19.september 2018

     MENU

Úvod
Zoznam miestností
Zoznam tém


Vyhľadávanie v archíve: fulltextové vyhľadávanie (aj v tele textu)


Vyhľadávanie v Svätom Písme:
     FACEBOOK

     NA ZAMYSLENIE

    Keďže svätá Panna žije a koná jedine pre svojho Syna, aj úcta k nej nevyhnutne privádza k Ježišovi Kristovi, nášmu Pánovi.

~SV. ĽUDOVÍT M. GRIGNION~

12.06.2003 - (čítanosť3073 reakcie12)


Mt 21, 33-46

      33 Počujte iné podobenstvo: Istý hospodár vysadil vinicu. Obohnal ju plotom, vykopal v nej lis a postavil vežu. Potom ju prenajal vinohradníkom a odcestoval. 34 Keď sa priblížil čas oberačky, poslal k vinohradníkom svojich sluhov, aby prevzali jeho diel úrody. 35 Ale vinohradníci jeho sluhov pochytali; jedného zbili, iného zabili, ďalšieho ukameňovali. 36 Znova poslal iných sluhov, viac ako predtým, ale aj s nimi urobili podobne. 37 Napokon k nim poslal svojho syna, lebo si povedal: „K môjmu synovi budú mať úctu.“ 38 Ale keď vinohradníci zazreli syna, povedali si: „To je dedič. Poďte, zabime ho a jeho dedičstvo bude naše!“ 39 Chytili ho, vyvliekli z vinice a zabili. 40 Keď potom príde pán vinice, čo urobí tým vinohradníkom?“ 41 Odpovedali mu: „Zlých bez milosti zahubí a vinicu prenajme iným vinohradníkom, ktorí mu budú načas odovzdávať úrodu.“ 42 Ježiš im povedal: „Nikdy ste nečítali v Písme:
      „Kameň, čo stavitelia zavrhli,
      stal sa kameňom uholným.
      To sa stalo na pokyn Pána;
      vec v našich očiach obdivuhodná“?

      43 preto vám hovorím: Vám sa Božie kráľovstvo vezme a dá sa národu, ktorý bude prinášať úrodu. 44 Kto padne na ten kameň, doláme sa, a na koho on padne, toho rozdlávi.“
      45 Keď veľkňazi a farizeji počuli tieto jeho podobenstvá, vybadali, že hovorí o nich. 46 A chceli ho zajať, len sa báli zástupov, lebo ony ho pokladali za proroka.

33-46.      Mk 12, 1-12; Lk 20, 9-19.
42.      Ž 118, 22-23.
12.06.2003 | Čítanosť(2888)
Mt 21, 18-27
12.06.2003 | Čítanosť(2745)
Mt 21, 28-32
12.06.2003 | Čítanosť(2599)
Mt 21, 12-17


21.08.2010 - 20:34   a.f.  
» Mt 21, 33-46

Aby dostal Pán od nás úrodu na svoj čas, posiela nám jednonapomenutie za druhým: vnuknutím, udalosťami, stretnutím s istými ľďmi.
Svojho Syna nám posiela v podobe jeho slova.
Môžeme povedať, že sme ešte nikdy nezahlušili, nezabili a zo seba nevyhodili zjavené slovo, oznamujúce nám Otcovu vôľu?
Ak sa takéto scény odohrávajú aj v našej vinici, pozor!
Použitá Božia spravodlivosť stojí vždy v tesnej blízkosti jeho zneužitého milosrdenstva.


19.11.2006 - 15:10   a.o.  
» Mt 21,33-43.45-46

Ježíš své podobenství o vinici (srov. Iz 5,1nn) adresuje velekněžím a farizeům (v. 45) jako jednu z posledních výzev k rozhodnutí. Matouš pak má při jeho ztvárňování před očima celé dějiny Izraele (kamenování a zabíjení proroků) vrcholící v Ježíšově sporu s představiteli národa (srov. v. 39: zajetí, vyvlečení za hradby, zabití). Ježíš je oním jediným Synem, dědicem všech zaslíbení daných Izraeli, „kvádrem nárožním“ (h. „ben“ = syn, „eben“ = kámen). Otázka „nesení ovoce“ (v. 43) není pak ani tak kritikou židovství, ale spíše výstrahou do vlastních řad - i církev se může stát neplodnou!


