16.december 2018

     MENU

Úvod
Zoznam miestností
Zoznam tém


Vyhľadávanie v archíve: fulltextové vyhľadávanie (aj v tele textu)


Vyhľadávanie v Svätom Písme:
     FACEBOOK

     NA ZAMYSLENIE

    „Keď je človek ponorený do duchovnej noci, spravidla mu nie je dané svetlo sebapoznania. Je akoby zbavený vedomia, že v ňom pôsobí Boh, a nespoznáva jeho dielo.”

~PHILIPPE MADRE~

12.06.2003 - (čítanosť2589 reakcie7)


Mt 24, 32-51

      32 Od figovníka sa naučte podobenstvo. Keď jeho ratolesť mladne a vyháňa lístie viete, že je blízko leto. 33 Tak aj vy; až uvidíte toto všetko, vedzte, že je blízko, predo dvermi. 34 Veru, hovorím vám: Nepominie sa toto pokolenie, kým sa to všetko nestane. 35 Nebo a zem sa pominú, ale moje slová sa nepominú.
      36 Ale o tom dni a o tej hodine nevie nik, ani nebeskí anjeli, ani Syn, iba sám Otec. 37 Ako bolo za dní Noema, tak bude aj pri príchode Syna človeka. 38 Ako v dňoch pred potopou ľudia jedli a pili, ženili sa a vydávali až do toho dňa, keď Noe vošiel do korába, 39 a nič nezbadali, až prišla potopa a zmietla všetkých, tak bude aj pri príchode Syna človeka. 40 Vtedy budú na poli dvaja: jeden bude vzatý, druhý sa ponechá. 41 Dve budú mlieť na mlyne: jedna bude vzatá, druhá sa ponechá.
      42 Bdejte teda, lebo neviete, v ktorý deň príde váš Pán. 43 Uvážte predsa: Keby hospodár vedel, v ktorú nočnú hodinu príde zlodej, veruže by bdel a nedovolil by mu vniknúť do svojho domu. 44 Preto aj vy buďte pripravení, lebo Syn človeka príde v hodinu, o ktorej neviete. 45 Kto je teda verný a múdry sluha, ktorého pán ustanovil nad svojou čeľaďou, aby jej načas dával pokrm? 46 Blahoslavený sluha, ktorého pán pri svojom príchode nájde tak robiť. 47 Veru, hovorím vám: Ustanoví ho nad celým svojím majetkom. 48 Ale keby si zlý sluha v srdci povedal: „Môj pán voľajako nejde“ 49 a začal by biť svojich spolusluhov, jesť a piť s opilcami, 50 pán toho sluhu príde v deň, keď to najmenej čaká, a v hodinu, o ktorej sa nenazdá, 51 oddelí ho a dá mu podiel medzi pokrytcami; tam bude plač a škrípanie zubami.

32-36.      Mk 13, 28-32; Lk 21, 29-33.
37-41.      Lk 17, 26-35.
45-51.      Lk 12, 41-48.
12.06.2003 | Čítanosť(3019)
Mt 24, 15-31
12.06.2003 | Čítanosť(2535)
Mt 24, 1-14


16.12.2005 - 15:43   P. Tadeusz Olszański CM – P. ThDr. Ľubomír Stanček CM  
» Mt 24, 42-51

      Máme byť teda pripravení na neočakávaný príchod Syna človeka. Nezávisle od toho, ako môžeme rozumieť tento neočakávaný príchod, obráťme pozornosť na istú zásadnú vec. Totiž: človek od prírody je bytosťou, ktorá čaká; od dieťaťa, cez mladosť, cez dospelosť, až po starobu - stále na niečo čaká a niečo očakáva. Ale v spojení s tým tiež aj bdie, aby nepremeškal svoju životnú šancu, takú či onakú.
      Na základe toho Kristovo náboženstvo zodpovedá ľudskej prirodzenosti, pretože je náboženstvom bdenia. Bdejte - odporúča Pán Ježiš. Vo svojej podstate kresťanstvo je stavom napätia medzi „už“ a „ešte nie“. To „už“ je čímsi, čo sa stalo: Boží Syn sa stal človekom, trpel, zomrel, vykúpil svet. A to „ešte nie“ je stále pred nami: Kristus sa má vrátiť, aby vykonal súd (o tom dnes čítame) a obdaroval ľudstvo novým životom. A toto napätie medzi „už“ a „ešte nie“ vyžaduje stále bdenie.
      Pán Ježiš určuje cieľ tohto bdenia, dáva mu zmysel. Pretože predmet ľudského očakávania spravidla sa nachádza vo sfére dočasnosti a pozemských hodnôt: vzdelanie, manželstvo, kariéra, postup, blahobyt. Kresťanstvo vôbec nepopiera tieto túžby a úspechy; ale káže ich podriadiť vyššiemu cieľu, ktorým je zjednotenie s Bohom. Ľudia vo všeobecnosti posúvajú si tento cieľ až na poslednú hodinu, ale Pán Ježiš výrazne vystríha, že túto hodinu nepoznáme. A v takom prípade ten posledný čas trvá vždy a stále. Lebo aj zjednotenie s Bohom nemá byť čímsi až nakoniec. Možnosti stretnutia a zjednotenia sa s Bohom sú tiež stále a nespočetné - ako aj tá, keď sa stretáme s Kristom pri jeho oltári, kde sa slávi obeta.


