedal: „Nerozumiete tomuto podobenstvu? Ako potom pochopíte ostatné podobenstvá. 14 Rozsievač seje slovo. 15 Na kraji cesty, kde sa seje slovo, sú tí, čo ho počúvajú, ale hneď prichádza satan a oberá ich o slovo zasiate do nich. 16 Do skalnatej pôdy zasiate je u tých, čo počúvajú slovo a hneď ho s radosťou prijímajú, 17 ale nemajú v sebe koreňa, sú chvíľkoví. Keď potom nastane pre slovo súženie alebo prenasledovanie, hneď odpadnú. 18 A iné, zasiate do tŕnia, je u tých, čo počúvajú slovo, 19 ale potom sa vlúdia svetské starosti, klam bohatstva a všelijaké iné žiadostivosti, slovo udusia a ostane bez úžitku. 20 A do dobrej zeme zasiate je u tých, čo počúvajú slovo a prijímajú ho a prinášajú úrodu: jedno tridsaťnásobnú, druhé šesťdesiatnásobnú a iné stonásobnú.“
      21 Potom im povedal: „Vari je lampa na to, aby ju postavili pod mericu alebo pod posteľ? A nie na to, aby ju postavili na svietnik? 22 Lebo nič nie je skryté, čo by sa nemalo vyjaviť, ani utajené, čo by sa nemalo dostať na verejnosť. 23 Kto má uši na počúvanie, nech počúva!“

1-9.      Mt 13, 1-9; Lk 8, 4-8.
10-12.      Mt 13, 10-15; Lk 8, 9-10.
12.      Iz 6, 9-10.
13-20.      Mt 13, 18-23; Lk 8, 11-15.
21-23.      Mt 10, 26; Lk 8, 16-17.
12.06.2003 | Čítanosť(2431)
Mk 4, 24-34
12.06.2003 | Čítanosť(2104)
Mk 4, 35-41


28.11.2006 - 19:38   a.o.  
» Mk 4,21-25

Svítilna se přináší, aby byla dána na podstavec.
Jakou mírou měříte, takovou se naměří vám. Prvním výrokem (v. 21-23) chce Mk zdůraznit: Jestliže Bůh „skryl“ zvěst evangelia, tajemství Božího království, do obce Ježíšových učedníků, pak jen proto, že chce, aby se v této obci zaskvělo před světem jakožto radostná zvěst. A proto (v. 24n) se projevuje jako věrný správce pouze ten, kdo se jím nechá obdarovat a předává je dále. Jen tomu se rozšíří srdce a bude obdarován v přemíře.


28.11.2006 - 19:26   a.o.  
» Mk 4,1-20

Jeden rozsévač vyšel rozsévat obilí.
Vlastní podobenství (v. 3-9) ujišťuje o úspěchu Ježíšova hlásání pochybující učedníky, že semeno (Boží slovo) je kvalitní a že rozsévač (Ježíš či další kazatel) je chce a smí rozsévat velmi marnotratně a bez obav. Normální je, že semena (ve v. 8 je plurál!) vzejdou a nesou užitek. Těm však, kdo jsou „mimo“ (dosl. „vně“, v. 11), je prostý smysl podobenství skryt, protože se nechtějí vydat na cestu následování (srov. Iz 6,8-11 a Oz 6,1-5). Výklad podobenství je pak již nesen zkušeností prvních křesťanů, že záleží i na nás (kvalita půdy), jaký užitek bude z onoho vždy stejně kvalitního semene.


18.10.2006 - 16:39   -jh-  
» Mk 4, 13-20

Boh rozsieva zrno, i keď vopred vie, že mnohé zrnka skončia nazmar v tŕní, na kameňoch a na tvrdej pôde. Boh nepočíta malicherné zrniečka. Ani my by sme nemali byť puntičkármi, ktorí si vedú účtovné knihy o práci pre Božie kráľovstvo a očakávajú úrodu od každého zrniečka. Kto chce dobre pracovať pre Boha, má mať Božiu veľkorysosť!