10.05.2006 - 09:51   tomáš  
» Re: Mt 21, 33-46

dobrý deň, prosím vás nemohli by ste mi poslať pesničku to je jedno aj ked len na orgáne verziu, raduj sa cirkev kristova na ten moj mail, dakujem


01.03.2006 - 11:58   JR  
» Mt 21, 33-43.45-46

Byl jeden hospodář a vysázel vinici
Jde tu o známé podobenství, kterého použil už prorok Izaiáš (Iz 5,1 nn.). Založení a opatrování vinice stojí mnoho práce, zvláště v suchých východních krajinách. Ale zase je známo, že sedlák na svém poli tím víc lpí, čím víc námahy ho stálo. Nakolik se tato lidská zkušenost dá přenést na Boha? Je to ovšem obrazně, ale je to obraz velice působivý. Spasení lidí není pouhý pokyn, ale opravdová Boží práce. Stvoření světa se líčí v Bibli jako účinek Stvořitelova slova. Bůh řekl, a bylo (srv. Gn 1,3 nn.). Spasení je dlouhá Boží pedagogie, která vrcholí vtělením Syna. Spekulativní teologové se ovšem ptají, bylo-li to všechno nutné. Nemohl Bůh svět spasit pouhým slovem, podobně jako svět a člověka stvořil? Uvažujeme-li metafyzicky, snadno odpovíme na otázku kladně. Mohl, vždyť je Bůh všemohoucí. Takové spasení by ovšem jeho moc dokázalo, ale nebylo by pak spasení tím, čím ve skutečnosti je, tj. zjevením Boží lásky


01.03.2006 - 11:58   JR  
» Mt 21, 33-43.45-46

Pronajal vinici vinařům
Podobenství evangelia tu má na mysli předáky izraelského národa a vůbec vyvolený národ. Sv. Jan Zlatoústý smysl podobenství rozšiřuje. Vinice pak už není jenom to, co Bůh vykonal pro židy ale znamená celý svět, jeho krásu a užitečnost. Vinaři pak jsou všichni lidé. Bůh jim svět svěřil, aby jej vzdělávali a vedli k dokonalosti. Člověk tedy nemá ve světě považovat nic za opravdu svého, s čím si může dělat, co chce. Staré římské zákonodárství definovalo soukromé vlastnictví jako právo věci užít nebo zneužít. Podle zákona tedy nemůžeme být trestáni za to, že jsme rozbili svou vlastní vázu nebo zabili zvíře z našeho dvora. Soukromé vlastnictví v tomto smyslu sv. Jan Zlatoústý popírá. I věci, kterým říkáme „naše“, jsou nám svěřeny Bohem, abychom s nimi vykonali něco dobrého.


01.03.2006 - 11:58   JR  
» Mt 21, 33-43.45-46

Když se přiblížilo vinobraní, poslal hospodář k vinařům své služebníky vyzvednout mu z ni výtěžek
Zase se ptáme, nakolik můžeme toto přirovnání aplikovat na Boha. Potřebuje on něco ze světa a od lidí? Jistě ne. Jaký tedy očekává výtěžek z lidské práce ve světě? Jaké plody může přinést země, aby měly cenu i v nebi? Všeobecně řečeno, jenom jeden: lásku. Je-li dílo stvoření a spasení jeden velký skutek Boží lásky k člověku, pak nežádá Bůh od lidí nic jiného, než aby tato láska byla přijata a v srdcích rostla, aby nebyla nadarmo. Proto je každý dobrý skutek přijetí Boží milosti a každý hřích je naopak odmítnutí daru. Podle starého symbolismu znamená víno lásku. Ale rodí se ze země, která znamená lidskou práci. Ta práce je marnou námahou, když na vinici nezplodí hrozny Takové jsou naše skutky na vinici světa, když je neinspiruje Boží láska.


