14.december 2018

     MENU

Úvod
Zoznam miestností
Zoznam tém


Vyhľadávanie v archíve: fulltextové vyhľadávanie (aj v tele textu)


Vyhľadávanie v Svätom Písme:
     FACEBOOK

     NA ZAMYSLENIE

    Ľudia, keď sa im nepodarilo vyliečiť sa zo smrti, uzhodli sa, aby sa obšťastnili, že na ňu nebudú myslieť.

~B. Pascal ~

12.06.2003 - (čítanosť3490 reakcie12)


Mt 23, 13-39

      13 Beda vám, zákonníci a farizeji, pokrytci, lebo zatvárate nebeské kráľovstvo pred ľuďmi! Sami doň nevchádzate, a tým, čo vchádzajú, vojsť nedovolíte. (14 Beda vám, zákonníci a farizeji, pokrytci! Vyjedáte domy vdovám a modlíte sa dlhé modlitby. Preto vás postihne prísnejší súd.)
      15 Beda vám, zákonníci a farizeji, pokrytci, lebo obchádzate more i zem, aby ste získali jedného novoverca, a keď sa ním stane, urobíte z neho syna pekla dva razy horšieho, ako ste sami!
      16 Beda vám, slepí vodcovia! Hovoríte: „Kto by prisahal na chrám, to nič nie je, ale kto by prisahal na chrámové zlato, to ho už viaže.“ 17 Hlupáci a slepci! Čo je viac: zlato, či chrám, ktorý to zlato posväcuje? 18 Alebo: „Kto by prisahal na oltár, to nič nie je, ale kto by prisahal na dar, čo je na ňom, to ho už viaže.“ 19 Slepci! Čože je viac: dar, či oltár, ktorý ten dar posväcuje? 20 Kto teda prisahá na oltár, prisahá naň i na všetko, čo je na ňom; 21 a kto prisahá na chrám, prisahá naň i na toho ktorý v ňom býva. 22 A kto prisahá na nebo, prisahá na Boží trón i na toho, čo na ňom sedí.
      23 Beda vám, zákonníci a farizeji, pokrytci, lebo dávate desiatky z mäty, kôpru a rasce, ale zanedbali ste, čo je v zákone dôležitejšie - spravodlivosť, milosrdenstvo a vernosť! Toto bolo treba robiť, a tamto nezanedbávať. 24 Slepí vodcovia! Komára preciedzate a ťavu prehĺtate.
      25 Beda vám, zákonníci a farizeji, pokrytci, lebo čistíte čašu a misu zvonka, ale vnútri sú plné lúpeže a nečistoty! 26 Slepý farizej, vyčisti čašu najprv znútra, aby bola čistá aj zvonka!“
      27 Beda vám, zákonníci a farizeji, pokrytci, lebo sa podobáte obieleným hrobom, ktoré zvonka vyzerajú pekne, ale vnútri sú plné mŕtvolných kostí a všelijakej nečistoty! 28 Tak sa aj vy navonok zdáte ľuďom spravodliví, no vnútri ste plní pokrytectva a neprávosti.
      29 Beda vám, zákonníci a farizeji, pokrytci! Prorokom staviate hrobky a spravodlivým zdobíte pomníky 30 a hovoríte: „Keby sme boli žili za čias našich otcov, neboli by sme s nimi prelievali krv prorokov.“ 31 A tak si sami svedčíte, že ste synmi tých, čo zabíjali prorokov. 32 Vy už dovŕšte mieru svojich otcov! 33 Hadi, hadie plemeno, ako uniknete rozsudku pekla? 34 Preto, hľa, ja k vám posielam prorokov, učiteľov múdrosti a zákonníkov. Vy niektorých z nich zabijete a ukrižujete, iných budete bičovať vo svojich synagógach a prenasledovať z mesta do mesta, 35 aby na vás padla všetka spravodlivá krv vyliata na zemi, počnúc krvou spravodlivého Ábela až po krv Zachariáša, Barachiášovho syna, ktorého ste zabili medzi chrámom a oltárom. 36 Veru, hovorím vám: To všetko padne na toto pokolenie.
      37 Jeruzalem, Jeruzalem, ktorý zabíjaš prorokov a kameňuješ tých, čo boli k tebe poslaní, koľko ráz som chcel zhromaždiť tvoje deti, ako sliepka zhromažďuje svoje kuriatka pod krídla, a nechceli ste! 38 Hľa, váš dom vám ostáva pustý. 39 Lebo vám hovorím: Odteraz ma neuvidíte, až kým nebudete hovoriť: „Požehnaný, ktorý prichádza v mene Pánovom.“