16.12.2005 - 15:43   P. Tadeusz Olszański CM – P. ThDr. Ľubomír Stanček CM  
» Mk 4,1-20

      Na základe dnešného podobenstva by sa mohlo zdať, že len akási štvrtina sejby Božieho slova prináša požadovanú úrodu. To isté slovo samo v sebe obsahuje svoju spasiteľnú moc. Avšak úroda zrna závisí od pôdy, do akej padá. Aby sa zrno slova dočkalo žatvy, musí náležite preniknúť pôdu, do akej sa dostalo, musí k nám zo všetkých strán prenikať.Musí teda najprv preniknúť do nášho vedomia. Neraz hovoríme: Kázeň bola pekná. Ale možno preto pekná, že slová lahodili nášmu uchu, naše vedomie prenikalo len do vonkajších zvukov; nie natoľko sme počúvali a vypočuli - ako skôr „dobre sa nám počúvalo“.
      Toto slovo má tiež preniknúť do nášho srdca. Ale neprijímame srdcom slová, ak preberáme medzi slovami a vyberáme si len tie, ktoré „pasujú“ našim záľubám a nášmu štýlu konania. Čiže posudzujeme Božie slovo: nakoľko ono vyhovuje našim zvykom. A predsa má byť naopak: nie ja mám posudzovať Božie slovo - ale toto slovo posudzuje mňa. A možno dokonca, čo je horšie, vo svetle Božieho slova posudzujeme svojich blížnych; tým, čo počujeme, meriame všetkých, len nie seba. A také slovo nemôže priniesť úrodu.
      A nakoniec Božie slovo má preniknúť do našej vôle. Koľkokrát Božie slovo sa stáva telom - odohráva sa niečo dobré, múdre a pekné, pretože Boh môže chcieť len dobro. Niekedy však toto slovo sa nemôže stať telom pre odpor našej vôle; vtedy je primálo povedať, že sa nestalo nič dobré: to, že sa nestalo niečo dobré, znamená, že sa stalo niečo zlé. A to je tragédia nesplneného Božieho slova. Nesplneného z našej viny.
      V obete sv. omše sa spĺňa požehnané dielo nášho vykúpenia - a je to tiež splnenie slova: spĺňa sa tu slovo, aké vyslovil Boh, zosielajúc na svet svojho Syna, svoje vtelené Slovo.


16.12.2005 - 15:43   P. Tadeusz Olszański CM – P. ThDr. Ľubomír Stanček CM  
» Mk 4,21-25

      Včera bola reč o náležitom prijímaní Božieho slova. A náležité prijímanie slova - to je ochota vyžarovať toto slovo. Pán Ježiš hovorí: Je lampa na to,... aby ju postavili na svietnik. Ak je svetlom Božie slovo, tak k podstate slova patrí vyžarovanie. Tu sa však dostávajú k slovu dva odlišné, falošné postoje.
      Prvý by bolo možno definovať ako infantilizmus, čiže detskú neobratnosť či nesmelosť: ja neviem, ja sa bojím, ja neviem ako. Osoby s takýmto správaním sa schovávajú do tesnej, v podstate výhodnej, škrupiny zdanlivej skromnosti, ako pod tú príslovečnú „mericu“. Neozvú sa, keď vidia zlo, „lebo nikto sa ma na to nepýta“; nepohnú ani palcom, keď je príležitosť urobiť niečo dobré, „lebo nikto mi to nekázal, ani ma o to neprosil“. Avšak ktosi správne povedal, že tam, kde mlčí človek, musí sa dostať k slovu nejaká beštia v nás či kdesi vedľa nás. Človek teda musí odvážne prehovoriť v každej situácii, kde treba čosi povedať, a rozhodne konať, kde niečo treba urobiť. Tam, kde ide o Božiu vec, sám Boh usmerňuje a posilňuje naše slová a skutky. Na dne kresťanského temperamentu sa nachádza svätá smelosť (P. Charles).
      A druhý nesprávny postoj - to je malodušné znechutenie. Vyjadruje sa vo výpovediach typu: a čo to pomôže? A oplatí sa to? Škoda námahy, škoda nervov, škoda každého slova atď. Takéto trpné správanie by bolo možno označiť aj ako „dôchodcovské“ (hoci ho pozorujeme nielen v dôchodcovskom veku). Bolo by to znova márnenie Božieho slova a Božej milosti. Čokoľvek dobrého povieme alebo urobíme - tak nie my hovoríme alebo konáme, ale Boh skrze nás. A Boh nič nehovorí a ani nekoná zbytočne. Pretože cieľom Božieho účinkovania sú nie natoľko výrazne skutky a úžitok - ako skôr dávanie ľuďom šance. Hoci by sa naše slovo len dotklo niečieho svedomia, prinútilo kohosi premýšľať - už splnilo svoju úlohu. Treba teda stále hovoriť a robiť, čo treba, s vierou v konečné víťazstvo pravdy a dobra. Vtedy môžeme rátať so stálym prílevom nových síl zhora, pretože ako sme čítali: Kto má, tomu sa pridá.