11.12.2005 - 21:45   P. Tadeusz Olszański CM – P. ThDr. Ľubomír Stanček CM  
» Mt 21, 33-43.45-46

      Pod vinicou treba rozumieť predovšetkým všeobecnú Cirkev alebo tiež vlastnú dušu. Jednu i druhú vinicu zahrnul Boh hospodárskou starostlivosťou a zo svojej strany urobil všetko, aby prinášali ovocie. Poslal svojho Syna, ktorý ju zúrodnil vlastnou námahou a obetou krvi. Potom ju prenajal vinohradníkom, to znamená nám. V známej (poľskej) pôstnej piesni sa nám Boh prihovára: Ja som ťa zaštepil, vinica vyvolená. Našou vecou je teda odovzdávať Bohu úrodu, ktorá mu patrí... v príslušnom čase.
      Pán Ježiš adresoval svoje podobenstvo priamo vyvolenému Božiemu ľudu. Tu prítomní sa môžu v určitom zmysle považovať za vyvolený ľud, ktorý horlivejšie počúva Božie slovo a vykonáva náboženské praktiky. Žeby to bolo jediné ovocie, ktoré sa rodí v našej vinici? Máme povinnosť starať sa o jej plnú produktivitu. Sme svedkami, ako sa zatvárajú a likvidujú občas nejaké inštitúcie a závody - ako nevýnosné. Či vinica nášho osobného náboženského života je naplno výnosná na základe vykonávania povinností nášho stavu? Tieto povinnosti ktosi nazval ôsmou sviatosťou (W. Faber), pretože majú moc posväcovať náš každodenný život.
      Vinohradníci z evanjelia sa dožadovali svojich údajných práv na vinicu. Samozrejme, vidíme, ako mnoho dnešných ľudí omámených slobodou (ale zle chápanou) chce vládnuť na vlastnú päsť vo vinici, ktorá im nepatrí; hovoria: mám právo na vlastné morálne názory, a nie všetko mi vyhovuje, čo hlása Cirkev; takýto mylný pocit práv vedie k bezpráviu, ktoré vedie k zaburineniu a zničeniu vinice. Svojho času W. Witos povedal:
      Našu budúcnosť môže zaistiť len celý národ, vedomý si svojich práv a svojich morálnych povinností.
      Samozrejme, povedomie našich práv je v nás živé; kiežby sa mu rovnalo povedomie povinností; povinností voči Cirkvi, vlasti, rodine, vlastnej duši -pretože to sú vinice, za ktorých rozkvet sme zodpovední.
      Víno, ktoré počas tejto Najsvätejšej Obety sa premieňa na Kristovu krv, je ovocím nejakej vinice. S ňou spájame našu obetavú námahu v Pánovej vinici.


27.09.2005 - 15:24   Angelo Scarano  
» Mt 21, 33-43

      Je tu druhé podobenství adresované velekněžím a starším. I toto podobenství navazuje na poselství předcházejícího úryvku (evangelium minulé neděle, Mt 21,28-32). Oba úryvky odkrývají neochotu „vinařů“ (etablovaných náboženských vůdců) přijmout Boží oslovení přicházející skrze konkrétní posly: skrze Jana Křtitele, nebo skrze proroky a Syna (dnešní evangelium).
      I když motiv vinice a podobnost s Izaiášovým textem by mohly svádět k tomuto závěru, základním poselstvím dnešního evangelia není moralizující výzva „přinášejte plody“: Kristus totiž nevytýká velekněžím a starším, že nepřinášejí plody (tj. že jim chybí skutky), ale že nepřijali Boží slovo skrze proroky (včetně Jana Křtitele).

      33 Úvodní „poslyšte“ je vybízením k pozornějšímu naslouchání. Tím se také předznamenává, že následující slova se budou týkat právě přítomných posluchačů (velekněží a starších). Detailní popis práce na vinici vychází z Iz 5,2 (první čtení). Opět je důležité „neznásilnit“ smysl podobenství a neusilovat o výklad všech prvků: podobenství není alegorie. U podobenství je nejdůležitější hlavní poselství, ne jednotlivé detaily (i ty někdy mohou mít duchovní význam – v každém případě je třeba vykládat s jemnocitem a pozorností, bez „předem připravených šablon“).