13-36.      Lk 11, 39-52.
37.39.      Lk 13, 34-35.
12.06.2003 | Čítanosť(2776)
Mt 23, 1-12


24.03.2006 - 15:30   JR  
» Mt 23, 27-32

Obílené hroby
Krása a dobro se spojují se životem. Smrt je tedy ošklivá, přináší rozpad. Je přirozené, že se zakrývá a že se hroby zdobí. Na Východě je aspoň bílili vápnem, takže na slunci oslňovaly. V tom není nic nepřirozeného. Zlé však je, když nosí živý člověk v sobě už zárodek smrti a musí to navenek tajit. Je to smutné, ale není to jeho vina. Smrt mravní, hřích, sžírá naše srdce, rozkládá duši a pak i tělo, a to se děje dobrovolně, s naší spoluprací. Navenek však ukazují lidé pěkný a zdravý vzhled, chtějí být považováni za dobré. Tento protiklad je nepřirozený hlavně proto, že je chtěný a že se dá odstranit. Sv. Efrém se díval na lidi, kteří pláčou na hrobech svých milých, a dodává: „Slzami se mrtvé tělo nevzkřísí. Ale slzami pokání se vzkřísí mrtvá duše.“ V obrazném slova smyslu tedy nemusíme bílit, zdobit hroby ale máme je otvírat a povolat sami sebe k životu. Těla vzkřísí Kristus v poslední den světa, duši máme křísit den co den.


24.03.2006 - 15:30   JR  
» Mt 23, 27-32

Budujete pomníky prorokům
Lidé všech dob a všech národů ctí hrdiny, zvláště ty, co padli pro ideál, kteří byli zabiti pro své přesvědčení. Ta úcta se nezmenšuje proto, že je ctitelé nenapodobí. Je to něco podobného, jako když obdivujeme let ptáků, zatímco stojíme na zemi. A přece ten obdiv může být různého druhu. Pokrytecký je pláč nad hrobem někoho, koho jsme sami utrápili k smrti. V případě proroka se to stává skoro pravidelně. V biblických dějinách Bůh posílal proroky ani ne tak v těžkých dobách, jako spíš v čase, který katastrofy předcházel, kdy se lidé ještě uspávali iluzí, že jde všechno dobře. Prorok tu povstával proti všeobecnému mínění. Ohlašoval zkázu, neštěstí. To ovšem nikdo nerad slyší. Co všecko musel zažít Jeremiáš, který, svým krajanům předpovídal pád Jeruzaléma! Podle osvědčeného pravidla o rozlišování duchů ďábel dává pocit bláhové jistoty a klidu těm, kdo jdou po špatné cestě ke zlu. Proroci,jsou-li praví, hlásají nutnost obrácení, tj. dát se opačným směrem. Proto se proroci „kamenují“ - touha zbavit se jich je obecné mínění.