26.08.2004 - 15:24   JR  
» Mk 4, 21-25

Vítězství pravdy
Obrazy posledního soudu bývají rozděleny na dvě části. Inspirují se textem sv. Matouše (Mt 25,31-45), který umisťuje odsouzené na levici a spravedlivé na pravici. Světlo a tma se tedy oddělí, vidíme jejich protiklad. Je to ovšem zobrazení částečné. Vycházející slunce se nepostaví vedle tmy, ale zažene ji ze světa. Ozáří svým jasem celou zemi. Kristus je slunce budoucího věku. Celý svět tedy zazáří jeho pravdou. Ve světle dostávají hodnotu formy a barvy, které předtím nemohly vyniknout. Všechny naše dobré skutky jsou prozatím jako bezbarvé. I nám samým se zdají maličkostmi, které nic zvláštního ve světě nezmohou. Ale i to je klam. Až plně zazáří Kristovo světlo, uvidíme, jak velké věci jsme malými skutky udělali a jak my malí se staneme opravdu velkými po pravici Kristově. (T. Špidlík)


26.08.2004 - 15:24   JR  
» Mk 4, 21-25

Světlo pod kbelík
Světlo je časté téma v Bibli. Je to mnohoznačný symbol. V přirozené mluvě se spojuje s poznáním. Vidíme to, co je ve světle, ve tmě všechno mizí. O moudrých lidech říkáme, že vidí jasně, nevědomí mají naopak mlhavé představy Ale to nepovažujeme za přirozené. Bůh nám dal světlo rozumu, bychom skutečnost poznávali, abychom sebe a všecko kolem nás chápali. Bůh stvořil člověka k svému obrazu a podobenství (Gn 1,26-27), to znamená podle řeckých Otců církve, že mu dal smysl, rozum schopný poznávat, vidět tak, jak vidí Bůh. V jakém stupni má tuto schopnost? Scholastikové byli optimističtí a tvrdili, že se dá pochopit všecko, co existuje, ovšem s pomocí Boží. Mystikové proto zdůrazňují, že existuje tajemství, do kterého nás může uvést jenom Bůh. Ale ani oni nepohrdají přirozeným světlem rozumu. Je-li užitečný k poznání přírody, v matematice, ve filosofii, má svou důležitou funkci i v náboženství. I tu si musíme počínat rozumně, snažit se evangelium a tradici církve poznávat den ze dne líp, abychom nedávali „pod kbelík“ světlo, které nás má vést na cestě ke spasení. (T. Špidlík)


26.08.2004 - 15:23   JR  
» Mk 4, 21-25

Nic totiž není skryto, než aby se to pak projevilo
Lidové vydání této průpovědi má morální závěr Říkáme: „Lež má krátké nohy, daleko nedojde.“ Vyjadřuje to všelidskou zkušenost, konstatuje ji, ale neudává důvod. Ten se najde v teologii. Bůh stvořil všechno svým slovem a to slovo se v dějinách postupně zjevuje. Hřích je od počátku umlčuje, zastírá smysl všech věcí, zahaluje pravdu. Ale nemůže zastavit vývoj dějin spásy. Kristus osvobozuje svět od hříchu, vede jej tedy k pravdě. Když mluví kazatelé o posledním soudu a konci světa, rádi rozvíjejí tuto myšlenku: Lidé, kteří zažili tzv. „klinickou smrt“ a měli zážitek umírání, často vypravují, že viděli celý svůj život jakoby na dlani, dobro i zlo, všecko vešlo do vědomí. Tak tomu má být i na konci světa, ale ve smyslu univerzálních dějin. Kazatelé tu ovšem spíš zdůrazňují negativní stránku: napomenutí, abychom se varovali hříchu a netěšili se, že o tom nikdo neví. Všecko, co děláme, bude na očích celého světa. (T. Špidlík)