      34-39 Vinobraní zde neznamená „eschatologický čas“ („čas sklizně“). Je totiž zřejmé, že se hovoří o postupném posílání „služebníků“ (proroků) v dobách ještě daleko od naplnění času, od eschatologie. Tito služebníci jsou zjevně Boží vyslanci, proroci, často nepřijatí a vydaní na smrt. Po sérii těchto neúspěšných pokusů pán vinice pošle svého syna (můžeme v něm vidět Syna, Ježíše Krista). Jeho úděl je stejný jako u „předchůdců“: smrt, dokonce „za vinicí“ (patrně narážka na Ježíšovu smrt mimo město – Jan 19,20).

      40-41 Tak jako jinde v podobenstvích, Ježíš neprozrazuje závěr (resp. aplikaci), ale náhle se obrací na posluchače otázkou, aby je tak nechal vstoupit do děje. Tímto způsobem si posluchači uvědomí, že se nejedná o pouhý fiktivní příběh, ale o „jejich život“ („res tua agitur“ – „je to o tobě“).
Dotázaní posluchači odpovídají zcela logicky, avšak tím zároveň vyslovují „sebeodsuzující rozsudek“, velmi přísný („krutě ty zlosyny zahubí a vinici pronajme jiným vinařům“). Tito vinaři budou odvádět výtěžek ve svůj čas – opět je dobré si všimnout, že se nehovoří o vinici, která vydává (resp. nevydává plody): centrem pozornosti není „přinášení ovoce“ (dobrých skutků).
      Ačkoli evangelium čerpá z Izaiášova textu, jeho poselství posouvá: není jím výtka, že vinice nepřinesla ovoce (Iz 5,7; zde se o tom vůbec nehovoří, spíš se naopak předpokládá, že vinice ovoce přinesla!), ale spíš to, že vinaři nepřijali Boží vyslance (lépe řečeno Boží slovo zprostředkované proroky a samotným Synem). I zde se ukazuje platnost zásady „totéž není vždycky totéž“. V Bibli se často používají stejná slova (resp. výrazy či motivy) k vyjádření různých poselství. A čtenář má být citlivý, aby vnímal skutečně zamýšlený smysl a nevkládal do textu své představy (vzniklé třeba na základě podobnosti s jiným textem).

      42 Ježíšova odpověď obsahuje starozákonní citaci (Ž 118,22-23), která má opodstatnit a doložit podobenství (a tím ukázat naplnění starozákonních předpovědí – i to je Matoušovým specifickým rysem). Tento starozákonní citát byl v prvotní církvi velmi oblíbený, což dokládají jeho výskyty v 1 Pt 2,4-8 nebo Sk 4,11. „Kámen nárožní“ byl buď nejdůležitější kámen základní stavby, nebo závěrník, ústřední kámen oblouku (tento význam je zde pravděpodobnější). „Kámen, který stavitelé zavrhli, stal se kvádrem nárožním“ – touto citací se naráží na Ježíšovo „zavržení“ (staviteli, čili „velekněžími a staršími“) a povýšení (oslavení vzkříšením). To je dílem Božím, a proto podivuhodným, úžasným, jako koneckonců všechny Boží skutky.