24.03.2006 - 15:30   JR  
» Mt 23, 27-32

Padne na vás trest za všechny nevinně zabité
Při každém zřejmém zločinu a dokonce při každé nehodě se hledá viník. Je to požadavek spravedlnosti. Ale ne nadarmo se zobrazuje lidská spravedlnost se zavázanýma očima. Je přinejmenším krátkozraká. Stačí jí obyčejně najít viníka jenom jednoho, třeba i ne hlavního. Je-li potrestán, mají pak všichni pocit, že jsou nevinní. Tento způsob myšlení neodpovídá Bibli. Když se tam mluví o hříchu, bývá to v množném čísle. Zdůrazňuje se, že na prvním místě hřeší lid jako celek. Provedl-li pak zločin jednotlivec, celý národ se musí očistit. Ten hříšník totiž z něho vyrostl a je se všemi spojen. Dnešní individualistické pojetí těžko tento postoj přijímá. Pocit všeobecné viny, který je například tak silně vyvinut u Dostojevského, většina lidí považuje za nenormální. I ďábel se tedy řídí zásadou: „Rozděluj lidi a vládni!“ Bůh naopak řekl ústy „proroka“ nové doby Dostojevského: „Všichni jsou odpovědni za všechny“


17.03.2006 - 11:00   JR  
» Mt 23, 23-26

Dáváte desátky z máty, z kopru, z kmínu
Říká se, že dokonalé dílo se pozná na malých detailech. Pověstné divadlo La scala v Miláně se chlubívalo, že nepřipustí na scénu ani v nejpodřadnější úloze někoho, kdo není pravý herec, dokonalý zpěvák. V řeholních noviciátech se zdůrazňovala tzv. cura minimorum, tj. dávat pozor na zachovávání všech maličkostí denního života. Je to jistě dobré cvičení, proti nepořádnosti působí léčivě. Ale naopak zase máme strach z pedantů, kteří všude, kam přijdou, objeví nedostatek a nepořádek. jsou tu tedy dvě protichůdné tendence? Odpověď na ně není v tom, že bychom udělali jakýsi kompromis mezi důsledností a nedbalostí. Naši starost si zaslouží i velké i malé věci. Ale obojí nemá cenu, než v celku životního ideálu. Komu schází smysl pro celek, nevidí cíl a jeho tzv.. pečlivost je jenom snůška nesouvislých skutků. Cíl zákona Božího v židovském zjevení byla příprava ke Kristu. Co tedy pomohlo farizeům zachovávat všecko, když neviděli, k čemu to mělo být? Ale ve stejné situaci jsou dnes i mnozí hlasatelé tzv. laické mravnosti. Budují krásný zámek lidského soužití bez základů.


17.03.2006 - 11:00   JR  
» Mt 23, 23-26

Cedíte komára, ale polykáte velblouda
Kdo nevidí celek, nemůže posoudit důležitost jednotlivých částí. I z čistě psychologického hlediska se vydává v nebezpečí, že přecení nedůležité a zapomene hlavní. Ale tento nedostatek mívá i příčinu morální. Noviny psaly o někom, kdo byl pravým zločincem ve válce, že v civilním životě hýčkal děti a rozdával dary. Tato sentimentální dobrota mu zřejmě sloužila jako omamující prostředek, aby zapomněl výčitky svědomí. Tak se stává, že přehnaná poctivost v zachovávání jistých předpisů má vyvážit hrubá opomenutí v jiném oboru. Na náboženském poli působí tento nedostatek úsudku a posto je velmi trapně. Dodnes mu říkáme „farizeismus“, „farizejství“. Někomu, kdo se hájil, že dělá všecko jen pro slávu Boží, odpověděl zpovědník: „To naprosto nestačí. Svatý Ignác zdůrazňoval větší slávu Boží, tj. mezi mnoha dobrými věcmi umět nejdříve zachytit to nejlepší, nejdůležitější. Malé věci pak přijdou samy sebou!“


