23.september 2019

     MENU

Úvod
Zoznam miestností
Zoznam tém


Vyhľadávanie v archíve: fulltextové vyhľadávanie (aj v tele textu)


Vyhľadávanie v Svätom Písme:
     FACEBOOK

     NA ZAMYSLENIE

    Diabol je tmou, ktorá sa preoblieka a zdá sa akoby anjel svetla. Takto, pôvodca zla - satan i zlé ukazuje dobrým, i horké sladkým, i temné svetlým, i škaredé krásnym, i smrť ukazuje akoby život a tým klame a mučí svet.

~sv. Teodor Studita~

12.06.2003 - (čítanosť2352 reakcie2)


Mt 21, 1-11

      1 Keď sa priblížili k Jeruzalemu a prišli do Betfage pri Olivovej hore, Ježiš poslal dvoch učeníkov 2 a povedal im: „Choďte do dediny, čo je pred vami, a hneď nájdete priviazanú oslicu a s ňou osliatko! Odviažte ich a priveďte ku mne! 3 A keby vám niekto niečo hovoril, povedzte: „Pán ich potrebuje.“ A hneď ich prepustí.“ 4 Toto sa stalo, aby sa splnilo, čo predpovedal prorok:
      5 „Povedzte dcére sionskej:
      Hľa, tvoj Kráľ prichádza k tebe,
      tichý, sediaci na oslici,
      na osliatku, mláďati ťažného zvieraťa.“

      6 Učeníci šli a urobili, ako im Ježiš rozkázal. 7 Priviedli oslicu a osliatko, pokládli na ne svoje plášte a on si na ne sadol. 8 Veľké zástupy prestierali na cestu svoje plášte, iní odtínali zo stromov ratolesti a stlali ich na cestu. 9 A zástupy, čo išli pred ním, i tie, čo šli za ním, volali: „Hosanna synovi Dávidovmu! Požehnaný, ktorý prichádza v mene Pánovom! Hosanna na výsostiach!“
      10 Keď vošiel do Jeruzalema, rozvírilo sa celé mesto; vypytovali sa: „Kto je to?“ 11 A zástupy hovorili: „To je ten prorok, Ježiš z galilejského Nazareta.“

1-11.      Mk 11, 1-11; Lk 19, 28-40; Jn 12, 12-19.
9.      Ž 118, 26.
12.06.2003 | Čítanosť(3248)
Mt 21, 33-46
12.06.2003 | Čítanosť(3120)
Mt 21, 18-27
12.06.2003 | Čítanosť(2907)
Mt 21, 28-32


18.03.2005 - 06:52   Angelo Scarano  
» Re: Mt 21, 01-11

      Je pokorný, přichází na oslátku. Pokorou se nevyznačuje pouze Ježíšův vstup do Jeruzaléma: spíš bychom měli říct, že tento příjezd předznamenává nastávající události, které ho přivedly k největšímu dnu lidského ponížení, fyzického a psychického. Všimněme si však, proč je Kristus pokorný: protože přichází. Ke komu, ne-li k člověku? Proto je pokorný, aby mohl k němu přistoupit. Mohl by se přiblížit s leskem Boží moci? Mohl, ale člověka by od sebe vzdálil, naplnil by ho úzkostí a děsem (vzpomeňme si na zjevení na Sínaji, jak lid stižen strachem z té hrůzu vzbuzující podívané řekl Mojžíšovi: nechceme slyšet Boží hlas, mluv k nám ty). Kristus ví, že jiná cesta k člověku nevede. A protože ho chce přivést k sobě, nezbývá mu nic jiného, než přicházet „oděn ne šatem královským, ale služebnickým“. Jen tak ho získá a vlastně zachrání, spasí. Proto cesta spásy je zároveň cestou ponížení, snížení se k člověku.
      Pokora projevená při příchodu do Svatého města byla jen stínem ponížení při výslechu, bičování, potupení, ukřižování. Ježíš se nechal ponižovat víc a víc, a tak se stále víc snižoval k člověku. Proto dopustil ono pokořování. Neodporoval, nepřivolal na obranu legie andělů: mohl, ale chtěl raději „být s člověkem“, než drtit ho silou své moci. Nepřišel utlačovat, ale zachránit. Nepřišel, aby vládl jako samojediný král, ale aby byl služebníkem blízkým člověka. Velmi taktně a prostě se k němu pomalu přibližuje. Nejprve na obyčejném oslátku. Pak v podobě obyčejného chleba a vína při poslední večeři. Posléze jako potupený, cti zbavený při bičování. Popliván, jako kdyby byl člověkem nižší rasy… A konečně přichází „jako nic“ na kříži: kříž vzbuzoval tak velký odpor a hrůzu u Římanů, že se toto označení ani nesmělo vyslovit, jak říká Cicero. A u židů byl kříž znamením kletby, vyloučení od Boha, od společenství Izraele. Kristus se stal ničím, zločincem… aby se mohl přiblížit k těm nejposlednějším, k lidem na okraji. Takového Krista se nemusíme bát, i kdybychom byli největšími zlotřilci…
      Kristovo jednání se od té doby nezměnilo. I dnes se nechává od nás klidně ponižovat, nechává si líbit, že pohrdáme jeho evangeliem. Že jsme neteční vůči jeho slovu. Že ho ponižujeme tím, že nevěříme v jeho moc. Nechává se potupit tím, že raději si volíme jiné priority a hodnoty než jeho samotného. Nechává se zahanbit tím, že ho nepouštíme do svého domova, do svých vztahů, ale raději necháme čekat venku, mimo naše město, podobně jako tehdy byl vyveden za město a ukřižován, vyloučen ze středu Izraele. A on to klidně snáší. Nezvedá hlas, nepřichází k nám s legiemi andělů, ale „na oslátku“.
      Marné by však bylo, že k nám sestoupil, kdybychom nesestoupili k němu i my. Z čeho sestoupili? Z trůnu své soběstačnosti, nezávislosti na Kristu. On sestoupil… sestoupíme i my?


18.03.2005 - 06:52   Angelo Scarano  
» Re: Mt 21, 01-11

      V tomto úryvku je jasně vidět, jak Ježíš chápe svoji královskou důstojnost: nevstupuje do Jeruzaléma okázale a honosně, ale pokorně na oslátku. Tímto činem ukazuje dvě věci: on je skutečně Mesiášem a králem (Zach 9,9), avšak jiným než králové „tohoto světa“. Nevystupuje před člověkem se zdrcující mocí, ale sestupuje k němu s tichostí a mírností. Jeho cesta k člověku vede přes ponížení, které dosáhne své největší hloubky při utrpení na kříži.



© 2003 - 2015 Miron Keruľ - Kmec
Stránka je umiestnená na WebGlobe.
webdizajn
Computer and internet Computer and internet