      43 Celý tento verš je Matoušovým redakčním dodatkem, o čemž se můžeme přesvědčit srovnáním s použitou předlohou Markova evangelia (tam je pouze podobenství a starozákonní citace, Mk 12,1n.).
      „Proto“ se nevztahuje k uvedenému citátu (v. 42), ale k podobenství. Přísně vzato se zde nehovoří o tom, že toto království je odňato židům, ale představitelům synagogy („vám bude Boží království odňato“, tj. velekněžím a starším lidu, kteří nepřijímali Ježíšovo slovo, 21,46; lid naopak choval k Ježíšovi sympatie, považoval ho za proroka, 21,46). Je tedy třeba se varovat případných antisemitských výkladů.
      Toto království bude dáno národu – i jednotné číslo, „národ“, dává vytušit, že toto slovo není míněno „etnicky“ („pohanské národy“), protože v takovém případě by toto slovo bylo logicky v čísle množném (pohané byli totiž z mnoha národů!). Jedná se spíš o „národ“ v duchovním slova smyslu, „o nový Izrael“, zahrnující jak Židy, tak pohany (matoušovská obec se skládala převážně ze židokřesťanů!). Kontrast zde tedy není mezi Židy a pohany, ale mezi prvním a novým Izraelem.
      Jak už bylo řečeno, tento verš je Matoušovým redakčním dodatkem, a v tom nás utvrzuje i závěrečná zmínka o národu, který ponese ovoce. Evangelista přidal tuto větu zdůrazňující skutky (ovoce), a tím trochu posunul základní poselství podobenství, které je spíš zvěstné, a přidal moralizující odstín, v souladu s celkovým důrazem svého evangelia na skutky/ovoce. „Nést ovoce“ je výraz, který se vymyká ze základního poselství uvedeného podobenství (jak už jsme víckrát řekli, centrálním tématem zde není „přinášení plodů“). Je to souhrnný matoušovský výraz, kterým se označuje „život ve spravedlnosti“ (řečeno starozákonním výrazem) anebo žitá oddanost Božímu slovu, čili celostné přijetí Božího slova (zprostředkovaného proroky a Božím Synem), započaté nasloucháním a dovršené koherentním životním stylem. Tento výraz tedy navazuje na základní poselství podobenství (přijmout Boží slovo), ale zároveň jej přesahuje a zobecňuje.


27.09.2005 - 15:22   Angelo Scarano  
» Mt 21, 33-43

      Zkypřit půdu, vybrat z ní kameny, vysadit vinici – to není „jen tak“, to není práce na pár dní či týdnů. A pokud připočteme i to, že vinice potřebuje průběžnou péči (např. odřezávat suché větve), pak si snadno uvědomíme, že se jedná o dlouholetou vytrvalou práci. Ne vždy korunovanou bohatými a skvostnými plody: někdy spíš „odpornými pláňaty“.
      Tato „práce na vinici“ je obrazem Boží vytrvalé péče o svůj lid. Péče velkorysá, bohatě rozdávající i tam, kde všechno skončí vniveč. Péče doslova marnotratná, která se stará i o to, co nakonec ovoce nenese a „zmaří“ veškerou námahu. I touto nezištnou štědrostí se ukazuje, že Bůh dává, protože dává – a miluje, protože miluje. On nemiluje funkčně (kvůli očekávanému výkonu), ale zdarma.
      V dnešních textech tato marnotratnost vystupuje jako houževnatá, dlouholetá práce na vyvoleném lidu. Jak Izaiášův text, tak i mnohá další biblická místa jsou jasným svědectvím, že vinice není vydána napospas divoké zvěři, ale je střežena a obdělávána tím nezjkušenějším a nejsvědomitějším vinařem (pokud ho vysloveně nevyženeme). On je „pánem vinice“ – církve, ale i každého z nás jednotlivě. Nevynoří se vděčnost, že máme tak skvělého vinaře? Který se stará o naši místní církev, farnost či společenství, ale i o mě osobně?
      Ačkoli není vždycky viditelně přítomný na vinici, neúnavně přichází a pracuje. Obdělává pole, kypří půdu, odstraňuje kameny – je to namáhavá práce. A tento vinař je samotný Hospodin: „chce“ si dát tuto práci, protože mu za to stojíme. A nejen že „chce“, ale také „musí“ obdělávat jen postupně a „píď po pídi“ – bohužel nemůže mít vinici připravenou k přinášení plodů ze dne na den, protože bychom mu to nedovolili. Klademe totiž příliš houževnatý odpor, a našemu vinaři nezbývá, než trpělivě postupovat krůček po krůčku. Jen tímto způsobem jsme schopni se nechat postupně očišťovat od kamenů… našeho „tvrdého charakteru“ (tvrdého srdce a tvrdé šíje): tyto ztvrdliny Bůh obrušuje a odstraňuje skrze své slovo, ale také skrze nezdary či konflikty s druhými.
      A těch kamenů je v nás bohužel hodně… Tato myšlenka by nás mohla deprimovat, a proto si na druhou stranu musíme připomenout i to, že (i přes ty kameny a suché větve) jsme už teď schopni přinášet ovoce – a náš dobrý vinař nás vytrvale čistí, abychom je nesli v hojnější míře. Náš život se tedy skládá z obojího: z dobrých hroznů, ale i z pláňat a suchých větví. A Hospodin, jako velkorysý hospodář, s námi neztrácí trpělivost a investuje dál do naší vinice drahocennou péči.
      Pokud máme touhu nést bohaté ovoce, nesmíme zapomenout, že musíme Hospodinu dovolit, aby „obdělával naše srdce“: skrze různé události (na první pohled nepříjemné) či ztráty. Lidé z našeho okolí jsou někdy těmi „nepříjemnými proroky“, skrze které nás Bůh otesává (skrze jejich jednání nebo slova „usvědčení“). A že proroci bývají někdy nepříjemní, to věděli i Izraelité – proto se snažili je umlčet a vyhnat.
      Nakolik necháme tohoto vinaře pracovat na vinici (a kopat do hloubky – i to je nutné!), natolik budeme připraveni nést ovoce…
      Náš život nemusí být prázdný. Můžeme nést dobré ovoce – a to je velká výsada. Velká motivace.