17.03.2006 - 11:00   JR  
» Mt 23, 23-26

Čistíte nádobu zvenčí
Všichni moudří vědí, že vnějšek často klame. Řecká filosofie měla výraz „vnitřní člověk, na rozdíl od ,člověka vnějšího. Bible zdůrazňuje, že jsme to, co jsme v srdci, a na to hledí Bůh, zatímco lidé soudí jenom podle vnějšku (srv. Jan 8,15). Náboženské skutky ovšem máme dělat pro Boha. jejich hodnota je především vnitřní, neviditelná. Jak tedy skutky vnitřně prohlubovat? Duchovní knihy dávají především jednu radu: vzbuzovat a očišťovat úmysl. Dříve, než cokoliv děláme, máme se na chvilku zastavit a položit si otázku: Co mám teď dělat a proč to chci dělat? Zbožná je střelná modlitba: „Všecko pro tebe, nejsvětější Srdce Ježíšovo!“ Nebo: „Všecko ke cti a slávě Boží!“ K. Rahner však zapochyboval o vhodnosti tak vysokých úmyslů. Radí, aby se začalo od „spodu“. Proč jdu k obědu? Mám hlad a chuť k jídlu. Moh1 bych tento životní úkon zduchovnit? Symbolicky si něco odepřu, abych ani přitom nezapomínal na Boha a jeho úmysly. Podobné myšlenky vzbudím při každé jiné práci. Tak se zájem vnější ponenáhlu přenáší na úmysly vnitřní.


01.03.2006 - 13:12   JR  
» Mt 23, 13-22

Běda vám, pokrytci!
Slovo pokrytec pochází od slovesa pokrývati. Souvisí i s jiným podstatným jménem - pokrývka. Pokrýváme mnoho věcí, ale z různých důvodů. Dobré a čisté věci se chrání pokrývkou, aby se neznečistily Nepěkné a špinavé věci se naopak zakrývají, aby nebyly vidět. Slovo pokrytec se vztahuje k tomu druhému případu. Nenazýváme tak skromného člověka, který nestaví na odiv své dobré skutky a dělá je potají. Pokrytec je naopak ten, kdo dovede dát zlému úmyslu líbivý vzhled, kdo nazve krásnými slovy špinavé skutky Ježíš byl tak ostrý v kázání proti farizeům, protože pokrývali své egoistické zájmy titulem Božího zákona, světský zisk důvody náboženskými. Zajímavá je však i etymologie řeckého výrazu, který je v evangeliu: hypokrita. Je to doslova někdo, kdo soudí, ale kdesi ve spodu, ne navenek. Myslí si tedy něco jiného než to, co říká. Navenek farizeové hlásali Boží slova, vysvětlovali Zákon a proroky. Ale jejich vnitřní smýšlení tomu neodpovídalo. To, co ústy hlásali, odsuzovalo tedy je samotné.


01.03.2006 - 13:12   JR  
» Mt 23, 13-22

Zavíráte brány nebeského království
Svatý Petr, hlava apoštolů Nového zákona, dostal klíče, aby nebeské království otvíral (srv. Mt 16,19). Zde se naopak konstatuje, že ti, kteří se považovali za představitele Starého zákona, bránu do království zavírají. V jakém smyslu tomu máme rozumět? Slovo „brána“ nám pomůže k pochopení. Brána se musí zavírat. Jinak by tam nemusela být. Ale musí se i otvírat, aby propustila ty, kteří mají vstoupit dovnitř Náboženské symboly a pravdy se podobají bráně. Skrývají Boží tajemství, ale musí se otevírat, aby daly přístup ke Kristu a k Bohu. Takovou bránou byl i Starý zákon. jeho cílem bylo vést vyvolený národ k tomu, aby přijal Krista. Farizeové tu bránu zavřeli tím, že Ježíše nepřijali. Tento farizejský hřích se opakuje u všech, kdo se zastaví u náboženských pravd a symbolů tak, že ne jsou pro ně příležitostí styku s Kristem. Co pomůže například shromažďovat svaté obrazy, nejsou-li k tomu, abychom se před nimi pomodlili k tomu, kdo je za nimi, koho představují. I studium teologie je zavřená brána, nenásleduje-li modlitba, která ji otevírá.