02.09.2005 - 22:28   JR  
» Mt 24, 42-51

Špatný služebník bije druhé
Každé číslo novin nás informuje o ně jakém křiklavém násilí, které se děje ve světě. Píší o tom noviny, to znamená, že jsou to fakta stále nová, je to v denících, protože se to děje denně. Čtenáři si přitom obyčejně povzdechnou: „Takový je svět!“ Ale nemělo by se skončit u tohoto povzdechu, protože svět je takový,jakým ho děláme my sami. Ti, ve kterých se probudí tento pocit odpovědnosti za svět, nemyslí však hned na sebe, ale spíš na ty, kdo mají autoritu a povinnost zasáhnout. Proto se říká: „U každého zla jsou dva: jeden, kdo je dělá, a druhý, kdo to trpí, kdo k tomu mlčí.“ Světci však uměli jít ještě dál: Je-li ve světě násilí a jsme-li za to odpovědni všichni, pak mám vinu především já sám. Nedokáže to ovšem pochopit každý; ale ten, komu dal Bůh milost poznat vlastní vinu, tomu dává také optimismus. Nemusí povzdychovat jako čtenář novin: „Co já tu mohu dělat?“ Ví, že může dělat pokání, aby se násilí ve světě umenšovalo a nakonec přemohlo.


02.09.2005 - 22:28   JR  
» Mt 24, 42-51

Věrný služebník kterému pán svěřil péči o ostatní služebníky
Podobenství evangelia nedává dojem přátelského setkání, ale spíš přísné kontroly účtů. Je totiž v souvislosti s proroctvím o konci světa. Je proto ve stejném duchu. Jde tu o poslední konfrontaci osobního života s hlavním zákonem evangelia, tj. s láskou k Bohu a bližnímu, a ty se slily vjedno: „Co jste udělali pro jednoho z těchto mých nejmenších bratří, pro mne udělali“ (Mt 25,40). V tomto podobenství je tato povinnost lásky vyjádřena ve formě svěřeného úkolu, poslání. Na počátku své životní dráhy se každý mladý člověk zamyslí na tím, čím by se chtěl stát. Je-li odpovědný, položí si i otázku, jaký je cíl jeho života, jaké dostal od Boha poslání. Je pro každého jiné, speciální, každý má jinou práci a na jiném místě. A přece všechna tato povolání mají jeden základ. Nikdo nemůže žít jenom pro sebe, ani jenom pro práci samu, ani pro umění, ani pro ideály To všecko jsou jakoby mezníky u jedné cesty, prostředky ke splnění jednoho úkolu: Bůh nám svěřil péči o druhé. Sv. Antonín Poustevník proto právem řekl, že spása č1ověka „závisí na druhém“, tj. co jsme pro bližní udělali.


02.09.2005 - 22:27   JR  
» Mt 24, 42-51

Bděte, nevíte, kdy Pán přijde
„Buď připraven!“je skautské heslo. Je to i motiv biblický. Dá se mu tedy rozumět v různém smyslu, podle toho, na jakou úroveň se postavíme. Řidič v autě musí být bdělý, být připraven, že zprava někdo na křižovatce vyjede nebo že ho zleva někdo předjede. Bdělý musí být voják na hlídce. Usne-li, dostane těžké tresty Neštěstí a přepady přijdou neočekávaně. Ale zajímavé je, že Bůh se svými dary, se svou milostí, se svými vnuknutími přichází v okamžicích, ve kterých se člověk nenadá. Písmo je plné příkladů tohoto druhu, jak ve Starém, tak i v Novém zákoně. Proč ta neočekávanost? Je zásadní rozdíl mezi funkcí stroje a setkáním dvou osob. Ve strojové práci musí být všecko propočítané, časové úseky musí být podle jisté formule. Lidé, kteří se chovají k druhým jako „mašina“, nemají přátele. Přátelský styk je svobodný, proto je plný neočekávanosti. Přítel se snaží druhého co nejčastěji překvapit. Je to ovšem překvapení v dobrém. Taková jsou i setkání s Bohem. Stane-li se toto překvapení trapnou kontrolou, znamená to, že přátelství už předtím vyprchalo.