21.07.2004 - 20:08   PaedDr. František Dancák  
» Mt 21, 43

      Rakúska kráľovná Anna sa v rozhovore so sv. Vincentom de Paul pýtala, čo máme robiť, aby sme v živote niečo vykonali. Svätec jej odpovedal jediným slovom: „Viac.“
      Cirkev potrebuje vedľa modlitby aj činnosť odvážnych a obetavých svedkov. Ani jeden z nás sa preto nemôže uspokojiť s dosiahnutým. Musíme sa stále usilovať, aby sme viac milovali, viac odpúšťali, viac konali dobro... Pozvanie do Božieho kráľovstva je povolanie do Božej služby, ktoré žiada denné rozhodovanie k činom z viery, ktoré sú ako plody vinohradu. Ak ich nebudeme prinášať, Boh nás, ako zlých vinohradníkov, „bez milosti zahubí, a vinicu prenajme iným vinohradníkom, ktorí mu budú načas odovzdávať úrodu“ (Mt 21, 41).


30.09.2003 - 20:27   PaedDr. František Dancák  
» Mt 21, 42

      V jednej perzskej legende sa hovorí, že Boh požehnal človekovi, ktorý sa modlil pred pohanskou modlou. Archanjel začal namietať, prečo mu bolo požehnané. Boh vysvetlil: Srdce tohto pohana ma hľadá, je mi blízko. Hľadím totiž na srdce človeka viac, než na jeho rozum, znalosti a chápanie.
      Vinu Židov, ktorej sa dopustili odmietnutím ponúknutej spásy, znázorňuje Matúš podobenstvom o zlých vinohradníkoch (tiež podobenstvom o dvoch bratoch - 21, 28-32 ; o kráľovskej svadbe - 22, l-l4). Podobenstvo naznačuje dobrotu a vernosť Boha, ktorý poslal svojho Syna predovšetkým pre dobro a spásu Židov. Keď sa mu ale títo postavili na odpor, sami sa odsúdili, aby ich Boh zavrhol. Hlásať evanjelium preto poslal apoštolov k pohanským národom, ktorí ho prijímali ochotnejšie.


24.09.2003 - 19:58   PaedDr. František Dancák  
» Mt 21, 35

      Kňaza sťahovali na nové pôsobisko. Auto na ceste uviazlo a hľadali pomoc. „Priviezli sme vám nového pána farára“, povedali obyvateľom. „To ste sa nemuseli obťažovať“, dostali odpoveď. A bol to svedomitý kňaz! Naozaj, zdrvujúce privítanie.
      Či si múdrejšie počíname, ako tí, alebo tí z podobenstva, nedá sa povedať. Ak sa ale také scény odohrávajú aj v našej vinici, potom pozor! Božia spravodlivosť stojí vždy v tesnej blízkosti jeho zneužitého milosrdenstva.
      „Vám sa Božie kráľovstvo vezme a dá sa národu, ktorý bude prinášať úrodu. Kto padne na ten kameň, doláme sa, a na koho on padne, toho rozdlávi“ (Mt 21, 43-44).



© 2003 - 2015 Miron Keruľ - Kmec
Stránka je umiestnená na WebGlobe.
webdizajn
Computer and internet Computer and internet