01.03.2006 - 13:12   JR  
» Mt 23, 13-22

Obcházíte moře a souš, abyste získali jediného proselytu
V době Ježíšově se rozmnožili tzv. proselyté, pohané, kteří přistoupili k Mojžíšovu zákonu a dali se obřezat. Byl to úspěch židovské víry. Ukázalo se, že je vyspělejší, dokonalejší náboženství. Židé jim nedůvěřovali snadno, ale měli z nich velkou radost. Křesťanská církev pak otevřela pohanům dveře dokořán, aby i oni měli účast na spáse Kristově. Misionáři doslova obcházejí moře a souš, aby je získali. Ale právem se říká, že to je jenom první stupeň. Někdy není ani tuze těžké přemluvit člověka, aby se dal pokřtít, aby se dal zapsat jako katolík. Hlavní misie začínají až potom, kdy má používat všeho toho, co mu církev poskytuje k novému životu. V tomto proceSv. vnitřního obrácení má velkou funkci příklad. Dostal se do nové společnosti. Konvertité ji vždy idealizují. Doufají, že najdou v církvi i po lidské stránce prostředí, po kterém toužili. Ten idealismus se pak snadno zvrátí ve zklamání. Ti, kteří se obrátili, jsou někdy i v nebezpečí, že zase odpadnou. Proto říkáme právem, že nejdůležitější misie ne jsou mimo církev, ale uvnitř, misie dobrého prostředí a autentického křesťanského života.


16.12.2005 - 15:43   P. Tadeusz Olszański CM – P. ThDr. Ľubomír Stanček CM  
» Mt 23, 1.13-22

      Je prekvapujúce a udivujúce, že takéto slová mohli vyjsť z úst Toho, ktorý bol tichý a pokorný srdcom. Nemohol sa Pán Ježiš miernejšie prihovoriť týmto ľuďom? Nebol by mohol miernosťou získať farizejov? Nemohol, ak chcel pohnúť týchto namyslených a sebaistých ľudí. O nepríjemných veciach treba hovoriť bez príkras, veci treba nazývať po mene.
      Pán Ježiš veľmi vyčíta zákonníkom a farizejom, že zatvárajú nebeské kráľovstvo pred ľuďmi. Ako zatvárajú? Pretože predstavujú toto kráľovstvo vo falošnom svetle; ako kráľovstvo prísnych formalistov, pokryteckých svätuškárov či akýchsi zasvätených vyvolencov, ktorí si myslia, že len im je dané poznať tajomstvá nebeského kráľovstva. Keď zatvárajú pred nimi svoje srdcia; keď považujú ľudí menej pobožných za hlúpych, zlých, nehodných, neschopných pre Božie kráľovstvo - zatvárajú pred druhými kráľovstvo.
      Tak, ako možno niekomu zatvoriť dvere do kráľovstva, keď zatvoríme pred ním srdce - tak otvárame tieto dvere, keď preukazujeme lásku smutným, unaveným, túžiacim a smädným po spravodlivosti a tiež zblúdilým a padlým ľuďom - otvárajúc im súcitné, chápajúce, odpúšťajúce srdce.
      Práve takto, skrze svoje srdce, otvorené kopijou, Ježiš Kristus uvádza nás do Božieho a Kráľovstva nebeského.


16.12.2005 - 15:43   P. Tadeusz Olszański CM – P. ThDr. Ľubomír Stanček CM  
» Mt 23,23-26

      Ako počujeme, Pán Ježiš nevyberá slová, keď karhá zákonníkov a farizejov. Počuť slovo: Pokrytci!
      Zdá sa, že pre Ježiša existoval len jeden hriech, ktorý sa nedal odčiniť: pokrytectvo... Pokrytectvo je opakom lásky, základu všetkých kresťanských čnosti.. Pokrytectvo nielen spochybňuje všetky čnosti, ale aj nepomerne znásobuje všetky chyby (R. Bruckberger). Pokrytcom povedal Kristus: Beda!
      Kto je pokrytcom - Pán Ježiš definuje veľmi prakticky: je to človek, ktorý dodržiavajúc maličkosti - a to demonštratívne ich dodržiavajúc (!) -chce touto ukážkovou horlivosťou zakryť svoje zásadné morálne nedostatky; a to je preciedzanie komára pri súčasnom prehĺtaní ťavy.
      A takýto sa tiež chytá drobných chýb svojich blížnych - aby odvrátil pozornosť od seba. Tak to už je, že práve tí majú najviac čnosti v slovách, ktorí ju nemajú v srdci. Nábožné slová a gestá sú pre nich len dymovou clonou, ktorá má zakryť ich vážne morálne nedostatky: nedostatok spravodlivosti, lásky, ba dokonca aj viery, ako to jasne počujeme.
      Aby sme nenasledovali farizejov - usilujme sa byť vo vnútri takými, akými sa chceme ukázať ľudským očiam navonok. Aby vtedy, ako to ktosi pekne povedal - Boh pozeral z našich očí tak, ako sa pozerá z okna vlastného domu (H. Malewska).
      Nesmieme však prehliadnuť určitú podrobnosť dnešnej výpovede Pán Ježiša: Toto bolo treba robiť, a tamto nezanedbávať. To znamená, že k celku nášho morálneho postoja patrí aj vernosť v tých drobných veciach (či zdanlivo drobných); Kristus vôbec ich nepodceňuje!
      Pozerajúc na Kristovu obetu, dozveďme sa tiež, že pokrytec nikdy neodpúšťa, ak ho odhalíme. Krista zabili práve tí, ktorým pripomenul ich pokrytectvo a verejne ho odsúdil. To mu nemohli odpustiť. A my buďme otvorení voči slovám pravdy, hoci by bola pre nás nepríjemná.