18.11.2004 - 06:23   Angelo Scarano  
» Mt 24, 37-44

      I pro mnohé z nás toto adventní období možná přichází „nečekaně jako zloděj“: dostali jsme se do určitého koloběhu povinností a starostí, které nás uspaly a uvedly do letargie. Letargie nezájmu o nic dalšího, které přece jen nemůžeme pojmout do svého života tak naplněného od rána do večera. Nezájmu o něco nového, protože jsme si dokázali vytvořit „fungující životní styl“, denní či týdenní rozvržení úkolů. To „nečekané“ by mohlo přinést zmatek, chaos, nejistotu v našem zaběhlém systému! A proto tento advent může být nepohodlný: vyzývá nás, abychom se odpoutali od „svých systémů“, od svých běžných schémat uvažování, úhlů pohledů na vlastní život. Vyzývá nás k přehodnocení žebříčků vlastních „problémů“: nejdůležitějším problémem nejsou ty běžné každodenní starosti, ale připravenost na příchod onoho „zloděje“. Shon a hektičnost vytlačily tento problém na vedlejší kolej, pokud ne úplně: „zloděj“ nepřichází, buďme nohama na zemi, žijme přítomnost! A advent najednou převrací naše „rozumné“ priority. Přichází s výzvou: On přichází! Nečekaný a nepohodlný zloděj přichází! A nejen že přijde „jednou“, ale dokonce už teď!
      Někteří z nás už asi měli nepříjemnou zkušenost se zloději: nečekaně byli okradeni v obchodě či v autobuse. Znenadání a náhle. Stejně tak nečekaně přichází „onen zloděj“: najednou, bez upozornění. Přibližuje se kradmo, potichu. Jeho příchod se nedá předem odhadnout. Jeho přítomnost bývá nepovšimnuta. A kdo nevnímá „přítomnost zloděje“, nechává se okrást! Okrást však ani ne tak jeho obratnou rukou, jako spíš vlastní netečností: on totiž nepřichází, aby okradl, ale aby obohatil. Může se však nechat obohatit jen ten, kdo má otevřené oči a otevřenou ruku. On se k nám přibližuje při běžných událostech: když kráčíme po ulici či nakupujeme v obchodě, když sledujeme televizi či mluvíme s dětmi. Necháme se okrást?


18.11.2004 - 06:23   Angelo Scarano  
» Mt 24, 37-44

      Základní části perikopy jsou: analogie s dobou Noemovou (37-39), rozdělení (40-41), výzva „bděte“ (v. 42), analogie se zlodějem (v. 43) a závěrečná aplikace (v. 44).
      Několik motivů této perikopy bylo převzato do jiných novozákonních spisů: příchod Syna člověka „jako zloděj v noci“ (1 Sol 5,2; 2 Pt 3,10; Zj 16,15), výzva „bděte“ (1 Sol 5,6; Zj 3,3), nemožnost znát čas příchodu (Zj 3,3).
      37-44 Tak jako před potopou lidé neočekávali žádnou nenadálou událost a jejich pohled byl zaměřen pouze na věci viditelné a zakusitelné, podobně i před druhým Kristovým příchodem. Proto se nikdo nemůže uklidňovat životním stylem druhých, nikdo se nesmí nechat svést tím, že ostatní lidé žijí „nepřipraveni“, zaměstnáni jen záležitostmi každodenního života. Pán přijde tehdy, když lidé budou prožívat běžné události: práci na poli nebo u mlýnku. On přijde znenadání jako zloděj! Proto Kristovi učedníci musí neustále bdít čili být připraveni na „onen den“. Toto bdění je „aktivní“, znamená totiž věrné plnění svěřených úkolů (24,46n; 25,14-46). K tomuto významu „bdění“ viz 1 Kor 16,13; 1 Sol 5,6; 1 Pt 5,8; Zj 3,2–3.
      Snadno vidíme, že v Ježíšově řeči o poslední době je eschatologie spjata s etikou. Ani pozdější novozákonní pisatelé je od sebe neoddělí: eschatologie není nikde předložena pro ukojení zvědavosti či pro poučení, ale jako motivace k jednání. Opět se dá říct, že středem pozornosti je samotný fakt paruzie (příchodu), ne čas jejího naplnění.


18.11.2004 - 06:22   Angelo Scarano  
» Mt 24, 37-44

      Evangelium je převzato z tzv. apokalyptické řeči (Mt 24-25). O hodině a dni druhého Ježíšova příchodu neví nikdo (v. 36), proto je třeba vytrvale bdít v očekávání: Pán může přijít kdykoliv! Eschatologie je tak opět motivací etického jednání. Zatímco ve verších 37-41 je Kristův příchod zcela neočekáván, v 45-51 je očekáván později a v 25,1-13 naopak dříve.



© 2003 - 2015 Miron Keruľ - Kmec
Stránka je umiestnená na WebGlobe.
webdizajn
Computer and internet Computer and internet