26.08.2004 - 15:22   JR  
» Mk 4, 1-20

Kdo má uši k slyšeni, slyš!
I když jsou Boží pravdy tajemstvím, Kristus je přesto zjevuje a vyzývá všechny, aby je podle svých schopností přijali. Kdysi jeden hluchoněmý napsal sbírku básní Písně z věčného ticha. Opakoval se tam stále jeden motiv: Svět je plný harmonie zvuků a já, ubožák, z toho nic neslyším! Je zajímavé, že v duchovním smyslu rozvíjí podobnou myšlenku sv. Basil. Celá příroda je podle něho podobenství. Bůh tu mluví v tisícerých hlasech. Bohužel, většina lidí je neslyší, nemají uši otevřené k slyšení. jejich srdce je zaplněno jinými zvuky, hřmotem světských zájmů. jsou to v pravém slova smyslu hřmoty, ne tóny, protože jim chybí harmonické sladění. Starověký Pythagoras mluvil o harmonii sfér. Hvězdy se totiž pohybují podle matematicky přesných poměrů. Je tedy celý vesmír symfonii. Jen vyvolení ji však slyší. Křesťané nemají v úmyslu slyšet iluzorní zpěv hvězd, ale skutečnou existenciální harmonii Božího zjevení, pronikajícího do světa skrze Syna v Duchu svatém. (T. Špidlík)


26.08.2004 - 15:22   JR  
» Mk 4, 1-20

Vám je dáno tajemství Božího království, těm, kdo jsou mimo, se všechno předkládá v podobenství, aby poslouchali a nerozuměli
Podobenství užíváme, abychom něčemu líp a snadněji porozuměli. jsou ovšem i složitá podobenství. Říkáme jim hádanky: Domeček - plný koleček, co je to? Ta otázka naznačuje, že přirovnání hodinek k domečku pochopí jenom ten, kdo je inteligentní a kdo přemýšlí. Staří východní vládcové často mluvívali v hádankách, v alegoriích. Ne všichni jejich prohlášením pak rozuměli, a proto se báli, aby je nestihl trest, že si je špatně vyložili. Budilo to tedy tajemnou bázeň. Výrok Kristův o podobenství nemůžeme jistě vykládat tímto způsobem, jakoby to byla povýšenecká nadřazenost. Ale přesto je tu něco podobného. jeho slova mohou pochopit jenom ti, kdo mu jsou blízcí, kdo mají jeho ducha. Mluví sice ke všem, ale ti, kdo jsou od něho svým životem daleko, mají také daleko k pochopení slov evangelia, které se na první pohled mohou zdát i velmi jednoduchá. jsou jako hladina hlubokého moře. Povrch se leskne, ale nesnadno oko pronikne do hloubky. (T. Špidlík)


26.08.2004 - 15:21   JR  
» Mk 4, 1-20

Učil je mnoho v podobenstvích
Podobenství je cizím slovem parabola nebo alegorie, to znamená filologicky, že přenáší myšlenku někam dále, než je to, co se doslovně říká. Je to slovní obraz. Řekneme-li, že „vrána k vráně sedá”, nezajímají nás vrány, ale myslíme na lidi, kteří se spolu snadno sbližují. Lidé, kteří mají rádi přesný výraz, kteří myslí matematicky, logicky, obrazným vyjadřováním obyčejně pohrdají. Považují to jen za pomůcku, má-li se něco těžšího vysvětlit lidem neinteligentním. Moderní psychologie však znovu oceňuje vyučování obrazné. Skutečnost není jednoduchá a přesná. Obsahuje mnoho stránek, které se přesným vyjádřením ochudí. Kdyby se někdo postavil před Michelangelovu Pietu a prohlásil, že ta socha znamená bolest matky nad mrtvým synem, měl by pravdu. Ale co by zbylo z umění Michelangela? Náboženská skutečnost pak vysoko přesahuje naše pojmy Dá se tedy vyjádřit jenom v obrazech a symbolech, , jakoby v zrcadle“, píše sv. Pavel (1 Kor 13,12). (T. Špidlík)



© 2003 - 2015 Miron Keruľ - Kmec
Stránka je umiestnená na WebGlobe.
webdizajn
Computer and internet Computer and internet