16.12.2005 - 15:43   P. Tadeusz Olszański CM – P. ThDr. Ľubomír Stanček CM  
» Mt 23, 27-32

      Pán Ježiš pripomína svojim protivníkom, že si uctievajú svojich veľkých spravodlivých - ale až po ich smrti. Veľmi sa to podobá zvykom nášho národa, ktorý vynikajúcich rodákov nedoceňuje za života, keď závisť im hádže klady pod nohy a nepripustí ich k slovu; zato po smrti nešetrí úctou, priváža ich pozostatky z vyhnanstva, stavajúc im pekné hrobky a mohyly (lebo náš národ má rád slávnostné pohreby).
      Títo farizeji a zákonníci hovoria, že keby žili v dávnych časoch prorokov, vážili by si ich a počúvali. Je to ťažké uveriť. Každé pokolenia má svojich prorokov, ktorých si treba vážiť - ale ktorých „ničia“ rôznymi spôsobmi, dokonca priam zabíjajú. Ak sa počúvajú takí proroci, ako prímas Stefan Wyszyňski, alebo o. Jerzy Popieluszko - tak preto, že hlásali pravdu, ktorá zodpovedala národu vo vtedajšej politickej situácii. A keď sa táto situácia zmenila - neveria už takému prorokovi našich čias, ako Ján Pavol II., keď poukazoval na to, čo sa skrýva vo vnútri „obielených hrobov“.
      Tak by tomu bolo, a nie inakšie, dnes s Pánom Ježišom. Vo vtedajších historických, spoločenských, náboženských, kultúrnych podmienkach -jedni, samozrejme, ho zvelebovali a počúvali so zatajeným dychom, a iní ihneď kuli sprisahanie proti jeho životu.
      My dnes už dobre vieme, kým je Ježiš Kristus; má už svoju ustálenú pozíciu v našom vedomí, v našich srdciach a v našej tradícii. Ale povedzme si úprimne: keby sa až teraz, v dobe morálneho uvoľnenia, žiadostivosti a svojvôle, objavil uprostred nás Kristus so svojimi náročnými požiadavkami chudoby, čistoty, poslušnosti, manželskej vernosti, lásky k nepriateľom - či súčasný svet tiež by sa nezamýšľal zbaviť takéhoto proroka, hoci aj zločinným spôsobom?
      A teda netreba špekulovať „čo by bolo, keby bolo“, čiže akoby sme sa správali, keby sme žili v časoch Krista. Časy Krista stále trvajú. On je prítomný uprostred nás v rôznych podobách. Akceptujeme ho naplno? Prijímame ho v jeho slove, v jeho sviatostiach? Alebo skôr, nejakým spôsobom, nestaviame mu hrobku v našich srdciach?



© 2003 - 2015 Miron Keruľ - Kmec
Stránka je umiestnená na WebGlobe.
webdizajn
Computer and internet Computer and internet